11 C 135/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemku p.č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, o výměře 557 m2, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, a tento pozemek se přikazuje do vlastnictví žalobce.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému peněžité vypořádání ve výši 6 950 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vsetíně na nákladech řízení částku 1 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a to žalobou ze dne 14.10.2020. Uvedl, že žalobce a žalovaný mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek p. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, o výměře 557 m2, zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí (tento dále také jen:„ pozemek“). Podíly obou spoluvlastníků jsou stejné, tj. 1/2. Účastníci spolu aktuálně nemají dobré vztahy, nedokáží se domluvit na vypořádání spoluvlastnictví sami, oba mají zájem být vlastníky pozemku. Zároveň nikdo z nich nemá zájem o rozdělení pozemků. Sám žalobce to nepovažuje za dost dobře možné, neboť jednak pozemek by po rozdělení měl malou výměru, nebyl by dobře využitelný a snížila by se jeho cena. Zároveň má za to, že jsou dány důvody, pro které by měl pozemek připadnout žalobci.

2. Doplnil, že k přečíslování parcely p.č. st. [anonymizováno], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití pozemku zbořeniště, došlo v průběhu obnovy katastrálního operátu v letech 2010 – 2013; původně byla parcela přečíslována na p. [číslo] s druhem pozemku ostatní plocha, způsobem využití pozemku jiná plocha (viz např. rozhodnutí Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v [obec] ze dne 10.6.2014, sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo]), teprve následně v důsledku tohoto rozhodnutí došlo k přečíslování na současné p.č. st. [číslo], druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití pozemku zbořeniště. Uvedl též, že rodina žalobce (jeho předci – rodina [příjmení]), stejně jako rodina žalovaného ([celé jméno žalovaného]) mají v oblasti [obec] rodinné kořeny; samotný spor o pozemek, který je nyní předmětem této žaloby, sahá do třicátých let 20. století. Přestože spoluvlastnický podíl na pozemku nabyl teprve na konci roku 2017, nabyl jej od svého příbuzného (tj. podíl je součástí„ rodinného“ majetku a již minimálně celé století přechází, případně se převádí, výlučně v rámci rodiny žalobce). Dne 1.12.1937 byla mezi [jméno] [příjmení] (pradědečkem žalobce) a panem [jméno] [celé jméno žalovaného] (rovněž přímým předkem žalovaného) uzavřena tzv. dílčí smlouva, v níž si ujednali rozdělení pozemků nacházejících se na„ půlpasece čís. pop. [anonymizováno] se všemi pozemky k ní přikastrovanými“. Ohledně pozemku, který je předmětem tohoto řízení (tehdy označeného jako p.č. st. [rok] v [katastrální uzemí]), si v čl. I. bodě 3 (na str. 2) dílčí smlouvy účastníci ujednali, že tento zůstane v jejich podílovém spoluvlastnictví (jako jediný pozemek ze všech vypořádávaných). Ve stejný den, tj. 1.12.1937, uzavřeli účastníci navazující dohodu (nazvanou jako:„ Informace“), v níž si ujednali, že pozemek jako celek připadne [jméno] [příjmení], pod podmínkou, že si [jméno] [celé jméno žalovaného] do tří let od jejího podpisu„ postaví chalupu jinde“. Podmínka vystavění chalupy na jiném místě ze strany [jméno] [celé jméno žalovaného] byla splněna, nicméně zřejmě v důsledku probíhající druhé světové války nebyla již tato skutečnost, tj. změna vlastnických vztahů k pozemku, promítnuta do pozemkové knihy. K„ chalupě“ na pozemku p.č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] žalobce uvádí, že tato má [adresa] (tedy stejné číslo popisné jako zbořeniště na společném pozemku žalobce a žalovaného) Splnění podmínky vystavění chalupy jinde, k čemuž ve skutečnosti došlo na pozemku p.č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] (kdy samotné stavení má [adresa] – tedy stejné č.p., jako má tehdejší stavba, dnes zbořeniště na pozemku p.č. st. [číslo] v [katastrální uzemí]) nelze s ohledem na poté probíhající druhou světovou válku doložit knihovním zápisem, je však doložitelná nepřímo, a to z následujících okolností: 1) ke dni 22.11.1950 je doloženo, že žalobcův předek [jméno] [příjmení] již byl přestěhován do Sudet a že v domě (dnes zbořeništi [adresa] na pozemku dnes p.č. st. [číslo] v k.ú. [obec]) nebydlel ani předek žalovaného – uvedené je dokládáno dokumentem – Odhadem Místního národního výboru ze dne 22.11.1950, kde je konstatováno, že dům je neobydlený a v sešlém stavu; v dané době tak již [jméno] [celé jméno žalovaného] bydlel (a musel bydlet) ve svém novém domě [adresa] na pozemku p.č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] 2) notářský zápis z 24.11.1957 již výslovně dokládá existenci stavení [adresa] – tj. domku, který měl být postaven dle Dílčí smlouvy do tří let od jejího podpisu (tj. nového domku [jméno] [celé jméno žalovaného] na pozemku p.č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí]) – viz čl. I. odst. 1, kde jsou zmíněna dvě stavení – jak zbořeniště (původní rozdělený dům), tak nový dům [jméno] [celé jméno žalovaného].

3. Vlastnické právo k pozemku má náležet výlučně osobě žalobce jakožto právnímu nástupci svého předka [jméno] [příjmení]. K podání žaloby na určení vlastnického práva k pozemku pak žalobce nepřistoupil z ryze praktických důvodů, tj. s ohledem na předpokládanou složitost (a rovněž časovou náročnost) takového řízení. Uvedené by však mělo být významným aspektem pro rozhodnutí, kterému ze spoluvlastníků by měl pozemek připadnout.

4. Závěr o tom, že by měl být pozemek přikázán právě žalobci, podporuje rovněž jeho polohové určení, kdy je ze tří stran mnohonásobně větším pozemkem žalobce p. [číslo] v [katastrální uzemí] (tj. je„ vklíněn“ do pozemku žalobce a tvoří s ním souvislý celek). Z poslední čtvrté (jihozápadní) strany pak obklopuje oba pozemky cesta, která je v podílovém spoluvlastnictví mnoha osob (ani jeden z nich nicméně není žalovaný). Z uvedeného vyplývá, že i funkčně tvoří pozemek celek s jiným pozemkem žalobce.

5. Pokud jde o výši peněžitého vypořádání, navrhuje žalobce vyplatit žalovanému částku odpovídající čtyřnásobku ceny, za kterou se v současné době v dané lokalitě prodává pozemek druhu ostatní plocha, jiná plocha, tj. částku ve výši 5.570 Kč.

6. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že i on má zájem zrušit předmětné podílové spoluvlastnictví, a to zejména kvůli chování žalobce. Ten se nepřišel dohodnout na tomto vypořádání osobně, nehodlal věc řešit na místě samém. Žalobce se ani nebrání reálnému rozdělení pozemku, dodal, že využití pozemku jako stavebního není reálné, nevede k němu veřejná komunikace, dosavadnímu využití a užívání by sloužily též rozdělené pozemky, i přístup by byl stejný. Historické souvislosti nejsou pro rozhodnutí o způsobu vypořádání relevantní, žalobce si je navíc upravuje ve svůj prospěch. Žalobce v této lokalitě navíc nikdy nebydlel, o pozemek, který vlastní vedle dotčeného pozemku se nestará, stejně jako o dotčený pozemek, nemá k němu vztah, jeho snaha pozemek získat je spekulativního charakteru. Rodina žalovaného se o pozemek starala, má k němu vztah, vnímá ho jako součást rodinného majetku. Rozporuje též skutečnost, že v roce 1950 měl být dům dle žalobce neobyvatelný, naopak v roce 1948 se zde narodila sestra žalovaného a v roce 1950 jeho bratr. S ohledem na výše uvedené má též zájem na vypořádání pozemku a přikázání pozemku do svého vlastnictví za cenu, kterou navrhuje žalobce. <b>7. Po provedeném řízení byl zjištěn následující skutkový stav:</b> 8. Z nahlížení do katastru nemovitostí a nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalobce a žalovaný mají v podílovém spoluvlastnictví pozemek p. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, o výměře 557 m2, zapsaný na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek], u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí. Podíly obou spoluvlastníků jsou stejné, tj. 1/2.

9. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že předmětný pozemek přiléhá k pozemku p. [číslo] (ostatní plocha, ostatní komunikace), který je v podílovém spoluvlastnictví mnoha spoluvlastníků, z nichž ani jeden není žalobce ani žalovaný. Dále bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku p. [číslo] který obklopuje předmětný pozemek z ostatních stran, což ostatně též vyplývá z kupní smlouvy ze dne 20.12.2017 a vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci V [číslo] [rok] [číslo], včetně výměry pozemku ([výměra]).

10. Žalobce a žalovaný mají v současné době konfliktní vztahy, přičemž s ohledem na tuto skutečnost nemá žalobce zájem v podílovém spoluvlastnictví setrvat. Oba účastníci preferují přikázání pozemku do jejich výlučného vlastnictví, nicméně žalovaný se nebrání ani rozdělení pozemku, jak vyplynulo z výpovědí a tvrzení účastníků. Veškeré pokusy o smír zůstaly nevyužity.

11. Ze sdělení [územní celek] ze dne 8.2.2021 bylo zjištěno, že pozemek p. [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace v k.ú. [obec] není veden v pasportu veřejně přístupných místních komunikací [územní celek]. Pozemek p.č. st. [číslo] v k.ú. [obec] je veden v platném územním plánu [územní celek] jako – K – plocha krajinné zeleně.

12. Ze znaleckého posudku [číslo] 2022 ze dne 12.12.2022 [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, vyplynulo, že obvyklá cena předmětného pozemku činí 13.900 Kč.

13. Z místního šetření, které soud dvakrát provedl na místě samém vyplynulo, že pozemek leží v prudším svahu, jedná se o rovnou travnatou plochu, sousedí s polní cestou. V době šetření na jaře 2022 byl přístup možný jen pěšky (cesta ve svahu byla zamrzlá se zbytku ledu) a bylo zřejmé, že pro přístup vozidlem je nutné použít terénní vozidlo či traktor, přístup však nebude možný v každém počasí.

14. Soud shrnuje skutkový stav tak, že v předmětném případě se jedná o pozemek o výměře 557 m2, který je z velké části obklopen mnohonásobně větším pozemkem ve vlastnictví žalobce. Přímo k pozemku není žádným způsobem zajištěn přístup. Rodina žalovaného má v okolí další nemovitosti, ty však přímo nesousedí. Cesta, která k němu vede, není vedena v pasportu veřejně přístupných komunikací [územní celek]. Pozemek sám je veden v platném územním plánu obce jako plocha krajinné zeleně. Oba účastníci mají zájem o přikázání pozemku do jejich vlastnictví, žalovaný připouští i rozdělení.

15. Dle ustanovení § 1143 občanského zákoníku:„ Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.“ Dle ustanovení § 1144 odst. 1 občanského zákoníku:„ Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.“ Ustanovení § 1147 občanského zákoníku pak stanovuje následující:„ Není-li rozdělení společné věci dost dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.“ 16. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že zákon soudu primárně ukládá vypořádat zrušené podílové spoluvlastnictví formou rozdělení společné věci, a teprve není-li rozdělení společné věci dost dobře možné, přichází na řadu varianta přikázání pozemku do vlastnictví jednoho z podílových spoluvlastníků.

17. V posuzovaném případě má soud za to, že předmětný pozemek sice fyzicky jednoduše rozdělit lze, nicméně toto řešení není dobře možné z více důvodů, soud proto tuto variantu nepreferoval. K pozemku není aktuálně zajištěn přístup v občansko-právní rovině, rozdělované pozemky by navíc nebyly napojeny na veřejně přístupnou účelovou komunikaci, vydání souhlasného stanoviska příslušného úřadu k rozdělení pozemků podle zákona č. 183/2006 Sb. je tedy nejisté. Nelze též pominout skutečnost, že předmětný pozemek je poměrně malý, jeho výměra činí 557 m2, z hlediska jakékoliv budoucí využitelnosti se nízká výměra jeví nevýhoda snižující ekonomickou i faktickou využitelnost pozemku, a tedy potencionálně jeho hodnotu ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení (zejména v případě, pokud by bylo do budoucna možno realizovat na něm stavbu).

18. Soud tak zvažoval, zda a komu přikázat nemovitost do vlastnictví. O tuto variantu projevili zájem oba účastníci, oba deklarovali vztah k tomuto pozemku na základě rodinných vazeb. Soud při rozhodování preferoval zejména skutečnost, že žalobce vlastní pozemek p. [číslo] který předmětný pozemek skutečně„ obklopuje“ ze„ tří“ stran, s výjimkou cesty. S ním předmětný pozemek činí jistý logický a funkční celek, navíc jako jediný se nachází relativně v rovině a může mít využití při obhospodařování většího pozemku. Soud tedy tento pozemek přikázal žalobci. Toto řešení navíc bude pravděpodobně generovat méně konfliktů než opačné, neboť pozemky účastníků nebudou přímo sousedit. Jakým způsobem žalobce vyřeší přístup k pozemku, je pak jeho záležitost, se skutečností nedostatečného přístupu je a byl seznámen již při nabytí pozemku.

19. Soud sice provedl část důkazů označených žalobcem ohledně historických souvislostí a rodinných vazeb (zbytek žalobce označil, ale nedodal), nicméně z nich nezjistil skutečnosti relevantní pro rozhodování, proto je ani shora neuvádí. Už z tvrzení žalobce totiž vyplývá, že historické smlouvy mezi předky účastníků představují osobní závazky, nikoliv věcně-právní, navíc žalobce pozemek nabyl koupí, nikoliv dědictvím, nelze tedy dovodit, že by snad mohl být úspěšný v žalobě o určení vlastnictví, navíc z jeho tvrzení ani nevyplývá, že by byl pokrevní příbuzný dřívějších majitelů pozemku.

20. Soud ve věci neprovedl též další označené důkazy, neboť ty by též nepřinesly relevantní zjištění pro toto řízení, navíc žádný z účastníků již provedení dalších důkazů nenavrhoval.

21. Z výše uvedených důvodů tak rozhodl o přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobce s tím, že má zaplatit žalovanému částku 6.950 Kč na vypořádání hodnoty nemovitosti. Tato částka vychází ze znaleckého posudku, proti kterému žádný z účastníků ničeho nenamítal.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (viz k věci též nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22). Důvodem takového rozhodnutí je samotná povaha řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy právo na vypořádání společného majetku účastníkům náleží ze zákona a v setrvání ve spoluvlastnictví je nelze nutit, zároveň se každému z nich dostává v zásadě stejného dílu, nelze tedy hovořit o úspěchu a neúspěchu. Náklady spojené se soudním řízením v takové věci si účastníci tedy mají nést sami.

23. Náklady státu v této věci činily 7.700 Kč za znalecký posudek a zálohu ve výši 6.000 Kč platil žalobce, který též tento důkaz navrhl. Protože z rozpočtových prostředků bylo na znalecký posudek vynaloženo dalších 1.700 Kč, soud uložil žalobci tuto částku zaplatit státu. S ohledem na výše uvedené však neuložil žalovanému povinnost tyto náklady řízení žalobci zaplatit.