11 C 32/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 26 830,92 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 892 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 1 892 Kč za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala na jistině další částky 12 611,20 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 12. 4. 2020 do 23. 10. 2020 ve výši 4 362,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 14 503,20 Kč za dobu od 24. 10. 2020 do 15. 6. 2023 a úroku z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 12 611,20 Kč za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení, a dále smluvní pokuty 12 327,72 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 21. 2. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 14 503,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 14 503,20 Kč za dobu od 24. 10. 2020 do zaplacení, úroku kapitalizovaného za dobu od 12. 4. 2020 do 23. 10. 2020 ve výši 4 362,80 Kč a smluvní pokuty 12 327,72 Kč. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 11. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] (dále jako [anonymizováno] smlouva), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr 15 000 Kč a žalovaný se jej zavázal společně s úrokem 161,07% p.a. splatit v formou osmnácti pravidelných měsíčních splátek á 2 246 Kč splatných vždy k 9. dni v měsíci počínaje dnem 11. 3. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly i Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] Půjčka. Žalovaný však již první sjednanou splátku řádně neuhradil a celkově uhradil pouze dne 20. 5. 2020 částku 5 891 Kč, z níž žalobkyně částku 3 995,20 Kč započetla na úhradu přirostlého úroku, částku 499 Kč na úhradu smluvní pokuty, částku 900 Kč na úhradu odeslaných upomínek a částku 496,80 Kč na jistinu. Ani poté žalovaný sjednané splátky nehradil a proto k datu 23. 10. 2020 došlo dle čl. VI. odst. 1 smluvních podmínek k zesplatnění úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit celý zůstatek úvěru ve výši 14 503,20 Kč a úrok 161,07% z této jistiny za dobu od 12. 4. 2020 do 23. 10. 2020 ve výši 11 579,80 Kč Vedle toho žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu 0,1% p.d. z částky 14 503,20 Kč za dobu od 24. 10. 2020 do sepsání žaloby dne 20. 2. 2023, což činí 12 327,72 Kč. Žalovaný však uhradil, a to až po zaslání předžalobní upomínky, pouze dne 23. 11. 2020 částku 7 217 Kč, kterou žalobkyně celou započetla na úhradu kapitalizovaného úroku, jehož výše se tak z částky 11 579,80 Kč snížila na 4 362,80 Kč. Pokud se týká zjišťování úvěruschopnosti, žalobkyně ve své žalobě uvedla, že tuto„ dostatečným a průkazným způsobem“ prověřila tak, že zejména prověřila údaje uvedené žalovaným a ty porovnala s údaji v doložených dokladech, kdy se jednalo zejména o výplatní pásku, výpis z bankovního účtu a dále prověřila žalovaného v dostupných registrech, jako je evidence exekucí, centrální registr dlužníků CCB a insolvenční rejstřík, přičemž zjistila, že dlužník své závazky hradí bez větších problémů. Obsáhlým podáním ze dne 11. 7. 2023 pak žalobkyně bez uvedení jakýchkoli bližších údajů zopakovala své tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřila a vyjádřila svou nelibost s praxí, kdy jsou dle jejího názoru kladeny neoprávněné nároky na věřitele. K jednání dne 27. 7. 2023 se po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač mu byla doručena do jeho DS již dne 15. 6. 2023 společně s předvoláním k jednání dne 27. 7. 2023, k němuž se bez omluvy nedostavil.

3. Soud proto dne 27. 7. 2023 věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného, přičemž vycházel zejména z následujících důkazů, z nichž zjistil: - z výplatní pásky žalovaného za měsíc 12/2019 (CEPR), že čistý příjem žalovaného za tento měsíc činil 17 022 Kč. - z výpisu z účtu žalovaného za měsíc 1/2020, že celkové příjmy činily 116 861 Kč a celkové výdaje 109 171 Kč, přičemž počet kreditních položek činil 14 a počet debetních 98. Velká část výpisu z účtu je zakryta. Dne 9. 1. 2020 byla na tento účet přispána mzda žalovaného ve výši 17 022 Kč, avšak této kreditní platbě musely předcházet další, protože z počátečního zůstatku 10,86 Kč se zůstatek účtu zvýšil ke dni 9. 1. 2020 na 41 015,96 Kč. Dne 30. 1. 2020 žalovaný zaplatil ze svého účtu částku 1 Kč, jíž zjevně potvrzoval další, tentokrát internetovou, smlouvu o půjčce. - z výsledku lustrace žalovaného v NRKI – BRKI, že žalovaný k datu 10. 2. 2023 měl pět splátkových dluhů v celkové výši 207 370 Kč a celková výše jeho měsíční splátky činila 11 671 Kč. Již 13 žádostí o úvěr bylo odmítnuto, dalších šest je evidováno v režimu„ žádost“. - z [anonymizováno] smlouvy (CEPR), že žalobkyně s žalovaným dne 11. 2. 2023 uzavřela smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] při úrokové sazbě 161,07% p.a. a žalovaný se jej zavázal vrátit formou osmnácti splátek á 2 246 Kč splatných vždy k 11. dni v měsíci počínaje první splátkou splatnou dne 11.3.2020. - z potvrzení společnosti [právnická osoba] o provedení tuzemské odchozí úhrady (CEPR), že z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] byla na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 21. 2. 2020 převedena částka 15 000 Kč. - z upomínek ze dne 16. 3. 2020, 31. 3. 2020 a 12. 4. 2020, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení splátky 3 195 Kč splatné dne 11. 3. 2020. - z dokumentu označeného jako rozložení splátek (CEPR), že žalovaný zaplatil dne 20. 5. 2020 částku 5 891 Kč a dne 23. 11. 2020 částku 7 217 Kč. - z přípisu žalobkyně ze dne 21. 10. 2020 (CEPR), že žalobkyně sdělila žalovanému, že ke dni 23. 10. 2020 je celý jeho dluh zesplatněn. - z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem z 13. 11. 2020 (CEPR), že žalobkyně zastoupena svým právním zástupcem vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 29 817 Kč.

4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je blíže neuvádí ani nehodnotí.

5. Závěr o skutkovém stavu, jež soud provedeným dokazováním učinil, je následující: Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 11. 2. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] smlouva, na jejímž základě dne 21. 2. 2020 žalovanému poskytla převodem na jeho účet úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s úrokem ve výši 161,07% p.a. vrátit žalobkyni formou osmnácti měsíčních splátek á 2 246 Kč splatných vždy k 11. dni v měsíci počínaje první splátkou dne 11. 3. 2020. Dle tvrzení žalobkyně vrátil pouze dne 20. 5. 2020 částku 5 891 Kč a dne 23. 11. 2020 částku 7 217 Kč, celkem tedy částku 13 108 Kč.

6. Ze strany žalobkyně nebyly tvrzeny žádné konkrétní informace, které by v rámci posuzování úvěruschopnosti od žalovaného před uzavřením [anonymizováno] smlouvy zjišťovala a zjistila. Z listin přiložených k žalobě pak soud zjistil pouze tolik, že příjem žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba] činil 17 022 Kč čistého. Dle lustrace žalovaného v databázi NRKI – BRKI přitom k datu 10. 2. 2020 již dlužil pěti různým poskytovatelům úvěrů částku 207 370 Kč a celková výše jeho měsíční splátky činila 11 671 Kč. V systému bylo evidováno celkem pět žádostí žalovaného o úvěr a třináct dalších bylo odmítnuto. Z výpisu z účtu pak vyplývá, že o další půjčku dne 30. 1. 2020 žádal společnost [právnická osoba]

7. K ústnímu jednání dne 27. 7. 2020 se žalobkyně nedostavil a nemohl tak být k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného před podpisem [anonymizováno] smlouvy vyzvána dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu.

8. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

9. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako ZoSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ust. § 588 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužní je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení (…). Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud věc posoudil zejména podle cit. ust. § 86 a 87 ZoSÚ a s odkazem na provedené dokazování byl nucen v tomto případě konstatovat, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru zcela rezignovala na svou povinnost posoudit před uzavřením [anonymizováno] smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když sice zjistila některé parciální údaje o jeho příjmech, avšak nezjistil ničeho o jeho výdajích (zejména o tom, jak a za jaké náklady má zajištěno bydlení apod.). Je přitom evidentní, že údaj o měsíčních výdajích je vedle údaje o příjmech klíčový, protože teprve rozdílem těchto částek je možno se dobrat údaje o množství volných peněžních prostředků, které žalovaný může na splácení úvěru použít. Takové ryze formální posuzování úvěruschopnosti je přirozeně z hlediska splnění podmínek cit. ust. § 86 ZoSÚ zcela nedostatečné.

12. Nadto z provedeného důkazu lustrací žalovaného v databázi NRKI – BRKI vyplývá, že již ke dni 10. 2. 2020 byl žalovaný zatížen splátkami dalších pěti dluhů v celkové výši 11 671 Kč měsíčně. Pokud žalobkyně za této situace žalovanému poskytla úvěr, jímž se zavázal splácet měsíčně další částku 2 246 Kč, tak celková výše jeho splátek musela činit 11 671 Kč + 2 246 Kč = 13 917 Kč. Z příjmu žalovaného u jeho zaměstnavatele ve výši 17 022 Kč mu tak měsíčně zůstala na živobytí částka 17 022 Kč – 13 917 Kč = 3 105 Kč, která nedosahovala ani životního minima. Významná je rovněž skutečnost, že již třináct předchozích žádostí o úvěr byly (jinými, patrně obezřetnějšími poskytovateli) žalovanému odmítnuty. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem proto soud uzavírá, že [anonymizováno] smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným je nutno mít za neplatnou dle cit. ust. § 87 odst. 1 věta prvá ZoSÚ.

13. S odkazem na závěry uvedené v bodu 19. rozsudku Krajského soudu v Ostravě čj. 15Co 123/2019-115 ze dne 1.8.2019 přitom soud konstatuje, že se v daném případě jedná o neplatnost absolutní dle cit. ust. § 588 o.z. Krajský soud s odkazem na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie konstatoval, že výklad ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s ust. § 588 o.z. je třeba provést ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby bylo i v horizontálních sporech dosaženo výsledku touto směrnicí zamýšleného. Krajský soud přitom zdůraznil, že "… spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnosti posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva", přičemž v poměrech právního řádu České republiky analogicky odkázal i na usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 9.2.2011 sp.zn. Pl. ÚS 1/10, a za této situace uzavřel, že "Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ust. § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o.z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ) a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.".

14. Za této situace je nutno postupovat podle ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ a uložit žalovanému, aby vrátil poskytnutou jistinu (resp. její nedoplatek) v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně žalovanému bez platného závazku poskytla dne 21. 2. 2020 částku 15 000 Kč, avšak žalovaný jí vrátil celkem pouze částku 13 108 Kč Částku 15 000 Kč – 13 108 Kč = 1 892 Kč žalobkyni nadále dluží a dle cit. ust. § 87 odst. 1 třetí věta ZoSÚ je povinen vrátit. Pokud se týká lhůty pro vrácení této částky, žalovaný se nedostavil a neuvedl ničeho o svých možnostech. Soud proto postupoval podle obecného ust. § 1958 odst. 2 o.z. a splatnost pohledávky žalobkyně stanovil ihned po doručení výzvy k plnění. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanému některou z upomínek, případně předžalobní výzvu skutečně doručila, proto datum splatnosti pohledávky nastal až dne 15. 6. 2023, kdy byla žaloba doručena do DS žalovaného. Ode dne 16. 6. 2023 tak žalobkyni dle cit. ust. § 1970 o.z. vznikl nárok i na úrok z prodlení, který však žalobkyně ve své žalobě požadovala pouze ve výši 8,25 % p.a. a proto pouze tuto výši jí soud přiznal. Soud proto žalobě vyhověl pouze v části, kdy se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 892 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z této částky za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, zatímco ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

15. Pokud žalobkyně ve svém podání ze dne 11. 7. 2023 (čl. 14) vyjadřovala obavu, že jsou na věřitele (patrně posuzováním ze strany obecných soudů, zda byla prověřována úvěruschopnost žalovaných) kladeny„ … neoprávněné a ničím nezdůvodněné nároky, které nemají oporu v právním řádu“, je soud nucen s odkazem na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu České republiky sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 konstatovat, že tuto obavu s žalobkyní nesdílí.

16. Pokud pak žalobkyně v témže podání tvrdila, že vzniká skupina dlužníků„ … zcela zbavených odpovědnosti a skupiny profesionálních dlužníků, kteří tohoto stavu zneužívají.“, je s podivem, proč potom sama žalobkyně takovým dlužníkům poskytuje peněžní prostředky. Soud v této souvislosti opětovně poukazuje na své závěry uvedené výše, kdy žalobkyně v tomto případě poskytla částku 15 000 Kč žalovanému, o němž nezjistila žádné relevantní informace a v podstatě jediné, co skutečně zjistila, bylo, že při příjmu 17 022 Kč měsíčně již byl zatížen splátkami ve výši 11 671 Kč, tudíž po úhradě těchto splátek plus splátky úvěru z [anonymizováno] smlouvy mu měsíčně zbyla na živobytí částka nižší, než v dané době činilo životní minimum jednotlivce.

17. Konečně pokud žalobkyně v tomto svém podání s odkazem na ust. § 577 o.z. navrhovala, aby soud provedl moderaci úroku tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, tedy aby snížil výši požadovaného úroku na sazbu odpovídající průměrné úrokové sazbě korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v době uzavření [anonymizováno] smlouvy, je soud nucen konstatovat, že ust. § 577 o.z. se vztahuje pouze na případy, kdy důvod neplatnosti je v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, jak ostatně vyplývá z hypotézy této právní normy. O tento případ se zde nejedná. Nicméně soud s žalobkyní souhlasí potud, pokud žalobkyně (implicitně) tvrdí, že úrok 161,07 % p.a., který po žalovaném požaduje, neodpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností stran a měl by být snížen. Je však spíše na žalobkyni, aby alespoň v případě dalších, v budoucnu uzavíraných úvěrových smluv k tomuto snížení skutečně přikročila.

18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, když převážně úspěšným účastníkem řízení byl v tomto případě zjevně žalovaný, kterému tak vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Z obsahu spisu se však nepodává, že by žalovanému nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly a soud proto o otázce nákladů řízení rozhodl tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.