10 C 66/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 76 759,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 627,67 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 445,82 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 183,40 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení a částky 1 685,87 Kč, zamítá.

III. Žalobkyni bude vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 944 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 6. 2. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 76 759,36 Kč spolu s příslušenstvím. Tvrdila, že prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku byla s žalovanou uzavřena dne 19. 4. 2024 Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 66 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit společně s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl vyplácen postupně, celková poskytnutá částka činila 35 027 Kč. Žalovaná si zvolila doplňkové služby , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , za tyto služby jí byly účtovány poplatky. Žalovaná se dostala se do prodlení se splácením, žalobkyně tedy vypověděla smlouvu o úvěru ke dni 22. 1. 2025. Dlužná částka sestává z jistiny 34 987,14 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 673,75 Kč, smluvního úroku 38 890,09 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, 43,92 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, 478,59 Kč, smluvní pokuty 1 685,87 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 183,40 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále specifikovala, jak posuzovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy.

2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, který byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.

3. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně v podání ze dne 18. 6. 2025 uvedla, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno v souladu s interní metodikou schválenou ČNB a se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb. Byly zjišťovány informace ohledně počtu členů domácnosti žalované (a majících příjem), pravidelné měsíční výdaje i příjmy, když výše čistého měsíčního příjmu činila 28 511 Kč (kdy tato výše umožňuje bezproblémové splácení úvěru). Dále žalobkyně provedla lustrace v různých registrech k osobě žalované. Před podáním návrhu žalovaná uhradila celkem 6 399,33 Kč, po podání žaloby již ničeho.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci:Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 19. 4. 2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši až 66 200 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím a zaplatit ceny za volitelné služby. Úvěr byl sjednán jako revolvingový, tedy s možností opětovného čerpání. Úroková sazba činila 0,983 % denně. V čl. VIII. odst. 1 smlouvy byla sjednána pro případ prodlení s plněním smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Součástí smlouvy měly být listiny: Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované postupně částky ve výši 11 500 Kč (dne 19. 4. 2024), 12 309 Kč (dne 23. 5. 2024) a 11 218 Kč (dne 18. 6. 2024), a to na účet č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, . Totožnost byla ověřována prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalované. Zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo žalované oznámeno e-mailem ze dne 23. 1. 2025, byla vyčíslována dlužná částka ke dni výpovědi. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 1. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky a zároveň byla upozorněna na možné soudní řízení. Zaslání této upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Z Metodiky bylo zjištěno, že tento dokument upravuje obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, interní pravidla pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti a proces samotného posouzení úvěruschopnosti. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti je patrno, že žalovaná žije ve společně hospodařící domácnosti o pěti (a více) členech, přičemž tři z nich mají příjem, její měsíční výdaje za bydlení činí 1 000 Kč, za další nezbytné výdaje hradí 1 000 Kč, za ostatní zbytné výdaje pak 2 000 Kč a za půjčky 3 800 Kč. Dosahuje ověřeného čistého měsíčního příjmu 28 511 Kč. Disponibilní příjem pak činí 19 700 Kč. Z listiny Identifikované příjmy soud zjistil, že tato listina je souhrnem položek z bankovního výpisu obsahujícího příjmové transakce (v závěru dokumentu je uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 28 511 Kč). Z Výpisu z běžného účtu pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik za období 19. 4. 2023 až 19. 4. 2024 je patrno, že konečný zůstatek činí 7 762,24 Kč, že žalovaná žádala o další úvěry společnost , právnická osoba, , že pobírala dávky od ÚP , adresa, ve výši 8 600 Kč (případně ve výši 6 600 Kč, 5 740 Kč) a 13 911 Kč (případně ve výši 13 801 Kč), dále že jí byla zasílána pravidelná platba 6 000 Kč od , jméno FO, . Ze zprávy , právnická osoba, ze dne 7. 8. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo , č. účtu, je právě žalovaná , Jméno žalované, a že dne 19. 4. 2024 byla na tento účet připsána částka 11 500 Kč, dne 23. 5. 2024 částka 12 309 Kč a dne 18. 6. 2024 částka 11 218 Kč, vše z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, pod VS , var. symbol, .

5. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. 10 C 66/2025-9 vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně předložila pouze výpis z běžného účtu pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik za období 19. 4. 2023 až 19. 4. 2024. Konstatovala, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno v souladu s interní metodikou schválenou ČNB a se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., že byly zjišťovány informace ohledně počtu členů domácnosti žalované (a majících příjem), pravidelné měsíční výdaje i příjmy, když výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 28 511 Kč a kdy tato výše umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Dále žalobkyně provedla lustrace v různých registrech k osobě žalované, lustrace ovšem již nedoložila.

14. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána. Žalobkyně tak zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalované, ověření žalované v různých databázích zůstalo pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovanou, je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že žalobkyně ani nepřihlédla k tomu, že žalovaná má další úvěry od , právnická osoba, , často v nemalé výši, tedy že se neúměrně zadlužuje a patrně není ani schopna splácet již poskytnuté finanční prostředky.

15. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované po formální i materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

16. Lze též podotknout, že kromě neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení je možno též poukázat na zjevně nepřiměřeně vysoký úrok, který lze považovat za nemorální. Soud toto však s ohledem na neplatnost smlouvy z výše uvedených důvodů podrobně nehodnotí.

17. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před nezodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky splácet i s úroky a sjednanými poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Současně je kladen důraz na zamezení nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů spotřebitelům bez předchozího posouzení jejich úvěruschopnosti s cílem zabránit zadlužování obyvatel a sankcionovat věřitele za takové jednání, které je v rozporu s unijním právem.

19. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 35 027 Kč, od kterých je nutno odečíst částku 6 399,33 Kč, kterou žalovaná na předmětnou pohledávku dosud uhradila. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni částku 28 627,67 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (tedy úroků z prodlení od tvrzené splatnosti, poplatků, úroků z úvěru i smluvní pokuty), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

20. Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci byla žalovaná v řízení zcela pasivní a soudu nesdělila své aktuální možnosti, ani majetkové a sociální poměry, z nichž by soud mohl vycházet při individuálním určení splatnosti dosud nesplacené jistiny. Tato skutečnost, že žalovaná v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit netvrdila a neprokazovala, se ve výsledku projevuje v neprospěch žalované, která v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a důkazní, pokud se nijak nebránila a netvrdila, že není v jejích možnostech dlužnou částku zaplatit najednou. Proto soud vycházel ze skutečnosti, že je schopna dluh uhradit ve splatnosti určené soudem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Až marným uplynutím této lhůty žalobkyni vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení.

21. Podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soud vrátí poplatek z účtu soudu i tomu, kdo jej zaplatil na základě nesprávné výzvy soudu nebo na základě nesprávného rozhodnutí soudu, kterým mu byla tato povinnost uložena.

22. Žalobkyně byla nesprávně vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 838 Kč, když správně měl soudní poplatek činit 1 894 Kč (z jistiny, poplatků a smluvní pokuty, tedy ze základu 37 869,27 Kč). O vrácení přeplatku na soudním poplatku bylo rozhodnuto ve výroku III. rozsudku tak, že žalobkyni bude vrácen přeplatek na soudním poplatku ve výši 1 944 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaná jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měla právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k její pasivitě nevyplývá, že by jí v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by jí bylo možné přiznat.