10 C 57/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Malůšovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A , jednající Jméno žalované B , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B adresa pro doručování: Adresa žalované B o náhradu nemajetkové újmy

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 000 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 250 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 3. 2025 domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené při výkonu státní moci. Nárok uplatnila z důvodu nesprávného úředního postupu okresního státního zástupce ve , adresa, ve věci sp. zn. , Anonymizováno, a odůvodnila jej tím, že rozhodnutím č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně. Dne , datum, byla prostřednictvím obhájce Policií ČR telefonicky vyrozuměna, že orgány činné v trestním řízení věc odložily dle § 159a trestního řádu. Odložení věci podle ní přichází v úvahu pouze před zahájením trestního stíhání, nikoliv po jeho zahájení. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, se dozvěděla, že OSZ ve , adresa, dne , datum, zrušilo usnesení o zahájení trestního stíhání pro jeho předčasnost. Toto usnesení žalobkyni nikdy nebylo doručeno. Žalobkyně náhradu nemajetkové újmy uplatnila u žalované žádostí ze dne , datum, . Dne , datum, jí žalovaná doručila své stanovisko. Žalobkyně žádá na náhradě nemajetkové újmy částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení od 24. 1. 2025. Nárok uplatňuje z důvodu, protože trestní řízení vedené na základě usnesení o zahájení trestního stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem. A takto bylo také zasaženo do jejích osobnostních práv už jenom vedením tohoto trestního řízení. Prakticky od , datum, se žalobkyně podrobovala úkonům obdobným úkonům trestního řízení v rámci prověřování. Obvyklá částka odškodnění bývá uplatňována ve výši 2 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání či prověřování. Žalobkyně žalobou žádá částku nižší. Žádost o náhradu nemajetkové újmy byla podaná na základě skutkového stavu, tak jak byl ke dni podání žádosti žalované (za kratší období). Přestože žalobou uplatňuje nárok vyšší, nevidí důvod žádost opakovat či doplňovat s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 727/2011. Doba trestního řízení se podle žalobkyně ve skutečnosti neodvíjí od usnesení o zahájení trestního stíhání, ale od sdělení podezření a výslechu osoby podezřelé. Požadovanou výši zadostiučinění odvíjí od povahy trestní věci, délky trestního řízení spočívající ve dvou obdobích, nejprve od prvního dne prověřování , datum, do dne , datum, , kdy byla trestní věc odložena, jak o tom byla informována telefonicky. Druhé období začíná ode dne , datum, a dosud neskončilo, neboť žalobkyni nebylo nikdy doručeno rozhodnutí OSZ. O podané stížnosti tak nebylo nikdy oficiálně rozhodnuto. K následkům způsobeným trestním řízením v osobností sféře žalobkyně uvedla, že každá doba, po kterou trvá trestní stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, je nepřiměřená z hlediska zásahu do osobnostních práv. Žalobkyně se musela podrobovat úkonům trestního řízení od , datum, , chodila na policii, vypovídala a žila v nejistotě, úzkosti, tísni, stresu a v obavách o výsledek trestní věci, což umocňovalo zásah do jejího soukromého a rodinného života.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznala. Usnesení o zahájení trestního stíhání považuje za nezákonné rozhodnutí. Poukázala na to, že zadostiučinění se poskytuje za skutečně vzniklou nemajetkovou újmu, avšak žalobkyně žádná relevantní tvrzení k následkům v osobnostní sféře neuvedla. K povaze trestné činnosti uvedla, že obvinění z trestného činu , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku se sazbou , Anonymizováno, let odnětí svobody nepředstavuje trestný čin, který by byl ze strany společnosti významněji odsuzován či by v rámci trestního zákoníku patřil k závažnějším, pročež toto kritérium samo o sobě právo na zadostiučinění v peněžité formě založit nemůže. K délce trestního stíhání uvedla, že fáze vyšetřování, tedy úsek, kdy se řízení vedlo skutečně proti konkrétní osobě, nikoliv ve věci, trvalo pouze od , datum, do , datum, , tj. tři týdny. Délka trestního řízení tak byla zcela přiměřená a není tedy způsobilá založit právo na zadostiučinění v peněžité formě. Nebyly tvrzeny a prokázány takové zásahy, které by odůvodnily přiznání peněžitého zadostiučinění. Žalobkyni se ze strany žalované dostalo konstatování porušení práva. Omluvu žalobkyně výslovně odmítla již v žádosti, tato tedy poskytnuta nebyla. Žalovaná upozornila, že ač se žalobkyně mimosoudně domáhala částky 7 000 Kč, v řízení před soudem částku bez dalšího vysvětlení navýšila na 15 000 Kč. Vůči tomuto rozdílu 8 000 Kč vznesla námitku promlčení a z tohoto důvodu navrhla v této části žaloby zamítnutí. Promlčecí doba počala v případě žalobkyně běžet dne , datum, , tj. v den, kdy zároveň uplatnila nárok mimosoudně. Promlčecí doba trvá šest měsíců. Vůči částce 8 000 Kč ke stavění promlčecí doby nikdy nedošlo, neboť u žalované nikdy nebyla uplatněna. Vůči částce 7 000 Kč, kterou žalobkyně mimosoudně uplatnila, vznáší žalovaná toliko námitku nedůvodnosti.

3. Z připojeného policejního vyšetřovacího spisu sp. zn. , Anonymizováno, byly provedeny jako důkaz zejména následující listiny:

4. Z podání trestního oznámení , jméno FO, ze dne , datum, (č. l. 1) vyplynulo podezření, že žalobkyně , Anonymizováno, . Současně uvedl, že žalobkyně na něj podala trestní oznámení, že ji měl v období od , datum, do , datum, přinutit , podezřelý výraz, .

5. Z usnesení PČR, KRPZ, ÚO , adresa, , OOK, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, (č. l. 4) bylo mimo jiné zjištěno, že policejní orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání , podezřelý výraz, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku, kterého se měl dopustit , jméno FO, . V odůvodnění jsou popsány vysoce konfliktní vztahy mezi žalobkyní a , jméno FO, po ukončení jejich vztahu. , Anonymizováno, .

6. Ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § , Anonymizováno, trestního řádu ze dne , datum, (č. l. 11) bylo zjištěno, že byl dostatečně odůvodněn závěr, že žalobkyně mohla spáchat přečin , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku.

7. Z úředního záznamu PČR, KRPZ, ÚO , adresa, , OOK, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, (č. l. 33) bylo zjištěno, že žalobkyně podala ve věci podezření z , Anonymizováno, vysvětlení u policejního orgánu.

8. Z úředních záznamů o podaném vysvětlení , Anonymizováno, (č. l. 51 – 55) bylo zjištěno, že v bytě, kde bydlí žalobkyně, řešil , Anonymizováno, stížnosti sousedů na neustálý hluk, a to v minulosti a v lednu , Anonymizováno, .

9. Ze sdělení , Anonymizováno, ze dne , datum, (č. l. 57) bylo zjištěno, že se poškozený , Anonymizováno, připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody ve výši 201 962 Kč.

10. Z usnesení PČR, KRPZ, ÚO , adresa, , OOK, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání přečinu , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku, kterého se měla dopustit tím, že v období od , datum, do , datum, jako příjemce příspěvku na bydlení zamlčovala změnu v okruhu společně posuzovaných osob, neboť sdílela domácnost nejen se svými nezletilými dětmi, ale i s otcem dětí a s jejím bývalým partnerem , jméno FO, , který žalobkyni na bydlení přispíval. V důsledku těchto okolností měl být dávka poskytována neoprávněně a vznikl přeplatek ve výši 201 962 Kč. Toto usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobkyni doručeno , datum, .

11. Ze stížnosti žalobkyně ze dne , datum, (č. l. 18) bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého obhájce , jméno FO, podala včas řádný opravný prostředek proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

12. Z usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve , adresa, ze dne , datum, (v záhlaví uvedeno datum , datum, ), sp. zn. , Anonymizováno, (č. l. 31) bylo zjištěno, že státní zástupkyně přezkoumala na základě stížnosti obviněné usnesení o zahájení trestního stíhání, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání. Státní zástupkyně dospěla k závěru, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno jako nezákonné, neboť nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu , Anonymizováno, . Proto bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně č. j. , Anonymizováno, zrušeno jako nezákonné. Na rozhodnutí není vyznačena doložka právní moci. K rozhodnutí není připojena doručenka žalobkyni ani jejímu obhájci.

13. Z rozhodnutí , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, (č. l. 329) bylo zjištěno, že žalobkyni byla uložena povinnost nahradit přeplatek ve výši 169 219 Kč.

14. Z odvolání ze dne , datum, (č. l. 26, 333) bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého obhájce podala odvolání proti rozhodnutí , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, .

15. Z odvolání ze dne , datum, (č. l. 27 p. v., 335) bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého obhájce podala odvolání proti rozhodnutí , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , kterým bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně nahradit přeplatek ve výši 32 744 Kč.

16. Z rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, (č. l. 340) bylo zjištěno, že rozhodnutí , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání.

17. Z rozhodnutí , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, (č. l. 344) bylo zjištěno, že rozhodnutí , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání.

18. Z opisu evidence přestupků a z opisu z evidence rejstříku trestů (č. l. 369 a 371) bylo zjištěno, že žalobkyně dosud nemá žádný záznam.

19. Usnesením PČR, KRPZ, ÚO , adresa, , OOK, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, (č. l. 385) bylo zjištěno, že policejní orgán odložil trestní věc podezření ze spáchání přečinu , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku, kterého se měla dopustit žalobkyně, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění vyplývá, že , Anonymizováno, řízení o přeplatku zastavil. Usnesení o odložení věci nabylo právní moci dne , datum, . Dle připojené doručenky bylo doručeno , Anonymizováno, jako poškozené , datum, .

20. Ze stanoviska , právnická osoba, ze dne , datum, (č. l. 54 soudního spisu) bylo zjištěno, že byla žalobkyni přiznána částka 2 850 Kč jako náhrada nákladů právního zastoupení a nebyla přiznána částka 7 000 Kč představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná konstatovala, že došlo k porušení právní povinnosti, neboť žalobkyně byla nezákonně trestně stíhána. Dospěla k závěru, že se nejednalo o takový zásah, který by odůvodnil přiznání peněžitého zadostiučinění. Dovodila, že každé trestní stíhání s sebou nese určitou míru stresu a psychické nepohody pro stíhanou osobu a tento zásah je plně odškodněn konstatováním porušení práva. Vzhledem k tomu, že poskytnutí omluvy bylo výslovně odmítnuto, poskytnuta nebyla.

21. Ze sdělení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve , adresa, ze dne , datum, (č. l. 75 soudního spisu) bylo zjištěno, že z důvodu administrativního pochybení nebylo žalobkyni ani jejímu obhájci doručeno usnesení o zrušení trestního stíhání žalobkyně. Toto nedopatření bylo z dozorového spisu zjištěno až v souvislosti s dotazem soudu.

22. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že trestní stíhání na mi mělo zejména psychický dopad. Těžce nesla, že ji známí i úřednice označovali jako , Anonymizováno, , při kontrolách byli nepříjemní. O trestním stíhání se dozvěděli členové její rodiny, konkrétně matka, sestra. Sousedé a rodina jejího bývalého přítele se k ní poté chovali odtažitě. Připustila, že vedla soudní řízení s bývalým přítelem a věc ohledně , podezřelý výraz, na ni měla podstatný negativní vliv, protože jí nikdo nevěřil. Přiznala, že ji deptaly obě věci, jak , podezřelý výraz, , tak , Anonymizováno, . Vnímala jako křivdu, že nejdřív podala ona trestní oznámení za , podezřelý výraz, jejím bývalým přítelem ona a pak se to otočilo proti ní, když podal tento její bývalý přítel trestní oznámení na ni ve věci , Anonymizováno, . K jejímu zdravotnímu stavu před trestním stíháním uvedla, že užívala jen , Anonymizováno, na bolest hlavy, a byla na tom psychicky lépe. V souvislosti s trestním řízením se jí nehojí rány na nohou, ze stresu nemůže jíst, nemá z ničeho radost. Dochází k psychologovi, který jí předepsal tišící léky s tlumícím účinkem, po nichž je ospalá a nevnímá realitu. Její psychický stav vnímá i její nejstarší dcera. Uvedla, že vyšetřování , podezřelý výraz, trvalo asi 14 dnů a vzápětí ji začali kontrolovat ze , Anonymizováno, kvůli , Anonymizováno, , k čemuž dal podnět její bývalý přítel. Jelikož měla vrátit , Anonymizováno, velkou částku, byl to pro ni další stres. Na odboru , Anonymizováno, ji vyslýchali, prováděli místní šetření, tlačili ji k doznání.

23. Z první strany záznamu o výjezdu , právnická osoba, . ze dne , datum, (č. l. 69 soudního spisu) bylo zjištěno, že žalobkyně měla toho dne dýchací obtíže a zarudnutí ve tváři a puchýře na krku si způsobila postříkáním se sprejem na vlasy. Žalobkyně si události předcházející nevolnosti nepamatovala.

24. Z ostatních důkazů týkajících se majetkové situace žalobkyně soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je dále neuvádí ani nehodnotí.

25. Na základě zjištění učiněných z provedených důkazů a ze skutečností, které účastníci označili za nesporné, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

26. Bývalý přítel žalobkyně , jméno FO, podal na žalobkyni dne , datum, trestní oznámení, v důsledku čehož se vedlo prověřování ve věci , Anonymizováno, spočívajícího v , Anonymizováno, a k čemuž žalobkyně dne , datum, podala vysvětlení u policejního orgánu. Žalobkyně byla dosud v postavení osoby podezřelé. Osobou obviněnou se stala na základě usnesení policejního orgánu podle § , Anonymizováno, trestního řádu ze dne , datum, , kterým bylo zahájeno její trestní stíhání ve věci přečinu , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku. Žalobkyně proti tomuto usnesení podala prostřednictvím svého obhájce stížnost, o které rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve , adresa, dne , datum, tak, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně zrušila jako nezákonné. Zahájení trestního stíhání vyhodnotila jako předčasné, neboť z důvodu podání opravného prostředku nebylo v tu dobu pravomocné rozhodnutí , Anonymizováno, o stanovení povinnosti žalobkyně zaplatit vzniklý přeplatek na , Anonymizováno, ve výši 201 962 Kč. Usnesení Okresního státního zastupitelství ve , adresa, o zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání však nebylo však nebylo obhájci žalobkyně doručeno, a žalobkyně tudíž neměla povědomí o tom, že již není od , datum, trestně stíhána. Trestní řízení se vrátilo do fáze prověřování. Jelikož bylo rozhodnutím , Anonymizováno, ze dne , datum, zrušeno rozhodnutí , Anonymizováno, o stanovení povinnosti zaplatit přeplatek, policejní orgán usnesením ze dne , datum, trestní věc žalobkyně ze spáchání přečinu , Anonymizováno, odložil podle § , Anonymizováno, trestního řádu. O odložení věci byl obhájce žalobkyně vyrozuměn , datum, . Trestní stíhání bylo pro žalobkyni spojeno zejména s nejistotou, stresem, úzkostí a obavami o výsledek trestního stíhání. Žalobkyně vzniklou situaci vnímala jako křivdu, neboť , jméno FO, na ni podal trestní oznámení ve věci , Anonymizováno, poté, co ona na něj podala trestní oznámení za , podezřelý výraz, . Vztah mezi žalobkyní a , jméno FO, byl nejméně od roku , Anonymizováno, velmi konfliktní. Zdravotní a zejména psychický stav žalobkyně byl poznamenán nepochybně oběma událostmi, nejen trestním stíháním za , Anonymizováno, . Žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 7 000 Kč u žalované dne , datum, . Žalovaná ve stanovisku ze den , datum, vyhověla pouze nároku na náhradu škody, nikoli však nároku na nemajetkovou újmu. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhá peněžitého zadostiučinění ve výši 15 000 Kč.

27. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle těchto zákonných ustanovení.

28. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

29. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

30. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

31. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

32. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

33. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené) lhůtě.

34. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo35. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle odst. 3 cit. ustanovení je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

36. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

38. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto:

39. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne , datum, byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení ve věci , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku, kterého se mohla dopustit žalobkyně. Trestní řízení se ve fázi prověřování vede ve věci, nikoli proti konkrétní osobě. Tato skutečnost se změnila až po vydání usnesení policejního orgánu podle § , Anonymizováno, trestního řádu ze dne , datum, , kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání přečinu , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku. Žalobkyně proti tomuto usnesení podala prostřednictvím svého obhájce stížnost, o které rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve , adresa, dne , datum, tak, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně zrušila jako nezákonné. Lze proto konstatovat, že žalobkyně byla od , datum, do , datum, nezákonně trestně stíhána. Soud posoudil usnesení o zahájení trestního stíhání jako nezákonné rozhodnutí podle § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť bylo uvedené usnesení zrušeno příslušným orgánem pro nezákonnost.

40. Domáhala-li se žalobkyně odškodnění za dobu počínající již podáním vysvětlení u policejního orgánu, soud vycházel při určení rozhodné doby z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2266/2021, podle něhož je třeba považovat řízení za zahájené v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 odst. 2 trestního řádu), resp. doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání osobě obviněné. S uvedeným okamžikem se totiž pojí obava obviněného o výsledek trestního stíhání. V případě, kdy dojde ke zrušení trestního stíhání rozhodnutím státního zástupce, je třeba okamžik právní moci daného rozhodnutí považovat za konec rozhodné doby ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk, neboť s ním se pojí konec obav poškozeného o výsledek jeho trestního stíhání, které je tím skončeno. Bývalý obviněný sice může mít obavu z toho, zda bude proti němu trestní stíhání znovu zahájeno, tato obava je však totožná s obavou osoby, která je prověřována před tím, než proti ní je či není zahájeno trestní stíhání. Prověřovaná osoba přitom nárok na odškodnění nepřiměřené délky vyšetřování a prověřování nemá, neboť jak je výše uvedeno, počátek rozhodné doby se pojí teprve s okamžikem zahájení trestního stíhání. Právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se totiž zásadně pojí jen s takovým řízením, které je náležitě formalizované, má počátek a konec a ze kterého plynou jeho účastníkům jasné důsledky, co se týká jejich práv a povinností.

41. Konec rozhodné doby formuloval Nejvyšší soud ČR též v usnesení ze dne 7. 11. 2023, č. j. 30 Cdo 2237/2020-296. Je-li trestní stíhání zrušeno rozhodnutím státního zástupce, je okamžik právní moci tohoto rozhodnutí koncem rozhodné doby ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk; následné prověřování již není řízením vedeným přímo proti obviněnému a obava z opětovného zahájení stíhání je totožná s obavou osoby pouze prověřované, která nárok na odškodnění nemajetkové újmy nemá.

42. V projednávané věci proto rozhodná doba pro odškodnění nemůže začínat dříve než doručením usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni jako obviněné (dle doručenky , datum, ). Formálně sice rozhodná doba končí vydáním usnesení státní zástupkyně ze dne , datum, o jeho zrušení, avšak v materiálním pojetí nebylo možné na tomto rozhodnutí vyznačit doložku právní moci. Bylo totiž prokázáno tvrzení žalobkyně, že jí ani jejímu obhájci nebylo doručeno rozhodnutí o stížnosti, kterým Okresní státní zastupitelství ve , adresa, zrušilo usnesení o zahájení trestního stíhání. Jelikož žalobkyně v pozici obviněné podala proti usnesení o zahájení trestního stíhání řádný opravný prostředek prostřednictvím svého obhájce, mělo mu být rozhodnutí o stížnosti doručeno v souladu s § 137 odst. 1, odst. 4 trestního řádu, neboť se žalobkyně přímo dotýkalo. Toto pochybení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve , adresa, soud vyhodnotil jako nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, jenž vedl v přetrvávající nevědomost žalobkyně o tom, že již není trestně stíhána. V důsledku toho došlo k prodloužení doby osobního diskomfortu a nejistoty, neboť o ukončení trestního řízení se dozvěděla nejpozději dne , datum, , kdy byl její obhájce vyrozuměn o odložení věci. Co se týká doručení usnesení o odložení věci, je třeba vyjít z § 159a odst. 6 trestního řádu, podle něhož se usnesení o odložení věci doručuje poškozené (toto bylo splněno doručením , Anonymizováno, ). Zákon tudíž nevyžaduje, aby bylo usnesení o odložení věci doručeno osobě podezřelé. Jak bylo vysvětleno výše, řízení se vede ve věci, nikoli proti konkrétní osobě. V dané věci přesto policejní orgán žalobkyni jako podezřelou alespoň telefonicky vyrozuměl prostřednictvím jejího obhájce, což žalobkyně sama v úvodu žaloby uvedla. Pokud žalobkyně ve své výpovědi tvrdila jiný okamžik, kdy se dozvěděla o konci trestního stíhání (ať už doručením stanoviska žalované či dokonce v den prvního jednání soudu), stěží tomuto lze uvěřit. Bylo navíc povinností jejího obhájce, aby svou klientku o postupu a výsledku trestního řízení informoval. Učinil-li tak později, nelze to klást k tíži státu nesoucímu odpovědnost.

43. Přestože byla žalobkyně podle orgánů činných v trestním řízení od , datum, pouze osobou podezřelou (nikoli obviněnou) a pokračovalo prověřování pouze ve věci (nikoli však proti konkrétní osobě obviněné), je obava z opětovného zahájení trestního stíhání totožná s obavou osoby pouze prověřované, která nárok na odškodnění nemajetkové újmy zásadně nemá. V důsledku nesprávného úřednímu postupu však bylo na místě žalobkyni přiznat nárok na náhradu nemajetkové újmy i za období po , datum, do , datum, , neboť i po tuto dobu trval pro nevědomost zásah do její osobností sféry, jenž se projevoval nervozitou, stresem a obavami z výsledku pro ni dosud neskončeného trestního řízení.

44. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je naplnění tří základních podmínek 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Tyto podmínky pak musí být naplněny kumulativně, neboť nesplnění pouze jednoho z kritérií způsobuje zamítnutí žaloby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4231/2010).

45. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila u žalované , datum, kromě nároku na náhradu škody i nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 7 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající ve vedení trestního stíhání, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem. Žalovaná tento nárok shledala jako nedůvodný a pouze konstatovala porušení práva, aniž by poskytla omluvu, neboť ji žalobkyně odmítla.

46. V souladu s § 8 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem. Současně podle ustálené praxe stát odpovídá i za škodu způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem. V projednávané věci není pochyb o tom, že primárním odpovědnostním titulem je usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyně, které bylo následně zrušeno pro nezákonnost. Jak bylo vysvětleno výše, byl prokázán i nesprávný úřední postup státní zástupkyně okresního státního zastupitelství, za který podle § 13 OdpŠk odpovídá stát. Z tohoto hlediska je tedy první předpoklad existence nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu splněn.

47. V otázce dalšího předpokladu spočívajícího ve vzniku újmy bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokazovala, že jí vznikla v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi imateriální újma. Obecně lze říci, že každé nezákonné rozhodnutí vydané v rámci trestního řízení negativně ovlivňuje osobní sféry jednotlivce a zasahuje do jeho soukromého a osobního života, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění liché, což je posléze stvrzeno zrušením onoho nezákonného rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nelze však pouze z těchto skutečností samotných, automaticky a bez dalšího dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

48. V této souvislosti bylo účastnickou výpovědí žalobkyně prokázáno, že v důsledku trestního stíhání pociťovala stres, úzkost, nejistotu a obavy z výsledku trestního řízení. Nebylo však žádným jiným důkazem doloženo, že začala docházet k psychologovi až v souvislosti s tímto trestním stíháním, žádná lékařská zpráva popisující konkrétní potíže psychického rázu na podporu tohoto tvrzení žalobkyně nebyla předložena. Bylo prokázáno, že byla jednou ošetřena , podezřelý výraz, pro mdlobu a obtíže s dýcháním, a to až , datum, ., Anonymizováno, Léky na spaní s tlumicím účinkem žalobkyně prokazatelně užívala již před zahájením trestního stíhání. Jak sama uvedla dne , datum, policejnímu orgánu, tyto léky jí předepisoval obvodní lékař. Tvrzení žalobkyně, že měla dříve dobré vztahy se sousedy a ke zhoršení vztahů mělo dojít až v důsledku trestního stíhání, bylo částečně vyvráceno podanými vysvětleními , Anonymizováno, , podle nichž si sousedé na žalobkyni stěžovali již dříve a zejména opakovaně z důvodu hlučnosti. Trestní stíhání mohlo rovněž narušit rodinné vazby s její matkou a sestrou, avšak na vztazích s rodinou bývalého přítele se citelněji podepsala logicky více kauza údajného , podezřelý výraz, než , Anonymizováno, , případně mohlo dojít pouze ke zhoršení vztahů. Při vyhodnocení dopadů trestního stíhání žalobkyně nelze pominout právě skutečnosti jemu předcházející. Žalobkyně sama ve své výpovědi uvedla, že na jejím zdravotním i psychickém stavu se podepsalo též prověřování , podezřelý výraz, jejím bývalým přítelem, které je ve srovnání s , Anonymizováno, povahově mnohem závažnějším trestným činem. Ve světle všech těchto skutečností má soud za to, že žalobkyně nepochybně utrpěla zásah do její osobnostní sféry, pověsti a dobrého jména, avšak pouze do menší míry.

49. Tyto zjištěné okolnosti mají významný vliv i na posouzení dalšího předpokladu, kterým je existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím, nesprávným úředním postupem a vznikem újmy. Podle názoru soudu se psychické problémy u žalobkyně objevily již v souvislosti s trestním oznámením, které podala dne , datum, na jejího bývalého přítele, a které rovněž neskončilo trestním stíháním. Nervozita, nejistota, úzkost, stres a diskomfort má proto na pozadí komplikovaných vztahů žalobkyně z pohledu soudu vícero příčin a nelze je bez dalšího přičítat pouze trestnímu stíhání ve věci , Anonymizováno, . Soud nijak nezpochybňuje, že se žalobkyně cítila dotčena trestním stíháním a uvěřil i jejím obavám o výsledek trestního řízení, avšak je nutno brát v úvahu skutečnost, že dopady obou řízení není dost dobře možné od sebe spolehlivě oddělit, když časově na sebe navazovala (rozhodnutí o odložení věci , podezřelý výraz, nabylo právní moci , datum, a dne , datum, bylo podáno trestní oznámení ve věci , Anonymizováno, ). Soud proto konstatuje, že dílčí příčinná souvislost je zde sice dána, avšak je třeba přihlédnout i k ostatním souvisejícím faktorům, které dopady do osobnostní, fyzické i psychické sféry žalobkyně poznamenaly. Soud tento závěr činí s vědomím skutečností vyplývajících zejména z účastnické výpovědi žalobkyně a z připojeného trestního spisu.

50. Jelikož byly naplněny všechny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, vznikl žalobkyni v souladu s § 31a odst. 1 OdpŠk nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk se soud zabýval tím, zda může být v daném případě dostačující konstatování porušení práva, a zda je možné nemajetkovou újmu nahradit jinak než v penězích. Je na soudu, aby s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti tohoto případu vymezil okolnosti významné pro určení výše náhrady. Podle rozsudku Nejvyššího soud ČR ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 je třeba vzít v úvahu kritéria, která se v takových případech zpravidla vyskytují a která zpravidla mají vliv na rozsah způsobené újmy, a tím i na výši případného zadostiučinění. Soud proto vycházel z povahy věci, délky řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře žalobkyně, přičemž bylo nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu.

51. Povahou trestní věci se rozumí závažnost celého řízení i hrozící postih. Skutek, který byl žalobkyni kladen za vinu, byl kvalifikován jako přečin. Svou povahou jsou přečiny méně závažné trestné činy. V případě uznání vinnou byla žalobkyně ohrožena trestní sazbou , Anonymizováno, let trestu odnětí svobody a současně hrozilo i uložení povinnosti k náhradě škody ve výši 201 962 Kč. Nicméně je majetková trestná činnost společností méně odsuzována ve srovnání s trestnou činností proti životu a zdraví či sexuálně motivovanými trestnými činy. Délka trestního stíhání představuje dobu, po kterou trval zásah do osobnostních práv v důsledku trestního stíhání. Bylo prokázáno, že samotné trestní stíhání žalobkyně trvalo pouze 3 týdny, avšak v důsledku nesprávného úředního postupu bylo zohledněno i navazující období až do , datum, , tedy do vyrozumění o odložení trestní věci, kdy se dozvěděla o ukončení celého trestního řízení. Celková doba, po kterou žalobkyně pociťovala nemajetkovou újmu, trvala tedy od , datum, do , datum, , tj. 119 dnů. Vyhodnocení následků trestního stíhání soudem bylo popsáno již výše tak, že dopady do osobnostní sféry žalobkyně byly spíše obecného charakteru a nižší intenzity, neboť nepříznivost vlivu na pověst žalobkyně a na dosavadní způsob jejího života nebyla prokázána v natolik výjimečné míře, že by přesahovala rámec psychické nepohody a stresu, které doprovází každé trestní stíhání u každého obviněného. Soud zároveň přihlédl k tomu, že žalobkyně dosud nemá záznam v rejstříku trestů ani v evidenci přestupků, neboť trestní stíhání vždy zasáhne negativně do osobnostní sféry stíhané osoby, vždy však výrazněji u osoby dosud netrestané, která s trestním stíháním neměla do té doby žádnou zkušenost.

52. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 uzavřel, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.).

53. Soud proto pro účely rozhodnutí o formě a případné výši poskytnutého zadostiučinění v peněžité formě porovnal věc s rozhodnutími z roku 2022, 2021, 2018, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují. Žalobkyně ve svých podáních uvedla několik referenčních rozhodnutí různých soudů z let 2011 - 2021. Soud pro srovnání vybral či vyhledal rozhodnutí, která se týkají obdobné trestné činnosti, kde je právním důvodem rovněž nezákonné trestní stíhání, jehož následky nesl žalobce podobně. Nepatrně rozdílným znakem je délka trestního stíhání, která se promítla do výsledné výše přiměřeného zadostiučinění. Rozhodnutí jsou v anonymizované verzi dohledatelná i v právních informačních systémech či databázi , právnická osoba, .

54. Ve věci vedené u Okresního soudu v , adresa, bylo rozhodnuto dne , datum, rozsudkem č. j. , Anonymizováno, o zamítnutí žaloby, kterou se žalobce domáhal zaplacení nemajetkové újmy 40 000 Kč za nezákonné trestní stíhání trvající 4 měsíce pro trestný čin , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku. Na základě stížnosti žalobce trestní stíhání zrušil jako nezákonné. Trestní stíhání mělo dopad do osobního, rodinného, společenského i pracovního života žalobce, nikoli však zásadní. O odvolání rozhodl Krajský soud v , adresa, dne , datum, rozsudkem sp. zn. 57 Co 96/2022 tak, že změnil prvostupňové rozhodnutí a přiznal žalobci nárok ve výši 15 000 Kč.

55. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, bylo rozhodnuto , datum, rozsudkem č. j. 10 C 45/2020-185 byla zcela zamítnuta žaloba v části, kde se žalobce domáhal zaplacení nemajetkové újmy 30 600 Kč za nezákonné trestní stíhání trvající 86 dnů pro trestný čin , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku (trestní sazba odnětí svobody až na tři léta). Zásahy v osobnostní sféře byly shledány pouze v obecné rovině.

56. Ve věci vedené u Krajského soudu v , adresa, bylo rozhodnuto dne , datum, rozsudkem č. j. 7 Co 1234/2018-150 o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v , adresa, , č. j. , Anonymizováno, tak,, Anonymizováno, že žalobci byla přiznána výsledná nemajetková újma 7 500 Kč za nezákonné trestní stíhání trvající 4 měsíce pro trestný čin , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku (trestní sazba odnětí svobody 1 – 5 let).

57. Ve věci vedené u Městského soudu v , Anonymizováno, bylo rozhodnuto dne , datum, rozsudkem č. j. 53 Co 407/2021-100 o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, , č. j. 26 C 163/2020-89 tak, že žalobci byla přiznána výsledná nemajetková újma ve výši 24 800 Kč za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin , Anonymizováno, podle § , Anonymizováno, trestního zákoníku (s trestní sazbou 2 – 8 let). Trestní stíhání však trvalo 3 roky a 9 měsíců a nakonec byl žalobce soudem zproštěn obžaloby.

58. Soud porovnal zejména první tři kompenzační řízení, v nichž se žalobci rovněž domáhali náhrady újmy za nezákonné trestní stíhání, které trvalo přibližně stejnou dobu jako v projednávané věci, a kde byly shledány obdobné dopady do života žalobce zejména v podobě osobního diskomfortu a obav z výsledku trestního řízení. Rozpětí finanční kompenzace bylo v přepočtu za jeden měsíc nezákonného trestního stíhání přiznáno v částkách 0 Kč, 1 875 Kč, 3 750 Kč. Pro srovnání soud zmínil i čtvrtou referenční věc, kde trestní stíhání trvalo výrazně delší dobu, hrozil přísnější trest a dopady byly mnohem zásadnější. V takovém případě činila přepočtená nemajetková újma na jeden měsíc 551 Kč.

59. S ohledem na všechna výše uvedená kritéria soud uzavírá, že konstatování porušení práva se nejeví v daném případě jako dostačující kompenzace způsobeného stavu nejistoty, stresu, úzkosti, psychické nepohody a narušeného soukromí a vztahů s blízkými, přestože se dle judikatury jedná o plnohodnotnou formu zadostiučinění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012). Současně soud shledal, že nemajetkovou újmu nelze nahradit jiným způsobem bez ohledu na to, že žalobkyně omluvu žalované odmítla. Výše popsané důvody vedly soud k závěru, že je na místě poskytnout žalobkyni zadostiučinění v penězích. Přihlédl-li soud k individuálním okolnostem projednávané věci popsaným výše, kde se na obecných a co do intenzity přiměřených dopadech v osobnostní sféře žalobkyně podílelo i dřívější trestní řízení, v němž žalobkyně figurovala jako poškozená, dospěl k závěru o adekvátní výši peněžitého zadostiučinění celkem 4 000 Kč, což odpovídá částce 1 000 Kč za jeden měsíc trvajícího zásahu do její osobnostní sféry. Tato částka byla žalobkyni přiznána spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění ke dni prodlení, a to ode dne následujícího po dni uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění byl uplatněn postupem podle § 14 OdpŠk, který žalobkyně uplatila u žalované dopisem ze dne , datum, ve smyslu § 15 odst. 1 OdpŠk. Žalobě bylo proto ve výroku I. vyhověno co částky 4 000 Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu 11 000 Kč včetně souvisejícího příslušenství byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k tomu, že námitka promlčení byla žalovanou vznesena co do částky převyšující rámec přiznané částky, soud se jí nezabýval, neboť by případná důvodnost námitky na výsledek řízení neměla žádný vliv.

60. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu a žalobkyně měla úspěch ve věci jen částečný. Tarifní hodnota byla určena v souladu s § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), podle něhož ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, se za tarifní hodnotu považuje výše přiznané náhrady, nejvýše však částka 500 000 Kč, byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích. Vzhledem k tomu, že žalobkyni byla přiznána výrokem I. rozsudku náhrada ve výši 4 000 Kč, soud tuto částku považuje za tarifní hodnotu. Odměna za 1 úkon právní služby proto činí v souladu s § 6 odst. 1 a § 7 bod 3 a. t. částku 1 000 Kč.

61. Účelně vynaložené náklady žalobkyně představuje 5 úkonů právní služby představující převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., vyjádření ve věci samé § 11 odst. 1 písm. d) a. t., účast na jednání před soudem dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., účast na jednání před soudem dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. Vedle této odměny ve výši 5 000 Kč (5 × 1 000 Kč) byla přiznána i paušální částka 2 250 Kč (5 × 450 Kč) jako náhrada hotových výdajů, jejichž vynaložení se předpokládá v souvislosti s poskytnutím právní služby ve smyslu § 13 odst. 4 a. t. Odměna za podání žádosti o odškodnění doručené žalované přiznána nebyla, neboť se jedná o neúčelný úkon. Podle § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Jelikož byla žalovaná osvobozena od soudních poplatků na základě rozhodnutí soudu a žalovaná je od soudních poplatků osvobozena ze zákona, nebyla poplatková povinnost za řízení stanovena žádnému z účastníků. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení v celkové výši 7 250 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

62. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud může určit lhůtu k plnění delší než standardní třídenní, přičemž byla zohledněna žádost žalované jako organizační složky státu, aby mohl být dodržen administrativní postup při vyplácení peněžních prostředků ze státního rozpočtu. Soud shledal okolnosti odůvodňující prodloužení pariční lhůty. Proto byla lhůta u všech výroků stanovena v délce 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.