11 C 157/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 72 913 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 602 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 28 602 Kč za dobu od 20. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala další částky 44 311 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu do 28. 1. 2022 ve výši 5 835,61 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do 28. 1. 2022 ve výši 7 160,04 Kč, úroku ve výši 24,57% p.a. z částky 41 708,97 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 41 708,97 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do 19. 2. 2023 a úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 13 106,97 Kč za dobu od 20. 2. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 17. 8. 2022 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení na částky 72 913 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s její předchůdkyní společností [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) dne 8. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jako Smlouva o úvěru), na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zvýšenou o kapitalizované úroky 18 496 Kč (29% p.a.) a poplatek za zpracování úvěru a další péči o zákazníka 24 615 Kč vrátit formou 78 týdenních splátek po 1 224 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 7. 2021. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 13. 5. 2020 a celkem uhradil pouze částku 21 398 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka s účinností k témuž datu postoupena žalobkyni jako nové věřitelce, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka 101 462,27 Kč zahrnující i navýšení, které žalobkyně ale nepožaduje a žádá pouze částku 72 913 Kč tvořenou dlužnou jistinou 41 708,97 Kč a dlužnými poplatky 31 204,03 Kč, dále kapitalizované úroky 5 835,61 Kč, kapitalizované úroky z prodlení 7 160,04 Kč, úroky 24,57% p.a. z jistiny 41 708,97 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 41 708,97 Kč za dobu od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni neuhradil, ač jej k tomu vyzývala naposledy předžalobní výzvou. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala [právnická osoba] tak, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány z vyžádaných dokladů, což měl žalovaný i potvrdit svým prohlášením. Žalobkyně dále uvedla, že neprokázání povinnosti řádného zjištění úvěruschopnosti žalovaného dle jejího názoru nezpůsobuje absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru. K jednání dne 21. 3. 2023 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla doručena náhradním doručením na adrese evidované v ISZR jako adresa pobytu žalovaného již dne 19. 2. 2023. K ústnímu jednání dne 21. 3. 2023 se nedostavil, ač mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou.

3. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Při jednání dne 21. 3. 2023 soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil: - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalované. - ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr (CEPR), že žalovaný [právnická osoba] požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč za účelem vybavení domácnosti, přičemž o své osobě uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, je svobodný, výživou jsou na něj odkázány dvě osoby, pracuje na plný úvazek ve společnosti [právnická osoba] s příjmem 59 996 Kč a pracovní smlouvou na dobu neurčitou, jiné příjmy nemá, jeho výdaje představují pouze„ externí splátky“ ve výši 5 000 Kč, přičemž měl předložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce 10/2019 a 11/2019. - ze Smlouvy o úvěru (CEPR), že [právnická osoba] se žalovaným uzavřela dne 8. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní úvěru ve výši 50 000 Kč, kdy žalovaná podpisem Smlouvy o úvěru současně potvrdil převzetí této částky a zavázal se tento úvěr společně„ zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka“ ve výši 24 615 Kč a pojistným 2 340 Kč splatit formou 78 týdenních splátek á 1 224 Kč, pouze poslední splátka byla ve výši 1 203 Kč. Úroková sazba tohoto úvěru činila 441% a RPSN 15 142%. - z přehledu plateb (CEPR), že žalovaný spíše nepravidelnými splátkami v době od 6. 1. 2020 do 13. 5. 2020 uhradil celkem 21 398 Kč. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 ve spojení s podacím lístkem z 24. 2. 2022 (CEPR), že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že svou pohledávku ze Smlouvy o úvěru postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobkyni. - z předžalobní upomínky ze dne 6. 6. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze 7. 6. 2022 (CEPR), že žalobkyně zastoupena svým právním zástupcem vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze Smlouvy o úvěru.

5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, když tyto skutečnosti spolehlivě vyplývaly z ostatních provedených důkazů, a proto je blíže neuvádí, ani nehodnotí.

6. Provedeným dokazováním učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Společnost [anonymizováno] se žalovaným dne 8. 1. 2020 uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 18 496 Kč, poplatkem za„ zpracování spotřebitelského úvěru, garance celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny, garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka“ 24 615 Kč a pojistným 2 340 Kč [právnická osoba] splatit formou 78 týdenních splátek ve výši 1 224 Kč, pouze poslední splátka činila 1 203 Kč. Před uzavřením Smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil tzv. zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že v době uzavření Smlouvy o úvěru pracoval jako manager u společnosti [právnická osoba] s příjmem ve výši 59 996 Kč měsíčně, byl svobodný, výživou na něj byly odkázány dvě (blíže nijak nespecifikované) osoby, jeho jedinými výdaji byly„ externí splátky“ ve výši 5 000 Kč, přičemž nebylo vůbec zřejmé, o jaké splátky a čeho se jedná. Nic bližšího o poměrech žalovaného, jako například údaje o jím vyživovaných osobách, jejich věku a počtu, zjištěno nebylo. Žádné listiny tyto údaje dokládající žalobkyně k žalobě nepřiložila. Protože se k ústnímu jednání dne 21. 3. 2023 nedostavila, nemohl ji soud vyzvat k doplnění těchto rozhodných tvrzení a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. Celkem žalovaný splatil částku 21 398 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 1. 2022 postoupila [právnická osoba] pohledávku žalobkyni.

7. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

8. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z předloženého oznámení o postoupení pohledávky.

12. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti.

13. Soud především předesílá, že z obsahu Smlouvy o úvěru i dalších listin, zejména zákaznické karty, vyplývá, že žalovaný při uzavírání Smlouvy o úvěru nejednal v rámci své (případné) podnikatelské činnosti. Oproti tomu skutečnost, že [právnická osoba] při uzavírání Smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření Smlouvy o úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ.

14. Pokud žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 8. 1. 2020 Smlouvu o úvěru, bylo sice prokázáno, že k tomuto jednání došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že [právnická osoba] při jejím uzavírání rezignovala na svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a nezjistila od žalovaného dostatečné informace k posouzení jeho úvěruschopnosti, když nezjistila ani nic bližšího o dvou osobách, které byly na něj odkázány výživou, či o jeho nákladech na bydlení jakož i všech dalších nákladech vyjma nákladu ve výši 5 000 Kč měsíčně na„ externí splátky“, avšak u tohoto údaje nebylo naprosto zřejmé, o jaké splátky a čeho se jedná. Nebylo ani prokázáno (a z obsahu žaloby to ostatně ani nevyplývá), že by [právnická osoba] prováděla šetření žalovaného v databázích dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v rejstříku exekucí. Přitom právě tyto údaje jsou pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného nezbytné. Pokud by se žalobkyně k jednání dne 21. 3. 2023 dostavila, byla by soudem vyzvána k doplnění těchto rozhodných tvrzení, avšak svou neúčastí se o tuto možnost připravila.

15. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že [právnická osoba] od žalovaného vyžádala nějaké listiny, když žádné z listin označených v části žádosti nadepsané "Ověřené dokumenty" nedoložila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

16. Dle názoru soudu je tedy zjevné, že [právnická osoba] dle cit. ust. § 86 odst. 1, odst. 2 věta prvá ZSÚ v daném případě nepostupovala a úvěr žalovanému poskytla, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný jej bude schopen splatit.

17. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady.

18. Pokud žalobkyně ve své žalobě upozorňovala, že neprokázání povinnosti řádného zjištění úvěruschopnosti žalovaného nezpůsobuje absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru, soud se s tímto jejím názorem neztotožňuje. Lze ostatně odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů (namátkou např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020), tak zejména i na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20), při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18). Lze rovněž připomenout, že i zákonodárce s účinností od 29. 5. 2022 přistoupil ke změně formulace ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a do textu zákona v podstatě přejal závěr, k němuž Soudní dvůr Evropské unie ve výše uvedeném rozsudku dospěl.

19. Soud proto předmětnou Smlouvu o úvěru i bez návrhu žalovaného posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

20. Vzhledem k výše uvedenému závěru se soud již dále nezabýval úvahami o rozporu Smlouvy o úvěru s ustanoveními §§ 1813 a násl. o.z.

21. Za této situace pak nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2993 o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalovanému poskytla částku 50 000 Kč, přičemž žalovaný jí dle tvrzení žalobkyně vrátil pouze částku 21 398 Kč. Je tedy zřejmé, že částku 28 602 Kč nadále dluží. Pokud se týká splatnosti tohoto nároku, vzhledem k procesní pasivitě žalovaného znemožňující soudu jej vyzvat k doplnění rozhodných tvrzení ohledně jeho možností vrácení bezdůvodného obohacení (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ) soud vyšel z obecné úpravy uvedené v § 1958 odst. 2 o.z. a splatnost dluhu žalovaného stanovil v závislosti na fikci doručení žaloby dne 19. 2. 2023. Proto vedle dlužné částky samotné soud žalobkyni podle cit. ust. § 1970 o.z. přiznal i nárok na úrok z prodlení ve výši 10% p.a., jak požadovala, avšak pouze za dobu od 20. 2. 2023, jak je uvedeno výše.

22. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 28 602 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky za dobu od 20. 2. 2023 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, s přihlédnutím k tomu, že z procesního hlediska převážně úspěšným účastníkem byl žalovaný, jemuž vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však, soudě podle obsahu spisu, žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.