108 C 19/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 58 826 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 039,67 Kč -) s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 7 039,67 Kč od 27. 9. 2018 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 25 085 Kč s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 35 285 Kč od 27. 9. 2018 do 20. 11. 2018, s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 29 285 Kč od 21. 11. 2018 do 17. 1. 2019, s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 26 285 Kč od 18. 1. 2019 do 4. 3. 2019, s 9% p. a. úrokem z prodlení z částky 25 085 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 30% p. a. úrok z částky 39 382,67 Kč od 27. 9. 2018 do 20. 11. 2018, 30% p. a. úrok z částky 36 324,67 Kč od 21. 11. 2018 do 17. 1. 2019, 30% p. a. úrok z částky 33 324,67 Kč od 18. 1. 2019 do 4. 3. 2019, 30% p. a. úrok z částky 32 124,67 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 9. 2018 dosáhne částky 171 475 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 19. 10. 2020, domáhal po žalovaném zaplacení částky 40 323 Kč s příslušenstvím a částky 18 503 Kč jako smluvní pokuty.

2. Před zahájením jednání vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 8 198,33 Kč a co do částky 18 503 Kč a dále příslušenství pohledávky, tak jak je uvedeno ve výroku usnesení OS Vsetín ze dne 19. 3. 2021, č. j. 108 C 19/2020-61, které nabylo právní moci dne 17. 4. 2021, takže předmětem sporu zůstala pohledávka ve výši 32 124,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem ve výši 30% p. a. z jednotlivých dlužných splátek.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízeným jednáním se, ač řádně obeslán, nedostavil.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaný k datu 25. 1. 2018 uvedl svoje osobní údaje, číslo účtu, adresu a vzal na vědomí podmínky smlouvy. Žádné další údaje ohledně finančních, rodinných a jiných vztahů zde uvedeny nejsou.

5. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žádost žalovaného byla schválena, pod [číslo] byla uzavřena smlouva o úvěru na částku 40 000 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč, takže celkově měl zaplatit 142 896 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 129,68% p. a., RPSN 131,97%, splátku měl platit ke každému 22. dni v měsíci. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a splátkový kalendář.

6. Z karty klienta soud zjistil, že byly vyplněny údaje ohledně poskytnutého úvěru a jednotlivých splátkách. Poslední splátka byla zaplacena dne 4. 3. 2019 ve výši 1 200 Kč.

7. Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 6. 2018, 22. 8. 2018 a 24. 9. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek.

8. Z oznámení s datem 25. 9. 2018 soud zjistil, že žalobce tímto dopisem oznámil žalovanému, že došlo k zesplatnění všech závazků k datu 25. 9. 2018.

9. Z hodnocení klienta soud zjistil, že byl uveden pravidelný měsíční příjem 15 500 Kč, výdaje 3 410 Kč, splátky žalobci 2 500 Kč, celkem výdaje 5 910 Kč, rezerva 1 000 Kč, nebyly uvedeny žádné děti ani partneři. Hodnocení klienta bylo sepsáno dne 25. 2. 2018.

10. Z výplatního lístku soud zjistil, že příjem žalovaného byl 15 880 Kč.

11. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 24. 1. 2018, že žalovaný je zaměstnán od 4. 5. 2015 do 30. 6. 2019 - tedy na dobu určitou, jeho příjem je okolo 16 380 - 17 450 Kč.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 26. 1. 2018 právní předchůdce žalobcem zaslal na účet žalovaného částku 40 000 Kč.

13. Z prohlášení klientů s datem 25. 1. 2018 soud zjistil, že žalovaný podepsal dokument, že se seznámil s veškerými informacemi o spotřebitelském úvěru a že poskytovatel provedl kontrolu ve smyslu zákona č. 253/2008. V prohlášení je uvedeno mimo jiné, že smlouvu neuzavírá v tísni, ve stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopen ho řádně a včas splácet.

14. Z výpisu z registru SOLUS, z nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že k datu 11. 9. 2017 nemá žalovaný žádné dlužné platby.

15. Předžalobní výzva ze dne 17. 8. 2019 byla žalovanému zaslána doporučeně dopisem.

16. K vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, které žalobce předložil, soud nepřihlížel.

17. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že kromě předložených dokladů měl také k dispozici občanský průkaz žalovaného, výpis z registru NRKI, což rovněž doložil.

18. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

21. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

24. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 25. 1. 2018.

29. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

30. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

31. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, k těmto skutečnostem doložil doklady – výpis záznamů z registru SOLUS, z něhož vyplývá, že žalovaný nemá žádné dlužné splátky k datu uzavření smlouvy, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů za poslední 3 měsíce, z něhož vyplývá, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2019, takže nebylo zřejmé, že žalovaný bude mít na splácení úvěru od července 2019, přičemž úvěr měl splácet do konce roku 2021. Zjistil, že žije v pronájmu - výši nájmu ani nájemní smlouvu neověřoval. Uvedené údaje jsou zcela obecné a prakticky ve všech formulářích u všech smluv stejné a neodpovídají reálnému životu. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Navíc úrok ve výši 129,68% je zcela v rozporu s dobrými mravy. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

32. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 40 000 Kč, žalovaný zaplatil dle tvrzení žalobce, neboť žalovaný zůstal zcela nečinný do zesplatnění částku 14 885 Kč, po zesplatnění 10 200 Kč, tj. celkem 25 085 Kč, žalovaný vzal zpět částku 8 198,33 Kč, zbývá doplatit částka 7 039,67 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu apod. Žaloba nebyla uznána důvodnou nad částku 7 039,67 Kč a jako taková byla zamítnuta (viz bod III. výroku rozsudku). Ohledně absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy soud odkazuje na rozhodnutí KS Ostrava např. č. j. 15 Co 123/2019 – 115, kde je na straně 7 uvedeno:„ Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti“. I okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná. Navíc smlouvou dohodnutý úrok ve výši 129,68% je v rozporu s dobrými mravy, tedy i tato skutečnost by soud vedla k tomu, že by žalobě nevyhověl zcela.

33. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci úspěch, požadoval zaplacení částky 58 826 Kč, přiznána byla částka 14 915 Kč. Žalobce byl úspěšný z 25%, neúspěšný ze 75%, náklady řízení by tak představovaly 50% ve prospěch žalovaného, který se k jednání nedostavil, náklady řízení nepožadoval, proto výrok o nákladech řízení je negativní.