11 C 27/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 12 000 Kč za dobu od 22. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení smluvní pokuty 2 100 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, kapitalizovaného úroku a nákladů na upomínání celkem 2 522 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 676,03 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 12 000 Kč za dobu od 12. 7. 2022 do 21. 5. 2023, se žaloba zamítá.

III. Žádný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce poměrnou část 28,80% nákladů řízení, tedy částku 596 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 21. 11. 2022 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 12 000 Kč spolu se smluvní pokutou 2 100 Kč, s náklady na uplatnění pohledávky 217 Kč, kapitalizovaným úrokem 2 522 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 676,03 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 12 000 Kč za dobu od 12. 7.2022 do zaplacení. Tvrdila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 5. 1. 2022 úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr [právnická osoba] vrátit spolu s příslušenstvím (celkem částku 14 372 Kč) do 13. 1. 2022 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku a žalovaný svou vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou částky v rozmezí 0,01 - 1 Kč, když předtím vyplnil registrační údaje včetně čísla OP, poté žalovaný obdržel předsmluvní informace o úvěru, v nichž byly shrnuty jeho parametry a na jejich základě [právnická osoba] zahájila schvalovací proces zahrnující nahlížení do insolvenčního rejstříku, bankovního registru a nebankovního registru a následně poskytnutí úvěru schválila. Žalovaný úvěr čerpal převodem na svůj účet, z nějž odeslal verifikační platbu, avšak neuhradil jej řádně a včas, čímž [právnická osoba] vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1% p.d., kterou účtuje v celkové výši 2 100 Kč, dále povinnost zaplatit paušálně určenou náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 150 Kč, kterou žalobkyně započetla do kapitalizovaného úroku 2 522 Kč, a dále náhradu za vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 byla pohledávka převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však dlužnou částku žalobkyni neuhradil, ač jej o to předžalobní upomínkou ze dne 31. 10. 2022 upomínala. K jednání dne 27. 6. 2023 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaný se k žalobě do dnešního dne nevyjádřil, ač fikce jejího doručení na adrese evidované v CEO jako adresa jeho trvalého pobytu nastala již dne 21. 5. 2023 (obálka čl. 18 ve spojení se sdělením pro vyvěšení na ÚD soudu čl. 21). K ústnímu jednání dne 27. 6. 2023 se nedostavil, ač mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou.

3. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti žalobkyně a žalovaného.

4. Při rozhodování věci soud vycházel z následujících důkazů předložených žalobkyní, z nichž zjistil: - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. - z výpisu z účtu [právnická osoba] k datu 6. 5. 2021 (CEPR), že tohoto dne byla na účet žalobkyně připsána částka 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet] označeného jménem žalovaného. - z výpisu z účtu [právnická osoba] k datu 14. 12. 2021 (CEPR), že [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč s poznámkou„ půjčka od [anonymizováno]“ a uvedením [variabilní symbol]. - z výpisu z účtu [právnická osoba] k datu 17. 12. 2021 (CEPR), že [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč s poznámkou„ dodatečná půjčka od [anonymizováno]“ a uvedením [variabilní symbol]. - z výpisu z účtu [právnická osoba] k datu 5. 1. 2022 (CEPR), že dne 5. 1. 2022 [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 4 000 Kč s poznámkou„ dodatečná půjčka od [anonymizováno]“ a uvedením [variabilní symbol]. - ze společného prohlášení o postoupení pohledávek ze dne 25. 7. 2022, že mezi [právnická osoba] a žalobkyní bylo učiněno nesporným, že dne 8. 7. 2022 došlo k postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2022 ve spojení s plnou mocí ze dne 5. 1. 2022 (CEPR), že [právnická osoba] zastoupená žalobkyní na základě plné moci oznámila žalovanému, že svou pohledávku postoupila žalobkyni. - z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 2. 11. 2022 (CEPR), že žalobkyně zastoupená svým právním zástupcem žalovaného podáním zaslaným na adresu [obec a číslo] vyzvala k úhradě částky 16 622 Kč.

5. Oproti tomu z dalších žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci.

6. Pokud se týká listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] datované 14. 12. 2021 a dále listiny označené jako smlouva o úvěru [číslo] datované 5. 1. 2022, tyto neobsahovaly podpis žalovaného, pouze údaj„ K uzavření smlouvy došlo způsobem výše specifikovaným“, přičemž z obsahu textu obou smluv, konkrétně z odstavce„ Uzavření Smlouvy a podmínky čerpání“ vyplývalo, že smlouva může být uzavřena třemi možnými způsoby, aniž by z jejího obsahu nepochybně vyplývalo, který z nich byl použit. Nadto z těchto listin samo o sobě nevyplývalo ani to, že k některému ze zde uvedených způsobů uzavření elektronickou formou skutečně došlo. Soud z těchto listin nemohl mít za ověřené, že mezi [právnická osoba] a (právě) se žalovaným došlo k právním jednáním, které jsou zde zachyceny.

7. Soud rovněž nemohl přehlédnout, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání svých (toliko obecných) skutkových tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalovaného.

8. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: Dne 14. 12. 2021 byla na účet číslo [bankovní účet], jehož majitelem byl žalovaný, převedena částka 5 00 Kč z účtu žalobkyně. Další částky 3 000 Kč a 4 000 Kč byly na tento účet z účtu žalobkyně převedeny ve dnech 17. 12. 2021 a 5. 1. 2022. Ve všech případech byl jako VS těchto plateb uveden kód [číslo], který odpovídal smlouvám o úvěru ze dne 14. 12. 2021 a 5. 1. 2022, u nichž však nebylo prokázáno, že by byly skutečně mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřeny. Dne 8. 7. 2022 byla pohledávka [právnická osoba] za žalovaným ze smluv [číslo] postoupena žalobkyni. Předžalobní výzva ze dne 31. 10. 2022 byla žalovanému zaslána dne 2. 11. 2022 na adresu [obec a číslo], nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že„ Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).

9. Naopak skutková tvrzení žalobkyně ohledně toho, že její předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 14. 12. 2021 a ze dne 5. 1. 2022 s jí vylíčeným obsahem prokázáno nebylo, když z listin přiložených k žalobě toto bez dalšího nevyplývá, resp. není prokázáno, že by k těmto právním jednáním mezi [právnická osoba] a žalovaným skutečně ve dnech 14. 12. 2021 a 5. 1. 2022 došlo. Protože se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, nemohla být soudem vyzvána podle ust. § 118a odst. 3 občanského soudního řádu k označení důkazů k prokázání svých skutkových tvrzení, případně nemohla nastat fikce nespornosti jeho skutkových tvrzení dle ust. § 153b odst. 1 občanského soudního řádu. Nemohla být ani soudem upozorněna na možnost jiného právního posouzení dle ust. § 118a odst. 2 občanského soudního řádu.

10. Soud dále podotýká, že žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svých (nadto toliko obecných) skutkových tvrzení o tom, že [právnická osoba] před uzavřením smluv o úvěru ze dne 14. 12. 2021 a 5. 1. 2022 zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Tato skutková tvrzení tak zůstala rovněž neprokázána.

11. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) o.s.ř. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

12. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o. z.) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl splatný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze shora uvedených zjištění ohledně postoupení pohledávky.

14. Na skutkový stav popsaný výše, kdy nebylo prokázáno tvrzené uzavření smluv ze dne 14. 12. 2021 a 5. 1. 2022, avšak byl prokázán převod částky celkem 12 000 Kč ve dnech 14. 12. 2021, 17. 12. 2021 a 5. 1. 2022 na účet žalovaného, soud aplikoval zejména výše uvedené právní normy a dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky je třeba posoudit po právní stránce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, kdy [právnická osoba] žalovanému ve smyslu cit. ust. § 2991 odst. 2 o. z. plnila bez právního důvodu částku 12 000 Kč, tudíž žalovaný je dle cit. § 2993 věta prvá o.z. povinen tuto částku vydat. Pohledávka se ve smyslu cit. ust. § 1958 odst. 2 o.z. stala splatnou až dne 21. 5. 2023, kdy nastala fikce doručení žaloby žalovanému, když k vyúčtování dlužné částky předžalobní výzvou soud nemohl přihlížet, protože nebylo doloženo, že by byla žalovanému skutečně doručena. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni dlužnou částku 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v žalobkyní požadované výši 11,75% p.a. za dobu od 22. 5. 2023 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

15. Soud k tomu dále podotýká, že i pokud by po skutkové stránce dospěl k závěru, že k žalobkyní tvrzenému právnímu jednání – uzavření smluv ze dne 14. 12. 2021 a 5. 1. 2022 mezi [právnická osoba] a žalovaným skutečně došlo, nemohl by přehlédnout, že ze strany žalobkyně nebylo ani konkrétně tvrzeno (natož pak prokázáno), že [právnická osoba] při uzavírání těchto smluv splnila svou povinnost uvedenou v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako ZSÚ). S přihlédnutím ke skutečnosti, že soudní judikatura (namátkou lze odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů, například rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020, tak zejména i na závěry, k nimž dospěl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18) již dříve dovodila, že následkem porušení této povinnosti je absolutní (nikoli toliko relativní) neplatnost předmětných smluv, soud by je i bez návrhu žalované musel posoudit jako právní jednání absolutně neplatné dle ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z. Za této situace by pak stejně nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2991 a násl. o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení a výsledek tohoto řízení by byl stejný.

16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když v souladu se závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 586/05 ze dne 15.11.2007 při posuzování kritéria úspěchu ve věci vycházel nikoli pouze z výše jistiny, ale rovněž z úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně požadovala na jistině částku 12 000 Kč, na smluvní pokutě 2 100 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč, na kapitalizovaném úroku 2 522 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení 676,03 Kč a na úroku z prodlení ve výši 11,75% p.a. z 12 000 Kč za dobu od 12. 7. 2022 do vynesení rozsudku další částku 1 363,64 Kč, celkem tedy 18 878,67 Kč. Úspěšná byla pouze co do jistiny 12 000 Kč a co do úroku z prodlení 11,75% p.a. z této jistiny za dobu od 22. 5. 2023 do vynesení rozsudku ve výši 150,66 Kč, celkem tedy co do částky 12 150,66 Kč. Žalobkyně tedy byla celkově úspěšná z 64,40% a naopak z 35,60% byla neúspěšná. Ve smyslu cit. ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. má tedy nárok na náhradu 28,80% svých nákladů, které vynaložila k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

17. Tyto náklady se v tomto případě skládají ze a) zaplaceného soudního poplatku 800 Kč; b) odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb (dále jako vyhláška), sepsání prosté výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) téže vyhlášky, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky) ve výši 2,5 x 300 Kč = 750 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky, přičemž splnění podmínek uvedených v ust. § 14b odst. 1 vyhlášky má soud v tomto případě za prokázané, když ostatně sama žalobkyně náhradu nákladů řízení v této výši požadovala); c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d) náhrady za DPH ve výši 21%, což činí částku 220,50 Kč; a celkem činí částku 2 070,50 Kč. Z toho poměrná část 28,80% představuje 596 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

18. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., termín plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.