10 C 37/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno o zaplacení 11 995,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 205,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 789,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 534,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 428,37 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 757,94 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou soudu dne 25. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 995,65 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dne 22. 12. 2022 Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami alespoň ve výši tzv. minimální splátky (2 % čerpaného úvěru), rovněž mu byly účtovány poplatky, které žalobkyně v návrhu specifikovala. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky revolvingového úvěru. Žalovanému byl otevřen účet č. , č. účtu, a byla mu vydána kreditní karta. Žalovaný však nesplácel řádně a včas, dostal se do prodlení. Žalobkyně proto dopisem ze dne 29. 6. 2024 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny 9 223,27 Kč, smluvního úroku 534,67 Kč, smluvních poplatků 2 772,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 428,37 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 757,94 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních i externích databázích (BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR). Příjmy žalovaného byly posuzovány na základě potvrzení o výši příjmu.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně uzavřela dne 22. 12. 2022 s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání kreditní Karty, na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 10 000 Kč. Minimální splátka měla činit 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, roční úroková sazba pak činila 12 %. Listina dále upravovala podmínky vydání a užívání kreditní karty. O revolvingový úvěr a kreditní kartu žádal žalovaný prostřednictvím Žádosti ze dne 22. 12. 2022, ve které mj. uvedl, že dosahuje průměrného čistého příjmu 25 512 Kč měsíčně (za 3 měsíce), celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 65 000 Kč, náklady na bydlení, ostatní nezbytné měsíční náklady, srážky ze mzdy a jiné měsíční splátky činí 0 Kč. U počtu vyživovaných osob uvedl 0. Při sepisu žádosti doložil doklad o hlavním příjmu. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na pozici dělník/řemeslník na dobu neurčitou. Bydlí v pronajatém bytě/domě, je svobodný. Žalobkyně dopisem ze dne 30. 6. 2024 zesplatnila úvěr pro opakované porušování podmínek smlouvy žalovaným. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k úhradě dlužné částky, zaslání této upomínky bylo doloženo podacím archem pošty. V rámci listiny – Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při úvodním jednání žalovaný vyplnil žádost o úvěr, ve které uvedl veškeré údaje k příjmům a výdajům, které mu byly známy. Žalobkyně pak hodnotila údaje klienta individuálně a provedla aktivní průzkum příjmů a výdajů klienta. Byla rovněž provedena kontrola veřejných databází (insolvenční rejstřík, NRKI, BRKI, databáze Ministerstva vnitra ČR ohledně platnosti dokladů). V závěru listiny je souhrn informací o žalovaném, kde je mj. uvedeno, že žalovaný hradí 50 % na nákladech na bydlení, dosavadní interní splátky činí 2 060,38 Kč, externí pak 10 099 Kč. Z Potvrzení o příjmu bylo zjištěno, že žalovaný má čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce 24 997 Kč. Ze mzdy nejsou prováděny srážky. Je zaměstnán na dobu neurčitou.

3. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

4. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

6. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.

12. Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti uvedla, že při úvodním jednání žalovaný vyplnil žádost o úvěr, ve které uvedl veškeré údaje ke svým příjmům a výdajům, které mu byly známy. Žalobkyně pak hodnotila údaje klienta individuálně, provedla i aktivní průzkum příjmů a výdajů klienta. Byla rovněž provedena kontrola veřejných databází, konkrétně insolvenční rejstřík, NRKI, BRKI, databáze Ministerstva vnitra ČR. Bylo doloženo potvrzení o výši příjmu žalovaného. Žalobkyně coby bankovní subjekt se však dostatečně nezabývala výdajovou stránkou žalovaného, nezkoumala, kolik žalovaný hradí za bydlení (v žádosti o úvěr bylo pouze poznačeno 0 Kč, ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti je však uvedeno, že se žalovaný podílí 50 % na nákladech na bydlení). Žalovaný bydlí v nájmu, lze tedy očekávat, že za nájem hradí měsíčně nájemné, atd. Banka rovněž nezkoumala, s kým žalovaný v domácnosti žije. Dále žalobkyně nezkoumala, kolik hradí žalovaný za potraviny, dopravu (případně automobil), ošacení, pojištění, telefon, internet, tedy za běžné věci. Žalobkyně se rovněž nezabývala ani možnými splátkami jiných úvěrů, zápůjček, přitom uvedla, že žalovaný má interní i externí splátky. Žalobkyně doložila pouze potvrzení o výši příjmu žalovaného, provedené lustrace v databázích zůstaly pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně si mohla od žalovaného vyžádat nájemní smlouvu, výpisy z bankovního účtu za poslední 3 měsíce, avšak tak neučinila. Žalobkyně poskytla revolvingový úvěr, i když již žalovanému poskytla jiný úvěr ve výši 40 000 Kč (dne 26. 10. 2022), jak bylo zjištěno z úřední činnosti soudu. Žalobkyně tak neověřovala pravidelné výdaje žalovaného, respektive se jimi vůbec nezaobírala, tedy nedoložila ani žádné listinné podklady týkající se žalovaného coby klienta (kromě potvrzení o výši příjmu).

13. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána, doložila pouze potvrzení o výši příjmu a vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně tak zcela rezignovala na ověření výdajové stránky žalovaného, pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným, přičemž není možné se spokojit pouze s jeho tvrzeními, ale je třeba, aby veškeré své příjmy i výdaje byly prokázány příslušnými listinami.

14. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

15. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok a případné poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.

16. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 14 606,82 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 8 401,06 Kč, kterou žalovaný na předmětnou pohledávku dosud uhradil. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 6 205,76 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (poplatky, úroky, úroky z prodlení požadované od tvrzené splatnosti), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

17. Dluh žalovaného se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalovaného. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byl žalovaný v řízení zcela pasivní a soudu nesdělil své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaný v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit ničeho netvrdil a neprokazoval, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalovaného, který v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránil a netvrdil, že není v jeho možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopen dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by mu bylo možné přiznat.