11 C 71/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. z částky 2 400 Kč za dobu od 16.6.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení další částky 9 960 Kč, úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z částky 12 360 Kč za dobu od 2.7.2015 do 15.6.2020 a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z částky 9 960 Kč za dobu od 16.6.2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 25.2.2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 12 360 Kč s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši za dobu od 2.7.2015 do zaplacení. Tvrdil, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku zvýšenou o souhrnný poplatek 9 960 Kč vrátit formou 52 týdenních splátek po 480 Kč, z nichž poslední splátka byla stanovena na 30.6.2006. Žalovaný však uhradil pouze částku 12 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015 byla s účinností ke dni 1.7.2015 pohledávka postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25.6.2015 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24.8.2018 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky žalobci, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 12.9.2018. Od postoupení žalovaný neuhradil ničeho a žalobci tak nadále dluží částku 12 360 Kč. Tuto částku žalovaný neuhradil ani poté, co jej o to žalobce předžalobní upomínkou ze dne 13.2.2020 upomínal. K ústnímu jednání dne 22.12.2020 se po předchozí řádné omluvě nedostavil.

2. Žalovaný se k žalobě do dnešního dne nevyjádřil, ač domněnka jejího doručení do jeho DS nastala již dne 15.6.2020. K ústnímu jednání dne 22.12.2020 se nedostavil, ač mu bylo předvolání k němu doručeno stejným způsobem dne 28.11.2020.

3. Soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil: - ze smlouvy o půjčce [číslo] ([příjmení]), že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu, jíž předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný svým podpisem současně potvrdil její převzetí a zavázal se tuto částku společně s tzv. "souhrnným poplatkem" 9 960 Kč, celkem tedy částku 24 960 Kč, vrátit předchůdci žalobce k rukám jeho zástupce formou 52 týdenních hotovostních splátek á 480 Kč s tím, že první splátka je splatná do 7. dnů od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, dle nichž veškeré splátky byly započítávány nejprve na souhrnný poplatek a po jeho uhrazení na vlastní částku půjčky (čl. 5) a byla sjednána neplatná rozhodčí doložka (čl. 15). Smlouva neobsahovala ujednání o tom, co (jaké položky) tzv. "souhrnný poplatek" obsahuje. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ([příjmení]) společně s poštovním podacím archem z [datum] ([příjmení]), že [právnická osoba] oznámila žalovanému podáním zaslaným na adresu [adresa žalovaného] [číslo] [právnická osoba] [anonymizováno]. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] ([příjmení]) společně s poštovním podacím archem z [datum] ([příjmení]), že [právnická osoba] [anonymizováno] oznámila žalovanému podáním zaslaným na adresu [adresa žalovaného] [číslo] uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] - z předžalobní upomínky z 13.2.2020 ([příjmení]) ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 14.2.2020 ([příjmení]), že žalobce zastoupen svým právním zástupcem vyzval žalovaného podáním zaslaným na adresu [obec a číslo] k úhradě pohledávky v celkové výši 12 360 Kč vycházející ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalovaným s [právnická osoba] - dle výpisu z databáze ARAD (čl. 16) činila v měsíci 7/2005 průměrná sazba nových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu splatných do jednoho roku 12,40% a průměrná sazba úvěrů z kreditních karet 19,20%.

4. Z ostatních listin přiložených k žalobě soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto tyto důkazy blíže neuvádí ani nehodnotí.

5. Závěr o skutkovém stavu, k němuž soud provedeným dokazováním dospěl, je následující: Předchůdce žalobce [právnická osoba] jako věřitel s žalovaným jako dlužníkem uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, jíž předchůdce žalobce žalovanému půjčil částku 15 000 Kč a žalovaný se tuto půjčku společně s tzv. "souhrnným poplatkem" ve výši 9 960 Kč zavázal vrátit předchůdci žalobce formou 52 týdenních splátek á 480 Kč, z nichž první splátka byla splatná 7. kalendářní den od uzavření smlouvy. Splátky měly být podle dohody placeny k rukám zástupce předchůdce žalobce. Smlouva o půjčce neobsahovala ujednání, co (jaké položky) tzv. "souhrnný poplatek" obsahuje, jinými slovy za jaké úkony či služby je tento poplatek žalovanému účtován. Součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, podle nichž se splátky žalovaného započítávaly nejprve na "souhrnný poplatek" a teprve po jeho uhrazení na vlastní půjčku (čl. 5). Průměrná úroková sazba nových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu činila v měsíci 7/2005 v případě úvěrů splatných do jednoho roku 12,40% a průměrná sazba úvěrů z kreditních karet činila v tomto měsíci 19, 20%. Žalovaný však uhradil pouze částku 12 600 Kč, z níž byl dle žalobce uhrazen tzv. "souhrnný poplatek" a částečně též jistina, která se tak snížila na 12 360 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka s účinností ke dni [datum] postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovaném oznámeno přípisem ze dne 25.6.2015, zaslaným dne 31.7.2015 na adresu [adresa žalovaného] adresu [obec a číslo]. Předžalobní upomínkou ze dne 14.2.2020 zaslanou žalovanému rovněž na adresu [obec a číslo] pak předchůdce žalobce žalovaného marně vyzýval k úhradě dlužné částky.

6. Dle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. při posuzování nároku žalobce soud vycházel zejména z příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen obč.zák.).

7. Podle ust. § 657 obč.zák. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 52 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle ust. § 52 odst. 2 obč.zák. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ust. § 52 odst. 3 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Podle ust. § 55 odst. 1 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle ust. § 55 odst. 2 věta prvá obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Podle ust. § 56 odst. 1 obč.zák. Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ust. § 39 obč.zák. Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle ust. § 41 obč.zák. Vztahuje-li se důvode neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ust. § 451 odst. 1 obč.zák. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle ust. § 451 odst. 2 obč.zák. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu (…). Podle ust. § 517 odst. 2 obč.zák. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení (…); výši úroků z prodlení (…) stanoví prováděcí předpis. Podle ust. § 563 obč.zák. Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužní povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

8. Aktivní legitimace žalobce vyplývá z předložených důkazů smlouvami o postoupení pohledávek a z oznámeními o postoupení pohledávky.

9. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle shora označených právních norem, přičemž přihlédl i k právním závěrům, které v obdobné věci učinil Krajský soud v Ostravě ve svém rozsudku čj. 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018, jakož i k charakteru předchůdce žalobce [právnická osoba] coby podnikatele poskytujícího nebankovní půjčky, jehož imanentním smyslem existence je vytváření zisku, a dospěl k následujícím závěrům: Tzv. "souhrnný poplatek" 9 960 Kč sjednaný ve smlouvě o půjčce, je ziskem, který předchůdce žalobce za půjčení finančních prostředků generoval. Plní tedy v podstatě funkci úroku. Sazba tohoto úroku pak dle výpočtu soudu činí cca 111% p.a. Úrokové sazby u nových úvěrů poskytovaných bankami v České republice domácnostem na spotřebu s fixací do 1 roku včetně přitom dle databáze ARAD sestavované Českou národní bankou činily v měsíci 7/2005, kdy předchůdce žalobce žalovanému úvěr poskytl, 12,40% a dokonce i (tradičně nejvyšší) sazba úroků u kreditních karet činila 19,20% p.a., čili více jak pětkrát méně. Soud si je vědom toho, že se jedná o úvěr na dobu pouze jednoho roku, ale přece jenom se nejedná o tzv. "půjčku do výplaty", u níž je vyšší úroková míra spíše akceptovatelná. Úrok 111 % p.a. je dle názoru soudu i v případě půjčky na dobu jednoho roku nepřiměřeně vysoký a ujednání o něm je příkladem ujednání znamenajícího v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, neboť žalovaný jako spotřebitel je adhezní smlouvou zavázán k plnění, které je v hrubém nepoměru k plnění, které mu žalobce poskytl. Takové ujednání je dle cit. ust. § 56 odst. 1, § 55 odst. 1 a § 55 odst. 2 ujednáním neplatným, přičemž s odkazem na rozhodnutí usnesení pléna Ústavního soudu České republiky ve věci sp.zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9.2.2011 (ve kterém Ústavní soud formuloval závěr, že ust. § 55 odst. 2 obč.zák. ve znění účinném do 31.7.2010 nemá být obecnými soudy aplikováno, a to s přihlédnutím k relevantní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, neboť koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv odporuje i českému ústavnímu pořádku) soud konstatuje, že (i když smlouva o půjčce byla uzavřena před datem 1.8.2010) se v daném případě jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 39 obč.zák. Ve smyslu cit. ust. § 41 obč.zák. (a s přihlédnutím k závěrům uvedeným Krajským soudem v Ostravě v již zmíněném rozsudku 8Co 137/2018-99 ze dne 18.6.2018) přitom toto neplatné ustanovení nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o půjčce, protože s přihlédnutím k adhezní povaze smlouvy a ke smyslu existence předchůdce žalobce, jímž je generování zisku, lze konstatovat, že uzavření smlouvy bez vygenerovaného zisku v takto nemravné výši by pro něj předchůdce žalobce nebylo ekonomicky zajímavé, potažmo že by smlouvu o půjčce bez takto vysokého úroku (poplatku) neuzavřel.

10. Lze tedy uzavřít, že pokud je ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek neplatné a pokud toto ujednání nelze od ostatních částí smlouvy o půjčce oddělit, je neplatná smlouva o půjčce jako celek. Za této situace nezbývá, než práva a povinnosti smluvních stran vypořádat podle cit. ust. § 451 obč.zák. upravujících zásady pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce tvrdil a prokázal, že jeho předchůdce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a dále tvrdil, že žalovaný z ní jeho předchůdci vrátil částku 12 600 Kč. Bylo tedy na žalovaném, aby případně tvrdil a prokazoval, že žalobci, resp. jeho předchůdci uhradil více, či že tento jeho dluh zanikl jiným způsobem. Což však neučinil a soudu proto nezbylo, než žalovanému uložit, aby částku 15 000 Kč – 12 600 Kč = 2 400 Kč zaplatil, a to dle cit. ust. § 517 odst. 2 obč.zák. spolu s úrokem z prodlení. Splatnost této částky se však dle cit. ust. § 563 obč.zák. v daném případě odvíjí až od doručení žaloby žalovanému soudem, čili od 15.6.2020, protože předchozí předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17.9.2018 byly žalovanému zasílány na adresu, která už od [datum] není v CEO evidována jako adresa jeho trvalého pobytu. Nebylo přitom ze strany žalobce prokázáno, že by tyto listiny byly žalovanému skutečně doručeny. Výše úroku z prodlení pak činí 10% p.a. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. za dobu od 16.6.2020 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

11. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. V daném případě byl zjevně převážně úspěšným účastníkem žalovaný, a tudíž to byl on, komu vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů, které vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by nějaké náklady žalovaný v souvislosti s tímto řízením skutečně vynaložil, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.