10 C 191/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení 13 851 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 998 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 800 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude toto rozhodnutí právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 853 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 261,83 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 851 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 939 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 9. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 13 851 Kč s příslušenstvím. Sdělovala, že s žalovanou uzavřela dne 9. 1. 2025 Úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 330 Kč do 30 dnů ode dne poskytnutí peněžních prostředků. Žalobkyně s žalovanou rovněž sjednala další zpoplatněné volitelné služby, jež v žalobě podrobně specifikovala. Žalovaná využila možnosti prodloužení splatnosti úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem, za což žalobkyně účtovala další poplatky. Za celou dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná uhradila částku 2 Kč, a to za účelem prodloužení splatnosti. Následně se dostala do prodlení s úhradou úvěru, za což žalobkyně účtovala poplatek ve výši 300 Kč coby účelně vynaložené náklady, a dále smluvní pokutu ve výši 600 Kč. Dlužná částka 13 851 Kč sestává z neuhrazené jistiny 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 297 Kč, poplatků za SMS servis 147 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem 1 979 Kč, účelně vynaložených nákladů 300 Kč a smluvní pokuty 600 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 261,83 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 851 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně v návrhu popisovala průběh posuzování úvěruschopnosti u žalované při uzavírání smlouvy o úvěru. Při absenci dobrovolného plnění se žalobkyně domáhá předmětné dlužné částky žalobou podanou u soudu.

2. Žalobkyně v podání ze dne 10. 12. 2025 odkazovala na Kartu klienta a Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta. Tvrdila, že provedla lustraci žalované v registrech NRKI (pozitivní vyhodnocení), CRIBIS (bez exekuce) a ISIR (nenalezen). Žalobkyně má za to, že postupovala zcela v souladu s příslušnou právní úpravou, když při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a výši poskytnutého úvěru přiměřených informací získaných jak od žalované, tak doplněných o informace z nezbytných databází. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

3. Žalovaná v podání ze dne 10. 2. 2026 soudu sdělila, že nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru neuznává, jedná se o nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva je absolutně neplatná, když žalobkyně nesplnila povinnost posoudit řádně úvěruschopnost žalované. Od žalobkyně obdržela částku ve výši 10 000 Kč, dosud uhradila pouze 2 Kč. V minulém období se dostala do náročné životní situace a mylně se domnívala, že tuto skutečnost vyřeší spotřebitelským úvěrem. O úvěr požádala na www., Anonymizováno, .cz. Považuje za sporné, zda úvěrová smlouva byla vůbec uzavřena. Žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy právě v takovém znění, v jakém ji žalobkyně předkládá. K elektronické verzi smlouvy není připojen podpis v elektronické podobě. Rovněž RPSN odporuje dobrým mravům, kdy jeho výše činí 48,3 %, avšak dle ČNB činila výše RPSN u spotřebitelských úvěrů v lednu 2025 8,95 %. Zavádějící a ve značném nepoměru k výši poskytnutého úvěru i samotné splátky je Poplatek za prodloužení doby splatnosti o 15 dnů, tzv. , Anonymizováno, , který navyšuje závazek spotřebitele. Žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splatit a porušila tím zákonem stanovenou povinnost. Vzhledem k uvedenému má žalovaná za to, že úvěrová smlouva je od samého počátku neplatná, a to z důvodu, že žalobkyně neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost, nepostupovala v tomto ohledu řádně a s veškerou péčí. Žalobkyně příjmy a výdaje žalované nikterak blíže nezkoumala, resp. neověřila, nezkoumala výdaje na bydlení, ostatní běžné výdaje (např. na jídlo, za léky, zvýšené výdaje související se zdravotním stavem atd.). Neověření příjmů a výdajů uváděných žalobkyní tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti žalované, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů tak, aby žalovaná na požadovaný úvěr dosáhla. Pokud by si žalobkyně vyžádala výpisy z účtu za tři měsíce před uzavřením úvěru a tyto prověřila, muselo by jí být jasné, že se žalovaná již nachází v dluhové pasti. K metodice žalobkyně žalovaná uváděla, že izolované použití matematického modelu, který počítá místo s reálnými doloženými náklady na bydlení a živobytí s částkou životního minima a normativu na bydlení, již bylo několikrát vyvráceno jako nevhodný nástroj ověřování úvěruschopnosti. Žalovaná navrhovala, že žalobkyni zaplatí částku 9 998 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, ve zbytku navrhovala žalobu zamítnout. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhovala, aby soud rozhodl dle § 150 o.s.ř., případně aby jí přiznal náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Dále navrhovala úhradu dlužné částky v měsíčních splátkách po 500 Kč. S rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 9. 1. 2025 úvěrovou smlouvu, jejímž prostřednictvím poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 330 Kč a dále s poplatky za sjednané doplňkové služby (poplatek za , Anonymizováno, ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za , Anonymizováno, ve výši 199 Kč, poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 49 Kč měsíčně). Pro případ prodlení s úhradou úvěru bylo dohodnuto, že žalobkyně může požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s upomínáním (300 Kč za měsíc vymáhání), smluvní pokutu (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky) a úroky z prodlení dle zákonné sazby. Smlouva dále podrobněji upravovala práva a povinnosti smluvních stran, podmínky úvěru, možnost prodloužení splatnosti úvěru (korunový odklad, desetiprocentní odklad), splácení úvěru, jednotlivé doplňkové služby, náklady úvěru a ukončení smlouvy. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pak specifikoval údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a důležité právní aspekty. Dne 9. 1. 2025 byla žalované poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalované (což žalobkyně osvědčila dokladem). Ze Sazebníku platného od 4. 1. 2019 jsou patrny ceny za jednotlivé poplatky a doplňkové volitelné služby poskytované žalobkyní v souvislosti s úvěrem, dále ceny za náklady úvěru, výše RPSN. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že dne 4. 2. 2025 a dne 12. 3. 2025 žalovaná uhradila po 1 Kč. Ke dni 27. 6. 2025 žalobkyně zesplatnila celý úvěr. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky tzv. předžalobní upomínkou datovanou dne 27. 6. 2025. Byla vyčíslována celková dlužná částka (13 851 Kč), kdy žalovaná byla vyzvána k její úhradě nejpozději do 11. 7. 2025 na tam uvedený bankovní účet. Zaslání předžalobní výzvy bylo doloženo podacím archem , právnická osoba, . Žalobkyně dále předložila kartu klienta, ze které bylo zjištěno, že žalovaná dosahuje příjmu 40 000 Kč měsíčně (jako zaměstnanec), příjmy ostatních členů činí 40 000 Kč měsíčně, měsíční splátky dalších úvěrů činí 3 000 Kč. U kolonky Počet dětí je vyznačena 0. Žalovaná byla lustrována v ISIR (s negativním výsledkem), v NRKI (pozitivní vyhodnocení) a v CRIBIS (bez exekuce). Z úvěrové zprávy NRKI pak soud zjistil, že tato zpráva obsahuje základní informace o žalované, dále detaily ohledně tří existujících splátkových úvěrů. Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta pak popisovala proces zjišťování kreditního skóre žalované coby spotřebitele, zda je schopna splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Totožnost žalované byla ověřena z fotokopie občanského průkazu. Z výpisu z účtu předloženého žalovanou, vedeného u , Anonymizováno, za 10/2024, 11/2024 a 12/2024 bylo zjištěno, že jsou zde evidovány příchozí platby (úvěry), a to dne 15. 10. 2024 úvěr , Anonymizováno, od společnosti , Anonymizováno, ve výši 103 000 Kč, dne 8. 12. 2024 úvěr od společnosti , právnická osoba, ve výši 23 000 Kč, dne 30. 12. 2024 dva úvěry od společnosti , právnická osoba, každý ve výši 20 000 Kč.

5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.

14. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že v rámci metodiky je podrobně popsáno, jakým způsobem získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, dále že v rámci karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobkyně vycházela. Z karty však bylo zjištěno pouze to, že žalovaná požádala o spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, nemá děti, jako zdroj příjmu uvedla „zaměstnanec“, kdy příjem činil 40 000 Kč (další příjem v domácnosti tvoří částku rovněž 40 000 Kč), splácí jiným společnostem uvedeným v žádosti 3 000 Kč a dále že byla provedena lustrace v registrech NRKI (pozitivní vyhodnocení), CRIBIS (bez exekuce) a ISIR (nenalezen). Žalobkyně tak neověřovala pravidelné výdaje žalované, respektive se jimi vůbec nezaobírala, tedy nedoložila ani žádné listinné podklady týkající se žalované coby klienta. Doložila pouze sken občanského průkazu žalované a výpis z databáze NRKI.

15. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované zkoumána, doložila pouze obecnou metodiku a kartu klienta, kdy v kartě je uveden tvrzený příjem 40 000 Kč. Žalobkyně tak zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalované, pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, přičemž není možné se spokojit pouze s jejími tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje byly prokázány příslušnými listinami.

16. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

17. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

18. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 2 Kč, kterou žalovaná na předmětnou pohledávku dosud uhradila. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 9 998 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (sankce, poplatky, kapitalizovaný úrok, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

19. Při určení lhůty k plnění byla soudem zohledněna žádost žalované o povolení úhrady dlužného závazku formou splátek. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud přihlédl k nepříznivé finanční situaci žalované, u které je zřejmé, že nebude schopna dostát uloženým platebním povinnostem v třídenní pariční lhůtě a mohla by se tím výrazně zhoršit její sociální situace. Navržená výše měsíčních splátek 500 Kč se soudu jeví jako nekaceptovatelná, neboť by dlužnou částku splácela 20 měsíců. Tím by došlo k jejímu neúměrnému zvýhodnění na úkor žalobkyně. Je třeba přihlédnout nejen k osobním a majetkovým poměrům žalované na straně jedné, ale i k právu žalobkyně na zaplacení dluhu v rozumné době na straně druhé. Soud proto shledal jako adekvátní výši měsíční splátky 800 Kč měsíčně, což odpovídá 12,5 splátkám, tedy celkové době splácení přibližně jednoho roku. Současně byla stanovena ztráta výhody splátek, což znamená, že nesplní-li žalovaná některou splátku, vznikne žalobkyni právo na vyrovnání celé pohledávky.

20. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jí požadované období, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 939 Kč, přičemž tato částka představuje 33,36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,68 % a úspěchu žalované v rozsahu 33,32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 851 Kč sestávající z částky 3x 400 Kč (za úkony právní služby příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH 21 % ve výši 315 Kč, celkem tedy 2 815 Kč. Soud zde na rozdíl od žalobkyně neshledal důvody zřetele hodné, pro které by bylo možné náhradu nákladů nepřiznat vůbec. Žalovaná si byla vědoma existence pohledávky minimálně ve výši bezdůvodného obohacení a nic jí nebránilo se s žalobkyní dohodnout mimosoudně. Předžalobní upomínka jí byla prokazatelně zaslána. Jelikož žalobkyni vznikly v souvislosti s tímto řízením náklady, je žalovaná povinna nahradit jejich poměrnou výši 939 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Pariční lhůta byla zde stanovena třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud vzhledem k výši nepřesahující 1 000 Kč neshledal důvod pro prodloužení lhůty k plnění, a to i vzhledem k tomu, že u dlužné částky dle výroku I. rozsudku jí bylo v průběžném splácení vyhověno.