110 C 17/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Halamíčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 83 225 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 83 225 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 18. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9.9.2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 83 225 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobce uváděl, že žalovaný byl u žalobce veden v evidenci uchazečů o zaměstnání (od 01.10.2016 do 14.05.2017). Evidence byla žalovanému ukončena z důvodu nástupu do zprostředkovaného zaměstnání na dobu určitou od 15.05.2017 do 31.10.2017, s týdenní pracovní dobou 40 hodin, u zaměstnavatele [územní celek] - toto pracovní místo (pomocný dělník) bylo vytvořeno jako tzv.„ pracovní příležitost v rámci veřejně prospěšných prací“ podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, s finanční podporou z národního projektu„ Nové pracovní příležitosti - Veřejně prospěšné práce“, a to podle podmínek dohodnutých v Dohodě o vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací a poskytnutí příspěvku spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. VSA-VZ-75/ 2017; tato dohoda mezi zaměstnavatelem (obcí [obec]) a žalobcem („ úřadem práce“) byla uzavřena dne 09.05.2017. Příspěvek na vytvoření pracovního místa byl žalobcem poskytován podle článku III. dohody. Mzdové náklady vyplacené žalobcem na osobu žalovaného od 15.5.2017 do 31.10.2017 činily celkem 83 225 Kč. Veřejně prospěšnými pracemi jsou podle zákona o zaměstnanosti časově omezené pracovní příležitosti, které zaměstnavatel vytváří k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Primární podmínkou je tedy skutečnost, že na veřejně prospěšné práce nastoupí uchazeč o zaměstnání, který je veden v evidenci úřadu práce a není možno mu zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. Tyto podmínky byly žalovaným splněny. Pravomocným rozhodnutím úřadu práce (tedy žalobce) ze dne 08.11.2019, č.j. VSB-1147/2019-RF, byl však žalovaný zpětně ode dne 22.12.2016 sankčně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti podle § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. V důsledku porušení zákonné povinnosti a zpětného vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání žalovaný pozbyl ode dne 22.12.2016 (tedy též zpětně) status uchazeče o zaměstnání, a tudíž v době uzavření dohody o vytvoření pracovních příležitostí a v době umístění žalovaného na veřejně prospěšné práce žalovaný nesplňoval podmínku pro umístění na vytvořené pracovní místo a příspěvek nesměl být žalobcem poskytován. Žalovaný tak podle žalobce svým jednáním zavinil, že finanční prostředky vynaložené na vytvoření pracovního místa v rámci veřejně prospěšných prací ve výši 83 225 Kč byly žalobcem poskytnuty neoprávněně. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 83 225 Kč, žalovaný však nic nezaplatil. Žalobce se proto obrací podanou žalobou na soud. Žalobce dále na výzvu soudu doplnil žalobní tvrzení tak, že na základě uzavřené Dohody č. [anonymizováno] [rok] zaměstnavatel ([územní celek]) vytvořil pracovní místo a obsadil jej žalovaným, který v té době splňoval podmínky pro své umístění (uchazeč vedený v evidenci…). Veřejně prospěšné práce žalovaný u tohoto zaměstnavatele vykonával podle pracovní smlouvy v době od 15.05.2017 do 31.10.2017 a zaměstnavatelem vynaložené prostředky na mzdu žalovaného, včetně pojistného a dalších odvodů, žalobce zaměstnavateli refundoval formou příspěvku. Příspěvek na mzdové náklady žalovaného byl žalobcem vyplácen měsíčně, převodem na účet zaměstnavatele (po doložení vyúčtování nákladů vynaložených na žalovaného). Žalobcem vyplacená částka 83 225 Kč se dostala do dispozice zaměstnavatele, byla zaměstnavateli vyplacena převodem na jeho účet a představuje příspěvek na vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací, refundaci prostředků na mzdy, včetně sociálního a zdravotního pojištění, vynaložených zaměstnavatelem na žalovaného v době od 15.05.2017 do 31.10.2017. Zaplacení částky 83 225 Kč požaduje žalobce po žalovaném z titulu náhrady škody (§ 2910 OZ). Žalovaný porušil povinnost stanovenou v § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, v důsledku čehož byl ve správním řízení pravomocně zpětně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 22.12.2016, tím zpětně od toho dne pozbyl status uchazeče o zaměstnání a nesplňoval tedy od 22.12.2016 podmínku pro své umístění na vytvořené pracovní místo. Žalovaný tak způsobil žalobci škodu, neboť svým protiprávním jednáním zavinil, že finanční prostředky vynaložené na vytvoření pracovního místa v rámci veřejně prospěšných prací, tzn. poskytnutí příspěvku ve výši 83 225 Kč, byly žalobcem poskytnuty neoprávněně. Žalovaný v době svého vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání (od 01.10.2016) porušil povinnost oznámit žalobci výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nejpozději v den nástupu k výkonu této činnosti. Žalovaný později sám, v nové evidenci od 1. 6. 2019, při osvědčování skutečností rozhodných pro nárok na podporu v nezaměstnanosti, žalobci dne 7. 6. 2019 doložil potvrzení o zaměstnání u zaměstnavatele [právnická osoba] na dohodu o provedení práce od 22. 12. 2016 do 31. 5. 2018 (jako řidič taxi). K výkonu činnosti tak žalovaný nastoupil dne 22. 12. 2016, tuto skutečnost však žalobci nejpozději dne 22. 12. 2016 neoznámil. Porušení povinnosti tak nastalo 22. 12. 2016 a trvalo do 7. 6. 2019, kdy žalobce toto porušení povinnosti žalovaným z vlastní činnosti zjistil. O oznamovací povinnosti byl žalovaný žalobcem poučen při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání dne 3. 10. 2016, což potvrdil vlastnoručním podpisem na žádosti, a společně s žádostí o zprostředkování zaměstnání převzal i podrobné písemné vyhotovení základního poučení s uvedením této oznamovací povinnosti. Žalovaný byl v evidenci Úřadu páce ČR veden opakovaně od 25. 2. 1991 celkem 12 x, vždy na základě své nové písemné žádosti o zprostředkování zaměstnání, v každé evidenci byl žalobcem poučen o podmínkách zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o právech a povinnostech uchazeče o zaměstnání, s každou podanou žádostí převzal i podrobné písemné vyhotovení základního poučení, tudíž o své povinnosti oznámit žalobci vznik, existenci nebo výkon jakéhokoliv zaměstnání v době zařazení nebo vedení v evidenci, včetně výše výdělku, věděl. Rovněž tak byl poučen a věděl o oznamovacích lhůtách i o následcích nesplnění povinnosti uchazeče o zaměstnání. Veřejně prospěšné práce jsou nástrojem aktivní politiky zaměstnanosti určeným na podporu zaměstnávání uchazečů o zaměstnání. Základní podmínkou přiznání příspěvku je, že přijímaný zaměstnanec je v době vyřizování žádosti o VPP evidovaným uchazečem o zaměstnání. Žalobce tímto nástrojem podporuje pouze ty uchazeče, kteří pro své individuální charakteristiky nemohou bez použití tohoto nástroje nalézt vhodné zaměstnání. Žalovaný splňoval všechny podmínky, proto byl žalobcem v průběhu jeho evidence od 1. 10. 2016 vybrán, zaměstnavateli k výkonu VPP od 15. 5. 2017 do 31. 10. 2017 doporučen, a příspěvek na jeho zaměstnávání byl poskytnut. Příspěvek zaměstnavateli žalobce poskytl ve výši vynaložených prostředků na mzdy žalovaného, včetně pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu zaměstnance, v měsíční výši maximálně 15 000 Kč. Na základě zaměstnavatelem provedeného doloženého vyúčtování nákladů byla žalobcem ověřena výše skutečně vyplacených mzdových nákladů na žalovaného a částek odvedeného pojistného. Žalovaný u zaměstnavatele ([územní celek]) na VPP pracoval v době od 15. 5. 2017 do 31. 10. 2017, za toto období odpracoval celkem 112 dní a 888 hodin, hrubá mzda zúčtovaná žalovanému k výplatě činila celkem 90 342 Kč, odvedené pojistné zaměstnavatele celkem 30 717 Kč a čistá mzda žalovanému byla vyplacena ve výši celkem 62 050 Kč. Jelikož byl žalovaný z evidence uchazečů o zaměstnání vyřazen zpětně (podle § 30 odst 3 zákona o zaměstnanosti) dnem nesplnění oznamovací povinnosti, tj. ode dne 22. 12. 2016, pak v době vyřizování žádosti o VPP (od 24. 4. 2017) a následného doporučení a umístění žalovaného na VPP k zaměstnavateli ([územní celek]) uchazečem o zaměstnání nebyl. Příspěvek byl tudíž poskytnut neoprávněně a neúčelně, jelikož nebyl poskytnut k umístění uchazeče o zaměstnání. Žalovaný je odpovědný za vrácení poskytnutého příspěvku, jelikož byl příspěvek neoprávněně poskytnut jeho zaviněním. Povinnost vrátit příspěvek žalovaným vyplývá i z vyjádření Ministerstva práce a sociální věcí ČR – odboru kontrol evropských programů s odkazem na § 2910 Občanského zákoníku. Zaplacení částky 83 225 Kč s příslušenstvím požaduje žalobce po žalovaném z titulu náhrady škody způsobené porušením právní povinnosti dle § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, když zákonným důsledkem porušení povinnosti bylo zpětné vyřazení žalovaného z evidence uchazečů o zaměstnání, tj. zpětně ztráta titulu uchazeče o zaměstnání oprávněného využívat služeb Úřadu práce ČR a nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Existenci příčinného vztahu mezi porušením právní povinnosti žalovaným a vznikem škody na straně žalobce spatřuje žalobce v tom, že žalovaný zpětně ode dne 22. 12. 2016 nebyl uchazečem o zaměstnání a příspěvek tak nebyl poskytnut k umístění uchazeče o zaměstnání.

2. Žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou, podle obsahu svých vyjádření navrhoval její zamítnutí. Upozorňoval na to, že žalobce chce zaplatit (vrátit zpět) peníze, které žalovaný dostal od obce ([obec]) za vykonanou práci. Žalovaný si je vědom, že v době výkonu té práce pro obec ještě jezdil taxíkem, bylo to o sobotách a nedělích - dělal takovouto„ druhou práci“, následně došlo ke kontrole z finančního úřadu, a tak se na to přišlo. Žalovaný nesouhlasil s tím, aby musel vracet celou navrhovanou částku. Není schopen vymezit část předmětu řízení, kterou by„ uznával“. Mrzí jej, že nenahlásil danou skutečnost ohledně druhého (dalšího) zaměstnání, byla to chyba. Avšak požadavek vrátit takto vysokou částku poté, co práci (pro [územní celek]) odvedl, považuje za nemístné. Řádně odvedl práci pro [územní celek], a to, že vedle toho ještě ve volném čase přijal jinou práci a přivydělal si kolem 4 000 Kč měsíčně, nepovažuje za tak velký prohřešek, aby měl vracet celý příspěvek žalobci.

3. Soud v průběhu řízení zjistil, že žalovaný je v oddlužení, tzn. že je osobou, vůči které je vedeno insolvenční řízení. Bylo tedy namístě zhodnotit, zda řízení o podané žalobě může být vedeno a zda v něm může být věcně rozhodnuto. Z rozhodnutí insolvenčního soudu (Krajského soudu v Ostravě) ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka] se podává, že byl zjištěn úpadek dlužníka [celé jméno žalovaného] a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. V této občanskoprávní věci je žalován (a projednáván) tvrzený nárok na náhradu škody, přičemž z podání žalobce (text žaloby na č.l. 3 spisu) vyplývá, že k úhradě částky představující tvrzenou škodu byl žalovaný vyzván žalobcem v únoru roku 2000 a lhůta dle hmotněprávní výzvy měla uplynout v březnu roku 2000. I kdyby tedy nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení předmětné částky vznikl, stal by se splatným v březnu 2000, tedy po zjištění úpadku a povolení oddlužení. (Na tom nic nemění skutečnost, že k tvrzenému porušení povinnosti žalovaným mělo dojít již dříve, totiž 22. 12. 2016, a jsou vymáhány prostředky vyplacené v době od 15.5.2017 do 31.10.2017. Tato data neznamenají totiž ještě vznik případného nároku vůči žalovanému a jeho splatnost.) O věci tedy lze vést občanskoprávní sporné řízení a lze o ní dle názoru soudu meritorně rozhodnout.

4. Z důkazů provedených v řízení učinil soud následující skutková zjištění: -) z listiny„ Dohoda o vytvoření pracovních příležitostí v rámci veřejně prospěšných prací a poskytnutí příspěvku spolufinancovaného ze státního rozpočtu a Evropského sociálního fondu č. [anonymizováno] [rok]“ (č.l. 4 a násl. spisu), že smluvními stranami dohody byly Úřad práce České republiky na straně jedné a [územní celek] (označená jako„ zaměstnavatel“) na straně druhé (oba subjekty jsou vymezeny dalšími údaji), dohoda byla uzavřena s odkazem na ustanovení zákona o zaměstnanosti, kdy úřad práce má poskytnout zaměstnavateli příspěvek na vytvoření pracovního místa v rámci veřejně prospěšných prací. Je vymezeno, že zaměstnavatel vytvoří pracovní příležitost - jedno pracovní místo„ pomocný dělník“ s týdenním úvazkem 40 hod., a to v době od 15. 5. 2017 do 31. 10. 2017. Pracovní místo bude obsazeno zaměstnancem, kterého zaměstnavatel přijme do pracovního poměru, úřad práce se pak zavazuje poskytnout zaměstnavateli příspěvek ve výši vynaložených prostředků na mzdy a s tím související pojištění a další platby, maximální výše příspěvku na 1 místo je 15 000 Kč Dohoda dále vymezuje další práva a povinnosti stran, vyúčtovávání příspěvku a jeho proplácení, rovněž v článku VI. vrácení příspěvku (avšak pouze ve vztahu mezi smluvními stranami dohody). Dohoda je datována 9.5.2017 a je podepsána osobami za obě smluvní strany. -) z listiny„ Projednávací list k umístění uchazeče o zaměstnání“ (č.l. 7 spisu), že v listině je vymezen zaměstnavatel [územní celek] a uchazeč o zaměstnání [celé jméno žalovaného], je proveden též odkaz na dohodu č. [anonymizováno] [rok], listina pak obsahuje údaje o žalovaném formulářovým typem vyplnění. Z jejího obsahu je též patrno, že úřad práce doporučil žalovaného na obcí zřizované místo. ([příjmení] doložený jako důkaz není podepsán.) -) z listiny„ Seznámení se zařazením do projektu financovaného z Evropského sociálního fondu“ (č.l. 8 spisu), že v listině je vymezen [celé jméno žalovaného], je proveden též odkaz na dohodu č. [anonymizováno] [rok], žalovaný pak potvrzuje seznámení se s některými údaji a podmínkami projektu; listina je datována 15.5.2017 a podepsána žalovaným. -) z listiny„ Pracovní smlouva“ (č.l. 9 spisu), že jako zaměstnavatel je označena [územní celek], jako zaměstnanec pak [celé jméno žalovaného] (oba subjekty jsou vymezeny dalšími údaji). Zaměstnanec má vykonávat práci jako pomocný dělník, v obci [obec], s dnem nástupu do práce [datum], na dobu určitou do [datum], s úvazkem 40 hod. týdně. Ohledně mzdy se odkazuje na platový výměr. Jsou vymezena některá další práva a povinnosti smluvních stran, listina je datována 15.5.2017 a obsahuje podpisy osob za obě smluvní strany. -) z listiny„ Sdělení“ (č.l. 10 spisu), že ji zaslalo v rámci Úřadu práce ČR Kontaktní pracoviště [obec] Kontaktnímu pracovišti [obec], listina je datována 3.12.2019. Obsahem je sdělení, že dne 21.10.2019 bylo úřadu práce doručeno potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba], ze kterého vyplývá, že od 22.12.2016 vykonával [celé jméno žalovaného] činnost na základě dohody o provedení práce. Zahájení výkonu ale neoznámil. Proto byla (jeho) evidence na úřadu práce zpětně ukončena od 22.12.2016 sankčním rozhodnutím (a nemohla být proto ukončena dne 14.5.2017 nástupem na pracovní místo u [územní celek]). -) z listiny„ Výzva k vrácení finančních prostředků“ (č.l. 11 spisu), že listinu zaslal úřad práce žalovanému, datována je 20.1.2020 a v jejím textu je rekapitulováno, že žalovaný nastoupil [datum] na místo veřejně prospěšných prací u [územní celek], že na pracovní místo (na mzdu žalovaného) byl poskytován z veřejných prostředků příspěvek na základě dohody mezi úřadem práce a obcí [obec], celkem bylo vyplaceno 83 225 Kč, následně však bylo úřadu práce doručeno potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba], z nějž vyplývá, že žalovaný od 22.12.2016 vykonával činnost pro tuto společnost na základě dohody o provedení práce. Zahájení výkonu (práce) však žalovaný neoznámil úřadu práce. Proto byla jeho evidence na úřadu práce zpětně ukončena od 22.12.2016 sankčním rozhodnutím. Příspěvek na pracovní místo tak byl hrazen neprávem, tím vznikla úřadu práce škoda 83 225 Kč a žalovaný je vyzýván k úhradě této částky do 30-ti dnů od převzetí této výzvy. Listina obsahuje otisk razítka úřadu práce a podpis osoby za tento úřad. Byla k ní dále doložena poštovní doručenka s datem doručení 4.2.2020. -) z listiny„ Rozhodnutí“ (č.l. 13 spisu), že listinu vydal Úřad práce ČR, adresována je žalovanému, rozhodnutí je datováno 8.11.2019 a označeno značkami [anonymizováno] [číslo] [rok] a [anonymizováno] [číslo]. Úřad práce rozhodl tak, že [celé jméno žalovaného] se podle § 30 odst. 1 písm. b) bod 1 a odst. 3 zákona o zaměstnanosti vyřazuje z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 22.12.2016 z důvodu nesplnění oznamovací povinnosti dle § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, neboť neoznámil úřadu práce výkon činnosti na základě dohody o provedení práce, která nebrání vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, nejpozději v den nástupu k výkonu této činnosti. V odůvodnění jsou rekapitulovány skutečnosti ohledně evidence žalovaného úřadem práce, jeho umístění k zaměstnavateli [územní celek] a ohledně jeho výkonu práce pro zaměstnavatele [právnická osoba], přičemž hrubá měsíční mzda žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba] byla 4 200 Kč, jednalo se tedy o výkon činnosti, který nebránil zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, neboť výše odměny nepřesáhla polovinu minimální mzdy (4 950 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný výkon takovéto činnosti úřadu práce neoznámil, bylo s ním zahájeno správní řízení o vyřazení z evidence, a tímto rozhodnutím je z evidence vyřazován. Listina obsahuje otisk kulatého úředního razítka úřadu práce a podpis osoby jednající za úřad. K listině byla doložena poštovní doručenka s datem doručení 14.11.2019. -) z listin„ Vyúčtování mzdových nákladů“ (č.l. 16 a násl. spisu), že [územní celek] oznamovala údaje a vyúčtovávala příspěvek úřadu práce v souvislosti s pracovním místem žalovaného. Oznamovala vždy měsíčně hrubou mzdu, odvody pojistného, náhradu mzdy za příp. pracovní neschopnost, součet těchto položek, a dále následoval výpočet příspěvku úřadu práce – ten činil za květen roku 2017 celkem 8 225 Kč a za měsíce červen roku 2017 až říjen roku 2017 vždy 15 000 Kč (v součtu tedy 83 225 Kč). -) z listiny„ Hlášení nesrovnalosti“ (č.l. 29 spisu), že pracoviště úřadu práce hlásilo nesrovnalost zjištěnou na základě potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] ohledně pracovní činnosti vykonávané [celé jméno žalovaného], přičemž ten tuto činnost úřadu práce neoznámil. Hlášení bylo provedeno formulářem správci Evropského sociálního fondu - Ministerstvu práce a sociálních věcí, a to dne 16.12.2019. Reakcí byl přípis - Odpověď na hlášení nesrovnalosti (č.l. 30 spisu) datovaná 14.1.2020, v jejímž textu se mj. uvádí, že výdaje vynaložené na mzdy pana [celé jméno žalovaného] za měsíce květen až říjen 2017 jsou "nezpůsobilými výdaji projektu", a vzhledem k tomu, že k neoprávněnému poskytnutí finančního příspěvku nedošlo jednáním zaměstnavatele [územní celek], nýbrž opomenutím uchazeče, je pan [celé jméno žalovaného] odpovědný za uhrazení nákladů vynaložených na jeho mzdy. Odkazuje se na § 2910 OZ o náhradě škody a úřad práce je nabádán, aby vyzval [celé jméno žalovaného] k vrácení nezpůsobilých výdajů ve výši 83 225 Kč. -) z listiny„ Žádost o zprostředkování zaměstnání“ (č.l. 46 a násl. spisu), že žalovaný podal žádost dne 3.10.2016, v žádost jsou formulářovým způsobem vyplněny údaje o žalovaném, jakož i o jeho posledním předcházejícím zaměstnání (které bylo též u zaměstnavatele [územní celek] a skončilo 30.9.2016), o jeho vzdělání a kvalifikaci. Je též vyplněno, že žalovaný není v pracovněprávním vztahu. Listina je podepsána žalovaným. -) z listiny„ Doplňující poučení o povinnostech uchazeče o zaměstnání“ (č.l. 48 spisu), že listina obsahuje poučení o povinnostech uchazeče, je datována 3.10.2016 a podepsána žalovaným. Vedle jiných povinností je uvedena (tučným písmem) i povinnost oznámit úřadu práce, dojde-li ke vzniku pracovněprávního vztahu (mj. též na základě dohod), kdy hrubý měsíční výdělek nepřesáhne 4 950 Kč, přičemž tuto skutečnost je uchazeč povinen oznámit nejpozději v den jejího vzniku. Listina obsahuje též poučení o tom, že nerespektování uvedených povinností bude posuzováno jako maření součinnosti s úřadem a uchazeč může být vyřazen z evidence. -) z listiny„ Přehled evidencí uchazeče“ (č.l. 51 spisu), že žalovaný byl v evidenci úřadu práce opakovaně od roku 1991, docházelo též opakovaně k jeho umísťování do zaměstnání. V listině je vyznačeno též jeho sankční vyřazení z evidence pro neoznámení skutečnosti od 22.12.2016. -) z listiny„ Potvrzení o zaměstnání“ (č.l. 52 spisu), že společnost [právnická osoba] potvrzuje, že [celé jméno žalovaného] byl u ní zaměstnán od 22.12.2016 do 31.5.2018 jako řidič taxi na základě dohody o provedení práce. -) z listiny„ Potvrzení o výkonu činnosti (nekolidující zaměstnání)“ (č.l. 52v spisu), že společnost [právnická osoba] potvrzuje, že hrubý měsíční příjem [celé jméno žalovaného] za prosinec 2016 činil 4 200 Kč. -) z listiny„ Potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti“ (č.l. 54 spisu), že úřad práce v textu této listiny potvrzuje, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1.10.2016 do 21.12.2016 a v této době mu byla poskytována podpora v nezaměstnanosti. -) z listiny„ Mzdový list“ (č.l. 55 spisu), že listina se týká mzdy [celé jméno žalovaného] u zaměstnavatele [územní celek] v průběhu roku 2017. Hrubá mzda se pohybovala mezi 8 155 Kč měsíčně a 16 806 Kč měsíčně, čistá mzda pak mezi 7 257 Kč měsíčně a 13 633 Kč měsíčně. -) z listiny„ Záznam o zjištěných skutečnostech“ (č.l. 56 spisu), že její obsah konotuje s listinou„ Vyúčtování mzdových nákladů“ (č.l. 16 a násl. spisu), kdy [územní celek] oznamovala údaje a vyúčtovávala příspěvek úřadu práce v souvislosti s pracovním místem žalovaného. Příspěvek úřadu práce činil za květen roku 2017 celkem 8 225 Kč a za měsíce červen roku 2017 až říjen roku 2017 vždy 15 000 Kč (v součtu tedy 83 225 Kč). -) z listin – výpisů z účtu a výplatních listin (č.l. 57 a násl. spisu), že [územní celek] vyplácela žalovanému mzdu v době jeho pracovního poměru -) z listiny„ Mzdový list“ (č.l. 68 spisu), že listina se týká mzdy [celé jméno žalovaného] u zaměstnavatele [právnická osoba] v průběhu roku 2017„ Základní mzda“,„ hrubá mzda“,„ čistá mzda“ i„ částka k výplatě“ jsou vyznačeny ve všech měsících jako 4 200 Kč za měsíc. -) z listiny„ Záznam z jednání s uchazečem o zaměstnání“ (č.l. 71 spisu), že listina je vyhotovena na hlavičkovém papíru úřadu práce, je datována 24.10.2019 a obsahuje zápis o projednání věci s žalovaným na úřadu práce, přičemž je konstatováno, že 7.6.2019 byl na úřad práce doložen zápočtový list žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba], z nějž vyplývalo, že žalovaný byl zaměstnán u takovéto společnosti od 22.12.2016 do 31.5.2018, došlo k „ překryvu“ s evidencí uchazeče na úřadu práce, uchazeč byl vyzýván k doložení potvrzení o začátku výkonu činnosti a o výši výdělku, požadované doklady byly doloženy 21.10.2019. Dne 24.10.2019 se pan [celé jméno žalovaného] dostavil na jednání k úřadu práce, byl seznámen s tím, že od 22.12.2016 do 14.5.2017 došlo k porušení povinnosti neoznámením nekolidujícího zaměstnání, že věc bude řešena sankčním vyřazením od 22.12.2016, že bude vyčíslen přeplatek na podpoře v nezaměstnanosti, a mimo to byl zařazen na veřejně prospěšné práce v rámci projektu dotovaného z evropských fondů, pro podporu nebyly splněny podmínky, tudíž byla vyplacena neoprávněně a„ také zde vznikne přeplatek“. Listinu podepsal žalovaný a osoba jednající za úřad práce. -) z výslechu žalovaného [celé jméno žalovaného] jako účastníka řízení, že pro společnost [právnická osoba] pracoval v roce 2017, a pak ještě v části roku 2018, asi jen do března. Práce představovala v podstatě to, co majitel společnosti představoval - někdy žalovaného potřeboval na dílnu, někdy jako taxikáře, někdy žalovaný např.„ zaskakoval pro nemoc“. Převážně šlo o práci o sobotách a nedělích, asi jen jednou či dvakrát se stalo, že majitel potřeboval i v pracovní den, což byl vždy jen pátek odpoledne či večer. Pokud jde o výši mzdy žalovaného, bylo to zpravidla kolem 4 200 Kč měsíčně, někdy podle žalovaného i méně, asi 3 500 Kč. Žalovaný našel práci pro tuto společnost náhodou, přes známého. Majitel [právnická osoba] jej chtěl nejprve jen jako brigádníka, asi bez smlouvy, ale to nechtěl žalovaný, takže smlouvu měli. Majitel [právnická osoba] také žalovanému sdělil, že po zapracování mu bude podle potřeby pomáhat buď na dílně, což znamenalo v autoservisu, nebo případnou výpomoc, když by někdo byl nemocen, a případně jako taxikář. Pokud jde o ukončení pracovního poměru u [anonymizováno], žalovaný už neví, jestli něco podepisoval, avšak majitel mu v roce 2018 sdělil, že končí s tímto typem podnikání, že auta prodává a že bude už podnikat jen v něčem jiném. Žalovaný tam podle svých poznatků nepracoval do konce května, jen asi do března 2018. Majitel [právnická osoba] je podle něj někde v zahraničí, ve Španělsku, v současnosti není zde (v ČR) a ani žalovanému se nedařilo jej kontaktovat. Žalovaný v současné době pracuje jako taxikář pro jinou společnost, má práci na celý úvazek, jezdí i 14 až 15 hodin denně, má pracovní smlouvu, příjem je různý dle naježděných kilometrů, zaměstnavatel mu platí pojištění, vydělané prostředky dostačují žalovanému na živobytí, nepobírá vedle toho žádné dávky. Žalovaný žije ve společné domácnosti s přítelkyní, ona pracovala také pro obec, v současné době je v nemocnici, dobu (trvání) hospitalizace žalovaný přesně nezná, patrně to bude až několik měsíců. Žalovaný není vlastníkem žádných nemovitých věcí. Automobil, kterým vykonává činnost taxi, je ve vlastnictví zaměstnavatele. Žalovaný sám automobil nemá. Jeho přítelkyně měla automobil, ale v současné době je nabouraný. Žalovaný má jednoho syna, žije již samostatně, mimo domácnost žalovaného, dokončil studium, je soběstačný. Žalovaný je v současné době v insolvenci. Až mu insolvence skončí, rád by začal být činný jako živnostník v oboru malíř, natěrač, lakýrník. Vedle toho má i živnostenský list na nákup zboží a jeho další prodej. V insolvenčním řízení má povoleno oddlužení, splácení by mělo trvat asi ještě 4 roky. Měsíčně splácí asi 6 000 až 7 000 Kč. Žalovaný žije v podnájmu, není vlastníkem nějakých cennějších věcí movitých. Měsíčně za nájem platí 6 500 Kč, dále 940 Kč za dodávku elektřiny, 276 Kč za údržbu společných prostorů, 550 Kč za telekomunikační služby - mobilní telefon, dále si musí naspořit ročně asi 15 000 Kč na otop.

5. Podle § 30 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, uchazeče o zaměstnání krajská pobočka Úřadu práce z evidence uchazečů o zaměstnání rozhodnutím vyřadí, jestliže uchazeč o zaměstnání bez vážných důvodů nesplní povinnost stanovenou v § 25 odst.

3. Podle § 30 odst. 3 shora uvedeného zákona, vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání se provede dnem, kdy nastala některá ze skutečností uvedených v odstavcích 1 a 2. Rozhodnutí o vyřazení nelze vydat po uplynutí 3 let ode dne, kdy nastala skutečnost bránící vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání podle odstavce 1 písm. a), nebo kdy uchazeč o zaměstnání nesplnil povinnost vyplývající z odstavce 1 písm. b). Podle § 25 odst. 3 shora uvedeného zákona, zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání nebrání a) výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo b) výkon činnosti na základě dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na 1 měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy. Uchazeč o zaměstnání je povinen krajské pobočce Úřadu práce výkon této činnosti bez ohledu na výši měsíčního výdělku nebo odměny oznámit při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání nebo nejpozději v den nástupu k výkonu této činnosti, a ve lhůtě stanovené krajskou pobočkou Úřadu práce dokládat výši měsíčního výdělku nebo odměny. V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku měsíční výdělky (odměny) sčítají. Podle § 2910 OZ, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2 odst. 3 OZ, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

6. Soud také předně zvažoval otázku aktivní a pasivní legitimace, tzn. zda právě žalobce (Česká republika - Úřad práce České republiky) je aktivně legitimován k tomu, aby žalobou požadoval předmětné plnění právě po žalovaném (zejm. za situace, kdy smluvní závazky byly uzavřeny mezi úřadem práce a obcí [obec], a dále pak mezi obcí [obec] a žalovaným, jak se podává ze skutkových zjištění shora). Soud nicméně v tomto směru konstatuje, že požadovaná náhrada škody představuje samostatný zavazovací důvod. A má-li tedy žalobce (úřad práce) za to, že mu škodu způsobil svým jednáním (opomenutím) právě žalovaný a žaluje-li peněžní plnění z tohoto titulu, není namístě, aby byla žaloba zamítnuta proto, že by žalobce nebyl aktivně legitimován či žalovaný nebyl pasivně legitimován v této věci.

7. V posuzovaném případě soud činí následující závěry: žalovaný jistě pochybil, když neoznámil úřadu práce v době evidence jako uchazeč o zaměstnání, že navázal pracovněprávní vztah u zaměstnavatele [právnická osoba] na základě dohody o provedení práce. Porušil tím povinnost stanovenou zákonem (§ 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti), o které byl také poučen v písemném poučení, jež podepsal stejného dne, kdy zažádal o zařazení do evidence uchazečů (3.10.2016).

8. Je však nezbytné vážit, zda šlo o pochybení takového charakteru a závažnosti, aby to mělo za následek jednak (zpětné) vyřazení z evidence, a jednak zejména dokonce nutnost vrácení peněžních prostředků, které si žalovaný vydělal odvedenou prací pro zaměstnavatele [územní celek], ba dokonce zaplacení značně vyšší částky, než činil pouhý výdělek - neboť žalobce se nedomáhá jen "vrácení" částky odpovídající výdělku, nýbrž zaplacení částky představující celý příspěvek obci na vytvoření pracovního místa, což je větší objem peněžních prostředků než žalovanému vyplacená mzda.

9. Otázkou, kdy je vyřazení uchazeče z evidence úřadu práce (a s tím spojené právní následky) odpovídajícím řešením, se ve své rozhodovací činnosti dlouhodobě zabývá Nejvyšší správní soud České republiky. Ten např. v rozsudku ze dne 11.5.2021, č.j. 1 Ads 52/2021-31 (jakož i v dalších rozhodnutích v tomto rozsudku citovaných) formuloval a odůvodnil následující závěry a zásady: s ohledem na dalekosáhlé následky vyřazení z evidence je nezbytné se zřetelem na zásadu proporcionality poměřovat míru porušení povinnosti a tvrdostí sankce, kterou zákon s porušením spojuje. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem případu a zohlednit povahu (intenzitu) porušení povinnosti. Úmyslem zákonodárce při zakotvení možnosti vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání nebylo "trestat" uchazeče za každé bagatelní pochybení, ale zajistit, aby výhod spojených s vedením v evidenci nemohly požívat osoby, které své postavení zneužívají a znemožňují úřadu práce vykonávat jeho činnost. Vyřazení z evidence má být až krajním řešením.

10. V posuzovaném případě nelze pominout, že žalovaný si jak peněžní částky vyplacené zaměstnavatelem [územní celek], tak částky vyplacené zaměstnavatelem [právnická osoba] vydělal za odvedenou práci. Nešlo tedy o formu dávek, podpory v nezaměstnanosti apod., nýbrž o částky nabyté z titulu mzdy za práci reálně vykonanou pro tyto zaměstnavatele.

11. Dále je zřejmé, že výkon činnosti pro zaměstnavatele [právnická osoba] byl tzv. "nekolidujícím zaměstnáním" (neboť odměna za něj nepřesáhla polovinu minimální mzdy), byl tedy prací, kterou žalovaný mohl ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti vykonávat i při vedení v evidenci uchazečů - pouze měl takovouto činnost úřadu práce oznámit, což opomněl.

12. Za podstatné také soud považuje to, že výkon práce pro zaměstnavatele [právnická osoba] nikterak neomezil žalovaného v práci pro [územní celek] - výkony zaměstnání spolu nekolidovaly ani časově (pracovní dobou), ani jakoukoli jinou okolností. Výkon jedné práce nepředstavoval překážku pro výkon druhé.

13. A konečně částky, které si žalovaný vydělal za práci pro [právnická osoba], jejíž neohlášení je mu žalobcem vytýkáno, byly podstatně nižší (více než dvojnásobně nižší) než částky vydělané u zaměstnavatele [územní celek] (srov. skutková zjištění shora ze mzdových listů).

14. Ze všech těchto důvodů považuje soud postup úřadu práce, který zpětně vyřadil žalovaného z evidence uchazečů a vymáhá po něm peněžní plnění představující výdělek žalovaného u zaměstnavatele obce Valašská Bystřice (a nadto i náklady na zřízení takovéhoto pracovního místa, tzn. celý příspěvek obci od úřadu práce), za příliš formální a nepřiměřeně tvrdý.

15. Žalovaný se v době evidence aktivně postavil ke hledání pracovní příležitosti, našel si práci nevelkého rozsahu, za níž měsíční odměna nepřesáhla polovinu minimální mzdy, a žalovaný by ji mohl bez problému nadále vykonávat při zařazení v evidenci, pokud by neopomněl formální úkon - ohlášení. Jeho jednání nebylo ani mařením činnosti úřadu práce, ani zneužitím systému. Nezískal tím žádnou nepřiměřenou majetkovou či jinou výhodu.

16. Soud tedy s ohledem na výše uvedené hodnotí vyřazení žalovaného z evidence uchazečů o zaměstnání jako nepřiměřeně tvrdou sankci, a případnou povinnost hradit zpětně peněžní plnění odpovídající příspěvku úřadu práce obci (a zahrnující zejména mzdu vyplacenou žalovanému za práci odvedenou pro obec) za postup (použití právního předpisu), jenž by byl v příkrém rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 OZ). Takové plnění tak nelze v řízení před soudem přiznat.

17. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou a ve výroku I. tohoto rozsudku ji v celém rozsahu zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Procesně úspěšný byl v řízení žalovaný, ten však dle svého závěrečného vyjádření žádné náklady nepožadoval a z obsahu spisu nelze také usuzovat na žádné náklady procesního charakteru, které by bylo možno přiznat k náhradě.