110 C 6/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlínou Červenkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 89 943 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 350 Kč, a to ve dvou měsíčních splátkách splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabyde toto rozhodnutí právní moci, přičemž výše první splátky činí částku ve výši 10 000 Kč a výše druhé splátky 7 350 Kč. Nesplní-li žalovaná první splátku řádně a včas, má žalobkyně právo na vyrovnání celé pohledávky.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 35 618 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 698 Kč od 30. 03. 2023 do 17. 04. 2023, z částky 66 833 Kč od 18. 04. 2023 do 18. 05. 2023, z částky 62 968 Kč od 19. 05. 2023 do 26. 03. 2024, z částky 52 968 Kč od 27. 03. 2024 do zaplacení; částky ve výši 30 006 Kč, úroku ve výši 20 % ročně, z částky 62 980,03 Kč od 30. 03. 2023 do 17. 04. 2023, z částky 62 239,03 Kč od 18. 04. 2023 do 18. 05. 2023, z částky 58 374,03 Kč od 19. 05. 2023 do 20. 06. 2023, a úroku ve výši 15 % ročně, z částky 58 374,03 Kč od 21. 06. 2023 do 26. 03. 2024, z částky 48 374,03 Kč od 27. 03. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 03. 2023 dosáhne částky 222 624 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 59 937 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a se smluvním úrokem ve výši 64,6 % ročně a zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 006 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 1. 4. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 66 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a vedle toho zaplatit také úroky ve výši 64,6 % ročně formou 48 měsíčních splátek po 3 865 Kč se splatností vždy k 22. dni každého měsíce počínaje měsícem květen 2022. Žalovaná však dluh nesplácela řádně a včas, ocitla se v prodlení s úhradou sedmé splátky delším než 65 dnů. V důsledku toho došlo k 28. 3. 2024 k zesplatnění celého dluhu v souladu s čl. 6.4 úvěrové smlouvy. Žalovaná uhradila na dluh 8 splátek po 3 865 Kč, po zesplatnění částku 3 865 Kč dne 17. 4. 2023, 3 865 Kč dne 18. 5. 2023 a částku 1 000 Kč dne 26. 3. 2024 a nadále dluží na jistině 59 937 Kč, smluvní pokutě 30 006 Kč a další příslušenství požadované v žalobě.

2. Usnesením ze dne 9. 7. 2025, č. j. 110 C 6/2025-82 bylo řízení částečně zastaveno co do částky 6 969 Kč a části příslušenství.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uznala jistinu v plném rozsahu, neuznala však úrok z prodlení, protože neodpovídá dobrým mravům. Ke svým finančním možnostem splacení dlužné částky uvedla, že je aktuálně schopna pravidelně měsíčně splácet částku 10 000 Kč, aniž by to ohrozilo její základní životní potřeby.

4. V rámci provedeného dokazovaní soud z návrhu smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 4. 2022 ve spojení s oznámením žalobkyně o schválení úvěru ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 4. 4. 2022 včetně příloh, dodatkem č. , hodnota, k návrhu smlouvy, podpisem na dálku zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 4. 2024 uzavřena smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 66 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s úrokem 64,60 % ročně formou splátek po 3 865 Kč měsíčně splatných vždy do každého 22. dne v měsíci. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že mezi stranami bylo článkem 6.3 ujednáno automatické zesplatnění celého úvěru v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení trvajícím 65 dnů s úhradou jakékoliv splátky nebo její části. Dále bylo mezi stranami smluveno, že v případě zesplatnění úvěru se stanou součástí jistiny i doposud nezaplacené úroky (nová jistina čl. 6.4), mezi stranami byly sjednány náklady 200 Kč za každou splátku s níž se žalovaná ocitne v prodlení delším 15 dnů (čl. 6.2), smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku s níž se žalovaná ocitne v prodlení delším než 30 dnů (čl. 6.1) a smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny od zesplatnění úvěru do zaplacení (čl. 6.5). Ze splátkového kalendáře byla zjištěna výše i splatnost jednotlivých splátek se splatností poslední z nich do 22. 4. 2026.

5. Z předsmluvního formuláře ze dne 1. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované před uzavřením smlouvy informace dle § 95 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru).

6. Hodnocením klienta ze dne 1. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých od žalované, ověřených jejím občanským průkazem, podle něhož je žalovaná svobodná, má příjem ze zaměstnání ve výši 27 800 Kč a výdaje byly určeny životním minimem ve výši 3 860 Kč a výdaji na družstevní bydlení ve výši 3 384 Kč. Reálné výdaje žalované nebyly žádným způsobem ověřeny. Pracovní smlouva prokazující uzavření pracovního poměru na dobu neurčitou nebyla rovněž doložena. Z potvrzení banky o platbě byla zjištěna příchozí platba označená jako vyúčtování mzdy dne 15. 3. 2022 ve výši 27 785 Kč, dne 16. 2. 2022 ve výši 28 586 Kč, dne 13. 1. 2022 ve výši 27 292 Kč, dne 16. 12. 2021 ve výši 32 861 Kč.

7. Z výpisu z nebankovního registru bylo zjištěno nízké riziko a vysoká pravděpodobnost splácení.

8. Z výpisu z registru solus bylo zjištěno, že žalovaná není vedena jako dlužník.

9. Prohlášení klienta bylo zjištěno, že se žalovaná seznámila s informacemi dle § 92 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalované byla na její účet poskytnuta částka 66 000 Kč dne 1. 4. 2024.

11. Z přehledu splácení bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni na dluh celkově 48 650 Kč a do prodlení s úhradou delší než 65 dnů se dostala u deváté splátky. Poslední platba ve výši 2 270 Kč byla uhrazena dne 26. 3. 2024 a od té doby žalovaná neuhradila ničeho.

12. Výzvami ze dne 22. 8. 2022, 24. 10. 2022, 22. 11. 2022, 23. 12. 2022, 22. 2. 2023 a 27. 3. 2023 žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných splátek a současně žalovanou upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru.

13. Z oznámení ze dne 28. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně oznámila žalované zesplatnění celého úvěru a vyzvala ji k okamžité úhradě dlužné částky 77 667 Kč.

14. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 6. 2024 ve spojení s poštovním archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení dluhu.

15. Žalobkyně byla usnesením pod č.j. 110 C 6/2025-50 vyzvána, nechť doplní skutková tvrzení a též předloží důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně nepředložila soudu žádné další listinné důkazy, pouze doplnila svá tvrzení v tom smyslu, že se spolehla na prohlášení žalované a lustrace v různých registrech k osobě žalované. Doklady k výdajům žalované nedisponuje. Konstatovala, že posouzení úvěruschopnosti považuje za zcela dostačující.

16. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 o.s.ř. a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 odst. 1 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

24. Na základě zjištěných skutečností má soud za to, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla schopnost žalované úvěr splácet řádně zkoumána. Žalobkyně zcela rezignovala na ověření příjmové a výdajové stránky žalované a spolehla se pouze na pravdivost jejích prohlášení. Byl sice doložen příjem ze zaměstnání za tři měsíce, avšak pracovní smlouva prokazující pracovní poměr na dobu neurčitou doložena nebyla. Není proto zřejmé, z čeho žalobkyně dovodila, že žalovaná bude schopna úvěr po sjednanou dobu splácet. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, aniž by se blíže jejími poměry zabývala. Poskytovatel úvěru má však povinnost vycházet z reálných údajů poskytnutých spotřebitelem a je třeba, aby vše bylo prokázáno příslušnými listinami.

25. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. Soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaná byla schopna úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované po formální a materiální stránce, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací. Vycházela-li pouze z listin předložených soudu, musela mít žalobkyně dle výsledku takového posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

26. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před nezodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Zákon o spotřebitelském úvěru uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

27. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet i s úroky a sjednanými poplatky. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované, zejména porovnáním jejích příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť i přes výzvu soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Současně je kladen důraz na zamezení nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů spotřebitelům bez předchozího posouzení jejich úvěruschopnosti s cílem zabránit zadlužování obyvatel a sankcionovat věřitele za takové jednání, které je v rozporu s unijním právem.

28. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 66 000 Kč, od kterých je nutno odečíst částku 48 650 Kč, kterou žalovaná na předmětnou pohledávku dosud uhradila. Na těchto skutečnostech se žalobkyně i žalovaná shodly. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni částku bezdůvodného obohacení ve výši 17 350 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (tedy úroků z prodlení od tvrzené splatnosti, poplatků, úroků z úvěru i smluvních pokut), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.

29. Dluh žalované se stal splatným rozhodnutím soudu. Soud má dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru v případě sporu určit lhůtu k vrácení dlužné jistiny dle možností a schopností žalované. Při určení splatnosti se soud ztotožnil se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. pak tedy vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z vyjádření žalované vyplynulo, je schopna aktuálně splácet částku 10 000 Kč měsíčně. Soud upustil od dokazování jejích sociálních a majetkových poměrů, neboť žalobkyně tuto výši splátek akceptovala a nevznikl tedy spor o tom, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Současně soud stanovil podle § 1931 o. z. ztrátu výhody splátek, což znamená, že nebude-li splněna byť jediná splátka řádně a včas, stane se celý zbytek pohledávky splatný najednou.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalované jakožto v řízení úspěšnější straně sporu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaná netvrdila, že by jí nějaké náklady řízení vznikly a že by náhradu takových nákladů požadovala. Výrokem III. rozsudku bylo proto rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.