11 C 102/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 35 180 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6 820 Kč s úrokem kapitalizovaným za dobu do 7. 1. 2022 ve výši 2 037,21 Kč, s úrokem ve výši 24,69% p.a. z částky 5 304,31 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu do 7. 1. 2022 ve výši 825,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 5 304,31 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 370 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 8 370 Kč za dobu od 10. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni další částku 19 990 Kč s úrokem kapitalizovaným za dobu do 7. 1. 2022 ve výši 3 956,46 Kč, s úrokem ve výši 20,74% p.a. z částky 20 021,95 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu do 7. 1. 2022 ve výši 1 573,81 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 20 021,95 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do 9. 11. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 11 651,95 Kč za dobu od 10. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 22. 7. 2022 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení a) 6 820 Kč s úrokem kapitalizovaným za dobu do 7. 1. 2022 ve výši 2 037,21 Kč, s úrokem ve výši 24,69% p.a. z částky 5 304,31 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu do 7. 1. 2022 ve výši 825,11 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 5 304,31 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, a b) částky 28 360 Kč s úrokem kapitalizovaným za dobu od 30. 1. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 3 956,46 Kč, s úrokem ve výši 20,74% p.a. z částky 20 021,95 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu od 30. 1. 2021 do 7. 1. 2022 ve výši 1 573,81 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 20 021,95 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení.

2. V případě ad a) tvrdila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) dne 3. 5. 2019 s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jako První smlouva), když předtím s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet tak, že zjistila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, ověřila je z dalších dokladů (výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy), a na jejím základě žalovanému poskytla v hotovosti úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s úrokem 24,69% p.a. kapitalizovaným dopředu na částku 2 200 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč splatit v 60-ti týdenních splátkách á 330 Kč počínaje první splátkou splatnou 10. 5. 2019 a konče poslední splátkou splatnou 26. 6. 2020. Žalovaný však uhradil toliko částku 13 230 Kč, z níž částka 5 695,69 Kč byla započtena na jistinu, částka 2 200 Kč na úrok, částka 2 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a částka 2 884,31 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, přičemž poslední platba byla ze strany žalovaného učiněna dne 18. 6. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, přičemž k tomuto datu byla pohledávka vyčíslena na částku 10 070 Kč, která obsahovala i navýšení, které však žalobkyně žalovanému neúčtuje a požaduje na jistině částku 5 304,31 Kč, na úhradách za služby částku 1 515,69 Kč, a dále úroky, jak jsou specifikovány výše.

3. V případě nároku ad b) tvrdila, že její předchůdkyně [právnická osoba] dne 19. 7. 2019 s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jako Druhá smlouva), když předtím s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet tak, že zjistila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, ověřila je z dalších dokladů (výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy), a na jejím základě žalovanému poskytla v hotovosti úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s úrokem 20,74% p.a. kapitalizovaným dopředu na částku 3 570 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 11 970 Kč splatit v 80-ti týdenních splátkách á 510 Kč počínaje první splátkou splatnou 26. 7. 2019 a konče poslední splátkou splatnou 29. 1. 2021. Žalovaný však uhradil toliko částku 12 380 Kč, z níž částka 978,05 Kč byla započtena na jistinu, částka 3 570 Kč na úrok, částka 4 200 Kč na poplatek za administrativní činnost a částka 3 631,95 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, přičemž poslední platba byla ze strany žalovaného učiněna dne 18. 6. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, přičemž k tomuto datu byla pohledávka vyčíslena na částku 31 610 Kč, která obsahovala i navýšení, které však žalobkyně žalovanému neúčtuje a požaduje na jistině částku 20 021,95 Kč, na úhradách za služby částku 8 338,05 Kč, a dále úroky, jak jsou specifikovány výše.

4. Žalovaný však žádnou z těchto dlužných částek neuhradil, ač jej k tomu žalobkyně v obou případech předžalobní upomínkou marně vyzývala. Úvěruschopnost žalovaného [právnická osoba] v obou případech zkoumala tak, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány z vyžádaných dokladů, což měl žalovaný i potvrdit svým prohlášením. Žalobkyně dále uvedla, že neprokázání povinnosti řádného zjištění úvěruschopnosti žalovaného dle jejího názoru nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. K jednání dne 16. 1. 2023 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou již dne 9. 11. 2022. Pokud se týká ústního jednání dne 16. 1. 2023, žalovaný nepožádal o zajištění své účasti formou videokonference, případně formou eskorty k jednání, ač mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno již dne 12. 12. 2022 a ač jej soud v tomto předvolání výslovně upozornil, že pokud ve stanovené lhůtě nesdělí, že se jednání hodlá zúčastnit, soud věc projedná a rozhodne v jeho nepřítomnosti.

6. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti žalobkyně a žalovaného, přičemž ve věci provedl následující důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil: - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 ve spojení s podacím lístkem z 4. 2. 2022 (CEPR), že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že své pohledávky z První smlouvy a z Druhé smlouvy postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni. - z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2022 ve spojení s podacím lístkem z 19. 4. 2022 (CEPR), že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávek z První smlouvy a z Druhé smlouvy, které celkem vyčíslila částkou 45 632,35 Kč. <i>v případě pohledávky ad a)</i> - z První smlouvy (CEPR), že [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 3. 5. 2019 smlouvu [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se tento úvěr spolu s úrokem 2 200 Kč, administrativním poplatkem 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč zavázal splatit formou 60 týdenních splátek á 330 Kč počínaje první splátkou splatnou sedmého kalendářního dne po uzavření smlouvy. <i>v případě pohledávky ad b)</i> - z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr z 19. 7. 2019 (CEPR), že žalovaný v souvislosti s uzavřením Druhé smlouvy o sobě uvedl, že bydlí od měsíce 6/2018 v nájemním bydlení bez dětí, a to s osobou označenou jako„ Ostatní“, pobíral od ČSSZ mateřský/rodičovský příspěvek z důvodu péče o osobu blízkou ve výši 19 200 Kč, v době podání žádosti již byl zatížen splátkami úvěru z První smlouvy ve výši 1 500 Kč měsíčně, jeho osobní výdaje činily 7 900 Kč a výdaje na bydlení 4 065 Kč. V souvislosti s ověřením finanční situace předložil bankovní výpisy, doklad o přiznání pečovatelského příspěvku, nájemní smlouvu a faktury za elektřinu. - z Druhé smlouvy (CEPR), že [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 19. 7. 2019 smlouvu [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaný se tento úvěr spolu s úrokem 3 570 Kč, administrativním poplatkem 4 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 11 970 Kč zavázal splatit formou 80 týdenních splátek á 510 Kč (pouze poslední byla ve výši 450 Kč) počínaje první splátkou splatnou sedmého kalendářního dne následujícího po uzavření smlouvy.

7. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je dále neuvádí ani nehodnotí.

8. Provedeným dokazováním učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: <i>v případě pohledávky ad a)</i> Společnost [anonymizováno] se žalovaným dne 3. 5. 2019 uzavřela První smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 2 200 Kč, poplatkem za„ administrativní činnost“ 2 200 Kč a poplatkem za„ hotovostní inkaso splátek“ 4 400 Kč [právnická osoba] splatit formou 60 týdenních splátek ve výši 330 Kč, z nichž první byla splatná sedm kalendářních dnů od uzavření smlouvy o úvěru. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaný splatil celkem pouze částku 13 230 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Pokud se týká skutkových tvrzení žalobkyně o tom, že její předchůdkyně [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, tato prokázána nebyla, neboť žalobkyně k této skutečnosti nedoložila žádné důkazy. <i>v případě pohledávky ad b)</i> Žalovaný dne 19. 7. 2019 vyplnil formulář žádosti o spotřebitelský úvěr, v němž o sobě uvedl, že žije od měsíce 6/2018 v nájemním bytě s osobou, o níž patrně pečoval a pobíral od ČSSZ příspěvek na péči o tuto osobu ve výši 19 200 Kč. Jeho celkové výdaje činily včetně nájemného a splátek úvěru z První smlouvy částku 13 465 Kč. Ve stejný den [právnická osoba] se žalovaným uzavřela Druhou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 3 570 Kč, poplatkem za„ administrativní činnost“ 4 200 Kč a poplatkem za„ hotovostní inkaso splátek“ 11 970 Kč [právnická osoba] splatit formou 80 týdenních splátek ve výši 510 Kč (poslední ve výši 450 Kč), z nichž první byla splatná sedm kalendářních dnů od uzavření smlouvy o úvěru. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaný splatil celkem pouze částku 12 380 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Pokud se týká skutkových tvrzení žalobkyně o tom, že její předchůdkyně [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně vyjma výše uvedeného formuláře nepředložila ničeho a soud proto žádné další skutkové závěry učinit nemohl.

9. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z předloženého oznámení o postoupení pohledávky.

13. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k následujícím závěrům.

14. Soud především předesílá, že z obsahu První smlouvy i Druhé smlouvy vyplývá, že žalovaný při jejich uzavírání nejednal v rámci své (případné) podnikatelské činnosti. Oproti tomu skutečnost, že [právnická osoba] při uzavírání smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření smlouvy o úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních ZSÚ.

15. Pokud žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 3. 5. 2019 První smlouvu a dne 19. 7. 2019 Druhou smlouvu, bylo sice prokázáno, že k těmto právním jednáním došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že nebylo prokázáno, že [právnická osoba] při jejím uzavírání splnila svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a zjistila od žalovaného dostatečné informace k posouzení jeho úvěruschopnosti. V případě První smlouvy žalobkyně na prokazování tohoto svého tvrzení rezignovala zcela. V případě Druhé smlouvy doložila pouze žalovaným vyplněný formulář žádosti o spotřebitelský úvěr, avšak pouze z něj závěr o splnění povinnosti uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZSU soud učinit nemohl, když kusé informace o výdělkových poměrech žalovaného zde uvedené nebylo možno ani ověřit podle bankovních výpisů, dokladu o přiznání příspěvku na péči, nájemní smlouvy a faktur. Nadto žalobkyně ani netvrdila, že by [právnická osoba] před uzavřením Druhé smlouvy prováděla šetření žalovaného v příslušných databázích (NRKI, SOLUS apod.). Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že [právnická osoba] od žalovaného vyžádala nějaké listiny, když žádné z listin označených v žádosti o úvěr nedoložila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

16. Pokud by se žalobkyně k jednání dne 16. 1. 2023 dostavila, byla by soudem vyzvána k doplnění těchto rozhodných tvrzení a označení důkazů, avšak svou neúčastí se o tuto možnost připravila. Dle názoru soudu je tedy zjevné, že [právnická osoba] v rozporu s cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ poskytla žalovanému oba úvěry, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný je bude schopen splatit.

17. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady. Je tedy zřejmé, že následkem porušení povinnosti uvedené v cit. ust. § 86 ZSÚ je absolutní (nikoli toliko relativní) neplatnost smlouvy o úvěru, jak žalobkyně ve své žalobě nesprávně uváděla. Lze ostatně odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů (namátkou např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020), tak zejména i na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18). Lze rovněž připomenout, že i zákonodárce s účinností od 29. 5. 2022 přistoupil ke změně formulace ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a do textu zákona v podstatě přejal závěr, k němuž Soudní dvůr Evropské unie ve výše uvedeném rozsudku dospěl. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru i bez návrhu žalovaného posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

18. Za této situace vznikla žalovanému dle ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSU povinnost vrátit jistiny obou úvěrů v době přiměřené jeho možnostem.

19. V případě úvěru z První smlouvy (pohledávka ad a)) tak žalovaný dle tvrzení žalobkyně již učinil, když na úhradu tohoto svého dluhu [právnická osoba] uhradil částku 13 230 Kč, tedy více, jak činila jistina. Soud proto žalobu v části, pokud se týkalo pohledávky z První smlouvy zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. V případě úvěru z Druhé smlouvy (pohledávka ad b)) tak žalovaný dosud zcela neučinil, neboť dle tvrzení žalobkyně [právnická osoba] na úhradu tohoto svého dluhu uhradil částku 12 630 Kč, avšak jistina činila 21 000 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni uhradit rozdíl ve výši 21 000 Kč – 12 630 Kč = 8 370 Kč. Pokud se týká splatnosti tohoto dluhu, o možnostech žalovaného plnit žalobkyni ve smyslu ust. 87 odst. 1 ZSU se soudu pro naprostou procesní pasivitu žalovaného nepodařila nic bližšího zjistit, proto při stanovení splatnosti vycházel dle obecného ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. z doručení žaloby, k němuž došlo dne 9. 11. 2022. Soud proto žalovanému vedle pohledávky samotné uložil podle cit. ust. § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 8,25% p.a. (kterou požadovala) za dobu od 10. 11. 2022 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že soudě podle obsahu spisu z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.