11 C 21/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 8 602,46 Kč s příslušenstvím

I. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 400 Kč s úrokem z prodlení z částky 200 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do 28. 3. 2022 a s úrokem z prodlení z částky 400 Kč za dobu od 29. 3. 2022 do zaplacení, se řízení zastavuje.

II. Návrh žalobkyně, aby soud o zbylé části její žaloby rozhodl rozsudkem pro uznání, se zamítá.

III. Ve zbylé části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 202,46 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 602,46 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022, s úrokem z prodlení z částky 8 402,46 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do 28. 3. 2022 a s úrokem z prodlení z částky 8 202,46 Kč za dobu do 29. 3. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 25.2.2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 8 602,46 Kč s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s její předchůdkyní společností [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) dne 2. 11. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku zvýšenou o souhrnný poplatek 13 920 Kč vrátit formou 53 týdenních splátek po 640 Kč, z nichž poslední splátka byla stanovena na 8.11. 2009 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla s účinností ke dni 1. 7. 2015 pohledávka postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Do dne postoupení pohledávky žalovaná uhradila pouze částku 24 890 Kč a dlužila tak na jistině nadále částku 9 030 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla s účinností k témuž dni pohledávka dále postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 4. 9. 2018. V období od 9. 4. 2018 do 31. 1. 2022 žalovaná postupnými platbami uhradila celkem částku 5 000 Kč, která byla z větší části započtena na mezitím připsaný úrok z prodlení a ve zbytku na jistinu, která se tak z částky 9 030 Kč snížila na částku 8 602,46 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani poté, co ji k tomu žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2022 vyzývala. K ústnímu jednání dne 14. 7. 2022 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v rámci odporu proti mezitím vydanému elektronickému platebnímu rozkazu. Uvedla, že uznává, že jí„ stále trvá dluh“, namítala však, že s žalobkyní komunikuje a svůj dluh postupně splácí. Výše dluhu by měla být nižší, dle jejího názoru si žalobce tímto způsobem k újmě žalované uměle navyšuje náklady. Žalovaná je starobní důchodkyní, pobírá pouze minimální nezabavitelnou částku a prostředky na jednorázovou úhradu dlužné částky nedisponuje. Při ústním jednání dne 14. 7. 2022 učinila nesporným, že smlouvu o půjčce se [právnická osoba] skutečně uzavřela. Upřesnila však, že svým odporem proti elektronickému platebnímu rozkazu nechtěla uznat svůj dluh vůči žalobkyni a má námitky především proti jeho výši, když má za to, že uhradila více a dluh by tak měl být výrazně nižší.

3. Podáním ze dne 22. 4. 2022 (čl. 13) ve znění upřesnění ze dne 2. 5. 2022 (čl. 21) vzala žalobkyně svou žalobu zpět o částku 400 Kč s příslušenstvím, a to v návaznosti na dílčí úhrady ze strany žalované. Současně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako„ o.s.ř.“) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

5. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. Protože žalobkyně vzala svou žalobu ohledně částky 400 Kč s úrokem z prodlení zpět, soud podle výše uvedených ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 věta prvá o. s. ř. řízení v rozsahu dotčeném tímto zpětvzetím zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.

8. Žalobce ve svém podání ze dne 22. 4. 2022 (čl. 13) a pak znovu ve svém podání ze dne 2. 5. 2022 (čl. 21) navrhl soudu, aby o jeho žalobě rozhodl rozsudkem pro uznání. V daném případě však nenastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou, protože žalovaná ve svém odporu sice obecně uvedla, že uznává, že má u žalobce dluh, avšak namítala jeho nesprávnou výši a nadto při ústním jednání dne 14. 7. 2022 upřesnila, že tímto odporem nechtěla dluh vůči žalobkyni uznat. Za této situace dle názoru soudu nedošlo k uznání dluhu žalovanou ve smyslu cit. ust. § 153a odst. 1 o.s.ř., ani nenastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou na základě výzvy podle ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. uvedené v elektronickém platebním rozkazu Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 24. 3. 2022 č.j. EPR 48911/2022-8 (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2017 sp.zn. II. ÚS 1298/2017: Při vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 114b odst. 5 občanského soudního řádu je třeba mít na zřeteli, že tento institut, založený na právní fikci, podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného a zejména jeho práva rozporovat žalovaný nárok či tvrzení žalobce. Proto jeho vydání musí být vázáno na řádné, nepochybné a prokazatelné naplnění zákonných podmínek dle § 153a občanského soudního řádu. To konkrétně též znamená, že při posuzování vyjádření na kvalifikovanou výzvu dle ustanovení § 114b odst. 1 občanského soudního řádu je možno dospět k závěru o její nekvalifikovanosti jen v případech vyjádření nevyvolávajících žádné pochybnosti o své nedostatečnosti, resp. o tom, že se žalovaný nehodlá řádně (tj. i bez obstrukcí) bránit nároku uplatněnému žalobou.). Soud proto návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

9. Případné úvahy, zda (soudě podle obsahu odporu) žalovaná žalobkyní uplatněný nárok neuznala ohledně částky 6 700 Kč, má soud za nadbytečné, protože žalobkyně ve svých podáních navrhovala vydání rozsudku pro uznání ohledně celé (zpětvzetím nedotčené) zbývající části jejího nároku, nikoli pouze ohledně částky 6 700 Kč.

10. Závěr o skutkovém stavu ohledně zbylé, částečným zpětvzetím nedotčené části žalobního nároku, k němuž soud provedeným dokazováním dospěl, je následující: Předchůdce žalobkyně [právnická osoba] jako věřitelka s žalovanou jako dlužnicí uzavřeli dne 2. 11. 2008 smlouvu o půjčce [číslo] jíž předchůdkyně žalobkyně žalované půjčila částku 20 000 Kč a žalovaná se tuto půjčku společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 13 920 Kč zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně formou 53 týdenních splátek á 640 Kč, z nichž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Splátky měly být podle dohody placeny k rukám zástupce předchůdkyně žalobce. Smlouva o půjčce neobsahovala ujednání, co (jaké položky) tzv. "souhrnný poplatek" obsahuje. Součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, podle nichž se splátky žalované započítávaly nejprve na "souhrnný poplatek" a teprve po jeho uhrazení na vlastní půjčku (čl. 5). Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila v době do 1. 7. 2015 částku 24 890 Kč, v době od 9. 4. 2018 do 31. 1. 2022 částku 5 000 Kč a v době do 22. 4. 2022 další částku 400 Kč Tyto splátky žalobkyně započetla nejprve na tzv.„ souhrnný poplatek“, dále na úroky z prodlení a ve zbytku na jistinu, která tak dle výpočtu žalobkyně činí částku 8 202,46 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 byla pohledávka s účinností ke dni 1.7.2015 postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla dále postoupena žalobci. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2022 pak žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky.

11. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

12. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen obč.zák.) obč.zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

13. Podle § 52 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

14. Podle § 52 odst. 2 obč.zák. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

15. Podle § 52 odst. 3 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

16. Podle § 55 odst. 1 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

17. Podle § 55 odst. 2 věta prvá obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a).

18. Podle § 56 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

19. Podle § 39 obč.zák. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Podle § 41 obč.zák. Vztahuje-li se důvode neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

21. Podle § 451 odst. 1 obč.zák. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

22. Podle § 451 odst. 2 obč.zák. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu (…).

23. Podle § 517 odst. 2 obč.zák. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení (…); výši úroků z prodlení (…) stanoví prováděcí předpis.

24. Podle § 563 obč.zák. Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužní povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

25. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z předložených důkazů smlouvami o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky.

26. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle shora označených právních norem, přičemž přihlédl i k právním závěrům, které v obdobné věci učinil Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku čj. 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018, jakož i k charakteru předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] coby podnikatelky poskytující nebankovní půjčky, jejímž imanentním smyslem existence je vytváření zisku, a dospěl k následujícím závěrům: Tzv. "souhrnný poplatek" 13 920 Kč sjednaný ve smlouvě o půjčce, je ziskem, který předchůdkyně žalobkyně za půjčení finančních prostředků generovala. Plní tedy v podstatě funkci úroku. Sazba tohoto úroku pak dle aplikace "úvěrová kalkulačka" na stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator činí 109,17% p.a. Úrokové sazby u nových úvěrů poskytovaných bankami v České republice domácnostem na spotřebu s fixací od 1 roku do 5 let včetně přitom dle databáze ARAD sestavované Českou národní bankou činily v měsíci 11/2008, kdy předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr poskytla, 14,30 % a dokonce i (tradičně nejvyšší) sazba úroků u kreditních karet činila 20,99 % p.a., čili pětkrát méně. Soud si je vědom toho, že se jedná o úvěr na dobu jen lehce přesahující jeden rok, ale přece jenom se nejedná o tzv. "půjčku do výplaty", u níž je vyšší úroková míra spíše akceptovatelná. Úrok 109,17 % p.a. je dle názoru soudu i v případě půjčky na dobu jednoho roku nepřiměřeně vysoký a ujednání o něm je příkladem ujednání znamenajícího v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě žalované jako spotřebitelky značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť žalovaná jako spotřebitelka je adhezní smlouvou zavázána k plnění, které je v hrubém nepoměru k plnění, které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla. Takové ujednání je dle cit. ust. § 56 odst. 1, § 55 odst. 1 a § 55 odst. 2 obč.zák. ujednáním neplatným, přičemž s odkazem na rozhodnutí usnesení pléna Ústavního soudu České republiky ve věci sp.zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9.2.2011 (ve kterém Ústavní soud formuloval závěr, že ust. § 55 odst. 2 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 nemá být obecnými soudy aplikováno, a to s přihlédnutím k relevantní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, neboť koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv odporuje i českému ústavnímu pořádku) soud konstatuje, že (i když smlouva o půjčce byla uzavřena před datem 1.8.2010) se v daném případě jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 39 obč.zák. Ve smyslu cit. ust. § 41 obč.zák. (a s přihlédnutím k závěrům uvedeným Krajským soudem v Ostravě v již zmíněném rozsudku 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018) přitom toto neplatné ustanovení nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o půjčce, protože s přihlédnutím k adhezní povaze smlouvy a ke smyslu existence předchůdkyně žalobkyně, jímž je generování zisku, lze konstatovat, že uzavření smlouvy bez vygenerovaného zisku v takto nemravné výši by pro předchůdkyni žalobkyně nebylo ekonomicky zajímavé, potažmo že by smlouvu o půjčce bez takto vysokého úroku (poplatku) neuzavřela.

27. Lze tedy uzavřít, že pokud je ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek neplatné a pokud toto ujednání nelze od ostatních částí smlouvy o půjčce oddělit, je neplatná smlouva půjčce jako celek. Za této situace nezbývá, než práva a povinnosti smluvních stran vypořádat podle cit. ust. § 451 obč.zák. upravujících zásady pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč a dále tvrdila, že žalovaná z ní vrátila částku 29 890 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaná na úhradu svého dluhu z titulu bezdůvodného obohacení zaplatila významně více, než zaplatit měla, a to dokonce o tolik, že došlo k nepochybně k úhradě i příslušenství v podobě úroku z prodlení, pokud by začal nabíhat již od data 8. 11. 2009, kdy (jak žalobkyně tvrdí) smlouva o půjče zanikla uplynutím doby, na níž byla sjednána. Soudu proto nezbylo, než žalobu žalobkyně ve zbylé, zpětvzetím nedotčené části zamítnout, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

28. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Z procesního hlediska za úspěch žalobkyně lze považovat pouze částku 400 Kč, ohledně níž bylo řízení zastaveno. Ve zbylé části byla procesně úspěšná žalovaná, která se však závěrem jednání dne 14. 7. 2022 práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.

29. Bližší odůvodnění tento rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. neobsahuje.