11 C 22/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 730,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 4 190 Kč za dobu od 3. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala další částky 1 540,38 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu do 18. 12. 2020 ve výši 1 338,61 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do 18. 12. 2020 ve výši 740,16 Kč, úroku ve výši 29% p.a. z částky 5 730,38 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 5 730,38 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 2. 6. 2022 a úroku z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 1 540,38 Kč za dobu od 3. 6. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 10. 12. 2021 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení na částky 5 730,38 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s její předchůdkyní společností [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) dne 3. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zvýšenou o kapitalizované úroky 932 Kč (29% p.a.), poplatek za zpracování zápůjčky, doručení a administrativní činnost 2 728 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení 1 642 Kč vrátit formou 45 týdenních splátek po 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 3. 2020. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne 12. 6. 2019 a celkem uhradil pouze částku 2 810 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka s účinností k datu 5. 1. 2021 postoupena žalobkyni jako nové věřitelce, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila pohledávka 15 608,66 Kč a byla tvořena dlužnou jistinou 5 730,38 Kč, kapitalizovanými úroky 1 338,61 Kč a kapitalizovanými úroky z prodlení 740,16 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhá úroků 29% p.a. z jistiny 5 730,38 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 5 730 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni neuhradil, ač jej k tomu vyzývala naposledy předžalobní výzvou. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala [právnická osoba] tak, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalovaného, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány z vyžádaných dokladů, což měl žalovaný i potvrdit svým prohlášením. Žalobkyně dále uvedla, že neprokázání povinnosti řádného zjištění úvěruschopnosti žalovaného dle jejího názoru nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. K jednání dne 14. 7. 2022 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla doručena náhradním doručením na adrese evidované v CEO jako adresa trvalého pobytu žalovaného již dne 2. 6. 2022. K ústnímu jednání dne 14. 7. 2022 se nedostavil, ač mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou.

3. Provedeným dokazováním učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Společnost [anonymizováno] se žalovaným dne 3. 5. 2019 uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 935 Kč, poplatkem za„ administrativní činnost, zpracování a doručení“ 2 728 Kč a poplatkem za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ 1 642 Kč [právnická osoba] splatit formou 45 týdenních splátek ve výši 304 Kč, pouze poslední splátka činila 276 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil tzv. zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že v době uzavření smlouvy o zápůjčce pracoval jako montážní dělník u společnosti [právnická osoba] s příjmem ve výši 17 535 Kč měsíčně a v jeho domácnosti byl další nijak nespecifikovaný příjem 9 200 Kč. Žalovaný byl svobodný, adresa jeho trvalého pobytu byla adresou [stát. instituce], bydlel v nájemním bytě a měl další dluhy, které splácel částkou 1 400 Kč měsíčně. Jeho měsíční výdaje činily 7 500 Kč měsíčně, přičemž nebylo zřejmé, zda tato částka již obsahovala splátku dluhů 1 400 Kč měsíčně či nikoli. Nic bližšího o poměrech žalovaného, jako například údaje o jím vyživovaných osobách, jejich věku a počtu, zjištěno nebylo. Žádné listiny tyto údaje dokládající žalobkyně k žalobě nepřiložila. Protože se k ústnímu jednání dne 14. 7. 2022 nedostavila, nemohl ji soud vyzvat k doplnění těchto rozhodných tvrzení a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. Celkem žalovaný splatil částku 2 810 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 postoupila [právnická osoba] pohledávku žalobkyni.

4. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

5. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

8. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z předloženého oznámení o postoupení pohledávky.

9. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti.

10. Soud především předesílá, že z obsahu smlouvy o zápůjčce i dalších listin, zejména zákaznické karty, vyplývá, že žalovaný při uzavírání smlouvy o zápůjce nejednal v rámci své (případné) podnikatelské činnosti. Oproti tomu skutečnost, že [právnická osoba] při uzavírání smlouvy splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření smlouvy o zápůjčce mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ.

11. Pokud žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 3. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce, bylo sice prokázáno, že k tomuto jednání došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že [právnická osoba] při jejím uzavírání rezignovala na svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a nezjistila od žalovaného dostatečné informace k posouzení jeho úvěruschopnosti, když nezjistila ani údaj o počtu jeho vyživovacích povinností či o jeho nákladech na bydlení. Přitom právě údaj o počtu členů domácnosti případně odkázaných výživou na žalovaného je pro posouzení jeho úvěruschopnosti velmi významný. Pokud se týká nákladů na bydlení, žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, avšak tomu neodpovídá údaj o jeho celkových výdajích 7 500 Kč měsíčně (možná obsahující i splátky jeho dalších půjček 1 400 Kč měsíčně), protože prostý součet obvyklých výdajů na stravu, ošacení, drogerii a případné léky dosahuje výše, po jejíž úhradě by žalovanému pouze stěží mohly zbýt dostatečné prostředky na úhradu nájmu. Jinými slovy již porovnání údajů o výši měsíčních výdajů žalovaného a o tom, že bydlí v nájmu, mělo [právnická osoba] vést přinejmenším k tomu, aby o úvěruschopnosti žalovaného zjistila podrobnější údaje. Pokud by se žalobkyně k jednání dne 14. 7. 2022 dostavila, byla by soudem vyzvána k doplnění těchto rozhodných tvrzení, avšak svou neúčastí se o tuto možnost připravila.

12. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že [právnická osoba] od žalovaného vyžádala nějaké listiny, když žádné z listin označených v části žádosti nadepsané "Ověřené dokumenty" nedoložila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

13. Dle názoru soudu je tedy zjevné, že [právnická osoba] dle cit. ust. § 86 odst. 1, odst. 2 věta prvá ZSÚ v daném případě nepostupovala a zápůjčku žalovanému poskytla, aniž by bylo zřejmé, že žalovaný ji bude schopen splatit.

14. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady.

15. Pokud žalobkyně ve své žalobě upozorňovala, že neprokázání povinnosti řádného zjištění úvěruschopnosti žalovaného nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, soud se s tímto jejím názorem neztotožňuje. Lze ostatně odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů (namátkou např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020), tak zejména i na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20).

16. Soud proto předmětnou smlouvu o zápůjčce i bez návrhu žalovaného posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

17. Za této situace pak nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2993 o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalovanému poskytla částku 7 000 Kč, přičemž žalovaný jí dle tvrzení žalobkyně vrátil pouze částku 2 810 Kč. Je tedy zřejmé, že částku 4 190 Kč nadále dluží. Pokud se týká splatnosti tohoto nároku, vzhledem k procesní pasivitě žalovaného znemožňující soudu jej vyzvat k doplnění rozhodných tvrzení ohledně jeho možností vrácení bezdůvodného obohacení (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ) soud vyšel z obecné úpravy uvedené v § 1958 odst. 2 o.z. a splatnost dluhu žalovaného stanovil v závislosti na fikci doručení žaloby dne 2. 6. 2022. Proto vedle dlužné částky samotné soud žalobkyni podle cit. ust. § 1970 o.z. přiznal i nárok na úrok z prodlení ve výši 10% p.a., jak požadovala, avšak pouze za dobu od 3. 6. 2022, jak je uvedeno výše.

18. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 4 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z této částky za dobu od 3. 6. 2022 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když v souladu se závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 586/05 ze dne 15.11.2007 při posuzování kritéria úspěchu ve věci vycházel nikoli pouze z výše jistiny, ale rovněž z úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně požadovala (za dobu do vynesení rozsudku) částku 5 730,38 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 1 338,61 Kč, na běžícím úroku 29% za dobu od 19. 12. 2020 do vynesení rozsudku částku 2 640,68 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku 740,16 Kč a na běžícím úroku z prodlení 10% za dobu od 19. 12. 2020 do vynesení rozsudku částku 910,58 Kč, celkem tedy 11 360,42 Kč. Soud její nárok shledal důvodným pouze co do částky 4 190 Kč a úroku z prodlení od 3. 6. 2022 do vynesení rozsudku ve výši 76,93 Kč, tedy celkem co do částky 4 266,93 Kč. Žalobkyně tedy byla úspěšná z 37,6 % a naopak z 62,4 % byla neúspěšná. Ve smyslu cit. ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. je to proto žalovaný, komu vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však, soudě podle obsahu spisu, žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.