11 C 160/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Janáčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 050 Kč -) s 8,05% p. a. úrokem z prodlení z částky 1 050 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 19 550 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 980,04 Kč, s 12,89% p. a. úrokem z částky 11 850 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, s 8,05% p. a. úrokem z prodlení z částky 10 800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 23. 10. 2020, domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 600 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil, k nařízenému jednání se dostavil.

3. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že s právním předchůdcem žalobce skutečně uzavřel smlouvu o úvěru a půjčil si částku 15 000 Kč, kterou obdržel hotově na místě. Z té zaplatil první splátku ve výši 1 500 Kč a poplatek 450 Kč. Nějakou dobu splácel, kolik zaplatil, si nepamatuje. Pokud žalobce tvrdí, že zaplatil částku 13 950 Kč, pak s tím souhlasí. Při uzavírání smlouvy po něm sprostředkovatel chtěl občanský a řidičský průkaz a pracovní smlouvu. Výplatní pásky, ani výpis z účtu po něm nikdo nechtěl, alespoň si to neuvědomuje. V době uzavírání smlouvy byl svobodný, bydlel s přítelkyní, měl vyživovací povinnost k jednomu dítěti ve věku 2 let. V průběhu platnosti smlouvy se stěhoval, žalobci změnu adresy hlásil. Splácet přestal asi v roce 2018. V jeho rodinných poměrech se nic nezměnilo. Je ochoten dluh zaplatit ve splátkách po 1 500 Kč - 2 000 Kč měsíčně, neboť je ochoten zaplatit to, co si půjčil, po odečtu toho, co zaplatil.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [obec] a žalovaný smlouvu uzavřeli dne 30. 9. 2016. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit půjčené finanční prostředky navýšené o částku 10 800 Kč, tj. celkem 25 800 Kč, které měl zaplatit ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, první splátku do 1 měsíce od data uzavření smlouvy. Úrok byl dohodnut ve výši 25,85% p. a. Žalovaný zaplatil na dluh žalobci 13 950 Kč. Ke dni 25. 10. 2017 žalobce úvěr zesplatnil. Žalovaný zaplatil poslední splátku dne 24. 9. 2018.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na nynějšího žalobce, což vyplynulo ze seznamu postoupených pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému doporučeným dopisem s datem 24. 7. 2020. Předžalobní upomínka s datem 12. 10. 2020 byla žalovanému zaslána doporučeně.

6. Schopnost žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce nijak zásadně nezkoumal, když z žádosti žalovaného o úvěr vyplývá, že pracuje jako [anonymizováno] – [anonymizováno], má příjem 16 500 Kč, výdaje 10 000 Kč a tyto skutečnosti tvrzené žalovaným žalobce nedoložil, ač je mu z jiných jednání soudu zřejmé, že soud se touto otázkou podrobně zabývá. Žalovaný tvrdil, že před uzavřením smlouvy předložil pouze občanský a řidičský průkaz a pracovní smlouvu. U jednání zástupce žalobce sdělil, že schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumal standardním způsobem, zda byly skutečnosti tvrzené žalovaným ověřovány, nevěděl, ale žalovaný kartu podepsal.

7. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

11. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Vzhledem k datu uzavření smluv - 30. 9. 2016 se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016.

16. Podle § 9 odst. 1 a 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

17. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008 /48/, kterou se Česká republika zavázala implementovat do národního práva.

18. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ ….poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy.

19. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě které obdržel částku 15 000 Kč. Žalovaný zaplatil 13 950 Kč, zbývá doplatit 1 050 Kč - ohledně této částky soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí, když podle soudu žalobce řádně nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného splácet, když požadované doklady nedoložil a není zřejmé, z jakých skutečností při uzavírání smlouvy vycházel. Není zřejmé, že vůbec věděl, jaký má žalovaný příjem, zda z tohoto příjmu je schopen dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku, apod., kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dluh splácet. Tímto svým jednáním (opomenutím) žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalovaného na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovení § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným.

20. Jak již shora uvedeno žalobce půjčil žalovanému částku 15 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 13 950 Kč. Soud považuje žalobu důvodnou co do výše 1 050 s příslušenstvím - zákonným úrokem z prodlení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku (výrok II.) byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť žalobce má nárok na zaplacení svého nároku pouze z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud uzavřenou smlouvu vyhodnotil jako smlouvu absolutně neplatnou. Účastníci jsou povinni vrátit si z uzavřené smlouvy vzájemná plnění.

21. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce neměl ve věci plný úspěch. Požadoval zaplacení částky 20 600 Kč, přiznaná byla částka 1 050 Kč. Byl úspěšný z 5%, neúspěšný z 95%, náklady řízení by byly ve výši 90% ve prospěch žalovaného, ten se však náklady řízení nepožadoval, proto výrok o nákladech řízení je negativní.