11 C 146/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 130,71 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 1 860 Kč za dobu od 28. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení další částky 17 270,71 Kč, kapitalizovaného úroku 1 908,87 Kč, úroku ve výši 8,5% p.a. z částky 17 258,71 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od 1. 3. 2022 do 21. 6. 2022 částkou 695,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 19 130,71 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do 27. 12. 2022 a úroku z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 17 270,71 Kč za dobu od 28. 12. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 15. 8. 2022 domáhal se žalobce na žalované zaplacení částky 19 130,71 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 908,87 Kč, s úrokem ve výši 8,5% p.a. z částky 17 258,71 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu od 1. 3. 2022 do 21. 6. 2022 částkou 695,96 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 19 130,71 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do zaplacení. Tvrdil, že s žalovanou uzavřel dne 23. 7. 2018 smlouvu o poskytnutí úvěru [číslo] (dále jako Smlouva o úvěru), jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky (dále jako ÚP), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 29 290 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s úrokem ve výši 18,12% p.a. a poplatky splatit formou 72 pravidelných měsíčních splátek á 678 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 27 430 Kč a s úhradou dalších splátek se dostala do prodlení, což žalobce vedlo k tomu, že ke dni 14. 2. 2022 úvěr zesplatnil a výzvou z téhož dne žalovanou vyzval k úhradě zůstatku úvěru, na což žalovaná nereagovala. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka 19 130,71 Kč a byla tvořena - jistinou 17 258,71 Kč, která se skládala z částky 1 234,14 Kč připadající na jistinu ze splátek, které žalovaná do dne zesplatnění neuhradila, a z částky 16 024,57 Kč představující zesplatněnou jistinu, - poplatky 30 Kč, kdy se jednalo o poplatky za možnost změny splátky zahrnutými v 40. až 42. splátce ve výši 3 x 10 Kč = 30 Kč účtované podle odst. 9.

5. ÚP, - náklady na vymáhání 342 Kč, kdy tento nárok vyplývá z odst. 6.

3. ÚP a skládá se z částky 100 Kč představující náklady za SMS, telefonáty a e-maily a z částky 130 Kč za doporučené psaní, -smluvní pokuty 1 500 Kč. Příslušenství pak bylo tvořeno - úrokem ve výši 1 908,87 Kč, kdy tato částka je tvořena nezaplacenými úroky vynesenými v jednotlivých splátkách do zesplatnění a úrokem 18,12% p.a. z jistiny 17 258,71 Kč za dobu od 15. 2. 2022 do 21. 6. 2022, - úrokem 18,12% p.a. z jistiny 17 528,71 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do zaplacení, - úrokem z prodlení ve výši 695,96 Kč tvořeným úrokem z prodlení 11,75% p.a. z jednotlivých dílčích dlužných částek za dobu od 1. 3. 2022 do 21. 6. 2022, - úrokem z prodlení z částky 19 130,71 Kč za dobu od 22. 6. 2022 do zaplacení. Dále žalobce obecně popsal, že před uzavřením Smlouvy o úvěru prověřoval úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků v rámci zjišťování kreditního skóre, kdy se přezkoumávaly její příjmy a výdaje, klientské informace o proměnných jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, a bylo nahlíženo se též do externích úvěrových registrů. K ústnímu jednání dne 28. 3. 2023 se po předchozí řádné omluvě nedostavil.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ač fikce jejího doručení vhozením do domovní schránky na adrese evidované v CEO jako adresa jejího trvalého pobytu nastala již dne 27. 12. 2022 (doručenka čl. 15v). K jednání dne 28. 3. 2023 se nedostavila, ač jí předvolání k tomuto jednání bylo do vlastních rukou doručeno stejným způsobem již dne 19. 2. 2023 (doručenka čl. 19v).

3. Soud proto dne 28. 3. 2023 věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobce a žalované.

4. Soud ve věci vycházel zejména z následujících důkazů, z nichž zjistil: - z výpisu žalobce z OR (CEPR) soud ověřil subjektivitu žalobce, - ze Smlouvy o úvěru ze dne 23. 7. 2018 (CEPR), že žalobce žalované, o níž dle obsahu smlouvy zjistil, že je rozvedená, se středním vzděláním, zaměstnaná od měsíce 6/2017 ve [právnická osoba] a.s. s příjmem 30 000 Kč měsíčně čistého na nijak nespecifikované pozici a na nespecifikovanou dobu, bydlí v podnájmu za nijak nespecifikovaných podmínek a má jedno vyživované dítě, poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 29 290 Kč za účelem koupě relaxačního zboží Zaren a žalovaná se tento úvěr zavázala splatit společně s úrokem 19,7% p.a. a poplatkem za službu„ změna výše a počtu splátek“ formou 72 měsíčních splátek á 678 Kč (celkem měla splatit 48 096 Kč) počínaje první splátkou splatnou dne 23. 8. 2018. - ze splátkového kalendáře (CEPR), že žalobce eviduje splátky žalované v celkové výši 27 430 Kč. - z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 2. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 15. 2. 2022 (CEPR), že žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k jeho úhradě, nicméně nebylo prokázáno, že by žalobce tuto výzvu žalované skutečně doručil. - z předžalobní výzvy ze dne 3. 3. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 4. 3. 2022 (CEPR), že žalobce zastoupen svým právním zástupcem žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky ze Smlouvy o úvěru, nicméně nebylo prokázáno, že by tato výzva byla žalované skutečně doručena.

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je blíže neuvádí, ani nehodnotí.

6. Závěr o skutkovém stavu, jež soud provedeným dokazováním učinil, je následující: Žalobce s žalovanou uzavřel dne 23. 7. 2018 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 29 290 Kč a žalovaná se jej společně s úroky a poplatky zavázala splatit formou 72 měsíčních splátek á 678 Kč Smlouva o úvěru obsahuje údaj o tom, že žalovaná je rozvedená, se středním vzděláním, zaměstnaná od měsíce 6/2017 ve [právnická osoba] a.s. s příjmem 30 000 Kč měsíčně čistého na nijak nespecifikované pozici a na nespecifikovanou dobu, bydlí v podnájmu za nijak nespecifikovaných podmínek a má jedno vyživované dítě. Žalovaná žalobci splatila celkem částku 27 430 Kč.

7. Žádné další konkrétní informace nad rámec těch uvedených v předchozím odstavci, které by v rámci posuzování úvěruschopnosti od žalované před uzavřením Smlouvy o úvěru žalobce zjistil, z předložených důkazů nevyplynuly. Nebylo ani doloženo, že by žalobce při posuzování úvěruschopnosti prováděl lustrum žalované například v rejstříku exekucí, v databázích dlužníků (např. BRKI) apod.

8. K ústnímu jednání dne 28. 3. 2023 se žalobce nedostavil a nemohl tak být k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů vyzván dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř.

9. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z malé části.

13. Soud především předesílá, že z obsahu Smlouvy o úvěru i z žádosti o úvěr, vyplývá, že žalovaná při uzavírání Smlouvy o úvěru nejednala v rámci své (případné) podnikatelské činnosti. Oproti tomu skutečnost, že žalobce při uzavírání Smlouvy o úvěru splňoval podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž jej bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření Smlouvy o úvěru mezi žalobcem a žalovanou) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ.

14. Pokud žalobce tvrdil, že se žalovanou uzavřel Smlouvu o úvěru, bylo sice prokázáno, že k tomuto právnímu jednání došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že žalobce při jejím uzavírání rezignoval na svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a nezjistil od žalované dostatečné informace k posouzení její úvěruschopnosti, když sice zjistil výši příjmu žalované (30 000 Kč čistého), nicméně nezjistil ničeho o jejích výdajích, ačkoli je evidentní, že údaj o měsíčních výdajích je vedle údaje o příjmech klíčový, protože teprve rozdílem těchto částek je možno se dobrat údaje o množství volných peněžních prostředků, které žalovaná mohla na splácení úvěru použít.

15. Lze ostatně upozornit, že i skutková tvrzení uvedená v žalobě, jimiž žalobce obecně popsal činnost svých pracovníků při zjišťování úvěruschopnosti, nemají žádnou vazbu na konkrétní úvěrový případ a představují spíše univerzální text využitelný v každé podobné žalobě.

16. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobce neoznačil žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že od žalované vyžádal nějaké listiny, či že by skutečně provedl lustrum žalované v externích úvěrových registrech, jak ve své žalobě (obecně) tvrdí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

17. Dle názoru soudu je tedy zjevné, že žalobce dle cit. ust. § 86 odst. 1, odst. 2 věta prvá ZSÚ v daném případě nepostupoval a úvěr žalované poskytl, aniž by bylo zřejmé, že žalovaná jej bude schopna splatit.

18. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady. Je tedy zřejmé, že následkem porušení povinnosti uvedené v cit. ust. § 86 ZSÚ je absolutní (nikoli toliko relativní) neplatnost Smlouvy o úvěru, přičemž lze odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů (namátkou např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020), tak zejména i na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18). Lze rovněž připomenout, že i zákonodárce s účinností od 29. 5. 2022 přistoupil ke změně formulace ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a do textu zákona v podstatě přejal závěr, k němuž Soudní dvůr Evropské unie ve výše uvedeném rozsudku dospěl. Soud proto předmětnou Smlouvu o úvěru i bez návrhu žalované posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

19. Za této situace je nutno postupovat podle ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ a uložit žalované, aby vrátila poskytnutou jistinu (resp. její nedoplatek) v době přiměřené jejím možnostem. Žalobce žalované bez platného závazku poskytl částku 29 290 Kč a žalovaná mu vrátila pouze částku 27 430 Kč Částku 29 290 Kč – 27 430 Kč = 1 860 Kč mu proto nadále dluží a dle cit. ust. § 87 odst. 1 třetí věta ZoSÚ je povinna ji žalobci vrátit. Pokud se týká lhůty pro vrácení této částky, žalovaná se k jednání nedostavila a neuvedla ničeho o svých možnostech. Soud proto postupoval podle obecného ust. § 1958 odst. 2 o.z. a splatnost pohledávky žalobce stanovil ihned po doručení výzvy k plnění. Žalobce neprokázal, že by žalované zesplatňující dopis, případně předžalobní výzvu skutečně doručil, proto datum splatnosti pohledávky nastal až dne 27. 12. 2022, kdy nastala fikce doručení žaloby žalované. Ode dne 28. 12. 2022 tak žalobci dle cit. ust. § 1970 o.z. vznikl nárok i na úrok z prodlení. Soud proto žalobě vyhověl pouze v části, kdy se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 1 860 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z této částky za dobu od 28. 12. 2022 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části nezbylo, než žalobu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. V tomto případě byla zjevně úspěšnějším účastníkem tohoto řízení žalovaná, jíž však soudě podle obsahu spisu žádné účtovatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly a soud proto o otázce nákladů řízení rozhodl tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.