11 C 157/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 60 582,69 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 60 582,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 60 582,69 Kč za dobu od 9. 3. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 11. 3. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 60 582,69 Kč. Tvrdila, že jako zapůjčitel s žalovaným jako vydlužitelem uzavřela dne 16. 2. 2020 smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, (dále jako Smlouva), na jejímž základě žalovanému poskytla převodem na jeho účet zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku žalobkyni řádně splácet. Tuto svou povinnost však porušil a žalobkyně proto v souladu s čl. 6.

3. Smlouvy přistoupila k zesplatnění celé zápůjčky (včetně dopředu zkalkulovaných úroků), čímž vznikla nová jistina ve výši 64 147,17 Kč. Pro případ prodlení s její úhradou se žalovaný v čl. 6.

7. Smlouvy zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % p.d. z této nové jistiny do zaplacení. Platebním rozkazem Okresního soudu ve , adresa, ze dne 23. 6. 2021, č.j. 108 C 13/2021-27 byl žalovaný mimo jiné zavázán zaplatit smluvní pokutu za dobu do 10. 5. 2021 ve výši 11 377,87 Kč. Nicméně prodlení žalovaného s úhradou částky 59 574,17 Kč trvalo i po datu 10. 5. 2021 a žalobkyně se proto touto žalobou domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z částky 59 574,17 Kč za dobu od 11. 5. 2021 do 21. 2. 2024 a vedle toho i zaplacení částky 1 200Kč jako nákladů spojených s uplatněním této pohledávky. Na výzvu soudu ze dne 11. 9. 2024, č.j. 11 C 157/2024-14 pak podáním ze dne 26. 9. 2024 (čl. 15-16) vyjádřila některé své názory ohledně zásady legitimního očekávání a právní jistoty. Při jednání dne 3. 12. 2024 na své žalobě setrvala.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ačkoli fikce jejího doručení na adresu evidovanou v CEO jako adresa jeho trvalého pobytu nastala již dne 11. 11. 2024 (obálka čl. 18 ve spojení se sdělením pro vyvěšení čl. 20). K jednání dne 3. 12. 2024 se nedostavil, ač fikce doručení předvolání k tomuto jednání nastala společně s fikcí doručení žaloby. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud ve věci vycházel zejména z následujících důkazů, z nichž zjistil:- ze Smlouvy (CEPR), že tato byla uzavřena mezi žalobkyní jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem, přičemž u jeho osoby bylo uvedeno IČ: , IČO žalovaného, , a žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se tuto zápůjčku za vázal žalobkyni splatit společně s dopředu sjednaným úrokem 24 876 Kč formou dvanácti měsíčních splátek á 4 573 Kč splatných vždy k prvnímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy byla zápůjčka poskytnuta. Její čl. 6.3. obsahoval ujednání o tom, že v případě neuhrazení dvou splátek řádně a včas dojde k zesplatnění zápůjčky a žalovaný je povinen zaplatit veškeré sjednané splátky (jistinu i úrok) najednou, resp. tyto dlužné splátky se dle čl. 6.

5. Smlouvy stanou novou jistinou zápůjčky, z níž pak je žalovaný povinen podle čl. 6.

7. Smlouvy zaplatit mimo jiné i smluvní pokutu ve výši 0,1 % p.d. za každý den prodlení s její úhradou až do úplného zaplacení. Smlouva v záhlaví obsahovala označení „… o podnikatelské zápůjčce“ a jejím „podnikatelským“ účelem bylo: „Zápůjčka na financování přechodného nedostatku finančních zdrojů“. I v jiných místech smlouva obsahovala údaj, že se jedná o „podnikatelskou“ zápůjčku (např. zápatí smlouvy, údaje na první straně, čl. 1.1.), resp. že zápůjčka byla poskytnuta na „podnikatelské“ účely žalovaného (čl. 1.6. a 13.8.), resp. odkaz na údajnou „podnikatelskou“ činnost žalovaného (čl. 10 písm. e), avšak jednalo se pouze o formální označení a nic konkrétního o údajné podnikatelské činnosti žalovaného v ní uvedeno nebylo.- z obsahu žaloby ze dne 10. 5. 2021, o níž bylo zdejším soudem vedeno řízení pod sp.zn. 108 C 13/2021 (čl. 22 a násl.), že žalobkyně se jí vůči žalovanému na základě Smlouvy domáhala zaplacení částky celkem 83 891 Kč tvořené „novou jistinou“ 59 574,17 Kč, smluvní pokutou dle čl. 6.

1. Smlouvy ve výši 365 Kč, smluvní pokutou dle čl. 6.

5. Smlouvy ve výši 12 575,75 Kč a smluvní pokutou dle čl. 6.

7. Smlouvy za dobu do 10. 5. 2021 ve výši 11 377 Kč.- z obsahu platebního rozkazu vydaného zdejším soudem dne 23. 6. 2021, č.j. 108 C 13/2021-27, že jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částky uplatněné výše uvedenou žalobou. Platební rozkaz nabyl právní moci 28. 8. 2021.

4. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je blíže neuvádí ani nehodnotí.

5. Za situace, kdy z obsahu Smlouvy nevyplývalo, že by byla uzavřena v souvislosti s údajnou podnikatelskou činností žalovaného, provedl soud šetření v ARESu, přičemž zjistil, že žalovaný zde není evidován a identifikační číslo , IČO žalovaného, není evidováno mezi platnými ani mezi neplatnými subjekty. Přes výzvu usnesením ze dne 11. 9. 2024, č.j. 11 C 157/2024-14, a pak znovu při jednání dne 3. 12. 2024 v rámci postupu podle § 118a občanského soudního řádu však žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že žalovaný byl v době uzavření Smlouvy podnikatelem a nedoplnila ani rozhodné tvrzení stran toho, že by žalovaný při jejím uzavření jednal v rámci své podnikatelské činnosti.

6. Závěr o skutkovém stavu, jež soud provedeným dokazováním učinil, je následující: Žalobkyně s žalovaným označeným mimo jiné i identifikačním číslem , hodnota, uzavřela dne 16. 2. 2020 Smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jí společně s dopředu stanoveným úrokem 24 876 Kč zavázal splatit formou 12-ti měsíčních splátek á 4 573 Kč s tím, že nebudou-li uhrazeny dvě splátky, dojde k zesplatnění všech zbývajících splátek, kdy dopředu sjednaný (a dosud neuhrazený) úrok bude připočten k dlužné jistině a stane se tvz. novou jistinou. Ve Smlouvě byla mimo jiné sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1 % p.d. z takto stanovené nové jistiny až do jejího zaplacení. Platebním rozkazem ze dne 23. 6. 2021, č.j. 108 C 13/2021-27 bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na základě Smlouvy celkem částku 83 891 Kč tvořenou novou jistinou 59 574,17 Kč, smluvní pokutou 365 Kč, smluvní pokutou 12 575,75 Kč a smluvní pokutou 11 377,87 Kč, kdy tato poslední smluvní pokuta představovala smluvní pokutu dle čl. 6.

7. Smlouvy za dobu do 10. 5. 2021. Smlouva byla sice označena jako smlouva o „podnikatelské“ zápůjčce a žalovaný byl označen mimo jiné identifikačním číslem , hodnota, , avšak z jejího obsahu nijak nevyplývalo, že by jakkoli souvisela s podnikatelskou činností žalovaného, a nadto přes výzvu soudu nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl v době uzavření Smlouvy podnikatelem.

7. Podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, (c) dbát pokynů soudu. Podle § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

8. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle § 547 o.z. Právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu. Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jako OchrSpotř) Pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání,10. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000.

11. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. V daném případě sice bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k tvrzenému právnímu jednání – uzavření Smlouvy, z níž by (formálně vzato) žalobou uplatněný nárok na smluvní pokutu, který je předmětem tohoto řízení, vyplýval (soud se tímto nevyjadřuje k jeho výši, která by v případě shledání základu nároku důvodným byla předmětem přezkumu), avšak z obsahu této Smlouvy nijak nevyplývalo, že by žalovaný při jejím uzavírání jednal v rámci své podnikatelské činnosti a tato skutková tvrzení nebyla ani přes výzvu a poučení soudu naposledy při jednání dne 3. 12. 2024 ze strany žalobkyně dotvrzena. Nadto přes současně učiněnou výzvu a poučení žalobkyně ani neoznačila důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaný byl při uzavření Smlouvy podnikatelem.

12. Za situace, kdy samotný ZSÚ definici spotřebitele neobsahuje, vyšel soud z cit. ust. § 419 o.z. a z obsahově podobného ust. § 2 odst. 1 písm. a) OchrSpotř, a dospěl k závěru, že žalovaný, u nějž nebylo prokázáno, že by při uzavření Smlouvy byl podnikatelem, potažmo že by jednal v rámci své podnikatelské činnosti, byl při uzavírání Smlouvy v postavení spotřebitele. Oproti tomu skutečnost, že žalobkyně při uzavírání Smlouvy splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z., a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření Smlouvy) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ. V této souvislosti nemohl přehlédnout, že smluvní pokuta, která je předmětem tohoto řízení, již s přihlédnutím k dříve přiznaným smluvní pokutám přesahuje částku 30 000 Kč x 0,5 = 15 000 Kč vyplývající z ust. § 122 odst. 3 ZSÚ a ujednání o ní je tudíž nárok na ni žalobkyni nelze přiznat. Již z tohoto důvodu soudu nezbylo, než žalobu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Lze rovněž podotknout, že žalobkyně přes výzvu a poučení podle § 118a o.s.ř. při jednání dne 3. 12. 2024 nedoplnila rozhodná tvrzení a neoznačila důkazy k jejich prokázání stran toho, že před uzavřením Smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Neplatnost Smlouvy by tak bylo možno dovodit i z ust. § 87 odst. 1 ZSÚ, přičemž s odkazem na závěry, k nimž dospěl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C-679/18, je nutno konstatovat, že se v tomto případě jednalo o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 588 o.z.

14. Soud v souvislosti s aplikací ZSÚ na daný případ podotýká, že si je vědom toho, že skutečnost, že žalovaný byl spotřebitelem, při tomto řízení žádný z účastníků netvrdil. S odkazem na názor uvedený v komentáři Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr. J.: Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, Praha, C.H.Beck, 2017, str. 4-26, bod 30, který vychází z rozsudku Evropského soudního dvora ve věci Froukje Fabe, C-497/13 však soud vycházel z toho, že „… pokud má soud k dispozici informace o skutečnostech, na základě kterých lze posoudit postavené jedné strany sporu jako spotřebitele, nebo má možnost si tyto skutečnosti ověřit jednoduchým dotazem, musí toto postavení spotřebitele ověřit, i když se spotřebitel této skutečnosti nedovolá.“. Dle názoru soudu informace nasvědčující závěru, že žalovaný při uzavření Smlouvy byl v postavení spotřebitele obsahu spisu, zejména z obsahu Smlouvy samotné, vyplývaly, a nadto lustrací v ARESu soud zjistil, že žalovaný zde vůbec není jako podnikatel evidován. Proto se soud touto otázkou blíže zabýval.

15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že z procesního hlediska zcela úspěšnému žalovanému soudě podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto o otázce nákladů řízení rozhodl tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.