Okresní soud ve Vsetíně · Rozsudek

11 C 11/2026

č. j. 11 C 11/2026-19

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-05-28 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSVS:2026:11.C.11.2026.1

Citované zákony (6)

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 645,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 980,87 Kč, a to ve dvou splátkách, z nichž první splátka ve výši 2 500 Kč je splatná do 20. dne měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a druhá splátka ve výši 2 480,87 Kč je splatná do 20. dne druhého měsíce následujícího po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 6 664,86 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 5 319,65 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 17. 12. 2025 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 11 645,73 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 29. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání do výše 48 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s úrokem 1,07 % p.d., poplatkem za poskytnutí úvěru 1,99 % z čerpané částky, poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ 256 Kč a poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ 165 Kč vrátit ve splátkách počínaje první splátkou dne 28. 1. 2025 s tím, že konec kreditového rámce měl nastat 22. 6. 2026. Před poskytnutím úvěru žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti zjistila počet členů domácnosti žalovaného, kolik z nich má příjem, měsíční příjmy žalovaného a jeho pravidelné výdaje, dále zjistila, že žalovaný není registrován v registru exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a do dalších registrů, například katastrálního rejstříku a rejstříku politicky aktivních osob. Žalobkyně žalovanému poskytla převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne 29. 12. 2024 úvěr v celkové výši 5 000 Kč, žalovaný se však dostal do prodlení se splácením tohoto dluhu, což žalobkyni vedlo k tomu, že Smlouvu vypověděla ke dni 14. 7. 2025. Ke dni sepsání žaloby žalovaný splatil pouze částku 19,13 Kč a pohledávka žalobkyně za žalovaným činila 11 645,73 Kč, přičemž byla tvořena- jistinou 4 980,87Kč;- poplatkem za vyplacení úvěru 86,18 Kč;- smluvním úrokem 6 326,08 Kč;- poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ 109,80 Kč- poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ 142,80 Kč aDlužnou částku však žalovaný neuhradil ani poté co mu byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 18. 11. 2025. K jednání dne 28. 5. 2026 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při jednání dne 28. 5. 2026. Připustil, že „něco vyklikal“ a potvrdil, že částku 5 000 Kč obdržel. Nevzpomněl si, že by uváděl nějaké osobní a majetkové údaje, z nichž by žalobkyně mohla usuzovat na jeho úvěruschopnost.

3. Při jednání dne 28. 5. 2026 soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil:- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, že žalobkyně o žalovaném zjistila, že žije v pětičlenné, nebo ve více jak pětičlenné domácnosti, z nichž tři z domácnosti hospodaří s příjmem, na jiné půjčky splácí částku 17 000 Kč, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč (o charakteru bydlení, zda nájemní, nebo vlastnické, zde nebylo uvedeno ničeho), jeho další nezbytné výdaje činí 5 000 Kč, zbytné výdaje činí 3 000 Kč a jeho čistý ověřený měsíční příjem činil 55 450 Kč (o typu příjmu, zda ze zaměstnání, důchodu či dávek, zde nebylo uvedeno ničeho, přičemž žalovaný sám uváděl pouze částku 40 000 Kč). Ostatní zde uvedené údaje vznikly dopočtem. Jednalo se však o interní dokument žalobkyně s pochybnou důkazní hodnotou.- z obsahu e-mailové zprávy ze dne 14. 7. 2025, že žalobkyně vyhotovila zprávu, v níž žalovaného upozorňovala na prodlení s úhradou jeho závazků vůči žalobkyni v délce 93 dní. Nicméně nebylo prokázáno, že by tato e-mailová zpráva byla žalovanému skutečně odeslána, či dokonce doručena.- z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2025 ve spojení s podacím lístkem, že žalobkyně zastoupena právní zástupkyní vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 774,47 Kč s odkazem na jeho dluh ze Smlouvy. Nebylo však prokázáno, že by tato předžalobní výzva byla žalovanému skutečně doručena.- z potvrzení , Anonymizováno, ze dne 17. 3. 2026 (čl. 13), že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný a že na tento účet byla připsána dne 29. 12. 2024 platba ve výši 5 000 Kč z účtu č. , č. účtu, .- z výpovědi žalovaného jako účastníka řízení při jednání dne 28. 5. 2026, že žalovaný je prakticky nemajetný, dluží více věřitelům, část těchto závazků splácí splátkami v celkové výši cca 8 000 Kč měsíčně, s ostatními věřiteli „vede e-mailovou korespondenci“. Bydlí v domě své sestry, přičemž za bydlení platí 7 000 Kč měsíčně, dalších cca 5 000 Kč měsíčně činí jeho náklady na ošacení, jídlo a pohonné hmoty. Jeho stabilním příjmem je výsluhová renta 14 000 Kč, začal pracovat jako školník s příjmem 25 000 Kč měsíčně, avšak zatím je ve zkušební době.

4. Z dalších žalobkyní předložených důkazů, a to- z „informace pro spotřebitele“, „souhlas se zpracováním osobních údajů“, „předpis denních splátek“, informace o zprostředkovateli a „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“, které žalobkyně bůhvíproč předložila dvakrát, dále z „autorizace ověření totožnosti“, „přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“, „bankID výpis“, „identifikované příjmy“, „obecné principy posuzování a filozofie Společnost“, soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil, protože se jednalo o interní dokumenty žalobkyně bez důkazní hodnoty.- „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ a „všeobecné obchodní podmínky“ soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil, protože smlouva nebyla podepsána žalovaným a nebylo prokázáno, že by právě toto právní jednání (se zde zachyceným obsahem) žalovaný učinil.

5. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: Dne 29. 12. 2024 byla na účet číslo , č. účtu, , jehož majitelem byl žalovaný, převedena částka 5 000 Kč z účtu žalobkyně, přičemž bylo tvrzeno, že žalovaný z této částky žalobkyni vrátil částku 19,13 Kč. Předžalobní výzva ze dne 2. 11. 2025 byla žalovanému zaslána dne 5. 11. 2025 na adresu , adresa, , nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako o. z.), ve znění pozdějších právních předpisů (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“). V možnostech žalovaného je zaplacení částky cca 5 000 Kč ve dvou měsíčních splátkách á 2 500 Kč.

6. Naopak skutková tvrzení žalobkyně ohledně toho, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku Smlouvu s jí vylíčeným obsahem a že před jejím uzavřením řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, prokázáno nebylo, když žalobkyně k prokázání této skutečnosti přiložila pouze listiny, které vyhotovila sama, bez důkazní hodnoty. Protože se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, nemohla být soudem vyzvána podle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) k označení důkazů k prokázání svých skutkových tvrzení, případně nemohla nastat fikce nespornosti jeho skutkových tvrzení dle ust. § 153b odst. 1 o.s.ř. Nemohla být ani soudem upozorněna na možnost jiného právního posouzení dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř.

7. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

8. Podle ust. § 2991 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl splatný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době tvrzeného uzavření Smlouvy (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Při právním posouzení této věci soud především nemohl přehlédnout, že žalovaný při (tvrzeném) uzavírání Smlouvy nejednal v rámci své (případné) podnikatelské činnosti, zatímco skutečnost, že žalobkyně při jejím uzavírání splňovala podmínky uvedené v ust. § 420 o.z., je evidentní. Soud proto v souladu s cit. ust. § 2 odst. 1 ZSÚ provedl posouzení předmětného právního jednání i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ. Ze strany žalobkyně přitom nebylo nijak relevantně prokazováno (natož prokázáno) její vskutku toliko obecné tvrzení, že před tvrzeným uzavřením Smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak bylo její povinností vyplývající z cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ. Důsledkem je pak neplatnost Smlouvy dle cit. ust. § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, přičemž se jedná o neplatnost absolutní a dle cit. ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ je žalovaný v takovém případě povinen vrátit jistinu úvěru, tedy částku 4 980,87 Kč v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaný tvrdil a svou výpovědí prokázal, že tuto částku může vrátit do dvou měsíců. Soud proto žalovanému uložil, aby částku 4 980,87 Kč vrátila ve dvou měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč a 2 480,87 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. Pokud se týká úroků z prodlení, soud s odkazem na závěry uvedené rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podotýká, že poskytovatel úvěru (v tomto případě žalobkyně) má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti soudem stanovené. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vznikne (může vzniknout) teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

12. Vzhledem k výše uvedeným závěrům ohledně neplatnosti smlouvy o úvěru dle cit. ust. § 87 odst. 1 ZSÚ bylo nadbytečné zabývat se dalšími důvody její neplatnosti.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když z procesního hlediska zjevně úspěšnějším účastníkem řízení byl žalovaný. Protože se však žalovaný při své závěrečné řečí práva na náhradu nákladů řízení vzdal, rozhodl soud tak, že žádnému účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.