11 C 86/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 61 470 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 24 000 Kč za dobu od 25. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 37 470 Kč s úrokem kapitalizovaným za dobu do 23. 3. 2023 ve výši 7 055,06 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % p.a. z částky 39 000 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu do 23. 3. 2023 ve výši 3 996,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 39 000 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do 24. 10. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 15 000 Kč za dobu od 25. 10. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 28. 7. 2023 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 61 470 Kč s úrokem kapitalizovaným za dobu do 23. 3. 2023 ve výši 7 055,06 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % p.a. z částky 39 000 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu do 23. 3. 2023 ve výši 3 996,96 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 39 000 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení. Tvrdila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) dne 30. 10. 2020 s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jako Smlouva), když předtím s odbornou péčí posoudila její schopnost splácet tak, že se žalované dotazovala na její rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace ověřila z dalších dokladů vyžádaných od žalované (výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy), když neprokázání povinnosti řádného zjištění úvěruschopnosti žalované dle názoru žalobkyně ostatně nezpůsobuje absolutní neplatnost Smlouvy, a na jejím základě žalované poskytla v hotovosti úvěr ve výši 39 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s úrokem 20,74 % p.a. kapitalizovaným dopředu na částku 6 630 Kč, odměnou za administrativní činnost 7 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 22 230 Kč splatit v 80-ti týdenních splátkách á 946 Kč počínaje první splátkou splatnou 6. 11. 2020 a konče poslední splátkou splatnou 13. 5. 2022. Žalovaná však uhradila toliko částku 15 000 Kč, z níž částka 6 630 Kč byla započtena na úrok, částka 3 391,80 Kč na poplatek za administrativní činnost a částka 4 168,20 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, přičemž poslední platba byla ze strany žalované učiněna dne 29. 3. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 byla pohledávka postoupena žalobkyni, přičemž k tomuto datu byla pohledávka vyčíslena na částku 66 260 Kč, která obsahovala i navýšení, které však žalobkyně žalované neúčtuje a požaduje na jistině částku 39 000 Kč, na úhradách za služby částku 22 470 Kč, a dále úroky, jak jsou specifikovány výše. Žalovaná však žádnou z těchto dlužných částek neuhradila, ač ji k tomu žalobkyně předžalobní upomínkou marně vyzývala. Při jednání dne 5. 12. 2023 žalobkyně na své žalobě setrvala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou již dne 24. 10. 2023 (doručenka čl. 13v). K jednání dne 5. 12. 2023 se bez předchozí omluvy nedostavila, ač jí bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti žalované.

3. Ohledně skutkových závěrů soud vyšel především z následujících důkazů předložených žalobkyní, z nichž zjistil: - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2022 ve spojení s podacím lístkem (CEPR), že [právnická osoba] oznámila žalované, že své pohledávky ze Smlouvy postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 žalobkyni. - z předžalobní výzvy ze dne 10. 7. 2023 ve spojení s podacím lístkem (CEPR), že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ze Smlouvy, kterou vyčíslila částkou 76 358,54 Kč. - z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr z 29. 10. 2020 (CEPR), že žalovaná v souvislosti s uzavřením Smlouvy o sobě uvedla, že bydlí v samostatné domácnosti v nájemním bydlení, od 14. 9. 2020 je zaměstnaná ve společnosti [právnická osoba], v současné době již má zápůjčku či úvěr u [právnická osoba], její příjem ze zaměstnání činí 12 793 Kč a její vedlejší příjem činí 2 199 Kč, celkem tedy 14 992 Kč. Oproti tomu její výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, osobní výdaje 3 900 Kč a na spoření/pojištění platí 580 Kč, celkem tedy 7 280 Kč. V souvislosti s ověřením finanční situace předložil pracovní smlouvu, bankovní výpisy a složenky. - ze Smlouvy (CEPR), že [právnická osoba] s žalovanou uzavřela dne 29. 10. 2020 smlouvu [číslo] na jejímž základě žalované poskytla hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 39 000 Kč a žalovaná se tento úvěr spolu s úrokem 6 630 Kč, administrativním poplatkem 7 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 22 230 Kč zavázala splatit formou 80-ti týdenních splátek á 946 Kč počínaje první splátkou splatnou sedmého kalendářního dne po uzavření smlouvy.

4. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je dále neuvádí ani nehodnotí.

5. Návrh žalobkyně na provedení důkazu výpovědí žalované jako účastníka řízení soud zamítl z důvodu, že žalovaná obecně nemá povinnost jako účastník řízení vypovídat a rovněž z důvodu nízké důkazní hodnoty takového důkazu. Odročení jednání pouze za účelem provedení tohoto důkazu proto soud shledával rozporným se zásadou hospodárnosti řízení.

6. Návrh žalobkyně na provedení důkazu výpisem z katastru nemovitostí za účelem prokázání skutečnosti, že žalovaná bydlela se svými rodiči, a dále na provedení důkazu svědeckou výpovědí blíže nespecifikovaných vlastníků této nemovitosti a svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] soud zamítl z důvodu nadbytečnosti, když skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokázány, nebyly pro rozhodnutí významné.

7. Pokud se týká výpisu z katastru nemovitostí, pro otázku, zda [právnická osoba] prověřovala úvěruschopnost žalované, není významné, komu nemovitost na adrese [obec a číslo] patří.

8. Pokud se týká navrženého důkazu výpovědí nespecifikovaných vlastníků této nemovitosti, pro rozhodnutí soudu není významné, zda tato výše skutečně činila 3 000 Kč, ale to, jak tuto informaci [právnická osoba] při posuzování úvěruschopnosti žalované hodnotila za situace, kdy tato částka již v dané době neodpovídala ani vlastnickému, natož nájemnímu bydlení. Právě k tomu totiž soud zástupce žalobkyně postupem podle § 118a odst. 1 o.s.ř. při jednání dne 5. 12. 2023 vyzýval (viz. protokol), avšak od výpovědi vlastníků této nemovitosti nelze očekávat, že by se k otázce, jak [právnická osoba] hodnotila tento údaj při posuzování úvěruschopnosti žalované mohli jakkoli vyjádřit.

9. Konečně pokud se týká tvrzení žalobkyně, že údaj o tom, že žalovaná již má u [právnická osoba] zápůjčku/úvěr zaškrtla v kartě zákazníka nikoli žalovaná, ale paní [jméno] [příjmení] (zjevně zástupce [právnická osoba]), tato skutečnost rovněž nebyla významná a soud neshledal důvod ji prokazovat, protože zástupce žalobkyně byl při jednání dne 5. 12. 2023 vyzván k tomu, aby doplnil rozhodná tvrzení stran toho, jak [právnická osoba] při posuzování úvěruschopnosti žalované vyhodnotila skutečnost (rozpor), že v kartě zákazníka je údaj o další úvěru/zápůjčce u [právnická osoba], avšak není zde údaj o výši splátky, nikoli stran toho, kdo údaj o dalším úvěru/zápůjčce v kartě zákazníka zaškrtl.

10. Provedeným dokazováním učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná dne 29. 10. 2020 vyplnila formulář žádosti o spotřebitelský úvěr, v němž o sobě uvedla, že žije sama v nájemním bytě, měsíc a půl je zaměstnána s měsíčním příjmem 12 793 Kč a dále pobírá částku 2 199 Kč z blíže nespecifikovaného důvodu. Její výdaje za nájemné činily 3 000 Kč, osobní výdaje 3 900 Kč a výdaje na spoření/pojištění 580 Kč. Již má zápůjčku nebo úvěr u [právnická osoba], avšak na jeho úhradu z blíže nespecifikovaných důvodů neplatí ničeho. K tomu předložila bankovní výpis, pracovní smlouvu a složenky. Ve stejný den [právnická osoba] se žalovanou uzavřela Smlouvu, na jejímž základě poskytla žalované hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 39 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 6 630 Kč, poplatkem za„ administrativní činnost“ 7 800 Kč a poplatkem za„ hotovostní inkaso splátek“ 22 230 Kč [právnická osoba] splatit formou 80 týdenních splátek ve výši 946 Kč (poslední ve výši 926 Kč), z nichž první byla splatná sedm kalendářních dnů od uzavření Smlouvy. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaná splatila celkem pouze částku 15 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovanou žalobkyni. Pokud se týká skutkových tvrzení žalobkyně o tom, že její předchůdkyně [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalované, žalobkyně vyjma výše uvedeného formuláře nepředložila ničeho.

11. K výzvě soudu při jednání dne 5. 12. 2023 zástupce žalobkyně uvedl, že pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti v rejstřících (včetně exekučního), doklady o tom, pokud již nejsou součástí spisu, není schopen předložit a není schopen se k této otázce ani vyjádřit. Nemůže ani předložit listiny uvedené v kartě zákazníka, které měla žalovaná při sjednávání Smlouvy předložit, protože pokud již nejsou ve spise, žalobkyně je nemá k dispozici.

12. Podle ust. § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti; (…), (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, (c) dbát pokynů soudu. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

13. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z předloženého oznámení o postoupení pohledávky.

16. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k následujícím závěrům.

17. Soud především předesílá, že z obsahu Smlouvy vyplývá, že žalovaná při jejich uzavírání nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco [právnická osoba] při uzavírání Smlouvy splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření Smlouvy mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních ZSÚ.

18. Pokud žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 29. 10. 2020 Smlouvu, bylo sice prokázáno, že k tomuto právnímu jednání došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že nebylo prokázáno, že [právnická osoba] při jejím uzavírání splnila svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a zjistila od žalované dostatečné informace k posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně doložila pouze žalovanou vyplněný formulář žádosti o spotřebitelský úvěr, avšak pouze z něj závěr o splnění povinnosti uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZSU soud učinit nemohl, když kusé informace o výdělkových a zejména výdajových poměrech žalované nebylo možno nijak ověřit a některé z nich vzbuzovaly pochybnosti samy o sobě. Konkrétně informace o vedlejším příjmu 2 199 Kč (vůbec nebylo zřejmé, za co žalovaná tento příjem má, zda je dlouhodobý apod.), o výši nájemného (částka 3 000 Kč se i na místní poměry jeví nepřiměřeně nízká) i absence informace o výší splátky za situace, kdy v kartě zákazníka bylo zaškrtnuto, že žalovaná má další úvěr u [právnická osoba], nepochybně vyžadovala přinejmenším výzvu žalované k bližšímu vysvětlení.

19. Nadto žalobkyně ani netvrdila, že by [právnická osoba] před uzavřením Smlouvy prováděla šetření žalované v příslušných databázích (NRKI, SOLUS apod.), anebo alespoň lustraci v rejstříku exekucí.

20. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že [právnická osoba] od žalované vyžádala nějaké listiny, když žádné z listin označených v žádosti o úvěr nedoložila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

21. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady. Je tedy zřejmé, že následkem porušení povinnosti uvedené v cit. ust. § 86 ZSÚ je absolutní (nikoli toliko relativní) neplatnost smlouvy o úvěru, jak žalobkyně ve své žalobě nesprávně uváděla. Lze ostatně odkázat na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C -679/18). Lze rovněž připomenout, že i zákonodárce s účinností od 29. 5. 2022 přistoupil ke změně formulace ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a do textu zákona v podstatě přejal závěr, k němuž Soudní dvůr Evropské unie ve výše uvedeném rozsudku dospěl. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru i bez návrhu žalovaného posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

22. Za této situace vznikla žalované dle ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSU povinnost vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jejím možnostem. V daném případě tak žalovaná dosud zcela neučinila, neboť dle tvrzení žalobkyně [právnická osoba] na úhradu tohoto svého dluhu uhradila částku 15 000 Kč, avšak jistina činila 39 000 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni uhradit rozdíl ve výši 39 000 Kč – 15 000 Kč = 24 000 Kč. Pokud se týká splatnosti tohoto dluhu, o možnostech žalované plnit žalobkyni ve smyslu ust. 87 odst. 1 ZSU se soudu pro její naprostou procesní pasivitu nepodařilo nic bližšího zjistit, proto při stanovení splatnosti vycházel dle obecného ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. z doručení žaloby, k němuž došlo dne 24. 10. 2023. Soud proto žalované vedle pohledávky samotné uložil podle cit. ust. § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 11,75 % p.a. (kterou žalobkyně požadovala a která je nižší než ta zákonem stanovená) za dobu od 25. 10. 2023 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. Orbiter dictum soud poznamenává (a zástupce žalobkyně na to při jednání dne 5. 12. 2023 postupem podle § 118a odst. 2 o.s.ř. i upozornil), že i pokud by nedovodil absolutní neplatnost Smlouvy podle § 87 odst. 1 ZSU, bylo by nutno ji dovodit dle obecného ustanovení § 588 ve spojení s § 1796 o.z. Nebylo by totiž možno přehlédnout, že žalobkyni byl poskytnut úvěr 39 000 Kč, na jehož úhradu měla týdenním splátkami v průběhu zhruba jednoho a půl roku zaplatit celkem částku 75 660 Kč. Tato částka sice zahrnuje vedle jistiny a úroku, který sám o sobě není nepřiměřený, i tzv.„ administrativní poplatek“ a„ odměnu za hotovostní inkaso“, ale oba tyto poplatky představují v podstatě pouze další zisk [právnická osoba], tudíž dle názoru soudu je třeba na tyto částky nahlížet podobně jako na další úrok (další odměnu za půjčení peněz), přičemž je evidentní, že bez jejich sjednání by [právnická osoba] Smlouvu vůbec neuzavřena. RPSN tak dle aplikace https://kalkulacky.idnes.cz/kalkulacky.aspx?typ=RPSN činí cca 163 %, jak je ostatně ve Smlouvě i uvedeno. Na Smlouvu je proto třeba dle názoru soudu pohlížet jako na případ lichvy ve smyslu ust. § 1796 o.z. Možnost moderace těchto„ poplatků“ podle § 577 o.z. přitom dle názoru soudu do úvahy nepřipadá, protože její podmínkou je dle § 576 o.z. právní závěr o toliko částečné neplatnosti Smlouvy. Vzhledem k charakteru podnikání [právnická osoba] jako poskytovatele nebankovních půjček, které se jeví být založeno na vysokých poplatcích vyvažující zvýšené podnikatelské riziko při poskytování úvěrů osobám s obvykle horší platební morálkou, které by u standardních bankovních subjektů úvěr patrně nezískaly (či alespoň ne tak rychle a flexibilně), je zřejmé, že za úrok a poplatky ve výši obvyklé u bankovních institucí by [právnická osoba] úvěr neposkytla.

24. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že soudě podle obsahu spisu z procesního hlediska převážně úspěšné žalované žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.