11 C 70/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 18 780,32 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 12 621,18 Kč s kapitalizovaným úrokem za dobu do 28. 7. 2020 ve výši 565,85 Kč, s kapitalizovaným úrokem za dobu od 29. 7. 2020 do 29. 11. 2021 ve výši 2 531,15 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu od 29. 7. 2020 do 29. 11. 2021 ve výši 1 392,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 12 621,18 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení, dále poplatek za poskytnutí úvěru 7 915,36 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 237,82 Kč, inkasní poplatek 2 362,79 Kč, smluvní pokutu 6 159,14 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 ve znění vyjádření z 9. 6. 2022 (čl. 10) domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částek specifikovaných v enunciátu tohoto rozsudku. Tvrdila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) uzavřela dne 28. 2. 2019 s žalovanou v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jako Smlouva o úvěru), na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 33 000 Kč, jehož převzetí žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy o úvěru, a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, s poplatkem za vyhodnocení úvěru a s inkasním poplatkem celkem ve výši 36 003 Kč vrátit [právnická osoba] formou sedmnácti měsíčních splátek á 4 059 Kč, tedy celkem měla vrátit 69 003 Kč. Společnost EC poskytla úvěr na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, v níž žalovaná uvedla informace o své osobě, zaměstnání, ostatních finančních závazcích, o výši měsíčních příjmů a výdajů, přiložila rovněž (blíže nespecifikované) listiny a podpisem žádosti potvrdila správnost těchto údajů. Žalovaná však porušila svůj závazek vrátit úvěr řádně a včas, když uhradila pouze částku 44 300 Kč, což odpovídá deseti řádně uhrazeným splátkám. Z těchto splátek byla na jistinu alokována částka 20 378,82 Kč a na ostatní poplatky a úroky částka 23 921,18 Kč. S úhradou částky 24 703 Kč (z toho částka 12 621,18 Kč představovala neuhrazenou jistinu a částka 12 081,82 Kč příslušenství a poplatky) se žalovaná dostala do prodlení, přičemž úplná splatnost těchto částek nastala nejpozději v den splatnosti poslední splátky 28. 7. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni. Žalobkyně touto žalobou nepožaduje po žalované celou dlužnou částku, ale pouze nesplacenou jistinu ve výši 12 621,18 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný za dobu do 28. 7. 2020 ve výši 565,85 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný za dobu od 29. 7. 2020 do 29. 11. 2021 ve výši 2 531,15 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 29. 7. 2020 do 29. 11. 2021 ve výši 1 392,13 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 12 621,18 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru 7 915,36 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 237,82 Kč, inkasní poplatek 2 362,79 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky v podobě nákladů na osobní návštěvu 217 Kč a smluvní pokutu 6 159,14 Kč, kdy se má jednat o smluvní pokutu 0,1% p.d. z jistiny 12 621,18 Kč za dobu od 29. 7. 2020 do 29. 11. 2021. Žalovaná tuto pohledávku žalobkyni neuhradila, ač ji o to žalobkyně upomínala naposledy předžalobní upomínkou z 2. 5. 2022. K ústnímu jednání dne 15. 9. 2022 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaná, u níž fikce doručení žaloby na adresu uvedenou v CEO jako adresa jejího trvalého pobytu nastala dne 18. 8. 2022 (obálka čl. 18 ve spojení se sdělením pro vyvěšení čl 20) a které byla žaloba poté doručena do vlastních rukou dne 24. 8. 2022, se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání dne 15. 9. 2022 se nedostavila, ač jí předvolání k tomuto jednání bylo doručeno společně se žalobou.

3. Soud proto věc při jednání dne 15. 9. 2022 projednal v nepřítomnosti účastníků. Při rozhodování věci vycházel především z následujících důkazů, z nichž zjistil: - z žádosti o úvěr (CEPR), že žalobkyně dne 28. 2. 2019 s využitím formuláře [právnická osoba] požádala tuto společnost o úvěr ve výši 33 000 Kč, přičemž uvedla, že je rozvedená, bydlí u syna, v aktuálním zaměstnání je od 7. 8. 2018, její mzda činí 9 071 Kč, za bydlení zaplatí částku 1 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží částku 1 500 Kč měsíčně a za splátky stávajících půjček (není specifikováno, jakých) zaplatí částku 500 Kč měsíčně, přičemž k doložení svého příjmu měla přiložit výplatní pásky a pracovní smlouvu; - ze Smlouvy o úvěru [číslo] (CEPR), že [právnická osoba] jako věřitelka uzavřela s žalovanou jako dlužnicí dne 28. 2. 2019 smlouvu, kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 33 000 Kč a žalovaná podpisem Smlouvy o úvěru potvrdila jeho převzetí a zavázala se tento úvěr společně s úrokem 3 835 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 22 110 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 3 450 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso plateb ve výši 6 600 Kč vrátit formou sedmnácti měsíčních splátek po 4 059 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy o úvěru; - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 12. 1. 2022 (CEPR), že [právnická osoba] oznámila žalované, že její pohledávka za žalovanou ze Smlouvy o úvěru byla na základ smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 postoupena žalobkyni; - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně; - z předžalobní upomínky ze dne 2. 5. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze 4. 5. 2022 (CEPR), že žalobkyně zastoupena svým právním zástupcem žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o úvěru, kterou vyčíslila na 47 439,10 Kč.

4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je blíže neuvádí ani nehodnotí.

5. Provedeným dokazováním učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Společnost [anonymizováno] se žalovanou dne 28. 2. 2019 uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 33 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 3 835 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 22 110 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 3 450 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso plateb 6 600 Kč [právnická osoba] splatit formou 17 měsíčních splátek ve výši 4 059 Kč. Před uzavřením Smlouvy o úvěru žalovaná vyplnila žádost o úvěr, z níž vyplývá, že v době uzavření Smlouvy o úvěru pracovala u blíže nespecifikovaného zaměstnavatele s příjmem ve výši 9 071 Kč měsíčně a její celkové měsíční výdaje včetně nákladů za bydlení činily pouhé 3 000 Kč měsíčně (z čehož navíc částka 500 Kč připadala na splátku stávajících půjček) a že neměla žádnou vyživovací povinnost. Nic bližšího o poměrech žalované zjištěno nebylo. Žalobkyně rovněž ani netvrdila, že by [právnická osoba] provedla v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované její lustrum v exekučním rejstříku, ačkoli po složení drobného poplatku je tento rejstřík každému veřejně přístupný. Žádné listiny tyto údaje dokládající žalobkyně k žalobě nepřiložila. Protože se k ústnímu jednání dne 15. 9. 2022 nedostavila, nemohl ji soud vyzvat k doplnění těchto rozhodných tvrzení a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. Celkem žalovaná dle tvrzení žalobkyně splatila částku 44 300 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z 22. 12. 2021 postoupila [právnická osoba] pohledávku žalobkyni.

6. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z předloženého oznámení o postoupení pohledávky.

10. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

11. Soud především předesílá, že z obsahu Smlouvy o úvěru i z žádosti o úvěr, vyplývá, že žalovaná při uzavírání Smlouvy o úvěru nejednala v rámci své (případné) podnikatelské činnosti. Oproti tomu skutečnost, že [právnická osoba] při uzavírání Smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření Smlouvy o úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ.

12. Pokud žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 28. 2. 2019 Smlouvu o úvěru, bylo sice prokázáno, že k tomuto právnímu jednání došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že [právnická osoba] při jejím uzavírání rezignovala na svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a nezjistila od žalované dostatečné informace k posouzení její úvěruschopnosti, když tvrzená výše měsíčních výdajů žalované 2 500 Kč (bez splátky dalších půjček), z nichž [právnická osoba] nekriticky vycházela, je hrubě pod životním minimem, jak je (bylo) uvedeno v § 2 zákona č. 110/2006 Sb. v tehdy účinném znění. Jinými slovy již tvrzení o výši měsíčních výdajů žalované mělo [právnická osoba] vést přinejmenším k tomu, aby o úvěruschopnosti žalované zjistila podrobnější údaje. Pokud by se žalobkyně k jednání dne 15. 9. 2022 dostavila, byla by soudem vyzvána k doplnění těchto rozhodných tvrzení, avšak svou neúčastí se o tuto možnost připravila.

13. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že [právnická osoba] od žalované vyžádala nějaké listiny, když žádné z listin označených v žádosti o úvěr nedoložila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

14. Dle názoru soudu je tedy zjevné, že [právnická osoba] dle cit. ust. § 86 odst. 1, odst. 2 věta prvá ZSÚ v daném případě nepostupovala a úvěr žalované poskytla, aniž by bylo zřejmé, že žalovaná jej bude schopna splatit.

15. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady. Je tedy zřejmé, že následkem porušení povinnosti uvedené v cit. ust. § 86 ZSÚ je absolutní (nikoli toliko relativní) neplatnost Smlouvy o úvěru, přičemž lze odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů (namátkou např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020), tak zejména i na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18). Lze rovněž připomenout, že i zákonodárce s účinností od 29. 5. 2022 přistoupil ke změně formulace ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a do textu zákona v podstatě přejal závěr, k němuž Soudní dvůr Evropské unie ve výše uvedeném rozsudku dospěl. Soud proto předmětnou Smlouvu o úvěru i bez návrhu žalované posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

16. Za této situace pak nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2993 o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalované poskytla částku 33 000 Kč, přičemž žalovaná jí dle tvrzení žalobkyně vrátila částku 44 300 Kč. Je tedy zřejmé, že již nadále ničeho nedluží. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že soudě podle obsahu spisu z procesního hlediska zcela úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.