11 C 46/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p.a. z částky 7 970 Kč za dobu od 28. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky 9 030 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 23. 10. 2009 do 17. 12. 2010 ve výši 11 582 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 29. 6. 2015 do 31. 1. 2022 ve výši 2 281,06 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,75% p.a. z částky 17 000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do 27. 5. 2022 a úroku z prodlení ve výši 7,75% p.a. z další částky 9 030 Kč za dobu od 28. 5. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 25.2.2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 17 000 Kč s kapitalizovaným úrokem za dobu od 23. 10. 2009 do 17. 12. 2010 ve výši 11 582 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 29. 6. 2015 do 31. 1. 2022 ve výši 2 281,06 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p.a. z částky 17 000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s její předchůdkyní společností [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) dne 23. 10. 2009 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku zvýšenou o souhrnný poplatek 14 212 Kč vrátit formou 60 týdenních splátek po 527 Kč, z nichž poslední splátka byla stanovena na 17.12. 2010 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla s účinností ke dni 1. 7. 2015 pohledávka postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Do dne postoupení pohledávky žalovaná uhradila pouze částku 2 630 Kč a na jistině a souhrnném poplatku nadále dlužila částku 28 582 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla s účinností k témuž dni pohledávka dále postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 4. 9. 2018. V období od postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku 6 400 Kč, která byla započtena na mezitím připsaný úrok z prodlení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani poté, co ji k tomu žalobkyně předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2022 vyzývala. K ústnímu jednání dne 14. 7. 2022 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila při ústním jednání dne 14. 7. 2022. Učinila nesporným, že smlouvu o půjčce se [právnická osoba] skutečně uzavřela. Vzniklo to tak, že její dcera si na ni vzala půjčku, kterou poté nesplácela. Pohledávku nemá z čeho splatit, jejím jediným příjmem je starobní důchod, který je postižen exekucí vedenou k vymožení jiného jejího dluhu řádově přesahujícího částku 100 000 Kč. Bydlí v nájmu a od podzimu očekává zvýšení záloh na energie.

3. Závěr o skutkovém stavu, k němuž soud provedeným dokazováním dospěl, je následující: Předchůdce žalobkyně [právnická osoba] jako věřitelka s žalovanou jako dlužnicí uzavřeli dne 23. 10. 2009 smlouvu o půjčce [číslo] jíž předchůdkyně žalobkyně žalované půjčila částku 17 000 Kč a žalovaná se tuto půjčku společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 14 212 Kč zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně formou 59 týdenních splátek á 527 Kč a poslední šedesáté splátky ve výši 119 Kč, z nichž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Splátky měly být podle dohody placeny k rukám zástupce předchůdkyně žalobce. Smlouva o půjčce neobsahovala ujednání, co (jaké položky) tzv. "souhrnný poplatek" obsahuje. Součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, podle nichž se splátky žalované započítávaly nejprve na "souhrnný poplatek" a teprve po jeho uhrazení na vlastní půjčku (čl. 5). Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila v době do 1. 7. 2015 částku 2 630 Kč a poté ještě další částku 6 400 Kč Tyto splátky žalobkyně započetla dílem na tzv.„ souhrnný poplatek“ a dále na úroky, takže jistina dle výpočtu žalobkyně nadále činí 17 000 Kč a souhrnný poplatek se snížil na částku 11 582 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 byla pohledávka s účinností ke dni 1.7.2015 postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla dále postoupena žalobci. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2022 pak žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky.

4. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen obč.zák.) obč.zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Podle § 52 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

7. Podle § 52 odst. 2 obč.zák. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

8. Podle § 52 odst. 3 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

9. Podle § 55 odst. 1 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

10. Podle § 55 odst. 2 věta prvá obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a).

11. Podle § 56 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

12. Podle § 39 obč.zák. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 41 obč.zák. Vztahuje-li se důvode neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Podle § 451 odst. 1 obč.zák. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

15. Podle § 451 odst. 2 obč.zák. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu (…).

16. Podle § 517 odst. 2 obč.zák. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení (…); výši úroků z prodlení (…) stanoví prováděcí předpis.

17. Podle § 563 obč.zák. Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužní povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

18. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z předložených důkazů smlouvou o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek.

19. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle shora označených právních norem, přičemž přihlédl i k právním závěrům, které v obdobné věci učinil Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku čj. 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018, jakož i k charakteru předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] coby podnikatelky poskytující nebankovní půjčky, jejímž imanentním smyslem existence je vytváření zisku, a dospěl k následujícím závěrům: Tzv. "souhrnný poplatek" 14 212 Kč sjednaný ve smlouvě o půjčce je ziskem, který předchůdkyně žalobkyně za půjčení finančních prostředků generovala. Plní tedy v podstatě funkci úroku. Sazba tohoto úroku pak dle aplikace "úvěrová kalkulačka" na stránkách https://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator činí cca 114% p.a. Úrokové sazby u nových úvěrů poskytovaných bankami v České republice domácnostem na spotřebu přitom dle databáze ARAD sestavované Českou národní bankou činily v měsíci 10/2009, kdy předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr poskytla, 14,53 % a dokonce i (tradičně nejvyšší) sazba úroků u kreditních karet činila 24,13 % p.a., čili téměř pětkrát méně. Soud si je vědom toho, že se jedná o úvěr na dobu jen lehce přesahující jeden rok, ale přece jenom se nejedná o tzv. "půjčku do výplaty", u níž je vyšší úroková míra spíše akceptovatelná. Úrok 114 % p.a. je dle názoru soudu i v případě půjčky na dobu jednoho roku nepřiměřeně vysoký a ujednání o něm je příkladem ujednání znamenajícího v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě žalované jako spotřebitelky značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť žalovaná jako spotřebitelka je adhezní smlouvou zavázána k plnění, které je v hrubém nepoměru k plnění, které jí předchůdkyně žalobkyně poskytla. Takové ujednání je dle cit. ust. § 56 odst. 1, § 55 odst. 1 a § 55 odst. 2 obč.zák. ujednáním neplatným, přičemž s odkazem na rozhodnutí usnesení pléna Ústavního soudu České republiky ve věci sp.zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9.2.2011 (ve kterém Ústavní soud formuloval závěr, že ust. § 55 odst. 2 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 nemá být obecnými soudy aplikováno, a to s přihlédnutím k relevantní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, neboť koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv odporuje i českému ústavnímu pořádku) soud konstatuje, že (i když smlouva o půjčce byla uzavřena před datem 1.8.2010) se v daném případě jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 39 obč.zák. Ve smyslu cit. ust. § 41 obč.zák. (a s přihlédnutím k závěrům uvedeným Krajským soudem v Ostravě v již zmíněném rozsudku 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018) přitom toto neplatné ustanovení nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o půjčce, protože s přihlédnutím k adhezní povaze smlouvy a ke smyslu existence předchůdkyně žalobkyně, jímž je generování zisku, lze konstatovat, že uzavření smlouvy bez vygenerovaného zisku v takto nemravné výši by pro předchůdkyni žalobkyně nebylo ekonomicky zajímavé, potažmo že by smlouvu o půjčce bez takto vysokého úroku (poplatku) neuzavřela.

20. Lze tedy uzavřít, že pokud je ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek neplatné a pokud toto ujednání nelze od ostatních částí smlouvy o půjčce oddělit, je neplatná smlouva půjčce jako celek. Za této situace nezbývá, než práva a povinnosti smluvních stran vypořádat podle cit. ust. § 451 obč.zák. upravujících zásady pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila a žalovaná ostatně ani nečinila sporným, že její předchůdkyně poskytla žalované částku 17 000 Kč a dále tvrdila, že žalovaná z ní vrátila částku 2 630 Kč + 6 400 Kč = 9 030 Kč. Bylo tedy na žalované, aby případně tvrdila a prokazovala, že žalobkyni, resp. některé z jeho předchůdkyň uhradila více, či že tento jeho dluh zanikl jiným způsobem. Což však neučinila a soudu proto nezbylo, než žalované uložit, aby částku 17 000 Kč – 9 030 Kč = 7 970 Kč zaplatila, a to dle cit. ust. § 517 odst. 2 obč.zák. spolu s úrokem z prodlení. Splatnost této částky se však dle cit. ust. § 563 obč.zák. v daném případě odvíjí až od doručení žaloby žalované soudem, čili od 27. 5. 2022, protože ze strany žalobkyně nebylo prokázáno, že předchozí předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky byly žalované skutečně doručeny. Výše úroku z prodlení pak činí 11,75% p.a,, avšak žalobkyně ve své žalobě požadovala pouze úrok ve výši 7,75% p.a. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 7 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% p.a. za dobu od 28. 5. 2022 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

21. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala na jistině částku 17 000 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 7 970 Kč. Převážně úspěšným účastníkem tak byla žalovaná, která se však při ústním jednání dne 14. 7. 2022 práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.