11 C 26/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 595,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 331 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 5 331 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala další částky 6 264,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 11 595,10 Kč za dobu od 25. 11. 2022 do 12. 6. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 6 264,10 Kč za dobu od 13. 6. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 11. 2022 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 11 595,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% p.a. z částky 11 595,10 Kč za dobu od 25. 11. 2022 do zaplacení, a to se stručným odkazem na dohodu o uznání dluhu, kterou s žalovanou uzavřela dne 7. 6. 2022 a po jejímž uzavření žalovaná uhradila pouze částku 1 000 Kč. Tato dohoda však není samostatným titulem vzniku pohledávky, která tudíž nebyla pro účely žaloby specifikována tak, aby ji nebylo možno zaměnit s jinou. Soudu proto nezbylo, než žalobkyni vyzvat ke sdělení alespoň toho, z jakého právního jednání pohledávka vznikla. V reakci na to žalobkyně podáním ze dne 19. 5. 2023 (čl. 13) doplnila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne 22. 3. 2007 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se je zavázala společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 6 264 Kč vrátit formou 53 týdenních splátek á 288 Kč. Uhradila však pouze 2 669 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 došlo k postoupení pohledávky z této smlouvy o půjčce ve výši 12 595 Kč na [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jako [právnická osoba]), což bylo žalované oznámeno přípisem [právnická osoba] ze dne 25. 6. 2015. Následně byla pohledávka postoupena žalobkyni. K jednání dne 20. 7. 2023 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaná se k žalobě do dnešního dne nevyjádřila, ač fikce jejího doručení vhozením do domovní schránky na adrese evidované v CEO jako adresa jejího trvalého pobytu nastala již dne 12. 6. 2023 (dodejka čl. 20v). K ústnímu jednání dne 20. 7. 2023 se nedostavila, ač jí bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou.

3. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalované.

4. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: - z výpisu žalobkyně z rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. - ze smlouvy o půjčce [číslo] že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 22. 3. 2007 s žalovanou smlouvu, jíž žalované poskytla půjčku ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku [právnická osoba] vrátit společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 6 264 Kč ve 53 týdenních splátkách á 288 Kč, z nichž první byla splatná 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a další vždy do konce následujícího týdenního období, přičemž tyto splátky byly dle čl. 5 smlouvy započítávány nejprve na "souhrnný poplatek" a až po jeho úhradě na jistinu. Z jakých složek (dílčích nároků) se "souhrnný poplatek" skládá, smlouva nestanovila. - z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015, že [právnická osoba] oznámila žalované, že svou pohledávku ze smlouvy o půjčce [číslo] postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 [právnická osoba]. - ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [bankovní účet], že [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 24. 8. 2018 smlouvu, jíž [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu této smlouvy. - z částečného opisu seznamu pohledávek, že mezi postoupenými pohledávkami figurovala mimo jiné i pohledávka ze smlouvy o půjčce [číslo]. - ze splátkové dohody ze dne 7. 6. 2022, že žalobkyně s žalovanou uzavřeli dohodu, jíž žalovaná uznala svůj dluh vyplývající ze smlouvy [číslo] uzavřené dne 22. 3. 2007 se [právnická osoba] ve výši 12 595,10 Kč a zavázala se jej uhradit měsíčními splátkami á 1 000 Kč splatnými vždy k 24. dni v měsíci počínaje první splátkou splatnou dne 24. 6. 2022 - z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 15. 11. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem z 18. 11. 2022, že žalobkyně žalované sdělila, že její dluh v celkové výši 11 595,10 Kč byl zesplatnění a vyzvala ji k jeho úhradě do 24. 11. 2022. - z předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem z 18. 11. 2022, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 11 595,10 Kč s tím, že v opačném případě bude podána žaloba.

5. Závěr o skutkovém stavu, k němuž soud provedeným dokazováním dospěl, je následující: [anonymizována dvě slova] jako věřitelka s žalovanou jako dlužnicí uzavřeli dne 22. 3. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] jíž [právnická osoba] žalované půjčila částku 9 000 Kč a žalovaná se tuto půjčku společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 6 264 Kč (celkem částku 15 264 Kč) zavázala vrátit [právnická osoba] formou 53 týdenních splátek á 288 Kč, z nichž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Splátky měly být podle dohody placeny k rukám zástupce [právnická osoba] Smlouva o půjčce neobsahovala ujednání, co (jaké položky) tzv. "souhrnný poplatek" obsahuje. Součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, podle nichž se splátky žalovaného započítávaly nejprve na "souhrnný poplatek" a teprve po jeho uhrazení na vlastní půjčku (čl. 5). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná [právnická osoba] uhradila pouze částku 2 669 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka postoupena [právnická osoba] a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka dále postoupena žalobkyni. Dne 7. 6. 2022 žalobkyně se žalovanou uzavřela splátkovou dohodu, jíž žalovaná uznala svůj dluh ze smlouvy o půjčce vůči žalobkyni co do důvodu a výše 12 595,10 Kč a zavázala se tento dluh žalobkyni uhradit splátkami á 1 000 Kč, uhradila však pouze jednu splátku ve výši 1 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2022 žalobkyně žalovanou marně vyzýval k úhradě dlužné částky 11 595,10 Kč, nicméně nebylo prokázáno, že by tato předžalobní výzva byla žalované skutečně doručena.

6. Dle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) při posuzování nároku žalobkyně soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen obč.zák.).

7. Podle ust. § 657 obč.zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 52 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ust. § 52 odst. 2 obč.zák. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ust. § 52 odst. 3 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ust. § 55 odst. 1 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ust. § 55 odst. 2 věta prvá obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Podle ust. § 56 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ust. § 39 obč.zák. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 41 obč.zák. Vztahuje-li se důvode neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 451 odst. 1 obč.zák. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ust. § 451 odst. 2 obč.zák. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu (…). Podle ust. § 517 odst. 2 obč.zák. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení (…); výši úroků z prodlení (…) stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 563 obč.zák. Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužní povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

8. Podle § 2053 o.z. Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z předloženého důkazu oznámením o postoupení pohledávky a smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy.

10. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle shora označených ustanovení obč.zák. a žalobu shledal důvodnou toliko zčásti. Žalobkyně sice soudu předložila "splátkovou dohodu", jíž žalovaná uznala žalobkyní tvrzený dluh 12 595,10 Kč, avšak tato dohoda ve smyslu ust. § 2053 o.z. nepředstavuje samostatný titul, z nějž by nárok žalobkyně vůči žalované mohl vyplývat (jako by tomu bylo například v případě narovnání dle § 1903 a násl. o.z.), ale pouze má za následek vznik domněnky, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Tato domněnka však byla vyvrácena obsahem předložené smlouvy o půjčce, protože nebylo možno přehlédnout, že na jednotlivé částky obsažené v částce 15 264,65 Kč, kterou měla žalovaná (sníženou o částečné úhrady ve výši 2 669 Kč na částku 12 595 Kč) uznat, [právnická osoba] nárok vzniknout nemohl. Je tudíž zjevné, že žalovaná uznala zčásti neexistující dluh.

11. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovanou dne 22. 3. 2007 totiž vyplývá, že se v daném případě jednalo o spotřebitelský vztah, kdy [právnická osoba] byla ve smyslu cit. ust. § 52 ost. 2 obč.zák. dodavatelem a žalovaná dle cit. ust. § 52 odst. 3 obč.zák. spotřebitelem, přičemž předmětná smlouva byla adhezní, formulářového typu. S odkazem na závěry, které v obdobné věci učinil Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku čj. 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018, jakož i k charakteru předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] coby podnikatele poskytujícího nebankovní půjčky, jehož imanentním smyslem existence je vytváření zisku, a dospěl k následujícím závěrům: Tzv. "souhrnný poplatek" 6 264 Kč sjednaný ve smlouvě o půjčce, je ziskem, který [právnická osoba] za půjčení finančních prostředků generovala. Plní tedy v podstatě funkci úroku. Sazba tohoto úroku pak dle aplikace "úvěrová kalkulačka" na stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator činí (při výši půjčky 9 000 Kč, uvažované měsíční splátce 1 251 Kč a délce splácení 53 týdnů = 1,016 roku) 109,14 % p.a. Úrokové sazby u nových úvěrů poskytovaných bankami v České republice domácnostem na spotřebu s fixací do 1 roku včetně přitom dle databáze ARAD sestavované Českou národní bankou činily v měsíci 3/2007, kdy [právnická osoba] žalované půjčku poskytla, 12,54% a dokonce i (tradičně nejvyšší) sazba úroků u kreditních karet činila 20,09% p.a., čili pětkrát méně. Soud si je vědom toho, že se jedná o úvěr na dobu pouze jednoho roku, ale na druhé straně se ani zdaleka nejedná o tzv. "půjčku do výplaty", u níž je vyšší úroková míra spíše akceptovatelná. Úrok 109,14 % p.a. je dle názoru soudu i v případě půjčky na dobu jednoho roku (zcela zjevně) nepřiměřeně vysoký a ujednání o něm je příkladem ujednání znamenajícího v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě žalované jako spotřebitelky značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť žalovaná jako spotřebitelka je adhezní smlouvou zavázána k plnění, které je v hrubém nepoměru k plnění, které jí [právnická osoba] poskytla. Takové ujednání je dle cit. ust. § 56 odst. 1, § 55 odst. 1 a § 55 odst. 2 ujednáním neplatným, přičemž s odkazem na rozhodnutí usnesení pléna Ústavního soudu České republiky ve věci sp.zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9.2.2011 (ve kterém Ústavní soud formuloval závěr, že ust. § 55 odst. 2 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 nemá být obecnými soudy aplikováno, a to s přihlédnutím k relevantní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, neboť koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv odporuje i českému ústavnímu pořádku) soud konstatuje, že (i když smlouva o půjčce byla uzavřena před datem 1. 8. 2010) se v daném případě jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 39 obč.zák. Ve smyslu cit. ust. § 41 obč.zák. (a s přihlédnutím k závěrům uvedeným Krajským soudem v Ostravě v již zmíněném rozsudku 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018) přitom toto neplatné ustanovení nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o půjčce, protože s přihlédnutím k adhezní povaze smlouvy a ke smyslu existence [právnická osoba], jímž je generování zisku, lze konstatovat, že uzavření smlouvy bez vygenerovaného zisku v takto nemravné výši by pro [právnická osoba] nebylo ekonomicky zajímavé, potažmo že by smlouvu o půjčce bez takto vysokého úroku (poplatku) neuzavřela.

12. Lze tedy uzavřít, že pokud je ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek neplatné a pokud toto ujednání nelze od ostatních částí smlouvy o půjčce oddělit, je neplatná smlouva půjčce jako celek. Za této situace nezbývá, než práva a povinnosti smluvních stran vypořádat podle cit. ust. § 451 obč.zák. upravujících zásady pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že její předchůdkyně [právnická osoba] poskytla žalované částku 9 000 Kč, a dále tvrdila, že žalovaná vrátila [právnická osoba] částku 2 669 Kč a poté ještě žalobkyni zaplatila částku 1 000 Kč. Za této situace bylo na žalované, aby případně tvrdila a prokazovala, že uhradila více, což však žalovaná neučinila. Je tedy zřejmé, že pohledávka žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení činí pouze částku 9 000 Kč – (2 669 Kč + 1 000 Kč) = 5 331 Kč. Právě tuto částku proto soud žalované uložil, aby žalobkyni zaplatila, a to dle cit. ust. § 517 odst. 2 obč.zák. spolu s úrokem z prodlení. Splatnost této částky se však dle cit. ust. § 563 obč.zák. v daném případě odvíjí až od doručení žaloby žalované soudem, čili od 12. 6. 2023, protože nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že by předžalobní upomínku, případně jinou výzvu k úhradě dlužné částky, žalované skutečně doručila. Výše úroku z prodlení pak činí 15 % p.a. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 5 331 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. za dobu od 13. 6. 2022 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když v převážně úspěšným účastníkem tohoto řízení byla zjevně žalovaná, které však soudě podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

14. Termín splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byl stanoven dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.