109 C 9/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně insolvenční správkyně dlužníka právnická osoba , IČO sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 6 876 646,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 876 646,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 865 904 Kč od 10. 5. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 742 Kč od 9. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 329 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně na soudním poplatku částku ve výši 343 833 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 5. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni na účet majetkové podstaty dlužníka [právnická osoba] částku 6 876 646,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že byla ustanovena insolvenční správkyní dlužníka [právnická osoba], (dále jen dlužníka), na jehož majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno na návrh věřitele [anonymizována tři slova] a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek dlužníka. Žalovaný byl a dosud je veden jako jediný jednatel a jediný společník dlužníka. Žalobkyně v rámci činnosti insolvenční správkyně dlužníka zjistila, že dlužník eviduje vůči žalovanému dvě pohledávky. Jednalo se o pohledávky ve výši 6 865 904,22 Kč z neuhrazené faktury [číslo] ze dne 10. 1. 2020, která byla vystavena původně na částku 14 475 904,22 Kč a dne 17. 6. 2020 byla částečně uhrazena částkou 7 610 000 Kč. Druhou pohledávkou vůči žalovanému byla pohledávka ve výši 10 742 Kč podle faktury [číslo] ze dne 14. 4. 2022, splatnou dne 8. 6. 2022. [příjmení] vyúčtována touto fakturou nebyla ze strany žalovaného uhrazena ani částečně. Informace o těchto pohledávkách vyplývají ze seznamu nevyrovnaných pohledávek dlužníka ke dni 17. 10. 2022. Tato listina byla součástí účetnictví dlužníka, jenž bylo žalobkyni, jako insolvenční správkyni předáno. Žalobkyně uvedla, že v případě faktury [číslo] byla fakturována žalovanému jako soukromé osobě cena stavebních prací na rodinném domě v [obec]. K provedení části stavby žalovaný využil společnost [právnická osoba], se kterou v postavení jednatele i objednatele, uzavřel ústní smlouvu o dílo. Tato smlouva měla být uzavřena v roce 2019, když podle insolvenční správkyně nebylo možné vzhledem k okolnostem a formě sjednání smlouvy přesně určit den, kdy měla být smlouva uzavřena. Práce na rodinném domě byly dokončeny dne 31. 12. 2019 Cenu prací žalovaný akceptoval, když byl jako jediný jednatel sám odpovědný za vyčíslení ceny provedeného díla ze strany dlužníka. Stejně tak byl žalovaný odpovědný za vyhotovení účetních dokladů a jejich obsahovou správnost. Žalovaný cenu díla nikterak nerozporoval, neuplatnil jakékoliv vady díla, cenu prací dle této faktury částečně uhradil, a to dne 17. 6. 2020. Faktura byla vystavena na celkovou částkou 14 475 904,22 Kč a částečně zaplacena byla ze strany žalovaného částka 7 610 000 Kč. Splatnost ceny díla nastala dne 9. 5. 2020. Ohledně druhého nároku na zaplacení částky 10 741,17 Kč žalobkyně uvedla, že se jedná o neuhrazené nájemné kanceláře, kde žalovaný svoji podnikatelskou činnost jako fyzická osoba vykonával. Tato faktura byla žalovanému jako fyzické osobě vystavena dlužníkem prostřednictvím žalovaného jako jednatele. Dne 27. 6. 2023 žalovaný výslovně uznal závazky podle § 2053 o. z. co do důvodu i výše. Žalobkyně uvedla, že uplatněné pohledávky za žalovaným bezpochyby existují a od podání žaloby nebylo žalovaným na ně ničeho uhrazeno.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán dne 29. 6. 2023 pod č. j. 109 C 9/2023-18 platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včasný odpor s odůvodněním, že nárok žalobkyně neuznává, neboť žalobkyně dostatečně nespecifikovala okolnosti uzavření ústní smlouvy o dílo, stejně tak sjednaný předmět plnění a jeho předání. Existenci obou pohledávek podle žalovaného nelze prokázat pouhým daňovým dokladem. Z těchto důvodů má žalovaný za to, že žalobkyně neprokázala existenci žalovaného nároku.

3. Ve věci se konalo dne 1. 12. 2023 soudní jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil. Věc tak byla projednána v jeho nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z provedených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], že byl k návrhu věřitele [právnická osoba] zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba] Na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs. Insolvenční správkyně byla ustanovena žalobkyně.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka, že předmětem jeho podnikání byly mimo jiné přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, montáže a úpravy chladících a tepelných zařízení, vodoinstalatérství a instalatérství. Jediným jednatelem dlužníka byl od 19. 11. 2013 zapsán žalovaný.

7. Ze soupisu pohledávek nevyrovnaných ke dni 17. 10. 2022, že dlužník evidoval neuhrazenou pohledávku za žalovaným podle faktury vystavené [číslo] dne 10. 1. 2020, znějící na částku 14 475 904,22 Kč, kdy na tuto fakturu bylo uhrazeno dne 17. 6. 2020 celkem 7 610 000 Kč. Nadále zůstává k úhradě částka 6 865 904,22 Kč. Dále ze soupisu vyplývá pohledávka za žalovaným ve výši 10 742 Kč dle faktury [číslo] ze dne 14. 4. 2022. Na tuto fakturu nebylo uhrazeno ničeho.

8. Z údajů z živnostenského rejstříku žalovaného, že žalovaný podnikal na základě živnostenského oprávnění v oblasti výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, mimo jiné nákup, prodej, správa nemovitostí, montáž chladících, tepelných, plynových zařízení, a dále vodoinstalatérství a topenářství.

9. Z faktury [číslo] ze dne 10. 1. 2020, že žalovanému byla dlužníkem vyfakturována práce a dodávky TZB na [anonymizováno] [obec] ve výši 11 963 557,20 Kč bez DPH, přičemž celková cena s DPH činí 14 475 904,22 Kč. Datum zdanitelného plnění byl uveden dne 31. 12. 2019, datum splatnosti dne 9. 5. 2020. Úhrada fakturované částky měla proběhnout převodem. Faktura byla vystavena žalovaným odběrateli [celé jméno žalovaného] (žalovanému).

10. Ze zápisu z jednání ze dne 20. 1. 2023, že se uskutečnilo jednání mezi žalovaným jako jednatelem dlužníka a žalobkyní jako insolvenční správkyní. Žalovaný byl vyzván k vyjádření přihlášeným pohledávkám do insolvenčního řízení dlužníka. K pohledávkám, které jsou předmětem této žaloby žalovaný při tomto jednání uvedl, že do jednoho měsíce navrhne způsob řešení, jakým pohledávky vůči dlužníkovi vyrovná.

11. Z výzvy k plnění ze dne 27. 4. 2023, že byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dosud nezaplacené pohledávky ve prospěch dlužníka ve výši 6 876 646,22 Kč, které byly zapsány do soupisu majetkové podstaty, a to do 7 dnů od doručení předžalobní výzvy. Žalovaný byl informován o tom, že pokud nebude pohledávka ve stanovené lhůtě zaplacena, obrátí se žalobkyně žalobou na příslušný soud.

12. Z uznání závazku ze dne 27. 6. 2023, že žalovaný prohlásil, že uznává co do důvodu a výše svůj závazek vůči dlužníkovi ve výši 6 865 904,22 Kč a ve výši 10 742 Kč. Dále dlužník prohlásil, že závazek ve výši 6 865 904,22 Kč existuje z důvodu nezaplacení části ceny za práce a dodávky technického zařízení budovy, a to rodinného domu v [obec], který žalovaný v roce 2019 stavěl. Původní cena za tyto práce byla vyúčtována fakturou [číslo] dne 10. 1. 2020 a splatná byla dne 9. 5. 2020. [příjmení] ve výši 7 610 000 Kč byla uhrazena dne 17. 6. 2020. Z této faktury zbývá uhradit 6 865 904,22 Kč. Žalovaný uvedl, že si je vědom povinnosti uhradit tuto částku i se zákonným úrokem z prodlení. Ohledně druhé pohledávky žalovaný prohlásil, že závazek ve výši 10 742 Kč vznikl nezaplacením faktury [číslo] vystavené dlužníkem dne 14. 4. 2022, která byla splatná dne 8. 6. 2022. Žalovaný prohlásil, že i u této dlužné částky je povinen zaplatit i zákonný úrok z prodlení. Listina je datována 27. 6. 2023 a podepsána žalovaným. Originál prohlášení byl žalobkyní předložen u jednání soudu dne 1. 12. 2023 a s touto kopií se zcela shoduje.

13. Z faktury [číslo] ze dne 14. 4. 2022, že dlužník vyúčtoval fakturou žalovanému částku 8 877 Kč bez DPH, celkem tedy 10 741,17 Kč včetně DPH. Tato částka představovala nájemné za kancelář v období od 1. 1. do 31. 3. 2022. [příjmení] byla splatná dne 8. 6. 2022 a forma úhrady je uvedena převodním příkazem.

14. Ze soupisu majetkové podstaty insolvenčního dlužníka, že do majetkové podstaty byla zahrnuta pohledávka za žalovaným ve výši 6 876 646,22 Kč, a to podle faktury za provedené práce.

15. Z e-mailové korespondence mezi žalobkyní a žalovaným, že žalobkyně komunikovala se žalovaným ohledně zaslání prohlášení o uznání závazku. Toto prohlášení bylo nejprve žalobkyní posláno e-mailem a následně originál s podpisem žalovaného byl poslán poštou žalobkyni.

16. Z předávacího protokolu dokladů insolvenčního dlužníka, že dne 28. 11. 2022 byly insolvenční správkyni předány doklady insolvenčního dlužníka.

17. Provedeným dokazováním pak bylo ve stručnosti prokázán následující skutkový závěr.

18. Žalobkyně je insolvenční správkyní dlužníka, který vůči žalovanému eviduje dvě nezaplacené pohledávky. Pohledávky za žalovaným byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka. Obě tyto pohledávky žalovaný dne 27. 6. 2023 výslovně uznal co do důvodu a výše, a to ve výši 6 865 904,22 Kč a ve výši 10 742 Kč. Dlužná částka 6 865 904,22 Kč vznikla z důvodu nezaplacení části ceny za práce a dodávky technického zařízení rodinného domu v [obec] a byla vyúčtována fakturou [číslo] dne 10. 1. 2020, splatná dne 9. 5. 2020, na kterou žalovaný částečně plnil dne 17. 6. 2020 částkou 7 610 000 Kč. Z této splatné faktury žalovaný dluží 6 865 904,22 Kč, což žalovaný uznal. Uznal rovněž příslušenství ve formě zákonných úroků z prodlení. Ohledně druhé pohledávky žalovaný téhož dne prohlásil, že závazek ve výši 10 742 Kč vznikl nezaplacením faktury [číslo] vystavené dlužníkem dne 14. 4. 2022 z titulu neuhrazeného nájemného, která byla splatná dne 8. 6. 2022 a i tento dluh vůči dlužníkovi existuje, a to včetně příslušenství.

19. Podle § 2053 zákona č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Podle § 246 odst. 1 věty první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou.

23. Podle § 249 odst. 1 insolvenčního zákona není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání žaloby nebo jiného návrhu k vymožení nároku dlužníka včetně jeho zajištění, který se týká majetkové podstaty, po prohlášení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne.

24. Soud vycházeje ze shora citovaných zákonných ustanovení a zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná.

25. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně, když žalobkyně je insolvenční správkyní dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem. Obě žalované pohledávky byly součástí majetkové podstaty dlužníka, k níž má dispoziční oprávnění po konkursu dlužníka insolvenční správce. V souladu s ustanovením § 249 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční správkyně dlužníka osobou oprávněnou k podání žaloby k vymožení pohledávky dlužníka. Žalobkyně je tedy v tomto sporu jednoznačně osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby.

26. Právně soud hodnotil spor za použití výše citovaných ustanovení občanského zákoníku. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení (§ 2053 o. z.) má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, tj. v tomto případě na žalovaného, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. Žalovaný však procesní aktivitu v tomto směru již nevyvinul, k ústnímu jednání se nedostavil; v podaném odporu pouze obecně žalobkyni vytknul nedostatečnou konkretizaci žalobních tvrzení. Neúčastí u soudního jednání dne 1. 12. 2023 se žalovaný vzdal práva být poučen podle § 118a odst. 1 o. s. ř., nechť doplní svá tvrzení ohledně neexistence uznaného dluhu. Stejně tak soud nemohl žalovaného ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvat, nechť označí důkazy k prokázání těchto svých tvrzení, když pro výslovné uznání dluhu žalovaného tížilo břemeno tvrzení a důkazní ohledně neexistence dluhu. Žalovaný v tomto sporu netvrdil a ani neprokázal, že uznaný dluh nevznikl, byl splněn či zanikl z jiného důvodu.

27. Soud proto uzavírá, že žalovaný dluh ke dni uznání dne 27. 6. 2023 trval a žaloba byla žalobkyní podána důvodně. S ohledem na tento závěr soud žalobě zcela vyhověl, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k prodlení žalovaného s plněním obou pohledávek a současnému uznání vzniklého příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl také o povinnosti zaplatit dlužné částky se zákonnými úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 329 Kč. Tyto náklady sestávají toliko z cestovného, které si žalobkyně vyúčtovala za cestu k soudnímu jednání dne 1. 12. 2023 osobním automobilem Škoda Karoq za cestu z [obec] do [obec] a zpět, při ujetí vzdálenosti 2x 89 km. K cestě byl použit specifikovaný osobní automobil se spotřebou 5,5 l benzinu na 100 km, při vyhláškové ceně benzinu 95 oktanů 41,20 Kč a ujetí 178 km s náhradou za použití vozidla 5,20 Kč/km Celkem ve výši 1 328,95 Kč, po zaokrouhlení 1 329 Kč. Náhrady nákladů řízení se ve zbytku žalobkyně výslovně vzdala. Celková náhrada nákladů řízení pak odpovídá částce 1 329 Kč, kterou je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám žalobkyně dle výroku II. rozsudku.

29. Výrokem III. tohoto rozsudku soud uložil žalovanému zaplatit na soudním poplatku částku 343 833 Kč. Žalobkyně byla podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích od poplatku ze zákona osvobozena. Podle § 2 odst. 3 věty první zákona č. 549/1991 Sb.:„ Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen.“ Soud žalobě žalobkyně zcela vyhověl, žalovaný nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a nebyl od soudního poplatku osvobozen, za této situace vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek žalovanému. Soudní poplatek podle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků činí 5 % z částky 6 876 646,22 Kč, v daném případě tak soudní poplatek činí 343 833 Kč. Z těchto důvodů tak soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek na účet Okresního soudu ve Vsetíně.

30. Stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.