11 C 26/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 595,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 331 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 5 331 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala další částky 6 264,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 11 595,10 Kč za dobu od 25. 11. 2022 do 12. 6. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 6 264,10 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 11. 2022 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 11 595,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. z částky 11 595,10 Kč za dobu od 25. 11. 2022 do zaplacení, a to se stručným odkazem na dohodu o uznání dluhu, kterou s žalovanou uzavřela dne 7. 6. 2022 a po jejímž uzavření žalovaná uhradila pouze částku 1 000 Kč. Tato dohoda však není samostatným titulem vzniku pohledávky, která tudíž nebyla pro účely žaloby specifikována tak, aby ji nebylo možno zaměnit s jinou. Soudu proto nezbylo, než žalobkyni vyzvat ke sdělení alespoň toho, z jakého právního jednání pohledávka vznikla. V reakci na to žalobkyně podáním ze dne 19. 5. 2023 (čl. 13) doplnila, že její předchůdkyně společnost právnická osoba (dále jako právnická osoba) uzavřela s žalovanou dne 22. 3. 2007 smlouvu o půjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytla právnická osoba žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se je zavázala společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 6 264 Kč vrátit formou 53 týdenních splátek á 288 Kč. Uhradila však pouze 2 669 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky z této smlouvy o půjčce ve výši 12 595 Kč na právnická osoba anonymizováno (dále jako právnická osoba), což bylo žalované oznámeno přípisem právnická osoba ze dne 25. 6. 2015. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni. K jednání dne 20. 7. 2023 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaná se k žalobě do dnešního dne nevyjádřila, ač fikce jejího doručení vhozením do domovní schránky na adrese evidované v CEO jako adresa jejího trvalého pobytu nastala již dne 12. 6. 2023 (dodejka čl. 20v). K ústnímu jednání dne 20. 7. 2023 se nedostavila, ač jí bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou.

3. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalované.

4. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: - z výpisu žalobkyně z rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. - ze smlouvy o půjčce číslo že předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela dne 22. 3. 2007 s žalovanou smlouvu, jíž žalované poskytla půjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku právnická osoba vrátit společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 6 264 Kč ve 53 týdenních splátkách á 288 Kč, z nichž první byla splatná 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a další vždy do konce následujícího týdenního období, přičemž tyto splátky byly dle čl. 5 smlouvy započítávány nejprve na "souhrnný poplatek" a až po jeho úhradě na jistinu. Z jakých složek (dílčích nároků) se "souhrnný poplatek" skládá, smlouva nestanovila. - z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, že právnická osoba oznámila žalované, že svou pohledávku ze smlouvy o půjčce číslo postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 právnická osoba. - ze smlouvy o postoupení pohledávek č. bankovní účet, že právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 24. 8. 2018 smlouvu, jíž právnická osoba postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu této smlouvy. - z částečného opisu seznamu pohledávek, že mezi postoupenými pohledávkami figurovala mimo jiné i pohledávka ze smlouvy o půjčce číslo. - ze splátkové dohody ze dne 7. 6. 2022, že žalobkyně s žalovanou uzavřeli dohodu, jíž žalovaná uznala svůj dluh vyplývající ze smlouvy číslo uzavřené dne 22. 3. 2007 se právnická osoba ve výši 12 595,10 Kč a zavázala se jej uhradit měsíčními splátkami á 1 000 Kč splatnými vždy k 24. dni v měsíci počínaje první splátkou splatnou dne 24. 6. 2022 - z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 15. 11. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem z 18. 11. 2022, že žalobkyně žalované sdělila, že její dluh v celkové výši 11 595,10 Kč byl zesplatnění a vyzvala ji k jeho úhradě do 24. 11. 2022. - z předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem z 18. 11. 2022, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 11 595,10 Kč s tím, že v opačném případě bude podána žaloba.

5. Závěr o skutkovém stavu, k němuž soud provedeným dokazováním dospěl, je následující: anonymizována dvě slova jako věřitelka s žalovanou jako dlužnicí uzavřeli dne 22. 3. 2007 smlouvu o půjčce číslo jíž právnická osoba žalované půjčila částku 9 000 Kč a žalovaná se tuto půjčku společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 6 264 Kč (celkem částku 15 264 Kč) zavázala vrátit právnická osoba formou 53 týdenních splátek á 288 Kč, z nichž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Splátky měly být podle dohody placeny k rukám zástupce právnická osoba Smlouva o půjčce neobsahovala ujednání, co (jaké položky) tzv. "souhrnný poplatek" obsahuje. Součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, podle nichž se splátky žalovaného započítávaly nejprve na "souhrnný poplatek" a teprve po jeho uhrazení na vlastní půjčku (čl. 5). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná právnická osoba uhradila pouze částku 2 669 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena právnická osoba a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka dále postoupena žalobkyni. Dne 7. 6. 2022 žalobkyně se žalovanou uzavřela splátkovou dohodu, jíž žalovaná uznala svůj dluh ze smlouvy o půjčce vůči žalobkyni co do důvodu a výše 12 595,10 Kč a zavázala se tento dluh žalobkyni uhradit splátkami á 1 000 Kč, uhradila však pouze jednu splátku ve výši 1 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2022 žalobkyně žalovanou marně vyzýval k úhradě dlužné částky 11 595,10 Kč, nicméně nebylo prokázáno, že by tato předžalobní výzva byla žalované skutečně doručena.

6. Dle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) při posuzování nároku žalobkyně soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen obč.zák.).

7. Podle ust. § 657 obč.zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 52 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ust. § 52 odst. 2 obč.zák. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ust. § 52 odst. 3 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ust. § 55 odst. 1 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ust. § 55 odst. 2 věta prvá obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Podle ust. § 56 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ust. § 39 obč.zák. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 41 obč.zák. Vztahuje-li se důvode neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 451 odst. 1 obč.zák. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ust. § 451 odst. 2 obč.zák. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu (…). Podle ust. § 517 odst. 2 obč.zák. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení (…); výši úroků z prodlení (…) stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 563 obč.zák. Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužní povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

8. Podle § 2053 o.z. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z předloženého důkazu oznámením o postoupení pohledávky a smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy.

10. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle shora označených ustanovení obč.zák. a žalobu shledal důvodnou toliko zčásti. Žalobkyně sice soudu předložila "splátkovou dohodu", jíž žalovaná uznala žalobkyní tvrzený dluh 12 595,10 Kč, avšak tato dohoda ve smyslu ust. § 2053 o.z. nepředstavuje samostatný titul, z nějž by nárok žalobkyně vůči žalované mohl vyplývat (jako by tomu bylo například v případě narovnání dle § 1903 a násl. o.z.), ale pouze má za následek vznik domněnky, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Tato domněnka však byla vyvrácena obsahem předložené smlouvy o půjčce, protože nebylo možno přehlédnout, že na jednotlivé částky obsažené v částce 15 264,65 Kč, kterou měla žalovaná (sníženou o částečné úhrady ve výši 2 669 Kč na částku 12 595 Kč) uznat, právnická osoba nárok vzniknout nemohl. Je tudíž zjevné, že žalovaná uznala zčásti neexistující dluh.

11. Z předložené smlouvy o půjčce číslo uzavřené mezi právnická osoba a žalovanou dne 22. 3. 2007 totiž vyplývá, že se v daném případě jednalo o spotřebitelský vztah, kdy právnická osoba byla ve smyslu cit. ust. § 52 ost. 2 obč.zák. dodavatelem a žalovaná dle cit. ust. § 52 odst. 3 obč.zák. spotřebitelem, přičemž předmětná smlouva byla adhezní, formulářového typu. S odkazem na závěry, které v obdobné věci učinil Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku čj. 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018, jakož i k charakteru předchůdkyně žalobkyně právnická osoba coby podnikatele poskytujícího nebankovní půjčky, jehož imanentním smyslem existence je vytváření zisku, a dospěl k následujícím závěrům: Tzv. "souhrnný poplatek" 6 264 Kč sjednaný ve smlouvě o půjčce, je ziskem, který právnická osoba za půjčení finančních prostředků generovala. Plní tedy v podstatě funkci úroku. Sazba tohoto úroku pak dle aplikace "úvěrová kalkulačka" na stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator činí (při výši půjčky 9 000 Kč, uvažované měsíční splátce 1 251 Kč a délce splácení 53 týdnů = 1,016 roku) 109,14 % p.a. Úrokové sazby u nových úvěrů poskytovaných bankami v České republice domácnostem na spotřebu s fixací do 1 roku včetně přitom dle databáze ARAD sestavované Českou národní bankou činily v měsíci 3/2007, kdy právnická osoba žalované půjčku poskytla, 12,54% a dokonce i (tradičně nejvyšší) sazba úroků u kreditních karet činila 20,09% p.a., čili pětkrát méně. Soud si je vědom toho, že se jedná o úvěr na dobu pouze jednoho roku, ale na druhé straně se ani zdaleka nejedná o tzv. "půjčku do výplaty", u níž je vyšší úroková míra spíše akceptovatelná. Úrok 109,14 % p.a. je dle názoru soudu i v případě půjčky na dobu jednoho roku (zcela zjevně) nepřiměřeně vysoký a ujednání o něm je příkladem ujednání znamenajícího v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě žalované jako spotřebitelky značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť žalovaná jako spotřebitelka je adhezní smlouvou zavázána k plnění, které je v hrubém nepoměru k plnění, které jí právnická osoba poskytla. Takové ujednání je dle cit. ust. § 56 odst. 1, § 55 odst. 1 a § 55 odst. 2 ujednáním neplatným, přičemž s odkazem na rozhodnutí usnesení pléna Ústavního soudu České republiky ve věci sp.zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9.2.2011 (ve kterém Ústavní soud formuloval závěr, že ust. § 55 odst. 2 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 nemá být obecnými soudy aplikováno, a to s přihlédnutím k relevantní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, neboť koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv odporuje i českému ústavnímu pořádku) soud konstatuje, že (i když smlouva o půjčce byla uzavřena před datem 1. 8. 2010) se v daném případě jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 39 obč.zák. Ve smyslu cit. ust. § 41 obč.zák. (a s přihlédnutím k závěrům uvedeným Krajským soudem v Ostravě v již zmíněném rozsudku 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018) přitom toto neplatné ustanovení nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o půjčce, protože s přihlédnutím k adhezní povaze smlouvy a ke smyslu existence právnická osoba, jímž je generování zisku, lze konstatovat, že uzavření smlouvy bez vygenerovaného zisku v takto nemravné výši by pro právnická osoba nebylo ekonomicky zajímavé, potažmo že by smlouvu o půjčce bez takto vysokého úroku (poplatku) neuzavřela.

12. Lze tedy uzavřít, že pokud je ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek neplatné a pokud toto ujednání nelze od ostatních částí smlouvy o půjčce oddělit, je neplatná smlouva půjčce jako celek. Za této situace nezbývá, než práva a povinnosti smluvních stran vypořádat podle cit. ust. § 451 obč.zák. upravujících zásady pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že její předchůdkyně právnická osoba poskytla žalované částku 9 000 Kč, a dále tvrdila, že žalovaná vrátila právnická osoba částku 2 669 Kč a poté ještě žalobkyni zaplatila částku 1 000 Kč. Za této situace bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokazovala, že uhradila více, což však žalovaná neučinila. Je tedy zřejmé, že pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí pouze částku 9 000 Kč – (2 669 Kč + 1 000 Kč) = 5 331 Kč. Právě tuto částku proto soud žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila, a to dle cit. ust. § 517 odst. 2 obč.zák. spolu s úrokem z prodlení. Splatnost této částky se však dle cit. ust. § 563 obč.zák. v daném případě odvíjí až od doručení žaloby žalované soudem, čili od 12. 6. 2023, protože nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by předžalobní upomínku, případně jinou výzvu k úhradě dlužné částky, žalované skutečně doručila. Výše úroku z prodlení pak činí 15 % p.a. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 5 331 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. za dobu od 13. 6. 2022 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když v převážně úspěšným účastníkem tohoto řízení byla zjevně žalovaná, které však soudě podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

14. Termín splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byl stanoven dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat exekučně.