108 C 7/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 297 829,55 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 297 829,55 Kč s úrokem ve výši 6,49 % ročně z částky 297 829,55 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 297 829,55 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15. 8. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 297 829,55 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že dne 11. 6. 2014 uzavřel s , právnická osoba, smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 431 637,03 Kč vůči žalované a , jméno FO, z titulu smlouvy o úvěru. Dne 24. 9. 2016 uzavřel žalobce s žalovanou manželství. Ke dni 29. 7. 2024 bylo manželství pravomocně rozvedeno. , jméno FO, prošel oddlužením a v rámci insolvenčního řízení uhradil 133 807,48 Kč, čímž bylo splácení z jeho strany ukončeno. Vzhledem k trvání manželství od 24. 9. 2016 do 29. 7. 2024 podle žalobce promlčecí lhůta v tomto období neběží bez ohledu na povahu vzájemné pohledávky, a to ať vznikla před nebo po roce 2014. Občanský zákoník považuje za lex specialis vůči obchodnímu zákoníku. Uvedl, že desetiletá promlčecí lhůta počala běžet 23. 12. 2013, následně došlo od 24. 9. 2016 do 29. 7. 2024 za dobu trvání manželství k jejímu stavění a po rozvodu manželství počala promlčecí lhůta běžet znovu. Žalobce se proto domáhá po žalované splatné pohledávky 297 829,55 Kč s úrokem 6,49 % ročně od 1. 1. 2021.

2. O žalobě rozhodl soud platebním rozkazem ze dne 31. 10. 2024, proti kterému podala žalovaná včasný odpor, v němž výslovně vznesla námitku promlčení. Uvedla, že úvěrová smlouva č. , Anonymizováno, ze dne 20. 3. 2008 se řídí zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem (dále jen „obchodní zákoník“), jak je to uvedeno v samotné smlouvě. Jedná se tedy o výlučný obchodní závazek. Obchodní zákoník obsahoval komplexní, kogentní a ucelenou úpravu promlčení. Obchodní zákoník v § 408 stanovuje objektivní horní hranici promlčecí doby deset let, a proto musela skončit nejpozději dne 23. 12. 2023. Podle žalované nemůže obstát snaha žalobce zpochybnit celou řadu let bez výjimky respektovaného absolutního omezení promlčecí doby, a tedy desetiletou nejzazší mez pro skončení promlčecí doby dle obchodního zákoníku poté, kdy začala běžet poprvé. Jelikož byla žaloba podána až po marném uplynutí desetileté promlčecí lhůty, navrhla, aby byla žaloba zcela zamítnuta.

3. Žalobce na to reagoval vyjádřením, že mezi obchodním a občanským zákoníkem není kolize a že obchodní zákoník vychází z občanského zákoníku v tom smyslu, že co není upraveno obchodním zákoníkem, řídí se úpravou uvedenou v občanském zákoníku. Uzavření manželství mezi účastníky mělo podle něho za následek přerušení všech lhůt, které mohly mezi manželi plynout.

4. V souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vzal soud za svá skutková zjištění shodná (tedy nesporná) následující tvrzení účastníků.

5. Dne 20. 3. 2008 byla uzavřena úvěrová smlouva č. , Anonymizováno, mezi , Anonymizováno, a , jméno FO, a , jméno FO, , a to podle obchodního zákoníku. Dne 30. 5. 2008 byl uzavřen dodatek č. 1 k této úvěrové smlouvě upravující zajištění úvěru zástavním právem, kdy byla do zástavy dána nemovitost. Účastníci se shodli na tom, že splatnost úvěru nastala dne 23. 12. 2013. Dne 18. 6. 2014 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi , Anonymizováno, a , jméno FO, , a to podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na základě dopisu ze dne 20. 6. 2014 označeného jako vyrozumění o postoupení pohledávek. Mezi účastníky též není sporu o tom, že manželství žalobce a žalované trvalo od 24. 9. 2016 do 29. 7. 2024. Též se shodli na tom, že postoupená pohledávka byla přihlášena v rámci insolvenčního řízení vedeném proti , jméno FO, pod sp. zn. KSOS , Anonymizováno, INS , Anonymizováno, . , jméno FO, jako spoludlužník dlužné pohledávky uhradil v rámci oddlužení na předmětnou pohledávku částku 133 807,48 Kč. Splácení dluhu, Anonymizováno, , jméno FO, bylo v rámci insolvenčního řízení ukončeno. Na dluh z úvěru nebylo zaplaceno 297 829,55 Kč.

6. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

7. Z dohody o vyúčtování ze dne 29. 5. 2015 vyplývá, že žalobce se s advokátem , adresa, dohodl na úplatě za právní služby poskytnuté při vymáhání pohledávky od , jméno FO, .

8. Z rozsudku Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, se podává, že manželství žalobce a žalované bylo rozvedeno. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 7. 2024.

9. Z protokolu o přezkumném jednání a zápisu z 1. schůze věřitelů v insolvenční věci dlužníka , jméno FO, dne 17. 9. 2015 je zřejmé, že byly shledány podmínky pro oddlužení plněním splátkového kalendáře.

10. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 431 637,03 Kč z titulu neuhrazené jistiny dle úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, a dlužník tuto pohledávku uznal.

11. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dluhu před podáním žaloby.

12. Z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 8. 8. 2024 bylo zjištěn postoj žalované k žalobě.

13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

14. Žalovaná a , jméno FO, na straně jedné a , právnická osoba, na straně druhé uzavřeli dne 20. 3. 2008 smlouvu, na základě které jim byl poskytnut úvěr. Splatnost úvěru nastala dne 23. 12. 2013. Dne 18. 6. 2014 byla pohledávka z úvěru postoupena žalobci, který uzavřel s žalovanou manželství dne 24. 9. 2016. Toto manželství bylo rozvedeno dne 29. 7. 2024. Splácení dluhu ze strany , jméno FO, bylo ukončeno v rámci insolvence splacením částky 133 807,48 Kč. Na dluh zbývá zaplatit částku 297 829,55 Kč.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

16. Podle § 261 odst. 3 písm. c) obchodního zákoníku, se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716).

17. Podle § 387 odst. 1 obchodního zákoníku, se právo promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. Podle odst. 2 promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

18. Podle § 392 odst. 1 obchodního zákoníku, u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

19. Podle § 397 obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

20. Podle § 408 obchodního zákoníku, bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

21. Podle § 400 obchodního zákoníku, změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby.

22. Podle § 388 obchodního zákoníku, promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby.

23. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, nárok žalobce není důvodný. Soud ve své úvaze vycházel z toho, že smlouva o úvěru byla mezi , právnická osoba, a žalovanou a , jméno FO, byla uzavřena podle § 497 a násl. obchodního zákoníku, jak je to ostatně i v smlouvě samotné v záhlaví uvedeno a což účastníci nesporovali. Splatnost úvěru nastala ve shodě s nespornými tvrzeními účastníků 23. 12. 2013 a tímto dnem začala běžet promlčecí doba v souladu s § 391 odst. 1 obchodního zákoníku. Přestože došlo k postoupení pohledávky na žalobce, ve smyslu § 400 obchodního zákoníku nemá změna v osobě věřitele vliv na běh promlčecí doby. Soud má za to, že na běh promlčecí doby nemá vliv ani skutečnost, že se věřitel pohledávky stal manželem žalované. Soud má za to, že pohledávka z úvěru po celou dobu trvání závazkového vztahu podléhá právní úpravě obchodního zákoníku. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3800/2007 se jasně podává, že v obchodních závazkových vztazích je vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení. Právní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu, přičemž ani ze skutečnosti, že obchodní zákoník (na rozdíl od občanského zákoníku) výslovně neobsahuje právní úpravu některých otázek, neplyne nutnost použití právní úpravy občanského zákoníku, nýbrž pouze to, že tyto otázky je zapotřebí řešit dle obecných ustanovení obchodního zákoníku o promlčení. Jelikož obchodní zákoník je v poměru k občanskému zákoníku předpisem zvláštním, použije se při řešení dané otázky v obchodních vztazích především právní úprava obsažená v obchodním zákoníku.

24. Soud se v projednávané věci ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu, který ve výše citovaném rozhodnutí uzavřel, že obsahuje-li obchodní zákoník kogentní a ucelenou úpravu problematiky promlčení, je v obchodních závazkových vztazích vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení. Pokud tedy závazkový vztah mezi účastníky nepochybně plyne ze smlouvy o úvěru, jež je považována za tzv. absolutní obchodněprávní závazkový vztah, aplikuje se na tento vztah výhradně právní úprava obchodního zákoníku, a to včetně úpravy o stavení a přetržení promlčecí doby. Za situace, kdy právní úprava stavení běhu promlčecí doby v § 402 - 407 obchodního zákoníku nepamatuje na vztah mezi manžely, není možné bez dalšího použít právní úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť bylo judikaturou dovozeno, že právní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu a je vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení. Nelze přisvědčit ani názoru žalobkyně, že občanský zákoník je lex specialis vůči obchodnímu zákoníku.

25. Poukázal-li žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2061/2010, nutno konstatovat, že závěry v něm vyslovené o stavení běhu promlčecí doby mezi manželi nelze použít na projednávanou věc, neboť přezkumu v tomto dovolacím řízení byl podroben závazek stran plynoucí z dohody o vyrovnání, potažmo převodní smlouvy uzavřené podle občanskoprávních předpisů, a tudíž je i problematika promlčení posuzována optikou občanského zákoníku, včetně otázky stavení běhu promlčecí doby mezi manželi, kterou občanský zákoník na rozdíl od obchodního zákoníku výslovně řeší.

26. Soud v projednávané věci proto dospěl k závěru, že právní vztah mezi účastníky se v otázce promlčení řídí pouze ustanoveními obchodního zákoníku bez ohledu na to, že účastníci byli po část doby trvání závazkového vztahu manželi. Pokud se účastníci shodli na tom, že splatnost pohledávky nastala 23. 12. 2013, v souladu s § 392 odst. 1 obchodního zákoníku začala i tento den běžet promlčecí doba. Objektivní promlčecí doba je stanovena dle § 408 odst. 1 obchodního zákoníku jako desetiletá a k promlčení dané pohledávky tudíž došlo dne 23. 12. 2023. Jelikož žalovaná v průběhu řízení vznesla námitku promlčení, soud má povinnost k tomuto právnímu jednání přihlédnout. Vznesení námitky promlčení po uplynutí promlčecí doby sice nezpůsobuje zánik nároku žalobce, nadále existuje v oslabené pozici jako naturální obligace, avšak podle § 388 obchodního zákoníku nemůže být takový nárok přiznán soudem. Soud proto žalobu výrokem I. v celém rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s dohodou účastníků, kterou uzavřeli dne 3. 3. 2025 před zahájením samotného jednání, jak je zachyceno v protokolu o jednání. Podle této dohody se žalobce i žalovaná výslovně vzali náhrady nákladů řízení, a proto soud ve výroku II. rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.