108 C 33/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 65 766 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 133,19 Kč -) s 8,05% p. a. úrokem z prodlení z částky 23 133,19 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 21 629,81 Kč s příslušenstvím a částku 21 003 Kč a úroku ve výši 90,81% p. a. z částky 42 686,80 Kč od 26. 7. 2017 do 20. 5. 2019 ve výši 68 053,36 Kč a úrok ve výši 90,81% p. a. z částky 42 666,19 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 7. 2017 dosáhne částky 118 684 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 21. 12. 2021, domáhal po žalovaném zaplacení částky 65 766 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z karty klienta s datem 23. 1. 2017 soud zjistil, že žalovaný uvedl adresu pobytu na [anonymizována dvě slova] [obec], kontaktní adresu a adresu zaměstnavatele. Bližší údaje ohledně žalovaného uvedeny nebyly. Po výzvě soudu žalobce doložil, že totožnost žalovaného ověřoval z jeho občanského průkazu a bylo provedeno hodnocení klienta, z něhož vyplynulo, že jeho pravidelný příjem je 20 800 Kč, výdaje 7 410 Kč, z toho 2 000 Kč na děti, 2 000 Kč na bydlení, na živobytí 3 410 Kč (životní minimum), přičemž není uvedeno, kolik má žalovaný vyživovacích povinností a zda s dětmi žije ve společné domácnosti. Dále bylo zjištěno, že má základní vzdělání a bydlí v pronájmu.

5. Z potvrzení zaměstnavatele soud zjistil, že příjem žalovaného za poslední tři měsíce k datu 17. 1. 2017 činil 20 880 Kč, respektive 18 320 Kč.

6. Dále z registru SOLUS bylo zjištěno, že nemá žádný závazek.

7. Byly doloženy dvě výplatní pásky, kde je uveden příjem žalovaného 20 361 Kč a 19 639 Kč. Jiné údaje uvedeny nebyly.

8. Účastníci také vyplnili předsmluvní formulář [číslo] z něhož vyplývá, že bude poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč dne 23. 1. 2017, částka byla žalovanému vyplacena dne 31. 1. 2017. Úrok byl dohodnut ve výši 139,98% p. a. Žalovaný měl dluh zaplatit ve 24 měsíčních splátkách po 4 121 Kč, takže měl celkem zaplatit 98 904 Kč. Žalovaný zaplatil 21 866,81 Kč.

9. Poté, kdy neplnil podmínky smlouvy, byl vyzván k zaplacení a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru dopisy s datem 20. 4. 2017, 20. 6. 2017, 21. 7. 2017.

10. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dopisem s datem 29. 11. 2021 a téhož dne byla také odeslána.

11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému částku 45 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 98 904 Kč. Zaplatil 21 866,81 Kč.

12. Na výzvu soudu žalobcem sdělil, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal s řádnou pečlivostí, když před uzavřením smlouvy byl zjištěn příjem žalovaného, odečteny výdaje žalovaného, které však určil žalobce nikoliv žalovaný, dále potvrzení z nebankovního registru klientských informací, informativní výpis z bankovního účtu a potvrzení o příjmu.

13. Ze zprávy o plnění oddlužení soud zjistil, že bylo schváleno oddlužení žalovaného, přičemž žalobce získal částku 9 503,81 Kč na svoji pohledávku.

14. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

20. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 84, 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne 23. 1. 2017 a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

25. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

26. Žalobce tvrdil, že žalovaným tvrzené skutečnosti ověřoval, kromě příjmu za tři měsíce však žádné doklady nepředložil. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalovaného o úvěr vycházel. Věděl, jaký má žalovaný příjem, ale nevěděl, jaké má žalovaný výdaje a zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet, dále např. nájemní smlouvu, výši výživného, atd. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o zápůjčku (úvěr) přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

27. V daném případě žalobce půjčil žalovanému částku 45 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 21 866,81 Kč, zbývá doplatit částka 23 133,19 Kč. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění - například úrok, smluvní pokutu, apod. Žaloba nebyla uznána důvodnou v celém rozsahu, důvodnou ji soud uznal pouze do částky 23 133,19 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku), ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Částka byla přiznána z titulu bezdůvodného obohacení, neboť pokud je uzavřená smlouva vyhodnocená jako neplatná, jsou účastníci povinni vrátit si vzájemně veškerá plnění. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce měl ve věci úspěch částečný, požadoval zaplacení částky 65 766 Kč, přiznána byla částka 23 133,19 Kč, byl úspěšný z 35%, neúspěšný z 65%, náklady řízení by ve výši 30% náležely procesně úspěšnějšímu žalovanému, který se však k jednání nedostavil, na výzvu soudu nereagoval, proto výrok o nákladech řízení je negativní, když žalovanému prokazatelně náklady řízení nevznikly.