11 C 93/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená datum narození bytem adresa o snížení výživného

I. Žaloba, aby bylo sníženo výživné naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 13. 9. 2021, č.j. , Anonymizováno, -51, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 3. 2024 ve znění doplnění doručeného soudu dne 4. 6. 2024 (čl. 3) domáhal se žalobce snížení své vyživovací povinnosti k žalované naposledy stanovené rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 9. 2021, čj. , Anonymizováno, -51 (dále jako Rozsudek) tak, aby zpětně s účinností od 14. 7. 2022 činilo částku 300 Kč měsíčně. Tvrdil, že se nachází v tíživé životní situaci, již nevlastní byt a z důvodu závislosti se mu nedaří dlouhodobě udržet zaměstnání. Na živobytí si vydělává příležitostnou prací a žil i z prodeje svých věcí. Od měsíce 3/2024 si vyřídil dávky hmotné nouze, kdy je mu vypláceno 3 130 Kč, které mu byly následně zastaveny z důvodu vrácení přeplatku z exekuce. Hledá si zaměstnání, zatím bez úspěchu, ale v budoucnu by si chtěl svou situaci příjmem ze zaměstnání zlepšit. O (zpětné) snížení výživného žádá proto, aby měl možnost dluh postupně uhradit.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Přípisem doručeným soudu dne 6. 8. 2024 (čl. 10) uvedla, že od doby vydání Rozsudku její životní náklady vzrostly, zvýšily se především náklady na dopravu, její měsíční náklady na bydlení činí 4 000 Kč, počínaje měsícem 9/2024 bude pokračovat v navazujícím magisterském studiu a minimálně následující dva roky nebude schopna se plně sama živit, byť se snaží o přivýdělek formou brigády jako , Anonymizováno, Dále připomněla, že při stanovení výživného je třeba vycházet i z potenciálních možností a schopností žalobce, kdy poukázala na skutečnost, že žalobce nedoložil, že by se v době po 14. 7. 2022 snažil aktivně najít zaměstnání a nedoložil výdělky z příležitostné práce a z prodaných věcí, nedoložil ani své zdravotní či jiné omezení. Pokud se týká bytu, ten nadále obývá, pouze jej převedl na svou matku , jméno FO, . Při jednání dne 5. 11. 2024 na svém stanovisku setrvala.

3. Žalobce se k jednání nařízenému na den 5. 11. 2024 bez předchozí omluvy nedostavil a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Při jednání dne 5. 11. 2024 soud provedl následující důkazy, z nichž vzal za prokázané:- ze sdělení ÚP (čl. 4), že žalobce od měsíce 3/2024 pobírá dávky v hmotné nouzi ve výši 3 130 Kč a od 4. 3. 2024 je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, bez nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti.- ze sdělení ÚP (čl. 5), že žalobce v době od 14. 7. 2022 do 29. 2. 2024 dávky hmotné nouze nepobíral.- z průkazky (čl. 6), že žalobci byla vystavena průkazka uchazeče o zaměstnání.- z poštovní poukázky typu C, že dne 7. 3. 2024 žalobce žalované zaslal částku 1 000 Kč.- z potvrzení o zdanitelném příjmu za měsíce 5 – 7/2024 (čl. 11), že žalovaná v těchto měsících u zaměstnavatelky , jméno FO, dosáhla zdanitelného příjmu ve výši 16 328 Kč.- ze smlouvy o nájmu bytu (čl. 12 a násl.), že byt č. , hodnota, o velikosti 2+1 a podlahové ploše 62 m2 na , adresa, byl přenechán do nájmu sl. , adresa, s tím, že spolu s ní jej obývají další tři spolubydlící (mezi nimi i žalovaná) a že nájemné včetně záloh na služby spojené s nájmem činí 16 000 Kč měsíčně.- z výpisu z účtu žalované za měsíc 4/2024 (čl. 15 a násl.), že žalovaná v tomto měsíci vynaložila za dopravu celkem částku 1 054 Kč.- z oznámení o přijetí ke studiu (čl. 19), že žalovaná byla navržena k přijetí ke studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pro školní rok 2024/2025.- z potvrzení o studiu (čl. 20), že žalovaná byla v akademickém roce 2023/2024 studentkou třetího ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, přičemž do tohoto studia se zapsala dne 9. 9. 2021.- z výplatních pásek (čl. 21 a násl.), že žalovaná v měsíci 5 a 6/2024 pracovala v , Anonymizováno, na dohodu o provedení práce.- z potvrzení zaměstnavatele , adresa, (čl. 26 a násl.), že matka žalované v období od 7/2022 do 12/2022 dosáhla průměrného příjmu 28 715,30 Kč, v období od 1/2023 do 12/2023 dosáhla průměrného příjmu 34 141,60 Kč a v období od 1/2024 do 9/2024 dosáhla průměrného příjmu 32 211 Kč.- z Rozsudku, že s účinností od 1. 9. 2021 byla vyživovací povinnost žalobce k žalované stanovena na částku 5 000 Kč měsíčně, přičemž soud vycházel z následujících poměrů účastníků:na straně žalobce – Žalobce nikde nepracoval, přestože byl všude dostatek volných míst, nebyl veden registru pojištěnců jako OSVČ, v evidenci uchazečů o zaměstnání u ÚP byl od 22. 2. 2021 bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Pokud by pracoval, dosahoval by příjmu mezi 27 000 Kč a 30 000 Kč měsíčně čistého. Vlastnil byt 3+1, kde bydlel sám. Žádné zdravotní omezení nedoložil.na straně žalované – Žalovaná byla studentkou prvního ročníku Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a studovala formou prezenčního studia. Bydlela v podnájmu s náklady cca 5 000 Kč, musela si koupit učebnice, vyřídit průkaz ISIC za 450 Kč, byla zdravá a její potřeby jsou úměrné jejímu věku.na straně matky žalované – že její měsíční příjem činil 21 500 Kč měsíčně.

5. Oproti tomu z žalobcem předloženého důkazu příjmovým dokladem na čl. 7 soud žádné skutkové zjištění učinit nemohl, neboť jako plátce je zde uvedena třetí osoba , jméno FO, . Stejně tak z kopie druhé strany podacího lístku, na níž byl napsán text „15. 3. 2024, 2000,-, , jméno FO, “, kdy tato listina napsaná patrně žalobcem neměla žádnou důkazní hodnotu.

6. Další důkazy účastníci k prokázání svých rozhodných tvrzení neoznačili.

7. Protože že žalobce k jednání dne 5. 11. 2024 bez omluvy nedostavil, nemohl jej soud vyzvat k doplnění rozhodných tvrzení a k označení důkazů k jejich prokázání.

8. Závěr o skutkovém stavu, který soud takto provedeným dokazováním učinil, lze shrnout tak, že poměry účastníků se oproti těm, které tu byly v době vydání Rozsudku, v podstatě nezměnily. Tento závěr platí především pro žalobce, který stejně jako v době vydání Rozsudku nepracuje, ačkoli by pracovat mohl, když volných pracovních míst je stále dostatek, nedokládá žádné objektivní potíže na své straně, které by mu v získání zaměstnání bránily, tudíž potencionalita jeho příjmu nadále významně přesahuje jeho skutečný příjem. Jediným rozdílem na jeho straně je, že dle svého tvrzení již nevlastní byt, v němž bydlí, což žalovaná sice připouští, avšak s tím, že předmětný byt převedl na svou matku. Poměry žalované rovněž zůstaly stejné, žalovaná nadále studuje, snížily se její výdaje na bydlení, kdy nyní platí pouze 4 000 Kč měsíčně, avšak zvýšily se její náklady na dopravu. Lze ostatně důvodně předpokládat, že i ostatní její výdaje se zvýšily minimálně o inflaci. Část svých nákladů je schopna zajistit z výnosu příležitostných prací, což lze vnímat jako projev nutnosti za situace, kdy žalobce jí dle jejích tvrzení na dlužném výživném uhradil pouze částku 6 000 Kč. Poměry matky žalované se pak zlepšily, kdy u nového zaměstnavatele dosahuje vyššího příjmu.

9. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) Rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustné od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

10. Po právní stránce soud žalobu posoudil zejména podle shora uvedeného ustanovení o.s.ř. a dospěl k závěru, že není důvodná. Z provedeného dokazování předně nevyplývá, že by se poměry účastníků podstatným způsobem změnily. Pokud se týká žalovaného, jeho poměry se od vydání Rozsudku nezměnily prakticky vůbec, žalovaný především nadále nepracuje, ač pracovat může, tudíž potencionalita jeho příjmů nadále vysoce překračuje jeho skutečný příjem. K jistým změnám došlo pouze na straně žalované a matky žalované, tyto změny však důvody pro snížení výživného neskýtají. Soud proto žalobu žalobce zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím ke skutečnosti, že z procesního hlediska zcela úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.