11 C 160/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 9 756,82 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 5 256,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 212,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem z částky 5 256,82 Kč za dobu od 3. 8. 2019 do 14. 7. 2022 ve výši 2 324,52 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu do 28. 7. 2022 ve výši 1 549,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 5 256,82 Kč za dobu od 29. 7. 2022 do zaplacení, dále poplatek za poskytnutí úvěru 2 444,73 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 463,64 Kč, inkasní poplatek 898,07 Kč, smluvní pokutu 4 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 39 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 8. 12. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částek specifikovaných v enunciátu tohoto rozsudku. Tvrdila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) uzavřela dne 2. 6. 2018 s žalovanou v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jako Smlouva o úvěru), na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 13 000 Kč, jehož převzetí žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy o úvěru, a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, s poplatkem za vyhodnocení úvěru a s inkasním poplatkem celkem ve výši 11 164 Kč vrátit [právnická osoba] formou čtrnácti měsíčních splátek á 1 726 Kč, tedy celkem měla vrátit 24 164 Kč. Společnost [anonymizováno] poskytla úvěr na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, v níž žalovaná uvedla informace o své osobě, zaměstnání, ostatních finančních závazcích, o výši měsíčních příjmů a výdajů, přiložila rovněž (blíže nespecifikované) listiny a podpisem žádosti potvrdila správnost těchto údajů. Žalovaná však porušila svůj závazek vrátit úvěr řádně a včas, když uhradila pouze částku 14 887,99 Kč, což odpovídá osmi řádně uhrazeným splátkám. Z těchto splátek byla na jistinu alokována částka 7 743,18 Kč a na ostatní poplatky a úroky částka 7 144,81 Kč. S úhradou částky 9 276,01 Kč (z toho částka 5 256,82 Kč představovala neuhrazenou jistinu a částka 4 019,19 Kč příslušenství a poplatky) se žalovaná dostala do prodlení, přičemž úplná splatnost těchto částek nastala nejpozději v den splatnosti poslední splátky 2. 8. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 uzavřenou na základě rámcové smlouvy ze dne 4. 4. 2022 byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni. Žalobkyně touto žalobou nepožaduje po žalované celou dlužnou částku, ale pouze nesplacenou jistinu ve výši 5 256,82 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný za dobu do 2. 8. 2019 ve výši 212,75 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný za dobu od 3. 8. 2019 do 14. 7. 2022 ve výši 2 324,52 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 3. 8. 2019 do 14. 7. 2022 ve výši 1 549,68 Kč, úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 5 256,82 Kč za dobu od 29. 7. 2022 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru 2 444,73 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 463,64 Kč, inkasní poplatek 898,07 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky v podobě nákladů na odchozí dopis 39 Kč a smluvní pokutu 4 500 Kč, kdy se má jednat o smluvní pokutu 0,1% p.d. z jistiny 5 256,82 Kč za dobu od 3. 8. 2019 do 6. 12. 2021. Žalovaná tuto pohledávku žalobkyni neuhradila, ač ji o to žalobkyně upomínala naposledy předžalobní upomínkou z 21. 11. 2022. K ústnímu jednání dne 9. 3. 2022 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaná při jednání dne 9. 3. 2023 učinila nesporným, že Smlouvu o úvěru se [právnická osoba] uzavřela, že jí úvěr byl poskytnut a že jej po nějakou dobu splácela. Nevzpomíná si ale, že by [právnická osoba] před uzavřením Smlouvy o úvěru zkoumala její poměry za účelem zjištění, zda bude schopna úvěr splatit.

3. Při rozhodování věci soud vycházel především z následujících důkazů, z nichž zjistil: - z žádosti o úvěr (CEPR), že žalovaná dne 2. 6. 2018 s využitím formuláře [právnická osoba] požádala tuto společnost o úvěr ve výši 13 000 Kč, přičemž uvedla, že je svobodná, výživou jsou na ni odkázány dvě nezletilé děti, bydlí u rodičů, je zaměstnána, její mzda činí 21 915 Kč, za bydlení zaplatí částku 3 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží částku 10 000 Kč měsíčně a za splátky stávajících půjček (není specifikováno, jakých) zaplatí částku 1 500 Kč měsíčně, přičemž k doložení svého příjmu měla přiložit výplatní pásky a pracovní smlouvu a doklad o výživném; - ze Smlouvy o úvěru [číslo] (CEPR), že [právnická osoba] jako věřitelka uzavřela s žalovanou jako dlužnicí dne 2. 6. 2018 smlouvu, kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaná podpisem Smlouvy o úvěru potvrdila jeho převzetí a zavázala se tento úvěr společně s úrokem 1 252 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 6 373 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 202 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso plateb ve výši 2 340 Kč vrátit formou čtrnácti měsíčních splátek po 1 726 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy o úvěru; - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 8. 8. 2022 (CEPR), že [právnická osoba] oznámila žalované, že její pohledávka za žalovanou ze Smlouvy o úvěru byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2022 postoupena žalobkyni; - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně; - z předžalobní upomínky ze dne 21. 11. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze 23. 11. 2022 (CEPR), že žalobkyně zastoupena svým právním zástupcem žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o úvěru, kterou vyčíslila na 22 510,69 Kč.

4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je blíže neuvádí ani nehodnotí.

5. Provedeným dokazováním učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Společnost [anonymizováno] se žalovanou dne 2. 6. 2018 uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 1 252 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 6 373 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 202 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso plateb 2 340 Kč [právnická osoba] splatit formou 14 měsíčních splátek ve výši 1 726 Kč. Před uzavřením Smlouvy o úvěru žalovaná vyplnila žádost o úvěr, z níž vyplývá, že v době uzavření Smlouvy o úvěru měla mzdu ve výši 21 915 Kč měsíčně a pobírala výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně. Její celkové měsíční výdaje za bydlení činily pouhé 3 000 Kč měsíčně, za jídlo, dopravu a osobní potřeby vynaložila částku 10 000 Kč měsíčně, na úhradu splátek stávajících půjček zaplatila 1 500 Kč měsíčně a že výživou na ni byly odkázány dvě nezletilé děti. Nic bližšího o poměrech žalované zjištěno nebylo, zejména nebylo zjištěno nic bližšího o dalších úvěrech a půjčkách, byť žalovaná řádně uvedla, že tyto splácí, nic bližšího nebylo zjištěno ani o nezletilých dětech žalobkyně, jejich věku, zájmech a jejich zdravotním stavu. Žalobkyně rovněž ani netvrdila, že by [právnická osoba] provedla v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované její lustrum v exekučním rejstříku, ačkoli po složení drobného poplatku je tento rejstřík každému veřejně přístupný. Žádné listiny tyto údaje dokládající žalobkyně k žalobě nepřiložila. Protože se k ústnímu jednání dne 9. 3. 2023 nedostavila, nemohl ji soud vyzvat k doplnění těchto rozhodných tvrzení a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. Celkem žalovaná dle tvrzení žalobkyně splatila částku 14 887,99 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z 28. 7. 2022 postoupila [právnická osoba] pohledávku žalobkyni.

6. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z předloženého oznámení o postoupení pohledávky.

10. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

11. Soud především předesílá, že z obsahu Smlouvy o úvěru i z žádosti o úvěr, vyplývá, že žalovaná při uzavírání Smlouvy o úvěru nejednala v rámci své (případné) podnikatelské činnosti. Oproti tomu skutečnost, že [právnická osoba] při uzavírání Smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření Smlouvy o úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ.

12. Pokud žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 2. 6. 2018 Smlouvu o úvěru, nebylo sice sporu o tom, že k tomuto právnímu jednání došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že [právnická osoba] při jejím uzavírání rezignovala na svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a nezjistila od žalované dostatečné informace k posouzení její úvěruschopnosti, když tvrzená výše měsíčních výdajů žalované 10 000 Kč pro tři osoby je blízká životnímu minimu, jak je (bylo) uvedeno v § 3 zákona č. 110/2006 Sb. v tehdy účinném znění. Což však nebylo možno v tomto případě vůbec stanovit, protože [právnická osoba] nezjistila o nezletilých dětech žalované ničeho, dokonce ani údaj o jejich věku. Je přitom evidentní, že potřeby (a s tím spojené náklady) dítěte například ve školce jsou odlišné od těch platných pro dítě navštěvující střední školu. Jinými slovy již tvrzení o výši měsíčních výdajů žalované mělo [právnická osoba] vést přinejmenším k tomu, aby o úvěruschopnosti žalované zjistila podrobnější údaje. K tomu přistupuje skutečnost, že [právnická osoba] nezjistila vůbec nic ani o jiných závazcích (dluzích) žalované, zejména jejich počtu a výši, ač žalovaná uvedla, že další dluhy splácí, a dokonce neprovedla ani lustrum žalované v dostupných databázích (registr dlužníků, insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík apod.), tudíž nezjistila nic ani o dalších exekučních řízeních vedených na majetek žalované. Pokud by se žalobkyně k jednání dne 9. 3. 2023 dostavila, byla by soudem vyzvána k doplnění těchto rozhodných tvrzení, avšak svou neúčastí se o tuto možnost připravila.

13. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že [právnická osoba] od žalované vyžádala nějaké listiny, když žádné z listin označených v žádosti o úvěr nedoložila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

14. Dle názoru soudu je tedy zjevné, že [právnická osoba] dle cit. ust. § 86 odst. 1, odst. 2 věta prvá ZSÚ v daném případě nepostupovala a úvěr žalované poskytla, aniž by bylo zřejmé, že žalovaná jej bude schopna splatit.

15. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady. Je tedy zřejmé, že následkem porušení povinnosti uvedené v cit. ust. § 86 ZSÚ je absolutní (nikoli toliko relativní) neplatnost Smlouvy o úvěru, přičemž lze odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů (namátkou např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020), tak zejména i na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18). Lze rovněž připomenout, že i zákonodárce s účinností od 29. 5. 2022 přistoupil ke změně formulace ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a do textu zákona v podstatě přejal závěr, k němuž Soudní dvůr Evropské unie ve výše uvedeném rozsudku dospěl. Soud proto předmětnou Smlouvu o úvěru i bez návrhu žalované posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

16. Nad rámec výše uvedeného soud nemůže přehlédnout ani celkový charakter Smlouvy o úvěru, který vykazuje silné znaky významné nerovnováhy práv a povinností stran v neprospěch žalované jako spotřebitele ve smyslu ustanovení §§ 1813 a 1814 o.z. Nicméně vzhledem k tomu, že, jak uvedeno výše, soud dovodil neplatnost Smlouvy o úvěru podle ustanovení § 87 ZSÚ, již se těmito úvahami dále nezabýval.

17. Za této situace pak nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2993 o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalované poskytla částku 13 000 Kč, přičemž žalovaná jí dle tvrzení žalobkyně vrátila částku 14 887,99 Kč. Je tedy zřejmé, že již nadále ničeho nedluží. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že z procesního hlediska zcela úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.