11 C 87/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 27 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 9 600 Kč za dobu od 11. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 18 050 Kč s úrokem kapitalizovaným za dobu do 1. 11. 2022 ve výši 10 268,68 Kč, s úrokem ve výši 21,27% p.a. z částky 20 000 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu do 1. 11. 2022 ve výši 4 827,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 20 000 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do 10. 11. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 10 400 Kč za dobu od 11. 11. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 27. 4. 2023 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 27 650 Kč s úrokem kapitalizovaným za dobu do 1. 11. 2022 ve výši 10 268,68 Kč, s úrokem ve výši 21,27 % p.a. z částky 20 000 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za dobu do 1. 11. 2022 ve výši 4 827,78 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 20 000 Kč za dobu od 2. 11. 2022 do zaplacení. Tvrdila, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jako [právnická osoba]) dne 17. 12. 2018 s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jako Smlouva), když předtím s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet tak, že se žalovaného dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace ověřila z dalších dokladů vyžádaných od žalovaného (výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy), když neprokázání povinnosti řádného zjištění úvěruschopnosti žalovaného dle názoru žalobkyně ostatně nezpůsobuje absolutní neplatnost Smlouvy, a na jejím základě žalovanému poskytla v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s úrokem 21,27 % p.a. kapitalizovaným dopředu na částku 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 10 400 Kč splatit v 78-ti týdenních splátkách á 485 Kč počínaje první splátkou splatnou 24. 12. 2018 a konče poslední splátkou splatnou 15. 6. 2020. Žalovaný však uhradil toliko částku 10 400 Kč, z níž částka 3 400 Kč byla započtena na úrok, částka 3 950,07 Kč na poplatek za administrativní činnost a částka 2 799,93 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek, přičemž poslední platba byla ze strany žalovaného učiněna dne 22. 10. 2021 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, přičemž k tomuto datu byla pohledávka vyčíslena na částku 34 650 Kč, která obsahovala i navýšení, které však žalobkyně žalovanému neúčtuje a požaduje na jistině částku 20 000 Kč, na úhradách za služby částku 7 650 Kč, a dále úroky, jak jsou specifikovány výše. Žalovaný však žádnou z těchto dlužných částek neuhradil, ač jej k tomu žalobkyně předžalobní upomínkou marně vyzývala. Při jednání dne 28. 11. 2023 žalobkyně na své žalobě setrvala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla doručena do vlastních rukou již dne 10. 11. 2023. K jednání dne 28. 11. 2023 se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou.

3. Soud proto věc projednal a rozhodl bez účasti žalobkyně a žalovaného, přičemž ve věci provedl následující důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil: - z výpisu žalobkyně z OR (CEPR) soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. - z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 ve spojení s podacím lístkem (CEPR), že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že své pohledávky ze Smlouvy postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 žalobkyni. - z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2023 ve spojení s podacím lístkem (CEPR), že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky ze Smlouvy, kterou vyčíslila částkou 34 650 Kč. - z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr z 17. 12. 2018 (CEPR), že žalovaný v souvislosti s uzavřením Smlouvy o sobě uvedl, že bydlí s partnerkou v nájemním bydlení, pracuje jako OSVČ s příjmem 13 800 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 1 480 Kč, osobní výdaje 6 400 Kč a další výdaje (sociální a zdravotní pojištění, nedoplatky na daních) 2 200 Kč, celkem tedy 10 080 Kč. V souvislosti s ověřením finanční situace předložil výpis ze živnostenského rejstříku, daňové přiznání a faktury za elektřinu, plyn, vodu a telefon. - ze Smlouvy (CEPR), že [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 17. 12. 2018 smlouvu [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se tento úvěr spolu s úrokem 3 400 Kč, administrativním poplatkem 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 10 400 Kč zavázal splatit formou 78 týdenních splátek á 485 Kč počínaje první splátkou splatnou sedmého kalendářního dne po uzavření smlouvy. - nahlédnutím do ISASu (ÚZ čl. 12v) soud zjistil, že na majetek žalovaného byly v roce 2016 a v roce 2017 nařízeny exekuce, přičemž z elektronických dokumentů u nich uložených se nepodává, že by do současné doby (natož do uzavření Smlouvy dne 17. 12. 2018) bylo do těchto spisů založeno oznámení o zániku exekuce vymožením.

4. Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je dále neuvádí ani nehodnotí.

5. Provedeným dokazováním učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný, na jehož majetek bylo v té době vedeno více exekucí, dne 17. 12. 2018 vyplnil formulář žádosti o spotřebitelský úvěr, v němž o sobě uvedl, že žije v nájemním bytě s partnerkou a pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem 13 800. Jeho výdaje za nájemné činily 1 480 Kč, osobní výdaje 6 400 Kč a další výdaje (za sociální a zdravotní pojištění OSVČ, nedoplatky na daních atd.) 2 200 Kč, přičemž předložil výpis z živnostenského rejstříku, daňové přiznání a faktury za elektřinu, plyn, vodu atd. Ve stejný den [právnická osoba] se žalovaným uzavřela Smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s dopředu zkalkulovaným úrokem 3 400 Kč, poplatkem za„ administrativní činnost“ 4 000 Kč a poplatkem za„ hotovostní inkaso splátek“ 10 400 Kč [právnická osoba] splatit formou 78 týdenních splátek ve výši 485 Kč (poslední ve výši 455 Kč), z nichž první byla splatná sedm kalendářních dnů od uzavření Smlouvy. Dle tvrzení žalobkyně však žalovaný splatil celkem pouze částku 10 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek [právnická osoba] postoupila svou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Pokud se týká skutkových tvrzení žalobkyně o tom, že její předchůdkyně [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně vyjma výše uvedeného formuláře nepředložila ničeho.

6. K výzvě soudu při jednání dne 28. 11. 2023 zástupce žalobkyně uvedl, že pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti v rejstřících (včetně exekučního), doklady o tom, pokud již nejsou součástí spisu, není schopen předložit. Skutečnost, že žalovaný jako výdaj za nájemné uvedl pouze částku 1 480 Kč, si vysvětluje tak, že na úhradě nájemného se mohla zvýšenou měrou podílet partnerka žalovaného. Toto tvrzení je však pouhou spekulací zástupce žalobkyně, nikoli skutkovým tvrzením jako takovým.

7. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou z předloženého oznámení o postoupení pohledávky.

11. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k následujícím závěrům.

12. Soud především předesílá, že z obsahu Smlouvy vyplývá, že žalovaný při jejich uzavírání nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, když Smlouva je ostatně nadepsána jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“. Oproti tomu skutečnost, že [právnická osoba] při uzavírání smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z. a tudíž ji bylo možno považovat za podnikatele, je evidentní. Soud proto předmětné právní jednání (uzavření smlouvy o úvěru mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným) posuzoval v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních ZSÚ.

13. Pokud žalobkyně tvrdila, že [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 17. 12. 2018 Smlouvu, bylo sice prokázáno, že k tomuto právnímu jednání došlo, nicméně soud nemohl přehlédnout, že nebylo prokázáno, že [právnická osoba] při jejím uzavírání splnila svou povinnost uvedenou v cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ a zjistila od žalovaného dostatečné informace k posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně doložila pouze žalovaným vyplněný formulář žádosti o spotřebitelský úvěr, avšak pouze z něj závěr o splnění povinnosti uvedené v ust. § 86 odst. 1 ZSU soud učinit nemohl, když kusé informace o výdělkových a zejména výdajových poměrech žalovaného nebylo možno nijak ověřit a některé z nich vzbuzovaly pochybnosti samy o sobě. Konkrétně informace o výši nájemného (částka 1 480 Kč se i na místní poměry jeví nepřiměřeně nízká) i informace o výši plateb za sociální a zdravotní pojištění (v roce 2018 činila minimální záloha na sociální pojištění pro podnikatele 2 189 Kč a minimální záloha na zdravotní pojištění 2 024 Kč, což je celkem výrazně více, než žalovaným uváděná částka 2 200 Kč) nepochybně vyžadovala přinejmenším výzvu žalovanému k bližšímu vysvětlení.

14. Nadto žalobkyně ani netvrdila, že by [právnická osoba] před uzavřením Smlouvy prováděla šetření žalovaného v příslušných databázích (NRKI, SOLUS apod.), anebo alespoň lustraci v rejstříku exekucí. Je zřejmé, že pokud by tak učinila, zjistila by údaje o exekucích již vedených na jeho majetek, a úvěr by mu neposkytla.

15. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně neoznačila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že [právnická osoba] od žalovaného vyžádala nějaké listiny, když žádné z listin označených v žádosti o úvěr nedoložila (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018: Věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.)

16. Rovněž zjevné narušování veřejného pořádku ve smyslu ust. § 588 o.z. je v tomto případě dle názoru soudu evidentní, protože sjednávání spotřebitelských úvěrů s dlužníky, kteří nejsou schopni je splácet, tyto osoby i jejich rodiny dostává do mimořádně špatné sociální situace (sociální pasti) s významně negativními celospolečenskými dopady. Je tedy zřejmé, že následkem porušení povinnosti uvedené v cit. ust. § 86 ZSÚ je absolutní (nikoli toliko relativní) neplatnost smlouvy o úvěru, jak žalobkyně ve své žalobě nesprávně uváděla. Lze ostatně odkázat jak na bohatou judikaturu soudů nižších stupňů (namátkou např. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020 sp.zn. 38 C 25/2020), tak zejména i na závěry, k nimž Ústavní soud dospěl ve svém usnesení ze dne 6. 10. 2021 sp.zn. Pl.ÚS 3/20, při němž vycházel z dřívějšího rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 sp.zn. C 679/18). Lze rovněž připomenout, že i zákonodárce s účinností od 29. 5. 2022 přistoupil ke změně formulace ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ ve prospěch závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a do textu zákona v podstatě přejal závěr, k němuž Soudní dvůr Evropské unie ve výše uvedeném rozsudku dospěl. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěru i bez návrhu žalovaného posoudil jako právní jednání absolutně neplatné dle cit. ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 ZSÚ a nikoli pouze jako právní jednání relativně neplatné ve smyslu ust. § 586 o.z.

17. Za této situace vznikla žalovanému dle ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSU povinnost vrátit jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě tak žalovaný dosud zcela neučinil, neboť dle tvrzení žalobkyně [právnická osoba] na úhradu tohoto svého dluhu uhradil částku 10 400 Kč, avšak jistina činila 20 000 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni uhradit rozdíl ve výši 20 000 Kč – 10 400 Kč = 9 600 Kč. Pokud se týká splatnosti tohoto dluhu, o možnostech žalovaného plnit žalobkyni ve smyslu ust. 87 odst. 1 ZSU se soudu pro jeho naprostou procesní pasivitu nepodařilo nic bližšího zjistit, proto při stanovení splatnosti vycházel dle obecného ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. z doručení žaloby, k němuž došlo dne 10. 11. 2023. Soud proto žalovanému vedle pohledávky samotné uložil podle cit. ust. § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. (kterou žalobkyně požadovala a která je nižší než ta zákonem stanovená) za dobu od 11. 11. 2023 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

18. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že soudě podle obsahu spisu z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.