111 C 22/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Fialovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 101 639 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit částku 70 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10% ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit částku 16 421 Kč -) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 421 Kč ve výši 10% ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení, -) pohledávku ve výši 15 218,58 Kč, -) úrok ve výši 86,09% ročně z částky 70 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 300 038 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 10. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 101 639 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 7. 1. 2020 žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo téhož dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 86,09 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 5 209 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný žalobci uhradil celkem 0 Kč. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč dle bodu 6.1 smlouvy (2x 499 Kč) a dále 400 Kč dle bodu 6.2 smlouvy jakožto nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (2x 200 Kč). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to k datu 29. 04. 2020. Žalobce po žalovaném požaduje novou jistinu úvěru v celkové výši 85 023,90 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náhradu nákladů 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 15 218,58 Kč a 86,09 % úrok z částky 70 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 300 038 Kč.

2. Jednání ve věci bylo nařízeno na 7. 10. 2021. K jednání se dostavila pouze právní zástupkyně žalobce, žalovaný se (ač byl řádně předvolán) nedostavil, ani se neomluvil či nepožádal o odročení jednání. Právní zástupkyně sdělovala, že žalobce při zjišťování úvěruschopnosti klienta primárně vychází z informací, které mu tento poskytne. Informacemi ohledně doložení výpisu z evidence exekucí právní zástupkyně nedisponovala.

3. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: - z Oznámení ze dne 29. 4. 2020, že žalobce žalovanému písemně sdělil, že ke dni 29. 4. 2020 došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících pro žalovaného ze Smlouvy o úvěru, sdělil celkovou tehdejší výši pohledávky a upozornil na přirůstající smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. - z Výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 24. 4. 2020, že žalobce žalovaného písemně upozorňoval, že dosud neuhradil první tři splátky a z tohoto důvodu je povinen zaplatit navíc náhradu nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokutu 998 Kč a že může dojít k zesplatnění úvěru. - z Předsmluvního formuláře, že tento obsahuje standardní informace o spotřebitelském úvěru (údaje o věřiteli, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a důležité právní aspekty). - z Hodnocení klienta ze dne 7. 1. 2020, že žalobce o žalovaném před poskytnutím úvěru zjišťoval údaje v rozsahu jeho zaměstnání a zaměstnavatele (žalovaný v době sepisu této listiny pracoval na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba ve obec, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou), čistého měsíčního příjmu (21 800 Kč) a výdajů (životní minimum klienta 3 410 Kč, splátky právnická osoba 3 279 Kč, bydlení 1 000 Kč, ostatní – doprava, kurzy, záliby – 100 Kč, celkem tedy 7 789 Kč). Volné zdroje činí částku 13 011 Kč. Listina je podepsána klientem a zprostředkovatelem. - z jednotlivých Oznámení o provedení příkazu k úhradě, že jsou zde evidovány příchozí úhrady z účtu zaměstnavatele žalovaného na účet žalovaného (ten je majitelem účtu), tedy výplaty žalovaného ve výši 20 533 Kč a 21 689 Kč. - z Dokladu o vyplacení úvěru, že dne 7. 1. 2020 byla žalovanému poskytnuta částka 70 000 Kč, a to bankovním převodem. - z Prohlášení klienta, Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, že se žalovaný seznámil s potřebnými informacemi ohledně poskytnutí úvěru. - z Výpisu záznamů z registru SOLUS, že žalovaný nemá evidovány dlužné částky po splatnosti ani dlužné splátky. - z Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, že žalobce má mimo jiné povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. - z Pracovní smlouvy, že žalovaný pracuje u společnosti právnická osoba ve obec na pozici anonymizováno dělník, a to na dobu určitou do 17. 3. 2020 (s nástupem ode dne 18. 3. 2019). - z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, že žalovaný jako klient dne 7. 1. 2020 uzavřel s žalobcem tuto smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky ve výši 70 000 Kč, ta byla vyplacena na jeho účet č. bankovní účet s tím, že žalobci ve 48 měsíčních splátkách po 5 209 Kč splatných nejdéle 24. dne v měsíci uhradí celkem 250 032 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 86,09 % p.a. Čl. 6.1 tohoto návrhu obsahoval ujednání, podle kterého má klient v případě prodlení s úhradou splátky delším jak 30 dnů uhradit žalobce smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je v prodlení. Dále má žalobce dle čl. 6 nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniknou v souvislosti s prodlením, přičemž jejich výše činí 200 Kč u každé splátky. Dle čl. 6 došlo v případě prodlení s úhradou splátky delším jak 65 dnů k zesplatnění úvěru a splatnou se stává celá dosud dlužná jistina, přičemž její součástí se dle čl. 6 stávají i úroky přirostlé do dne zesplatnění. Dle čl. 6 pak byl klient povinen navíc zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Tento návrh byl žalobcem akceptován dne 8. 1. 2020 prostřednictvím Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru číslo (součástí byl splátkový kalendář). - z předžalobní výzvy ze dne 7. 10. 2020, že žalobce žalovaného písemně upozornil, že mu ze Smlouvy o úvěru dluží částku 86 421 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou a upozornil jej, že v případě neuhrazení této částky se se svým nárokem obrátí na soud. - z Karty klienta, že tato se vztahuje k předmětnému úvěru žalovaného, jednotlivé parametry úvěru jsou zevrubně specifikovány. Je zde patrno, že žalovaný neuhradil na úvěr žádnou částku. - ze Sdělení společnosti právnická osoba ze dne 26. 6. 2020, že žalovaný je stále jejím zaměstnancem. - z lustrace v Centrální evidenci obyvatel, že žalovaný je svobodný, s trvalým bydlištěm v obec. - ze sdělení právnická osoba, že účet číslo patřil celé jméno žalovaného (ten je rovněž specifikován rodným číslem), k datu 7. 1. 2020 je evidován jako majitel účtu (k tomuto datu je zde patrno přijetí částky 70 000 Kč, kterou zaslala společnost právnická osoba).

4. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z žalobcem uvedených skutkových tvrzení a označených důkazů, je následující: Žalobce jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným dne 7. 1. 2020 uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne 7. 1. 2020 poskytl žalovanému převodem na jeho účet úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobci splatit formou 48 měsíčních splátek ve výši 5 209 Kč zahrnujících vedle splátky jistiny i splátku úroku ve výši 86,09 % p.a. Závazek žalovaného úvěr splatit byl zajištěn smluvní pokutou ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se žalovaný dostane do prodlení přesahujícího 30 dnů a dále smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ neuhrazení celé dlužné částky následující po zesplatnění úvěru, k němuž mělo dle Smlouvy o úvěru dojít v případě prodlení s uhrazením kterékoli splátky v délce přesahující 65 dnů. Dále účastníci sjednali, že žalovaný žalobci zaplatí paušální náhradu nákladů vynaložených na vymáhání splátky pohledávky ve výši 200 Kč za každou neuhrazenou splátku. Žalovaný žalobci neuhradil žádnou splátku, ač jej o to žalobce výzvami marně vyzýval. V souladu s čl. 6 Smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění úvěru dne 29. 4. 2020. Žalovaný ani poté žalobci ničeho neuhradil. Naposledy žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky vyzval předžalobní výzvou.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Podle § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věty prvé o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Po právní stránce věc posoudil zejména podle výše uvedených norem a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko zčásti. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele. Výše sjednaného úroku 86,09 % ročně za poskytnutí spotřebitelského úvěru je nepřiměřená, hraničí s lichvou, příčí se dobrým mravům, je v rozporu s ochranou spotřebitele a je k jeho újmě. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při úvěru jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a jsou tedy v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ust. § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, č.j. 21 Cdo 1484/2004). Z databáze ČNB (systému ARAD) je patrna průměrná úroková sazba u úvěru domácnosti„ na spotřebu“, a to ve výši 8,20 % p.a. (v době sjednání úvěru). Soud hodnotí ujednání o úroku jako absolutně neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. Soud je toho názoru, že toto neplatné ujednání o úroku nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatnou je tedy celá smlouva o úvěru, ze které vzájemná práva a povinnosti smluvním stranám ani nevznikla (žalobce coby podnikající subjekt byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem bylo poskytování, zprostředkování spotřebitelského úvěru a z obchodního úroku generoval svůj zisk. Je tedy zřejmé, že strany by bez ujednání o tomto úroku smlouvu o úvěru ani neuzavřely.). Platně nevznikl rovněž nárok na zaplacení smluvních pokut a na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, a to s ohledem na výše uvedené. Plnil-li žalobce z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 70 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení na úkor žalobce.

8. Soud považuje za potřebné vyjádřit se rovněž k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Součástí odborného posouzení poskytovatele úvěru dle § 86 ZoSÚ, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 86 ZoSÚ). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci (případně exekuci) se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí (§ 75 ZoSÚ), což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

9. V případě posuzované smlouvy vycházel žalobce toliko z výdajů žalovaného, které nejsou nijak doloženy. Jde především o náklady na bydlení, které nejsou doloženy a činí dle žalovaného toliko 1 000 Kč měsíčně. Takové nízké částce nelze bez dalšího zcela uvěřit, zvláště pokud bydlí (patrně) sám. Rovněž nelze uvěřit částce 100 Kč za ostatní náklady (doprava, kurzy, záliby, atd.). Zároveň je také nepřípustná okolnost, že v případě výdajů samotného žalovaného je uvažováno bez dalšího s částkou životního minima 3 410 Kč měsíčně, aniž je zjišťováno, jaké reálné náklady každý měsíc žalovaný má (nebyly zjišťovány výdaje za ošacení, potraviny, atd.). Navíc žalovaný měl splácet po dobu 48 měsíců částku 5 209 Kč (celkem tedy 250 032 Kč), avšak z doložené pracovní smlouvy muselo být žalobci patrno, že žalovaný má sjednán pracovní poměr pouze na dobu určitou do 17. 3. 2020 (přičemž smlouva o úvěru byla sjednána 7. 1. 2020). Žalobce nedoložil výpis k žalovanému z evidence exekucí, toto pravděpodobně ani neprověřoval. Všechny tyto skutečnosti mají za následek, že žalobce naprosto nedostál své zákonné povinnosti vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru.

10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud ve výroku I. žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 70 000 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou část jistiny úvěru, který mu byl žalobcem poskytnut. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 5. 2020 do zaplacení z částky 70 000 Kč bylo přiznáno podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.

11. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její ujednání o smluvní pokutě, smluvních úrocích a nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného (jak již bylo uvedeno výše). Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit částku 16 421 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 421 Kč ve výši 10 % ročně od 1. 5. 2020 do zaplacení, pohledávku ve výši 15 218,58 Kč a úrok ve výši 86,09 % ročně z částky 70 000 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 300 038 Kč. Všechny tyto nároky, byly zamítnuty, neboť smlouva o úvěru byla vyhodnocena jako absolutně neplatná, odporuje zákonu.

12. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst.

2. Platí tak, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Soud vycházel v souladu se závěry uvedenými v nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 586/05 ze dne 15. 11. 2007 při posuzování kritéria úspěchu ve věci nikoli pouze z výše jistiny, ale rovněž z úroku kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá částce 70 000 Kč a částce 10 068,40 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení z částky 70 000 Kč od 1. 5. 2020 do dne vyhlášení rozsudku, tedy dne 7. 10. 2021 (celkem tedy 80 068,40 Kč); míra procesního úspěchu žalovaného pak odpovídá celkové částce 120 681,08 Kč (kdy byly zamítnuty částky 16 421 Kč a 15 218,58 Kč, a s přihlédnutím ke smluvnímu úroku v sazbě 86,09 % ročně z částky 70 000, který by od data 1. 5. 2020 do vyhlášení rozsudku, tedy 7. 10. 2021, činil částku 86 679,60 Kč a s přihlédnutím k zákonnému úroku z prodlení z částky 16 421 Kč, který by od data 1. 5. 2020 do data vyhlášení rozsudku činil částku 2 361,90 Kč). Žalovaný byl tedy úspěšnější než žalobce, avšak dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Proto soud uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.