10 C 52/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 , se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení částky 11 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s 15 % p. a. úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč od 5. 4. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8 240 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 056,84 Kč,- s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 186,38 Kč,- s 15 % p. a. úrokem z prodlení z částky 5 627,27 Kč od 2. 6. 2023 do 4. 4. 2024,- s 15 % p. a. úrokem z částky 8 627,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 7. 11. 2023, domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 240 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 056,84 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 475,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 8 627,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení nejprve z 20,94 % p. a. úrokem z částky 8 627,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

2. Po podání žaloby vzal žalobce částečně žalobu zpět dne 5. 3. 2024 o částku 288,97 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok a dále úroku ve výši 5,94 % ročně z částky 8 627,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení. Požadoval zaplacení částky 11 240 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 8 627,27 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 612,73 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 186,38 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 056,84 Kč, úroků ve výši 15 % p. a. z částky 8 627,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení 15 % p. a. úroku z prodlení z částky 8 627,27 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, nebo se k výzvě nevyjádřili.

4. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný požadoval úvěr ve výši 10 000 Kč, uvedl adresy pobytu , adresa, , což je adresa městského úřadu a , adresa, a dále , adresa, . Uvedl, že pracuje na hlavní pracovní poměr od 30. 9. 2021 jako manipulační dělník s příjmem 11 367 Kč, jeho výdaje jsou 5 000 Kč. Doložil tři výplatní pásky a pracovní smlouvu, ze které vyplývá, že pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021. Doložil také platby inkasa, které jsou však napsány na , jméno FO, , , adresa, .

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 6. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku, navýšenou o částku 8 240 Kč, která se skládá z částky 2 000 Kč - úrok, částky 2 000 Kč - administrativní poplatek, částky 4 000 Kč – odměna za hotovostní inkaso splátek a 240 Kč pojištění, takže žalovaný měl celkem zaplatit 18 240 Kč v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, první splátka dne 24. 6. 2021, poslední splátka 11. 8. 2022 Kč. RPSN byla dohodnuta ve výši 215,01 %.

6. Žalobce sdělil ve svých skutkových tvrzeních, že žalovaný zaplatil 7 000 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na nynějšího žalobce.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že jeho pohledávka byla postoupena na nového věřitele.

9. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 29. 9. 2023 doporučeně.

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli v roce 2021, smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě, které poskytl žalobce žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o poplatky (úrok, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso splátek), takže celkem měl zaplatit 18 240 Kč. Zaplatil 7 000 Kč.

11. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jinépoměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Tyto tvrzené skutečnosti však nedoložil žádnými důkazy kromě pracovní smlouvy na dobu určitou, takže ke dni sepisu smlouvy měl žalovaný pracovní poměr uzavřen pouze na tři a půl měsíce a tři výplatní pásky.

12. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

17. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva o úvěru byla uzavřena dne 17. 6. 2021. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

22. Soudní dvůr už v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů: „ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

23. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, žádné doklady však žalobce k těmto svým tvrzením nepředložil, zejména k jeho rodinným, majetkovým poměrům, nezkoumal jeho výdaje. Navíc je zřejmé, že žalovaný měl pracovní poměr na dobu určitou, nebylo tedy vůbec jisté, zda a z čeho bude schopen zaplatit půjčenou částku. Z předložené zákaznické karty vyplývá jednoznačně, že nikdo neověřoval, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, jaké jsou příjmy domácnosti, zda má další dluhy, vyživovací povinnosti apod . Bylo na žalobci jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

24. Soud má za prokázáno, že žalobce půjčil žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 7 000 Kč, zbývá doplatit částku 3 000 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění – například úrok, smluvní pokutu apod. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 84 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, proto přiznal částky pouze z titulu bezdůvodného obohacení, kdy z neplatného závazku je každý povinen vrátit to, co plněním získal. Byla tak přiznána částka 3 000 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení v zákonné výši a ve zbytku byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch částečný, požadoval zaplacení částky 11 240 Kč s příslušenstvím, přiznána bylačástka 3 000 Kč, byl tak úspěšný z 27%, neúspěšný ze 73%, proto náklady řízení nebyly přiznány žádnému z účastníků, když žalovaný se k jednání nedostavil, náklady řízení mu tak prokazatelně nevznikly.