108 C 23/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 68 637 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 507 Kč -) s 8,05% p. a. úrokem z prodlení z částky 32 507 Kč od 29. 12. 2017 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Řízení se zastavuje, co do částky 24 501,50 Kč – smluvní pokuty a dále, co do následujícího příslušenství -) úrok ve výši 17,21% p. a. z částky 49 339,77 Kč od 28. 12. 2017 do 2. 5. 2018, -) úrok ve výši 17,21% p. a. z částky 48 236 Kč od 3. 5. 2018 do 1. 6. 2018, -) úrok ve výši 17,21% p. a. z částky 45 736 Kč od 2. 6. 2018 do 2. 7. 2018, -) úrok ve výši 17,21% p. a. z částky 43 237 Kč od 3. 7. 2018 do zaplacení.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 11 629 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 125 Kč ve výši 8,05% p. a. od 29. 12. 2017 do 22. 2. 2018, z částky 21 626 Kč ve výši 8,05% p. a. od 23. 2. 2018 do 23. 3. 2018, z částky 19 127 Kč ve výši 8,05% p. a. od 24. 3. 2018 do 2. 5. 2018, z částky 16 628 Kč ve výši 8,05% p. a. od 3. 5. 2018 do 1. 6. 2018, z částky 14 128 Kč ve výši 8,05% p. a. od 2. 6. 2018 do 2. 7. 2018, z částky 11 629 Kč ve výši 8,05% p. a. od 3. 7. 2018 do zaplacení a dále úrok ve výši 35% p. a. z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 28. 12. 2017 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 18. 12. 2020, domáhal po žalované zaplacení částky 44 136 Kč s příslušenstvím, dále částky 24 501,50 Kč, smluvní úrok ve výši 52,21% p. a. z jednotlivých splátek od 28. 12. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek.

2. Před zahájením jednání vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky 24 501,50 Kč – smluvní pokuty, a dále co do příslušenství - úroku ve výši 17,21% p. a. z jednotlivých splátek, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. O zastavení řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, odst. 2 věta prvá, odst. 4 o. s. ř., když ke zpětvzetí této části žalobního návrhu došlo před zahájením jednání.

3. Z výpovědi žalované soud zjistil, že smlouvu o úvěru uzavřela, měla vyživovací povinnost ke třem dětem ve věku [anonymizováno] let, [anonymizováno] let a [anonymizováno] let, na které otec neplatil výživné. Potvrdila, že vyplnila nějaký papír, dokládala výplatní lístek, jestli jeden nebo více, si nepamatuje. Není si vědoma, zda ve formuláři byl uveden požadavek, kolik má vyživovacích povinností, od té doby se situace změnila, musela se přestěhovat a z nájmu ve výši 2 000 Kč, platí 11 000 Kč. Žije s přítelem, takže na placení není sama. V době, kdy vyplňovala žádost o úvěr neměla žádné půjčky ani úvěry, kromě [anonymizováno], kde dlužila asi 10 000 Kč. Až po rozvodu vyšlo najevo, že bývalý manžel uzavíral smlouvy, které neplatil, např. s [právnická osoba], což už má vyřešené. O těchto jeho závazcích nic nevěděla. Zaplatila částku 17 495 Kč, část v roce 2017, část v roce 2018, od té doby nic neplatila, zapomněla na to. Potvrdila, že smlouvu uzavřela a závazky vůči žalobci je schopna a ochotna plnit. Pokud se týká příjmu, chodila ještě na brigádu, ze které měla příjem okolo 4 000 Kč měsíčně, takže měla finanční rezervu, v době covidu-19 o brigádu přišla, její příjem se tak snížil.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaná k datu 10. 7. 2017 uvedla svoje osobní údaje, číslo účtu, adresu a vzala na vědomí podmínky smlouvy. Žádné další údaje ohledně finančních, rodinných a jiných vztahů zde uvedeny nejsou.

5. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žádost žalované byla schválena a pod [číslo] byla uzavřena smlouva o úvěru na částku 50 001 Kč, který měla žalovaná zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč, takže celkově měla zaplatit 119 952 Kč. Úrok byl dohodnut ve výši 66,71% p. a., RPSN 64,94%, splátku měla platit ke každému 22. dni v měsíci. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a splátkový kalendář.

6. Z karty klienta soud zjistil, že byly vyplněny údaje ohledně poskytnutého úvěru a jednotlivé splátky. Poslední splátka byla zaplacena dne 2. 7. 2018 ve výši 2 499 Kč.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 26. 12. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že se ocitla v prodlení s úhradou splátky úvěru, tím došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících z této smlouvy a byla vyzvána k okamžité úhradě dosud nesplacené částky ve výši 56 632 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení nebo uzavření jiné písemné dohody v této věci. K zesplatnění závazku došlo k datu 5. 1. 2018. Toto oznámení se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou. Před tímto oznámení byla vyzvána k zaplacení dlužné částky písemně dne 22. 11. 2017.

8. Z hodnocení klienta soud zjistil, že byl uveden pravidelný měsíční příjem žalované 13 998 Kč, výdaje 3 410 Kč, nebyly uvedeny žádné děti, na nájemné a inkaso bylo uvedeno 2 000 Kč, celkové výdaje 5 410 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaná je rozvedená, pracovní poměr má na dobu neurčitou, není ve výpovědní lhůtě, nežije s manželem ani partnerem, je vyučena a bydlí v pronájmu. Tyto údaje žalovaná podepsala dne 10. 7. 2017.

9. Z výplatního lístku soud zjistil, že v měsíci květnu 2017 činil příjem žalované 14 099 Kč.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 12. 7. 2017 právní předchůdce žalobcem zaslal na účet žalované částku 50 001 Kč.

11. Z prohlášení klientů s datem 10. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaná podepsal dokument, že se seznámila s veškerými informacemi o spotřebitelském úvěru a že poskytovatel provedl kontrolu ve smyslu zákona č. 253/ 2008. V prohlášení je uvedeno mimo jiné, že smlouvu neuzavírá v tísni, ve stavu nezkušenosti, rozumové slabost, rozrušení nebo lehkomyslnosti a je schopna ho řádně a včas splácet.

12. Z výpisu z registru SOLUS soud zjistil, že k datu 10. 7. 2017 neměla žalovaná žádné dlužné platby.

13. Předžalobní výzva byla žalované zaslána doporučeně dopisem s datem 10. 12. 2020.

14. K vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, které žalobce předložil, soud nepřihlížel.

15. Z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů žalované s datem 10. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaná byla zaměstnána u firmy [právnická osoba] [obec], s příjmem od března 2017 do května 2017 ve výši 13 998 Kč, za květen 2017 činil její příjem 14 999 Kč.

16. Na výzvu soudu žalobce doplnil, že kromě předložených dokladů měl také k dispozici občanský průkaz žalované, výpis z registru NRKI, což rovněž doložil.

17. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

20. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

23. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 10. 7. 2017.

28. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008 /48/, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

29. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

30. Žalobce tvrdil, že žalovanou tvrzené skutečnosti ověřoval, k těmto skutečnostem doložil doklady. Neověřoval počet vyživovacích povinnost žalované ani její výdaje, když částka 5 410 Kč, která je uvedena v předložených formulářích, je při péči o 3 děti nepřiměřeně nízká. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

31. V daném případě žalobce půjčil žalované částku 50 001 Kč, žalovaná zaplatila dle tvrzení obou účastníků částku 17 495 Kč, zbývá doplatit částka 32 506 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba nebyla uznána důvodnou nad přiznanou částku 32 506 Kč a jako taková byla zamítnuta (viz bod III. výroku rozsudku). Ohledně absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy soud odkazuje například na rozhodnutí KS Ostrava č. j. 15 Co 123/2019 – 115, kde je uvedeno:„ Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti“. Okresní soud dovodil, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná.

32. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci pouze částečný úspěch. Požadoval zaplacení částky 68 637 Kč, přiznána byla částka 32 507 Kč. Žalobce byl úspěšný ze 47%, neúspěšný z 53%, náklady řízení by tak ve výši 6% náležely žalované, která se k jednomu jednání dostavila, náklady řízení nepožadovala, proto výrok o nákladech řízení je negativní.