11 C 82/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 178,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 000 Kč za dobu od 2. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky 6 795,62 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 7 795,62 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do 1. 9. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 6 795,62 Kč za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 764,72 Kč, kapitalizovaného úroku a poplatků ve výši 7 482,78 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty 3 383,30 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 5. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částek specifikovaných v enunciátu tohoto rozsudku. Tvrdila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) uzavřela dne 20. 7. 2019 s žalovanou v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jako Smlouva o úvěru), na jejímž základě [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, jehož převzetí žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy o úvěru, a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, s poplatkem za vyhodnocení úvěru a s inkasním poplatkem v celkové výši 12 888 Kč vrátit [právnická osoba] formou čtrnácti měsíčních splátek á 1 992 Kč, tedy celkem měla vrátit 27 888 Kč. Společnost [anonymizováno] poskytla úvěr na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, v níž žalovaná uvedla informace o své osobě, zaměstnání, ostatních finančních závazcích, o výši měsíčních příjmů a výdajů, přiložila rovněž (blíže nespecifikované) listiny a podpisem žádosti potvrdila správnost těchto údajů. Žalovaná však porušila svůj závazek vrátit úvěr řádně a včas, když uhradila pouze částku 14 000 Kč, což odpovídá sedmi řádně uhrazeným splátkám. Z těchto splátek byla na jistinu alokována částka 7 204,38 Kč a na ostatní poplatky a úroky částka 6 795,62 Kč. S úhradou částky 13 888 Kč (z toho částka 7 795,62 Kč představovala neuhrazenou jistinu a částka 6 092,38 Kč příslušenství a poplatky) se žalovaná dostala do prodlení, přičemž úplná splatnost těchto částek nastala nejpozději v den splatnosti poslední splátky 20. 9. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni. Žalobkyně touto žalobou nepožaduje po žalované celou dlužnou částku, ale pouze nesplacenou jistinu ve výši 7 795,62 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný za dobu do 20. 9. 2020 ve výši 393,40 Kč, smluvní úrok kapitalizovaný za dobu od 21. 9. 2020 do 29. 11. 2021 ve výši 1 390,40 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný za dobu od 21. 9. 2020 do 29. 11. 2021 ve výši 764,72 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25% p.a. z částky 7 795,62 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení, poplatek za poskytnutí úvěru 3 660,24 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 694,16 Kč, inkasní poplatek 1 344,58 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky v podobě nákladů na osobní návštěvu 217 Kč a smluvní pokutu 3 383,30 Kč, kdy se má jednat o smluvní pokutu 0,1% p.d. z jistiny 7 795,62 Kč za dobu od 21. 9. 2020 do 29. 11. 2021. Žalovaná tuto pohledávku žalobkyni neuhradila, ač ji o to žalobkyně upomínala naposledy předžalobní upomínkou z 2. 5. 2022. K ústnímu jednání dne 11. 10. 2022 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaná, u níž fikce doručení žaloby na adresu uvedenou v CEO jako adresa jejího trvalého pobytu nastala dne 1. 9. 2022 (obálka čl. 14 ve spojení se sdělením pro vyvěšení čl. 17) a které byla žaloba poté doručena do vlastních rukou dne 15. 9. 2022, se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání dne 11. 10. 2022 se nedostavila, ač jí předvolání k tomuto jednání bylo doručeno společně se žalobou.

3. Soud proto věc při jednání dne 11. 10. 2022 projednal v nepřítomnosti účastníků. Při rozhodování věci vycházel především z následujících důkazů, z nichž zjistil: - z žádosti o úvěr (CEPR), že žalobkyně dne 20. 7. 2019 s využitím formuláře [právnická osoba] požádala tuto společnost o úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž uvedla, že je rozvedená, bydlí v nájmu, v aktuálním zaměstnání je od 7. 8. 2018, její mzda činí 16 900 Kč, za bydlení zaplatí částku 7 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady vynaloží částku 2 000 Kč měsíčně a za splátky stávajících půjček (není specifikováno, jakých) zaplatí částku 4 059 Kč měsíčně, přičemž k doložení svého příjmu měla přiložit výplatní pásky a pracovní smlouvu; - ze Smlouvy o úvěru [číslo] ([příjmení]), že [právnická osoba] jako věřitelka uzavřela s žalovanou jako dlužnicí dne 20. 7. 2019 smlouvu, kterou se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná podpisem Smlouvy o úvěru potvrdila jeho převzetí a zavázala se tento úvěr společně s úrokem 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso plateb ve výši 2 700 Kč vrátit formou čtrnácti měsíčních splátek po 1 992 Kč s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy o úvěru; - ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 s přílohou ve spojení s dohodou o úplatě z téhož dne a potvrzením ČSOB o provedení transakce (CEPR), že [právnická osoba] jako postupitel se žalobkyní jako postupníkem uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo postoupení mimo jiné i pohledávky za žalovanou žalobkyni. - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně; - z předžalobní upomínky ze dne 2. 5. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze 4. 5. 2022 (CEPR), že žalobkyně zastoupena svým právním zástupcem žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o úvěru, kterou vyčíslila na 26 184,60 Kč.

4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je blíže neuvádí ani nehodnotí.

5. Provedeným dokazováním učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Společnost [anonymizováno] se žalovanou dne 20. 7. 2019 uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 1 444 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso plateb 2 700 Kč [právnická osoba] splatit formou 14-ti měsíčních splátek ve výši 1 992 Kč. Před uzavřením Smlouvy o úvěru žalovaná vyplnila žádost o úvěr, z níž vyplývá, že v době uzavření Smlouvy o úvěru pracovala u blíže nespecifikovaného zaměstnavatele s příjmem ve výši 16 900 Kč měsíčně a její celkové měsíční výdaje včetně nákladů za bydlení a energie činily 13 059 Kč měsíčně (z čehož částka 4 059 Kč připadala na splátku stávajících půjček, o nichž však nebylo zjištěno ničeho) a že neměla žádnou vyživovací povinnost. Nic bližšího o poměrech žalované zjištěno nebylo. Žalobkyně rovněž ani netvrdila, že by [právnická osoba] provedla v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované její lustrum v exekučním rejstříku, ačkoli po složení drobného poplatku je tento rejstřík každému veřejně přístupný. Žádné listiny tyto údaje dokládající žalobkyně k žalobě nepřiložila. Protože se k ústnímu jednání dne 11. 10. 2022 nedostavila, nemohl ji soud vyzvat k doplnění těchto rozhodných tvrzení a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. Celkem žalovaná dle tvrzení žalobkyně splatila částku 14 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek z 22. 12. 2021 postoupila [právnická osoba] pohledávku žalobkyni.

6. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

7. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

9. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z předložené smlouvy o postoupení pohledávek.

10. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti.

11. Soud především předesílá, že z obsahu Smlouvy o úvěru i z žádosti o úvěr, vyplývá, že žalovaná při uzavírání Smlouvy o úvěru nejednala v rámci své (případné) podnikatelské činnosti. Oproti tomu skutečnost, že [právnická osoba] při uzavírání Smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření Smlouvy o úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ.

12. Pokud žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru, bylo sice prokázáno, že k tomuto právnímu jednání došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že [právnická osoba] při jejím uzavírání rezignovala na svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a nezjistila od žalované dostatečné informace k posouzení její úvěruschopnosti. Pokud by se žalobkyně k jednání dne 11. 10. 2022 dostavila, byla by soudem vyzvána k doplnění těchto rozhodných tvrzení, avšak svou neúčastí se o tuto možnost připravila.

13. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že [právnická osoba] od žalované vyžádala nějaké listiny, když žádné z listin označených v žádosti o úvěr nedoložila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

14. Dle názoru soudu je tedy zjevné, že [právnická osoba] dle cit. ust. § 86 odst. 1, odst. 2 věta prvá ZSÚ v daném případě nepostupovala a úvěr žalované poskytla, aniž by bylo zřejmé, že žalovaná jej bude schopna splatit.

15. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady. Je tedy zřejmé, že následkem porušení povinnosti uvedené v cit. ust. § 86 ZSÚ je absolutní (nikoli toliko relativní) neplatnost Smlouvy o úvěru, přičemž lze odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů (namátkou např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020), tak zejména i na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18). Lze rovněž připomenout, že i zákonodárce s účinností od 29. 5. 2022 přistoupil ke změně formulace ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a do textu zákona v podstatě přejal závěr, k němuž Soudní dvůr Evropské unie ve výše uvedeném rozsudku dospěl. Soud proto předmětnou Smlouvu o úvěru i bez návrhu žalované posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

16. Za této situace pak nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2993 o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že [právnická osoba] žalované poskytla částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná jí dle tvrzení žalobkyně vrátila částku 14 000 Kč. Je tedy zřejmé, že dluží již jen částku 1 000 Kč. Pokud se týká splatnosti tohoto nároku, vzhledem k procesní pasivitě žalované znemožňující soudu ji vyzvat k doplnění rozhodných tvrzení ohledně jejích možností vrácení bezdůvodného obohacení (§ 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ) soud vyšel z obecné úpravy uvedené v § 1958 odst. 2 o.z. a splatnost dluhu žalované stanovil v závislosti na fikci doručení žaloby dne 1. 9. 2022. Proto vedle dlužné částky samotné soud žalobkyni podle cit. ust. § 1970 o.z. přiznal i nárok na úrok z prodlení ve výši 8,25% p.a., jak požadovala, avšak pouze za dobu od 2. 9. 2022, jak je uvedeno výše.

17. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. z této částky za dobu od 2. 9. 2022 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že soudě podle obsahu spisu z procesního hlediska převážně úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.