11 C 124/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Halamíčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 220 Kč s příslušenstvím a 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 220 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 11 220 Kč od 6. 9. 2017 do zaplacení, a dále částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 4 000 Kč od 20. 9. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 178 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 5. 9. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky celkem 11 220 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobce uváděl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce v rámci Účastnické smlouvy – Zákaznické smlouvy [číslo] k telefonním číslům [číslo] a [číslo] kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení. Nedílnou součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit cenu za koncové zařízení, a to formou splátek. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když řádně a včas neuhradil sjednané splátky zařízení, resp. zbývající část kupní ceny za zařízení dle vyúčtování/finančního vypořádání – dokladu [číslo] vystaveného dne 21. 8. 2017, splatného dne 5. 9. 2017. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 (s účinností ke dni 3. 7. 2020). Žalobce tak požaduje částku ve výši 11 220 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. ode dne 6. 9. 2017 do zaplacení. Jelikož žalovaný ani ode dne postoupení pohledávky ničeho dalšího neuhradil, žalobce se obrátil se svým nárokem na soud. Žalobce svoji žalobu následně doplnil v tom smyslu, že součástí účastnické smlouvy byly rovněž dvě kupní smlouvy ke koncovým zařízením – dvěma mobilním telefonům (Huawei P9 a Samsung Galaxy S7), přičemž bylo dohodnuto, že žalovanému bude poskytnuta sleva podmíněná dodržením sjednané doby účastnické smlouvy. Co se týče zařízení Huawei P9, celková cena zařízení byla 11 999 Kč, podmíněná sleva byla 4 000 Kč, cena zařízení po slevě činila 7 999 Kč, žalovaný uhradil při podpisu smlouvy 3 399 Kč a zbývající částka za zařízení byla rozložena mezi 23 splátek, každá ve výši 200 Kč. Co se týče zařízení Samsung Galaxy S7, celková cena byla 15 999 Kč, podmíněná sleva byla 4 000 Kč, cena zařízení po slevě činila 11 999 Kč, žalovaný při podpisu smlouvy uhradil 4 869 Kč a zbývající částka za zařízení byla rozložena mezi 23 splátek, každá ve výši 310 Kč. Žalovaný uhradil při podpisu smluv celkovou částku ve výši 9 768 Kč (zahrnující i 1 500 Kč jako zálohu na služby). Celková výše nesplacených splátek pak ke dni podání žaloby činí 11 220 Kč.

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 1. 2021, č. j. 11 C 124/2020-38, bylo rozhodnuto, že shora specifikovaná věc bude spojena s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 C 139/2020, v níž vystupují stejní účastníci a kdy předmětem řízení je typově obdobný nárok na zaplacení peněžního plnění.

3. Ve věci původně povedené pod sp. zn. 11 C 139/2020 se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 18. 9. 2020 žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobce uváděl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce v rámci Účastnické smlouvy – Zákaznické smlouvy [číslo] k telefonním číslům [číslo] a [číslo] kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení. Nedílnou součástí smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit cenu za koncové zařízení, a to formou splátek, kdy žalovanému byla poskytnuta sleva podmíněná tím, že ve sjednaných případech (např. nedodržení sjednané doby trvání smlouvy) bude žalovaný povinen poskytnutou slevu vrátit. V důsledku naplnění sjednaných podmínek byla podmíněná sleva ve výši 4 000 Kč žalovanému doúčtována vrubopisem se splatností dne 19. 9. 2017. Původní věřitel postoupil pohledávku na žalobce, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 (s účinností ke dni 3. 7. 2020). Žalobce tak požaduje částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. ode dne 20. 9. 2017 do zaplacení. Jelikož žalovaný ani ode dne postoupení pohledávky ničeho dalšího neuhradil, žalobce se obrátil se svým nárokem na soud.

4. Soud vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s takovým postupem souhlasil, žalovaný se nevyjádřil jak k textu podaných žalob (které mu byly doručeny), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud proto postupoval dle § 115a o. s. ř. (ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.) a rozhodl v této věci bez nařízení ústního jednání.

5. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky, má tam i bydliště (a přebírá tam poštovní zásilky), řízení se aktivně neúčastnil - nečinil ve věci žádná podání. Soud se zabýval otázkou mezinárodní příslušností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1926/2020:„ Má-li žalovaný bydliště v jiném členském státě, než v jakém se koná řízení, je procesní soud v případě, že nejde o výlučnost příslušnou (dle článku 24 nařízení Brusel I bis), povinen přezkoumat svoji mezinárodní příslušnost jen tehdy, neúčastní-li se žalovaný řízení (dle článku 28 odst. 1 nařízení Brusel I bis) nebo uplatnil-li včas námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti rozhodujícího soudu (dle článku 26 odst. 1, věty druhé nařízení Brusel I bis)“). Pokud je žalovaný státním příslušníkem jiného členského státu Evropské unie, v předmětném sporu Slovenské republiky, je namístě při posuzování mezinárodní soudní příslušnosti vyjít z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení“). Tato evropská právní úprava je založena na zásadě, podle níž lze státního příslušníka jednoho členského státu žalovat v jiném členském státě Evropské unie, má-li zde bydliště nebo za splnění dalších kritérií. Přestože je tedy žalovaný občanem Slovenské republiky, kde má rovněž evidovaný trvalý pobyt, a jeho aktuální bydliště na území České republiky nebylo zjištěno, z provedených důkazů vyplývá, že smlouva byla uzavřena na území České republiky ve [obec] v době, kdy žalovaný na území České republiky pobýval. Soud tedy vyšel z čl. 7 odst. 1 nařízení, podle něhož platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Tato zvláštní příslušnost odvozená podle místa plnění je v daném případě dána. Předmětem sporu jsou totiž nároky ze smluv o poskytování služeb elektronických komunikací, resp. nároky související s koupí koncových zařízení poskytnutých v souvislosti s těmito službami. Pro posouzení příslušnosti je tedy rozhodné místo plnění (čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení), tj. [obec] (jako prodejní místo). Čl. 7 odst. 1 nařízení pak neupravuje pouze mezinárodní příslušnost, ale také příslušnost místní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 30 Nd 391/2017). Mezinárodní i místní příslušnost soudů se proto řídí místem plnění. Pro úplnost soud dodává, že v úvahu nepřicházela ani aplikace čl. 17 odst. 1 písm. c) nařízení, neboť z obsahu spisu neplyne, že by žalobce provozoval činnost na Slovensku nebo svou činnost na tento stát zaměřoval. Ustanovení čl. 17 až 19 (oddíl 4.) nařízení o příslušnosti u spotřebitelských smluv proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat právě podle čl. 7.

6. Z listinných důkazů předložených žalobcem učinil soud následující skutková zjištění: z výpisu z Obchodního rejstříku, že tato listina osvědčuje existenci žalobce coby právnické osoby, z listiny„ Účastnická smlouva“ ze dne 4. 4. 2017, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena účastnická smlouva [číslo] k zákaznické smlouvě [číslo] ohledně služeb elektronických komunikací, a to na dobu 24 měsíců k číslu [číslo]. Součástí této smlouvy je i smluvní ujednání ke kupní smlouvě ohledně zařízení – telefonu Huawei P9 šedý s cenou 11 999 Kč, akontací 3 399 Kč, podmíněnou slevou 4 000 Kč a režimem 23 splátek ve výši 200 Kč Součástí smlouvy je rovněž ujednání o podmíněné slevě pro případ dodržení sjednané doby trvání smlouvy včetně podmínek jejího případného vrácení. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou rovněž„ VŠEOBECNÉ PODMÍNKY SPOLEČNOSTI T-MOBILE CZECH REPUBLIC A.S.“, které blíže upravují práva a povinnosti při užívání a poskytování služeb elektronických komunikací a souvisejících služeb. Ke smlouvě je přiložena i fotokopie občanského průkazu žalovaného, z listiny„ Účastnická smlouva“ ze dne 4. 4. 2017, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena účastnická smlouva [číslo] k zákaznické smlouvě [číslo] ohledně služeb elektronických komunikací, a to na dobu 24 měsíců k číslu [číslo]. Součástí této smlouvy je i smluvní ujednání ke kupní smlouvě ohledně zařízení – telefonu Samsung Galaxy S7 černý s cenou 15 999 Kč, akontací 4 869 Kč, podmíněnou slevou 4 000 Kč a režimem 23 splátek ve výši 310 Kč Součástí smlouvy je rovněž ujednání o podmíněné slevě pro případ dodržení sjednané doby trvání smlouvy včetně podmínek jejího případného vrácení. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy jsou rovněž„ VŠEOBECNÉ PODMÍNKY SPOLEČNOSTI T-MOBILE CZECH REPUBLIC A.S.“, které blíže upravují práva a povinnosti při užívání a poskytování služeb elektronických komunikací a souvisejících služeb. Ke smlouvě je přiložena i fotokopie občanského průkazu žalovaného, z listiny„ Vyúčtování služeb“, že žalovanému byly vyúčtovány služby elektronických komunikací za období 4. 4. 2017 – 19. 4. 2017 ve výši 1 858 Kč se splatností 8. 5. 2017, z výzvy k plnění ze dne 24. 5. 2017, že žalovaný byl upozorněn na prodlení ve vztahu k vyúčtování služeb ve výši 1 858 Kč ve vztahu k fakturační skupině [číslo], z listiny„ Vyúčtování splátek za Zařízení“, že žalovanému bylo dne 22. 8. 2017 vystaveno vyúčtování za nesplacenou kupní cenu za obě zařízení podle účastnických smluv [číslo] celkem ve výši 11 220 Kč se splatností dne 5. 9. 2017, z listiny„ Vrubopis“, že dne 5. 9. 2017 vystavil původní věřitel opravný daňový doklad [číslo] na částku 4 000 Kč z titulu doúčtování slevy k zařízení k účastnické smlouvě [číslo] se splatností 19. 9. 2017, z listiny„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, že tuto listinu vyhotovil právní zástupce žalobce, že je adresována žalovanému. Žalovanému je oznamována výše celkové dlužné částky a bankovní spojení pro úhradu této částky, jsou zde specifikovány závazky. Rovněž je žalovanému oznamováno postoupení pohledávek. Žalovaný je dále upozorňován na možné soudní řízení v případě neuhrazení dlužné částky. Listina je datována 26. 8. 2020, podepsána právním zástupcem žalobce. Z přiloženého podacího lístku je patrno, že tato listina byla žalovanému zaslána, z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávek“, že je adresována žalovanému. Ten je v ní informován o novém věřiteli pohledávek za žalovaným včetně pohledávek uplatněných v tomto řízení. Je mu sdělována výše pohledávek a bankovní spojení pro úhradu. Listina je datována 30. 7. 2020 a podepsána osobou oprávněnou jednat za původního věřitele, z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“, že v listině je jako postupitel označena společnost T- [právnická osoba] a jako postupník pak současný žalobce. Podle článku 1. je předmětem smlouvy dohoda o postoupení pohledávek postupitele za jeho dlužníky a je odkazováno na seznam pohledávek v příloze [číslo]. V článku 4. listina obsahuje ustanovení o postoupení předmětných pohledávek na postupníka. Listina vymezuje další práva a povinnost stran, je ve svém závěru datována 24. 6. 2020 a obsahuje podpisy osob jednajících za obě smluvní strany, z listiny„ Potvrzení o zaplacení kupní ceny“, že postupitel potvrzuje úhradu postupní ceny dne 3. 7. 2020, toto potvrzení postupitele je datováno dnem 7. 7. 2020, z doložené části seznamu postoupených pohledávek (označeného jako příloha [číslo]), že zde jsou specifikovány pohledávky za žalovaným (výše dlužné částky, číslo zákaznické smlouvy, splatnost apod.). Z dalších listinných důkazů soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil.

7. Po právní stránce soud projednávanou věc hodnotí tak, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny platné závazkové vztahy, jejichž předmětem byla mimo jiné koupě koncových zařízení včetně specifického způsobu hrazení kupní ceny formou splátek a poskytnutí„ podmíněné slevy“ s tím, že při nedodržení sjednaných podmínek takový nárok na slevu žalovanému zanikne, resp. mu příslušná část ceny bude doúčtována. V řízení bylo prokázáno (žalovaný příslušné skutečnosti ani nijak nerozporoval), že žalovaný jednak neuhradil celé kupní ceny a zároveň nesplnil podmínky sjednané pro poskytnutou slevu, když se dostal do prodlení v podstatě ihned po uzavření smlouvy (již za období 4. 4. 2017 – 19. 4. 2017), v důsledku čehož bylo poskytování služeb následně ukončeno. V souladu s obsahem uzavřených smluv tak žalobci vznikl nárok na peněžité plnění vůči žalovanému. Ve vztahu k těm částem, které odpovídaly sjednaným (a žalovaným neuhrazeným) splátkám, tj. celkem 11 220 Kč, jde o plnění z titulu povinnosti žalovaného k úhradě sjednané kupní ceny. Co se týče zbývající části uplatněného nároku, tj. částky 4 000 Kč vztahující se k zařízení Huawei P9, která odpovídala„ poskytnuté podmíněné slevě“, zde soud uvádí, že toto smluvní ujednání hodnotí podle jeho obsahu jako ujednání o smluvní pokutě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 31 Cdo 2674/2014:„ Ujednání ve znění:„ V případě, že nebude dodržena splatnost faktury vycházející ze smluvních podmínek, bude dofakturována částka poskytnuté slevy k plné úhradě inzerce,“ je dostatečně určitým ujednáním o smluvní pokutě.“ nebo„ z právní úpravy ohledně rozvazovací podmínky vyplývá, že při naplnění rozvazovací podmínky podle § 36 obč. zák. nastává zánik právních účinků smlouvy bez dalšího (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3137/2013, veřejnosti dostupném na [webová adresa]). V daném případě však nezaplacením dohodnuté ceny ve sjednaném termínu nenastává zánik právních účinků smlouvy, zánik povinnosti zaplatit sjednanou cenu ve výši nižší o poskytnutou slevu z ceny. Naopak nezaplacením ceny s poskytnutou slevou z ceny ve sjednaném termínu, tedy porušením smluvní povinnosti zaplatit dohodnutou cenu ve sjednaném termínu, nastává právo oprávněného, aby po povinném požadoval úhradu sankce ve výši poskytnuté slevy z ceny.“). Vůle účastníků směřovala podle soudu k tomu, že pokud budou splněny sjednané podmínky (zejména bude dodržena doba trvání smlouvy), nebude žalovaný sankcionován„ doplatkem“ ve výši rovnající se poskytnuté slevě k plné kupní ceně zařízení. Přestože v dané věci došlo k tomu, že k nedodržení sjednané doby smlouvy vedlo nejen prodlení žalovaného, ale i předčasné ukončení smlouvy ze strany právního předchůdce žalobce (právě v důsledku prodlení na straně žalovaného), hodnotí soud takovou konstrukci smluvní pokuty s ohledem na aktuální judikaturu za platnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019:„ Ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení povinnosti na další právní skutečnost, kterou je odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, není zakázáno. Jde o ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o. z.“), přičemž její výši neshledává soud s ohledem na okolnosti sjednání smlouvy a obsah smluvní dokumentace za nepřiměřenou.

8. Pro úplnost soud dodává, že byť se uplatněné nároky v obou spojených věcech vztahují ke kupní smlouvě ohledně stejného zařízení Huawei P9, nejde s ohledem na výše specifikované rozlišení o duplicitní uplatnění stejného nároku.

9. Žalobce rovněž prokázal úkon postoupení pohledávek z původního věřitele na současného žalobce coby postupníka včetně oznámení postoupení pohledávek postupitelem vůči žalovanému. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávek v řízení před soudem.

10. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobci peněžní plnění ve výši 11 220 Kč z titulu neuhrazených kupních cen za obě koncová zařízení, a to spolu s příslušenstvím – požadovaným zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z této částky od 6. 9. 2017 do zaplacení. Zároveň soud uložil žalovanému povinnost zaplatit i částku 4 000 Kč z titulu smluvní pokuty související s kupní smlouvou ohledně koncového zařízení Huawei P9, a to spolu s příslušenstvím – požadovaným zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z této částky od 20. 9. 2017 do zaplacení.

11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplacených soudních poplatků celkem ve výši 2 000 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 300 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva, kdy všechny tyto úkony byly učiněny ve věci 11 C 124/2020 před spojením obou věcí do společného řízení) a odměny za zastupování advokátem ve výši 400 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 200 Kč režijního paušálu za 2krát úkon právní pomoci po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby, kdy všechny tyto úkony byly učiněny ve věci 11 C 139/2020 před spojením obou věcí do společného řízení), a k tomu 21 % DPH ve výši 378 Kč, celkem tedy 4 178 Kč. Odměnu za předžalobní výzvu ve věci 11 C 139/2020 soud nepřiznal, neboť v obou spojených věcech byla zaslána jen jedna totožná výzva a jednalo by se tak o duplicitní odměnu. Odměnu za další vyjádření žalobce (ze dne 4. 12. 2020, 15. 12. 2020 a 20. 7. 2021) soud nepřiznal, neboť u prvních těchto dvou vyjádření se nejednalo o vyjádření k novým skutečnostem či aktuálnímu stanovisku (procesní obraně) žalovaného, ale v zásadě pouze o doplnění žalob tak, aby uplatněné nároky vůbec byly jednoznačně specifikovány a doloženy, přičemž všechny takto doplněné skutečnosti měly být již součástí původních návrhů. Obsahem posledního vyjádření žalobce ze dne 20. 7. 2021 je pak pouze v zásadě doslovné zkopírování předchozích jeho vyjádření.