11 C 25/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 10 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % p.a. z částky 3 690 Kč za dobu od 4. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 6 640 Kč, kapitalizovaného úroku 12 492,05 Kč, úroku z prodlení z částky 10 230 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 3. 4. 2023 a úroku z prodlení z částky 6 640 Kč za dobu od 4. 4. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 12. 2022 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 230 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) dne 20. 1. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jako Smlouva o půjčce), na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zvýšenou o souhrnný poplatek 6 640 Kč vrátit formou 52 týdenních splátek po 320 Kč, z nichž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2006. Žalovaný však řádně a včas nesplácel a naopak ke dni 8. 1. 2006 své závazky ze Smlouvy o půjčce porušil, což [právnická osoba] založilo právo požadovat úrok z prodlení. Celkem žalovaný uhradil pouze částku 6 410 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Od postoupení žalovaný neuhradil ničeho a žalobkyni tak nadále dluží na jistině částku 6 147,84 Kč, na souhrnném poplatku částku 4 082,16 Kč a na úrocích z prodlení kapitalizovaných do 18. 12. 2020 pak dluží částku 12 492,05 Kč Vedle toho žalobkyně nárokuje úrok z prodlení v zákonem stanovené výši z celkové částky 10 230 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný však tuto částku žalobkyni neuhradil, ač jej o to žalobkyně předžalobní výzvou marně vyzývala. K ústnímu jednání dne 11. 5. 2023 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaný se k žalobě do dnešního dne nevyjádřil, ač domněnka jejího doručení na adresu žalovaného evidovanou v CEO jako jeho doručovací adresa nastala již dne 3. 4. 2023 (obálka čl. 15 ve spojení se sdělením pro vyvěšení čl. 18). K ústnímu jednání dne 11. 5. 2023 se nedostavil, ač mu bylo předvolání k němu doručeno společně se žalobou.

3. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: - z výpisu žalobkyně z OR soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. - ze smlouvy o půjčce z 20. 1. 2005 ([příjmení]), že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu [číslo] jíž žalovanému poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 6 640 Kč ve 52 týdenních splátkách á 320 Kč, z nichž první byla splatná 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a další vždy do konce následujícího týdenního období, přičemž tyto splátky byly dle čl. 5 smlouvy započítávány nejprve na "souhrnný poplatek" a až po jeho úhradě na jistinu. Z jakých složek (dílčích nároků) se "souhrnný poplatek" skládá, smlouva nestanovila. - ze smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s částečným opisem její přílohy ([příjmení]), že [právnická osoba] s žalobkyní uzavřeli dne 18. 12. 2020 smlouvu, kterou [právnická osoba] postoupila s účinností ke dni podpisu této smlouvy mimo jiné i pohledávku za žalovaným žalobkyni. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 ve spojení s podacím lístkem z 1. 2. 2021 ([příjmení]), že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že svou pohledávku za ním postoupila žalobkyni. Oznámení však zaslal na adresu [adresa] adresou trvalého pobytu žalovaného. - z předžalobní upomínky ze dne 11. 11. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 12. 11. 2021 ([příjmení]), že právní zástupce žalobkyně žalovaného upomínal o zaplacení dlužné částky ze smlouvy o půjčce, kterou vyčíslil na 23 407,32 Kč. Předžalobní upomínku zaslal na adresu [adresa žalovaného], nicméně nepřiložil žádný doklad prokazující, že by tato výzva byla žalovanému skutečně doručena.

4. Z úřední činnosti, konkrétně z databáze ARAD sestavované Českou národní bankou (čl. 27), je soudu známo, že průměrná úroková sazba nových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v měsíci 1/2005 na spotřebu s fixací sazby do jednoho roku včetně činila 14,07% p.a. a průměrná úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami prostřednictvím kreditních karet činila v měsíci 1/2005 21,09% p.a.

5. Závěr o skutkovém stavu, k němuž soud provedeným dokazováním dospěl, je následující: Společnost [anonymizováno] jako věřitelka s žalovaným jako dlužníkem uzavřeli dne 20. 1. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] jíž [právnická osoba] žalovanému půjčila částku 10 000 Kč a žalovaný se tuto půjčku společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 6 640 Kč (celkem částku 16 640 Kč) zavázal vrátit předchůdci žalobkyně formou 52 týdenních splátek á 320 Kč, z nichž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Splátky měly být podle dohody placeny k rukám zástupce [právnická osoba] Smlouva o půjčce neobsahovala ujednání, co (jaké položky) tzv. "souhrnný poplatek" obsahuje. Součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, podle nichž se splátky žalovaného započítávaly nejprve na "souhrnný poplatek" a teprve po jeho uhrazení na vlastní půjčku (čl. 5). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 6 410 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 1. 2021, avšak bez dokladu o doručení. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 pak žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak ani doručení této předžalobní výzvy žalovanému nebylo prokázáno.

6. Dle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. při posuzování nároku žalobkyně soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč.zák.).

7. Podle ust. § 657 obč.zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 52 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ust. § 52 odst. 2 obč.zák. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ust. § 52 odst. 3 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ust. § 55 odst. 1 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ust. § 55 odst. 2 věta prvá obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Podle ust. § 56 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ust. § 39 obč.zák. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 41 obč.zák. Vztahuje-li se důvode neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 451 odst. 1 obč.zák. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ust. § 451 odst. 2 obč.zák. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu (…). Podle ust. § 517 odst. 2 obč.zák. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení (…); výši úroků z prodlení (…) stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 563 obč.zák. Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužní povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

8. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z předloženého důkazu smlouvou o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky.

9. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle shora označených právních norem, přičemž přihlédl i k právním závěrům, které v obdobné věci učinil Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku čj. [číslo jednací] ze dne 18.6.2018, jakož i k charakteru [právnická osoba] coby podnikatele poskytujícího nebankovní půjčky, jehož imanentním smyslem existence je vytváření zisku, a dospěl k následujícím závěrům: Tzv. "souhrnný poplatek" 6 640 Kč sjednaný ve smlouvě o půjčce, je ziskem, který [právnická osoba] za půjčení finančních prostředků generovala. Plní tedy v podstatě funkci úroku. Sazba tohoto úroku pak dle aplikace "úvěrová kalkulačka" na stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator činí (při výši půjčky 10 000 Kč, uvažované měsíční splátce 16 640 Kč / 12 = 1 387 Kč a délce splácení 52 týdnů = 1 rok) 106,32% p.a. Úrokové sazby u nových úvěrů poskytovaných bankami v České republice domácnostem na spotřebu s fixací do 1 roku včetně přitom dle databáze ARAD sestavované Českou národní bankou činily v měsíci 1/2005, kdy [právnická osoba] žalovanému půjčku poskytla, 14,07% a dokonce i (tradičně nejvyšší) sazba úroků u kreditních karet činila 21,09% p.a., čili pětkrát méně. Soud si je vědom toho, že se jedná o úvěr na dobu pouze jednoho roku, ale na druhé straně se ani zdaleka nejedná o tzv. "půjčku do výplaty", u níž je vyšší úroková míra spíše akceptovatelná. Úrok 106,32 % p.a. je dle názoru soudu i v případě půjčky na dobu jednoho roku (zcela zjevně) nepřiměřeně vysoký a ujednání o něm je příkladem ujednání znamenajícího v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť žalovaný jako spotřebitel je adhezní smlouvou zavázán k plnění, které je v hrubém nepoměru k plnění, které mu žalobkyně poskytla. Takové ujednání je dle cit. ust. § 56 odst. 1, § 55 odst. 1 a § 55 odst. 2 ujednáním neplatným, přičemž s odkazem na rozhodnutí usnesení pléna Ústavního soudu České republiky ve věci sp.zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9.2.2011 (ve kterém Ústavní soud formuloval závěr, že ust. § 55 odst. 2 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 nemá být obecnými soudy aplikováno, a to s přihlédnutím k relevantní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, neboť koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv odporuje i českému ústavnímu pořádku) soud konstatuje, že (i když smlouva o půjčce byla uzavřena před datem 1. 8. 2010) se v daném případě jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 39 obč.zák. Ve smyslu cit. ust. § 41 obč.zák. (a s přihlédnutím k závěrům uvedeným Krajským soudem v Ostravě v již zmíněném rozsudku [číslo jednací] ze dne 18.6.2018) přitom toto neplatné ustanovení nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o půjčce, protože s přihlédnutím k adhezní povaze smlouvy a ke smyslu existence [právnická osoba], jímž je generování zisku, lze konstatovat, že uzavření smlouvy bez vygenerovaného zisku v takto nemravné výši by pro [právnická osoba] nebylo ekonomicky zajímavé, potažmo že by smlouvu o půjčce bez takto vysokého úroku (poplatku) neuzavřela.

10. Lze tedy uzavřít, že pokud je ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek neplatné a pokud toto ujednání nelze od ostatních částí smlouvy o půjčce oddělit, je neplatná smlouva půjčce jako celek. Za této situace nezbývá, než práva a povinnosti smluvních stran vypořádat podle cit. ust. § 451 obč.zák. upravujících zásady pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že její předchůdkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 10 000 Kč s tím, že mu dle smlouvy o půjčce měl celkem vrátit 16 640 Kč, a dále tvrdila, že žalovaný zaplatil celkem částku 6 410 Kč. Bylo tedy na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, že žalobkyni, resp. její předchůdkyni [právnická osoba] uhradil více, či že tento jeho dluh zanikl jiným způsobem. Což však neučinil a soudu proto nezbylo, než žalovanému uložit, aby částku 10 000 Kč – 6 410 Kč = 3 590 Kč zaplatil, a to dle cit. ust. § 517 odst. 2 obč.zák. spolu s úrokem z prodlení. Splatnost této částky se však dle cit. ust. § 563 obč.zák. v daném případě odvíjí až od doručení žaloby žalovanému soudem, čili od 3. 4. 2023, protože nebylo prokázáno, že by žalovanému byly předchozí předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky skutečně doručeny. Výše úroku z prodlení pak činí 15 % p.a., avšak žalobkyně požadovala pouze úrok ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, tedy úrok ve výši 14 % p.a. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 3 590 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14 % p.a. za dobu od 4. 4. 2023 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když z procesního hlediska převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, jemuž proto vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů, které vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by nějaké náklady žalovaný v souvislosti s tímto řízením skutečně vynaložil, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.