110 C 26/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované o zaplacení 96 032,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 42 898 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabyde toto rozhodnutí právní moci. Nesplní-li žalovaná některou ze splátek řádně a včas, má žalobkyně právo na vyrovnání celé pohledávky, přičemž toto právo může žalobkyně uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 37 078 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 976 Kč za dobu od 30.10.2024 do 27.11.2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 75 176 Kč od 28.11.2024 do 28.11.2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 75 076 Kč od 29.11.2024 do zaplacení, zaplacení částky 16 056,69 Kč a zaplacení úroku ve výši 20 % ročně z částky 74 858,18 Kč od 30.10.2024 do 19.11.2024, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 74 858,18 Kč od 20.11.2024 do 27.11.2024, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 73 778,18 Kč od 28.11.2024 do 28.11.2024, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 73 678,18 Kč od 29.11.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30.10.2024 dosáhne částky 280 339 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 84 575 Kč spolu s úrokem z prodlení a se smluvním úrokem ve výši 71,05 % ročně a zaplacení smluvní pokuty ve výši 18 109,08 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 17. 1. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 77 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a vedle toho zaplatit také úroky ve výši 71,05 % ročně formou 48 měsíčních splátek po 4 867 Kč se splatností vždy k 21. dni každého měsíce počínaje měsícem únor 2024. Žalovaná však dluh nesplácela řádně a včas, ocitla se v prodlení s úhradou sedmé splátky delším než 65 dnů. V důsledku toho došlo k 28. 10. 2024 k zesplatnění celého dluhu v souladu s čl. 6.4 úvěrové smlouvy. Žalovaná uhradila na dluh 6 splátek po 4 867 Kč, po zesplatnění částku 4 800 Kč dne 27. 11. 2024 a částku 100 Kč dne 28. 11. 2024 a nadále dluží na jistině 83 177 Kč, smluvní pokutě 998 Kč, nákladech na vymáhání 400 Kč, smluvní pokutě 18 109,08 Kč a další příslušenství požadované v žalobě.

2. Usnesením ze dne 6. 8. 2025, č. j. 110 C 26/2025-63 bylo řízení částečně zastaveno co do části příslušenství pohledávky a smluvní pokuty.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že při uzavírání smlouvy nebyly dostatečně zkoumány její poměry z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a proto by měla být žaloba částečně zamítnuta ohledně nároků převyšují bezdůvodné obohacení. Navíc šlo o smlouvu obsahující nepřiměřené podmínky (úrok 71,05 % p.a. a smluvní pokuta 0,1 % denně).

4. V rámci provedeného dokazovaní soud z návrhu smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 1. 2024 ve spojení s oznámením žalobkyně o schválení úvěru ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 18. 1. 2024 včetně příloh, dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy, podpisem na dálku zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 1. 2024 uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 77 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem 71,05 % ročně formou splátek po 4 867 Kč měsíčně splatných vždy do každého 21. dne v měsíci. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že mezi stranami bylo článkem 6.3 ujednáno automatické zesplatnění celého úvěru v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení trvajícím 65 dnů s úhradou jakékoliv splátky nebo její části. Dále bylo mezi stranami smluveno, že v případě zesplatnění úvěru se stanou součástí jistiny i doposud nezaplacené úroky (nová jistina čl. 6.4), mezi stranami byly sjednány náklady 200 Kč za každou splátku s níž se žalovaná ocitne v prodlení delším 15 dnů (čl. 6.2), smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku s níž se žalovaná ocitne v prodlení delším než 30 dnů (čl. 6.1) a smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny od zesplatnění úvěru do zaplacení (čl. 6.5). Ze splátkového kalendáře byla zjištěna výše i splatnost jednotlivých splátek se splatností poslední z nich do 21. 1. 2028.

5. Z předsmluvního formuláře ze dne 17. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované před uzavřením smlouvy informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru).

6. Hodnocením klienta ze dne 17. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých od žalované, ověřených jejím občanským průkazem, podle něhož je žalovaná svobodná, má příjem ze zaměstnání ve výši 25 343 Kč a výdaje byly určeny životním minimem ve výši 4 860 Kč, již existujícími splátkami žalobkyni ve výši 5 148 Kč a výdaji na bydlení u rodičů ve výši 3 915 Kč. Reálné výdaje žalované nebyly žádným způsobem ověřeny. Pracovní smlouva prokazující uzavření pracovního poměru na dobu neurčitou nebyla rovněž doložena. Detailem úhrady z účtu žalované byla zjištěna příchozí úhrada z účtu zaměstnavatele , právnická osoba, dne 19. 10. 2023 ve výši 22 030 Kč (mzda), dne 27. 9. 2023 ve výši 10 000 Kč (záloha), dne 19. 9. 2023 ve výši 21 990 Kč (mzda), dne 15. 12. 2023 ve výši 22 010 Kč (mzda).

7. Z výpisu z nebankovního registru bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr již u 9 finančních institucí, přičemž součet zbývajících částek byl vyhodnocen 812 335.

8. Prohlášení klienta bylo zjištěno, že se žalovaná seznámila s informacemi dle § 92 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalované byla na její účet poskytnuta částka 77 000 Kč dne 17. 1. 2024.

10. Z přehledu splácení bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni na dluh celkově 34 102 Kč a do prodlení s úhradou delší než 65 dnů se dostala u sedmé splátky. Poslední platba ve výši 100 Kč byla uhrazena dne 28. 11. 2021 a od té doby žalovaná neuhradila ničeho.

11. Výzvami ze dne 23. 9. 2024 a 22. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek a současně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru.

12. Z oznámení ze dne 28. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně oznámila žalované zesplatnění celého úvěru a vyzvala ji k okamžité úhradě dlužné částky 89 475 Kč.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2025 ve spojení s poštovním archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu.

14. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. 110 C 26/2025-42 vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listinné důkazy, pouze doplnila svá tvrzení v tom smyslu, že se spolehla na prohlášení žalované a lustrace v různých registrech k osobě žalované. Byla si vědoma souběžné úvěrové smlouvy, s nimiž jsou spojeny další výdaje ve výši 5 148 Kč. Doklady k ostatním výdajům nedisponuje. Konstatovala, že posouzení úvěruschopnosti považuje za zcela dostačující.

15. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 o.s.ř. a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin. Návrh žalované na doplnění dokazování spisem Finančního arbitra a nahrávkou hovoru mezi žalobkyní a žalovanou byl pro nadbytečnost zamítnut.

16. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 odst. 1 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Na základě zjištěných skutečností má soud za to, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla schopnost žalované úvěr splácet řádně zkoumána. Žalobkyně zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalované a spolehla se na pravdivost jejích prohlášení. Byl sice doložen příjem ze zaměstnání za tři měsíce, avšak pracovní smlouva prokazující pracovní poměr na dobu neurčitou doložena nebyla. Není proto zřejmé, z čeho žalobkyně dovodila, že žalovaná bude schopna úvěr po sjednanou dobu splácet, navíc za situace, kdy žalobkyně již jeden úvěr žalované poskytla. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má však povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých žalovaným a je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami.

25. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované po formální a materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací. Vycházela-li pouze z listin předložených soudu, musela mít žalobkyně dle výsledku takového posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

26. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před nezodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

27. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet i s úroky a sjednanými poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Současně je kladen důraz na zamezení nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů spotřebitelům bez předchozího posouzení jejich úvěruschopnosti s cílem zabránit zadlužování obyvatel a sankcionovat věřitele za takové jednání, které je v rozporu s unijním právem.

28. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 77 000 Kč, od kterých je nutno odečíst částku 34 102 Kč, kterou žalovaná na předmětnou pohledávku dosud uhradila. Na těchto skutečnostech se žalobkyně i žalovaná shodly. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni částku bezdůvodného obohacení ve výši 42 898 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (tedy úroků z prodlení od tvrzené splatnosti, poplatků, úroků z úvěru i smluvních pokut), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

29. Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z vyjádření žalované vyplynulo, je schopna aktuálně splácet částku 2 500 Kč měsíčně. Soud upustil od dokazování jejích sociálních a majetkových poměrů, neboť žalobkyně tuto výši splátek akceptovala a nevznikl tedy spor o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Současně soud stanovil podle § 1931 o. z. ztrátu výhody splátek, což znamená, že nebude-li splněna byť jediná splátka řádně a včas, stane se celý zbytek pohledávky splatný najednou.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalované jakožto v řízení úspěšnější straně sporu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaná náhradu nákladů řízení výslovně nepožadovala. Výrokem III. rozsudku bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.