11 C 77/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 26 393,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 9 650 Kč za dobu od 26. 9. 2023 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 800 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje první splátkou splatnou v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení s tím, že neuhrazením kterékoliv splátky se stane celý zbývající dluh splatný najednou dne následujícího po dni splatnosti splátky, která nebude uhrazena.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky 7 567,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 17 217,09 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do 25. 9. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 7 567,09 Kč za dobu od 26. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 137,04 Kč, kapitalizovaného úroku a poplatků ve výši 17 684,16 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 289 Kč a smluvní pokuty 9 176,71 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 12. 6. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částek specifikovaných v enunciátu tohoto rozsudku. Tvrdila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) uzavřela dne 31. 5. 2020 s žalovanou v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jako Smlouva o úvěru), na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, jehož převzetí žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy o úvěru, a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, s poplatkem za vyhodnocení úvěru a s inkasním poplatkem v celkové výši 21 480 Kč vrátit [právnická osoba] formou čtrnácti měsíčních splátek á 3 320 Kč, tedy celkem měla vrátit 46 480 Kč. [anonymizována dvě slova] poskytla úvěr na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, v níž žalovaná uvedla informace o své osobě, zaměstnání, ostatních finančních závazcích, o výši měsíčních příjmů a výdajů, přiložila rovněž (blíže nespecifikované) listiny a podpisem žádosti potvrdila správnost těchto údajů. Žalovaná však porušila svůj závazek vrátit úvěr řádně a včas, když uhradila pouze částku 15 350 Kč, což odpovídá čtyřem řádně uhrazeným splátkám. Z těchto splátek byla na jistinu alokována částka 7 782,91 Kč a na ostatní poplatky a úroky částka 7 567,09 Kč. S úhradou částky 31 130 Kč (z toho částka 17 217,09 Kč představovala neuhrazenou jistinu a částka 13 912,91 Kč příslušenství a poplatky) se žalovaná dostala do prodlení, přičemž úplná splatnost těchto částek nastala nejpozději v den splatnosti poslední splátky 31. 7. 2021. Na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a následně Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla pohledávka s účinností ke dni 3. 2. 2023 postoupena žalobkyni. Žalobkyně touto žalobou nepožaduje po žalované celou dlužnou částku, ale pouze nesplacenou jistinu ve výši 17 217,09 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný za dobu do 20. 9. 2020 ve výši 1 138,62 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný za dobu od 1. 8. 2021 do 16. 1. 2023 ve výši 3 771,25 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 1. 8. 2021 do 16. 1. 2023 ve výši 2 137, 04,72 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5% p.a. z částky 17 217,09 Kč za dobu od 4. 2. 2023 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru 8 204,44 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 555,97 Kč, inkasní poplatek 3 013,88 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky v podobě nákladů na osobní návštěvu a na jeden telefonický hovor ve výši 289 Kč a smluvní pokutu 9 176,71 Kč, kdy se má jednat o smluvní pokutu 0,1% p.d. z jistiny 17 217,09 Kč za dobu od 1. 8. 2021 do 16. 1. 2023. Žalovaná tuto pohledávku žalobkyni neuhradila, ač ji o to žalobkyně upomínala naposledy předžalobní upomínkou z 24. 5. 2023. K ústnímu jednání dne 10. 10. 2023 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 25. 9. 2023 (dodejka čl. 11v), vyjádřila při jednání dne 10. 10. 2023 tak, že zažívala těžké životní období, docházelo k domácímu násilí ze strany jejího bývalého manžela, proto některé věci nemohla řešit. Není si jistá, že Smlouvu o úvěru se [právnická osoba] uzavřela a že úvěr dostala, připouští však, že tomu tak bylo a po předložení Smlouvy o úvěru a žádosti o úvěr připouští, že podpis na těchto listinách je její. Není si schopna vzpomenout, zda a jakým způsobem [právnická osoba] zjišťovala před uzavřením Smlouvy o úvěru její úvěruschopnost. Žádá o splátky ve výši 800 Kč.

3. Při jednání dne 11. 10. 2023 soud provedl následující důkazy, z nichž zjistil: - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně; - z žádosti o úvěr (CEPR), že žalobkyně dne 31. 5. 2020 s využitím formuláře [právnická osoba] požádala tuto společnost o úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž uvedla, že je vdaná, výživou je na ni odkázáno jedno nezletilé dítě, od 22. 5. 2020 zaměstnána ve společnosti [právnická osoba], její příjem činí 17 295 Kč čistého, bydlí v nájmu, za bydlení dá částku 3 000 Kč měsíčně a další částku 6 320 Kč dá za dopravu, jídlo a osobní náklady, přičemž k doložení svého příjmu měla přiložit výplatní pásky, pracovní smlouvu a výpis z účtu; - ze Smlouvy o úvěru [číslo] (CEPR), že [právnická osoba] jako věřitelka uzavřela s žalovanou jako dlužnicí dne 31. 5. 2020 smlouvu, kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná podpisem Smlouvy o úvěru potvrdila jeho převzetí a zavázala se tento úvěr společně s úrokem 2 407 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 2 323 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso plateb ve výši 4 500 Kč vrátit formou čtrnácti měsíčních splátek po 3 320 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy o úvěru a s tím, že podpisem Smlouvy o úvěru žalovaná zároveň potvrdila, že částku ve výši úvěru v místě svého bydliště v hotovosti převzala; - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 s přílohou ve spojení s potvrzením [anonymizováno] provedení transakce ze dne 3. 2. 2023 a s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 (CEPR), že [právnická osoba] jako postupitel se žalobkyní jako postupníkem uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovanou žalobkyni. - z předžalobní upomínky ze dne 24. 5. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze 29. 5. 2022 (CEPR), že žalobkyně zastoupena svým právním zástupcem žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o úvěru, kterou vyčíslila na 53 461,56 Kč. - z výpovědi žalované jako účastníka řízení (čl. 16), že žalovaná je zcela nemajetná, bydlí společně s nezletilým synem v pronajatém bytě, kde nájemné činí 14 000 Kč měsíčně a další částku 1 500 Kč platí za elektrickou energii a plyn. Za jídlo a oblečení pro sebe a syna platí cca 5 000 Kč měsíčně, v souvislosti se studiem syna na [anonymizováno] [ulice] musela v nedávné době vynaložit další částku 5 000 Kč. Dalším jejím výdajem jsou náklady na telefon pro sebe i syna ve výši 1 200 Kč měsíčně. Jiné neopominutelné výdaje nemá. Od 5. 9. 2023 je zaměstnána ve [právnická osoba], kde by měla pobírat výplatu 110 Kč/hod. čistého, měsíční výši ještě nezná. Po uplynutí tříměsíční zkušební doby by se měl její příjem zvýšit. Další příjmy nemá, ani příspěvek na bydlení, výživné na syna jí jeho otec neplatí.

4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je blíže neuvádí ani nehodnotí.

5. Provedeným dokazováním učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: [anonymizována dvě slova] se žalovanou dne 31. 5. 2020 uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 2 407 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 2 323 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso plateb 4 500 Kč [právnická osoba] splatit formou 14-ti měsíčních splátek ve výši 3 320 Kč. Před uzavřením Smlouvy o úvěru žalovaná vyplnila žádost o úvěr, z níž vyplývá, že od 22. 5. 2020 pracovala ve společnosti [právnická osoba] s příjmem ve výši 17 295 Kč měsíčně, její výdaje na bydlení činily 3 000 Kč a další výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činily 6 320 Kč, další částku 400 Kč platila za telefon. Žalovaná byla vdaná, výživou na ni bylo odkázáno jedno nezletilé dítě, a bydlela v nájemním bytě. K doložení příjmu měla žalovaná předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu. Nic bližšího o poměrech žalované zjištěno nebylo. Vůbec nik pak nebylo zjištěno ani o poměrech jejího manžela a nezletilého dítěte, ačkoli tato zjištění jsou pro alespoň základní představu o schopnosti žalované splácet úvěr nepochybně významná. Žalobkyně rovněž ani netvrdila, že by [právnická osoba] provedla v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované její lustrum v bankovních registrech dlužníků a (alespoň například) v exekučním rejstříku, ačkoli po složení drobného poplatku je tento rejstřík každému veřejně přístupný. Žádné listiny tyto údaje dokládající žalobkyně k žalobě nepřiložila. Protože se k ústnímu jednání dne 11. 10. 2022 nedostavila, nemohl ji soud vyzvat k doplnění těchto rozhodných tvrzení a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. Celkem žalovaná dle tvrzení žalobkyně splatila částku 15 350 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z 1. 2. 2023 postoupila [právnická osoba] pohledávku žalobkyni. Žalovaná je zcela nemajetná, její výdělkové poměry jsou neutěšené a v současné době její výdaje převyšují její příjmy, což by se však mělo zlepšit po uplynutí zkušební doby v jejím novém zaměstnání.

6. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z předložené smlouvy o postoupení pohledávek a z předloženého oznámí [právnická osoba] o postoupení pohledávky.

10. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti.

11. Soud především předesílá, že z obsahu Smlouvy o úvěru i z žádosti o úvěr, vyplývá, že žalovaná při uzavírání Smlouvy o úvěru nejednala v rámci své (případné) podnikatelské činnosti. Oproti tomu skutečnost, že [právnická osoba] při uzavírání Smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření Smlouvy o úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ.

12. Pokud žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 31. 5. 2020 Smlouvu o úvěru, bylo sice prokázáno, že k tomuto právnímu jednání došlo (ostatně i žalovaná připustila, že podpis na Smlouvě o úvěru je její), nicméně soud nemohl přehlédnout, že [právnická osoba] při jejím uzavírání rezignovala na svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a nezjistila od žalované dostatečné informace k posouzení její úvěruschopnosti (o manželovi a nezletilém synovi žalované ostatně nezjistila vůbec žádné informace) a již zjištěné informace nijak blíže neprověřovala. Dle názoru soudu už žalovanou tvrzený údaj o výši nákladů na bydlení 3 000 Kč měsíčně by s jistými výhradami mohl odpovídat vlastnickému bydlení, nikoli však bydlení nájemnímu. S podivem je rovněž skutečnost, že žalovaná nastoupila do zaměstnání ve společnosti [právnická osoba] dne 22. 5. 2020 a již po pouhých devíti dnech, kdy žádost o úvěr vyplnila, mohla [právnická osoba] předložit výplatní pásky.

13. Pokud by se žalobkyně k jednání dne 11. 10. 2022 dostavila, byla by soudem vyzvána k doplnění těchto rozhodných tvrzení a k odstranění rozporů v nich, avšak svou neúčastí se o tuto možnost připravila.

14. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně ani netvrdila, že by [právnická osoba] žalovanou lustrovala v registrech dlužníků, či alespoň v insolvenčním rejstříku či rejstříku exekucí. Dále nelze přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že [právnická osoba] od žalované vyžádala nějaké listiny, když žádné z listin označených v žádosti o úvěr nedoložila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

15. Dle názoru soudu je tedy zjevné, že [právnická osoba] dle cit. ust. § 86 odst. 1, odst. 2 věta prvá ZSÚ v daném případě nepostupovala a úvěr žalované poskytla, aniž by bylo zřejmé, že žalovaná jej bude schopna splatit.

16. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady. Je tedy zřejmé, že následkem porušení povinnosti uvedené v cit. ust. § 86 ZSÚ je absolutní (nikoli toliko relativní) neplatnost Smlouvy o úvěru, přičemž lze odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů (namátkou např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020), tak zejména i na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18). Lze rovněž připomenout, že i zákonodárce s účinností od 29. 5. 2022 přistoupil ke změně formulace ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a do textu zákona v podstatě přejal závěr, k němuž Soudní dvůr Evropské unie ve výše uvedeném rozsudku dospěl. Soud proto předmětnou Smlouvu o úvěru i bez návrhu žalované posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

17. Za této situace pak nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2993 o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalované poskytla částku 25 000 Kč, přičemž žalovaná jí dle tvrzení žalobkyně vrátila částku 15 350 Kč. Je tedy zřejmé, že dluží již jen částku 9 650 Kč. Pokud se týká splatnosti tohoto nároku, soud vyšel z obecné úpravy uvedené v § 1958 odst. 2 o.z. a splatnost dluhu žalované stanovil v závislosti na fikci doručení žaloby dne 1. 9. 2022. Proto vedle dlužné částky samotné soud žalobkyni podle cit. ust. § 1970 o.z. přiznal i nárok na úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a., jak požadovala, avšak pouze za dobu od 26. 9. 2023, jak je uvedeno výše.

18. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 9 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z této částky za dobu od 26. 9. 2023 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

19. Pokud se týká splatnosti, soud přihlédl k tvrzeným nepříznivým majetkovým, osobním a sociálním poměrům žalované, jak jsou výše popsány, jakož i ke skutečnosti, že je na ni výživou odkázán nezletilý syn, a v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. žalované povolil splácení jejího dluhu splátkami ve výši 800 Kč měsíčně, jak žalovaná žádala. Celý dluh takto bude zapraven v časovém horizontu jen lehce přesahujícím jeden rok, což je doba natolik krátká, že dle názoru soudu nelze očekávat, že by žalobce, který je coby obchodník s pohledávkami jistě finančně silným subjektem, byl tímto postupem významněji poškozen.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že z procesního hlediska převážně úspěšná žalovaná při své závěrečné řeči uvedla, že žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nežádá. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.