111 C 23/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 70 500 Kč s příslušenstvím

I. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 397 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 8 397 Kč za dobu od 23. 8. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 64,53 % p.a. z částky 52 803,86 Kč za dobu od 23. 8. 2023 do 15. 9. 2023, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 408,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 30 408,56 Kč za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky 31 694,44 Kč, úroku z prodlení z částky 55 628,00 Kč ve výši 15% ročně od 23. 08. 2023 do 04. 10. 2023, z částky 54 628,00 Kč ve výši 15% ročně od 05. 10. 2023 do 19. 10. 2023, z částky 53 628,00 Kč ve výši 15% ročně od 20. 10. 2023 do 15. 11. 2023, z částky 52 628,00 Kč ve výši 15% ročně od 16. 11. 2023 do 20. 12. 2023, z částky 51 628,00 Kč ve výši 15% ročně od 21. 12. 2023 do 11. 01. 2024, z částky 50 128,00 Kč ve výši 15% ročně od 12. 01. 2024 do 19. 02. 2024, z částky 48 628,00 Kč ve výši 15% ročně od 20. 02. 2024 do 19. 03. 2024, z částky 47 128,00 Kč ve výši 15% ročně od 20. 03. 2024 do 26. 04. 2024, z částky 46 128,00 Kč ve výši 15% ročně od 27. 04. 2024 do 23. 05. 2024, z částky 45 128,00 Kč ve výši 15% ročně od 24. 05. 2024 do 24. 06. 2024, z částky 44 128,00 Kč ve výši 15% ročně od 25. 06. 2024 do 24. 07. 2024, z částky 43 128,00 Kč ve výši 15% ročně od 25. 07. 2024 do 27. 08. 2024, z částky 41 600,56 Kč ve výši 15% ročně od 28. 08. 2024 do 25. 10. 2024, z částky 41 100,56 Kč ve výši 15% ročně od 26. 10. 2024 do 25. 11. 2024, z částky 39 600,56 Kč ve výši 15% ročně od 26. 11. 2024 do 30. 12. 2024, z částky 38 600,56 Kč ve výši 15% ročně od 31. 12. 2024 do 03. 02. 2025, z částky 37 600,56 Kč ve výši 15% ročně od 04. 02. 2025 do 28. 02. 2025, z částky 36 600,56 Kč ve výši 15% ročně od 01. 03. 2025 do 13. 11. 2025, úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 6 192,44 Kč za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3,5 % p.a. z částky 30 408,56 Kč za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení, a dále úroku ve výši 9,43 % p.a z částky 52 803,86 Kč od 23. 08. 2023 do 15. 09. 2023, úroku ve výši 15 % p.a z částky 52 803,86 Kč od 16. 09. 2023 do 23. 05. 2024, úroku ve výši 15 % p.a z částky 51 927,88 Kč od 24. 05. 2024 do 24. 06. 2024, úroku ve výši 15 % p.a z částky 50 927,88 Kč od 25. 06. 2024 do 24. 07. 2024, úroku ve výši 15 % p.a z částky 49 927,88 Kč od 25. 07. 2024 do 27. 08. 2024, úroku ve výši 15 % p.a z částky 48 400,44 Kč od 28. 08. 2024 do 25. 10. 2024, úroku ve výši 15 % p.a z částky 47 900,44 Kč od 26. 10. 2024 do 25. 11. 2024, úroku ve výši 15 % p.a z částky 46 400,44 Kč od 26. 11. 2024 do 30. 12. 2024, úroku ve výši 15 % p.a z částky 45 400,44 Kč od 31. 12. 2024 do 03. 02. 2025, úroku ve výši 15 % p.a z částky 44 400,44 Kč od 04. 02. 2025 do 28. 02. 2025, úroku ve výši 15 % p.a z částky 43 400,44 Kč od 01. 03. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.08.2023 dosáhne částky 199 468,00 Kč, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 7. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částek specifikovaných v enunciátu tohoto rozsudku. Tvrdila, že po předchozím ověření úvěruschopnosti žalované zahrnující i lustrum v databázích SOLUS, NRKI, neplatných dokladů a v insolvenčním rejstříku, jakož i provedení tzv. scoringu (čímž žalobkyně rozumí interní matematický model) s žalovanou uzavřela dne 25. 4. 2023 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jako Smlouva o úvěru), a to za pomoci prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaná Smlouvu o úvěru podepsala doplněním jedinečného kódu, který jí byl poskytnut žalobkyní. Na základě Smlouvy o úvěru žalobkyně žalované dne 26. 4. 2023 poskytla úvěr ve výši 53 000 Kč a žalovaná se tento úvěr spolu s úrokovou sazbou 73,96 % p.a. zavázala splatit formou 48 měsíčních splátek á 3 463 Kč splatných vždy k 17-tému dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne 17. 5. 2023. Žalovaná však řádně zaplatila pouze dne 12. 6. 2023 částku 3 564 Kč a poté splácet přestala. Za prodlení v délce více jak 30 dnů s úhradou 2. a 3. splátky žalobkyně po žalované požaduje podle odst. 6.

1. Smlouvy o úvěru smluvní pokutu 2 x 499 Kč = 998 Kč. Dále po ní požaduje podle odst. 6.

2. Smlouvy o úvěru náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, když k této částce žalobkyně dospěla tak že po žalované požaduje částku 200 Kč za každou splátku, s níž byla žalovaná v prodlení delším jak 15 dnů. K částce 200 Kč pak dospěla tak, že sečetla jednotkové náklady na mzdu svých zaměstnanců, na provoz call centra, na provize vymáhací společnosti atd. V důsledku prodlení žalované s úhradou druhé splátky splatné 17. 6. 2023 delším než 65 dnů došlo podle odst. 6.

3. Smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru k datu 21. 8. 2023. Podle odst. 6.

4. Smlouvy o úvěru se celá nesplacená jistina a úroky staly novou jistinou, jejíž výše činila 62 427,88 Kč, kterou žalovaná nezaplatila, resp. v době od 4. 10. 2023 do 28. 2. 2025 zaplatila celkem pouze částku 19 027,44 Kč. Žalobkyni tak podle odst. 6.

5. Smlouvy o úvěru vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, tedy od 23. 8. 20230 do zaplacení. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení tzv. „nové jistiny“ 43 400,44 Kč (62 427,88 Kč – 19 027,44 Kč), smluvní pokutu 998 Kč, náhradu nákladů 600 Kč, smluvní pokutu 0,1 % p.d. z dlužné nové jistiny, kterou žalobkyně požaduje pouze za dobu do sepisu žaloby, což činí 25 502 Kč, úrok z původní jistiny úvěru 52 803,86 Kč ve výši 73,96 % p.a. za prvních 90 dnů prodlení a úrok 15 % za dobu od 91. dne prodlení do zaplacení, nejdéle však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 199 468 Kč. Tyto částky žalovaná žalobkyni přes zaslání předžalobní upomínky nezaplatila.

2. Na výzvu soudu dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu při jednání dne 15. 1. 2026, aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že s žalovanou uzavřela právě Smlouvu o úvěru ve znění uvedeném na čl. 41 až 43 ve znění dodatku čl. 11, a dále důkazy k prokázání svého tvrzení, že před uzavřením Smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně reagovala obsáhlým podáním ze dne 29. 1. 2026 (čl. 53 a násl.), jímž znovu obecně popsala svůj postup při jejím uzavírání, a pokud se týká úvěruschopnosti, oproti žalobě sdělila, že zjistila, že příjmy žalované činily 24 800 Kč, její náklady 11 006 Kč, z čehož náklady na bydlení činily 3 915 Kč, a volné zdroje ke splácení 12 794 Kč. Dále opět obsáhle, lež zcela obecně, popsala svůj postup při ověřování úvěruschopnosti svých zákazníků. K tomuto svému podání bůhvíproč připojila listiny, které připojila již ke své žalobě a které byly při jednání dne 15. 1. 2026 čteny k důkazu. Dále k němu připojila listinu – částečný opis výpisu z účtu (čl. 79), kterou patrně chtěla prokázat, že částku 53 000 Kč žalované převodem na její účet poskytla, a to i přesto, že k prokázání této skutečnosti nebyla vyzvána, neboť tato skutečnost byla spolehlivě prokázána sdělením společnosti , právnická osoba, ze dne 5. 11. 2025 (čl. 48), které bylo čteno k důkazu při jednání dne 15. 1. 2026. Dále žalobkyně bez jakéhokoli zdůvodnění svého procesního postupu vzala svou žalobu zpět v části, v níž se po žalované domáhala zaplacení částky 8 397 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 8 397 Kč za dobu od 23. 8. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 64,53 % p.a. z částky 52 803,86 Kč za dobu od 23. 8. 2023 do 15. 9. 2023.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ač jí byla doručena do vlastních rukou do její DS již dne 13. 11. 2025 (potvrzení čl. 46v). Nevyjádřila se ani k jejímu částečnému zpětvzetí, ač fikce jeho doručení do její DS nastala již dne 16. 2. 2026 (potvrzení čl. 83v). Bez omluvy se nedostavila ani k jednání dne 15. 1. 2026, ani k jednání dne 19. 3. 2026. Soud proto jednal v její nepřítomnosti.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle § 96 odst. 3 věta prvá o.s.ř. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

5. Protože žalobkyně vzala podáním ze dne 29. 1. 2026 svou žalobu částečně zpět a žalovaná nesdělila, že by s tímto procesním úkonem nesouhlasila, soud řízení v části dotčené zpětvzetím zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil:- z výzev k zaplacení ze dne 18. 7. 2023 (čl. 31) a 17. 8. 2023 (čl. 32), že žalobkyně žalovanou upomínala o úhradu dlužných splátek a upozorňovala na možnost zesplatnění celého úvěru.- z žádosti o odklad splátek ze dne 17. 7. 2023 (čl. 33), že žalobkyně žádala o odklad splátek ze smlouvy č. , hodnota, o tři měsíce z důvodu pracovní neschopnosti.- z dodejky (čl. 34), že žalobkyně žalované zaslala blíže nespecifikovanou listinu a ta ji nepřevzala.- z oznámení ze dne 21. 8. 2023 (čl. 35), že žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru ze Smlouvy o úvěru, kterou vyčíslila na 64 025 Kč.- z výpisu z registru SOLUS (čl. 16) a NRKI (čl. 15), že žalobkyně dne 23. 4. 2023 lustrovala žalovanou v těchto databázích, přičemž dle databáze NRKI žalovaná dosáhla skóre 234, což je v pásmu kategorie I. (skóre 166-315) charakterizované vyšším rizikem, při němž je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.- z výplatní pásky žalované (čl. 20), že žalovaná v měsíci 3/2023 dosáhla u svého zaměstnavatele , Anonymizováno, čisté mzdy 37 240 Kč.- z listiny označené jako „hodnocení klienta“ (čl. 26), že (pravděpodobně žalovaná) dosahuje u svého zaměstnavatele , právnická osoba, čistého měsíčního příjmu 24 800 Kč, její pracovní poměr je na dobu neurčitou a vznikl 1. 1. 2015, její výdaje činí pouze částku životního minima 4 860 Kč, žalobkyni již splácí částku 2 231 Kč, žije sama a za bydlení zaplatí částku 3 915 Kč.- z kopie OP žalované (čl. 24-25), že žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalované a že žalovaná je svobodná.- z přípisu žalované ze dne 17. 7. 2023 (čl. 33), že žalovaná žalobkyni žádala o odklad splátek.- z předžalobní výzvy ze dne 9. 7. 2025 (čl. 37) ve spojení s poštovním podacím archem (čl. 14), že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o úvěru, kterou vyčíslila na 44 998 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou.- z potvrzení společnosti , právnická osoba, (čl. 48), že účet č. , č. účtu, byl veden na jméno žalované a že dne 26. 4. 2023 na tento účet byla připsána částka 53 000 Kč z účtu žalobkyně.

7. Pokud se týká listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru (čl. 41-43), listiny označené jako dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru (čl. 11-12) a listiny označené jako prohlášení klienta (čl. 18-19), tyto neobsahovaly podpis žalované, tudíž soud nemohl mít za ověřené, že právě zde zachycené právní jednání žalobkyně se žalovanou učinily.

8. Pokud se týká ostatních listin, a to základní informace o klientovi, důkaz o odeslání 1,- Kč, zaslaná SMS, důkaz o přijaté SMS (čl. 7-8), podpis na dálku (čl. 10), doklad o vyplacení úvěru (čl. 17), výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (čl. 13), předsmluvního formuláře (čl. 27-30), karty klienta (čl. 36), oznámení o schválení úvěru (čl. 39) a splátkového kalendáře (čl. 40), soud z nich nezjistil další rozhodné skutečnosti významné pro zjištění skutkového stavu, proto je blíže neuvádí ani nehodnotí. Jednalo se vesměs o listiny vyhotovené přímo žalobkyní s pochybnou důkazní hodnotou.

9. Konečně pokud se týká z potvrzení o provedené platbě (čl. 21 a 22), soud z nich žádné rozhodné skutečnosti zjistit nemohl, protože k platbám ve výši 36 460 Kč a 15 052 Kč, jejichž uskutečnění , právnická osoba, dne 25. 4. 2023 potvrdila, mělo dojít ve dnech 11. 4. 2023 a 10. 3. 2023, tedy před tvrzeným uzavřením Smlouvy o úvěru.

10. Návrh žalobkyně obsažený v jejím podání ze dne 29. 1. 2026, aby (z neznámého důvodu) byly znovu provedeny důkazy listinami na čl. 61 až 78 a 80 až 82 spisu, soud při jednání dne 19. 3. 2026 pro nadbytečnost zamítl. Návrh žalobkyně obsažený v jejím podání ze dne 29. 1. 2026, aby byl proveden důkaz částečným výpisem z účtu žalobkyně (čl. 79), zjevně za účelem prokázání skutečnosti, že žalované byla převodem na její účet poskytnuta částka 53 000 Kč, soud rovněž zamítl pro nadbytečnost, když skutečnost, která měla být touto listinou prokázána, byla prokázána již sdělením společnosti , právnická osoba, ze dne 5. 11. 2025 (čl. 47 a násl.), nehledě na to, že důkaz touto listinou byl označen až po koncentraci řízení, která nastala závěrem jednání dne 15. 1. 2026, neboť k prokázání této skutečnosti soud žalobkyni nevyzýval a neposkytl jí k tomu dodatečnou lhůtu.

11. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: Dne 26. 4. 2023 byla na účet žalované číslo , č. účtu, převedena částka 53 000 Kč z účtu žalobkyně. O žalované žalobkyně zjistila, že je od 1. 1. 2015 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, s příjmem 24 800 Kč [což je ovšem v rozporu s předloženou výplatní páskou (čl. 20), dle níž žalovaná v měsíci 3/2023 pracovala u , Anonymizováno, s příjmem 37 240 Kč měsíčně], že je svobodná, její výdaje se skládají z životního minima 4 860 Kč, splátek dřívějších úvěrů u žalobkyně ve výši 2 231 Kč, za dopravu neplatí ničeho a náklady na vlastní bydlení činí 3 915 Kč. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně jí zaplatila částku 3 564 Kč a po zesplatnění ještě 19 027,44 Kč, celkem tedy 22 942,44 Kč. Předžalobní výzva ze dne 9. 7. 2025 byla žalované zaslána na adresu , adresa, , nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).

12. Nebylo prokázáno skutkové tvrzení žalobkyně, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (právě) Smlouvu o úvěru s žalobkyní vylíčeným obsahem, jakkoli bylo zřejmé (převod částky 53 000 Kč na účet žalované, žádost o odklad splátek), že k nějakému právnímu jednání mezi žalobkyní a žalovanou došlo. Nebylo ani prokázáno skutkové tvrzení žalobkyně (nadto samo o sobě neurčité a nedostatečné), že před uzavřením Smlouvy o úvěru řádně prověřovala úvěruschopnost žalované, když jediný relevantní důkaz, který k tomu žalobkyně předložila, konkrétně výplatní pásku žalované za měsíc 3/2023 (čl. 20) byl v rozporu s jejími skutkovými tvrzeními. Nadto dle předloženého výpisu žalované z NRKI se žalovaná nacházela v první kategorii charakterizované vyšším rizikem, při níž je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Přes výzvu soudu podle § 118a občanského soudního řádu při jednání dne 15. 1. 2026 žalobkyně tyto nedostatky neodstranila.

13. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

14. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle ust. § 419 o.z. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1796 o.z. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

15. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Na skutkový stav popsaný výše, kdy nebylo prokázáno tvrzené uzavření Smlouvy o úvěru, avšak byl prokázán převod částky 53 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalované, soud aplikoval zejména výše uvedené právní normy a dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky je třeba posoudit po právní stránce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně žalované ve smyslu cit. ust. § 2991 odst. 2 o. z. plnila bez právního důvodu částku 53 000 Kč, zatímco žalovaná jí zaplatila pouze částku 22 942,44 Kč, tudíž je dle cit. § 2993 věta prvá o.z. povinna jí částku 53 000 Kč – 22 942,44 Kč = 30 408,56 Kč vydat. Pohledávka se ve smyslu cit. ust. § 1958 odst. 2 o.z. stala splatnou až dne 13. 11. 2025, kdy došlo k doručení žaloby žalované, když k vyúčtování dlužné částky předžalobní výzvou soud nemohl přihlížet, protože nebylo doloženo, že by byla žalované skutečně doručena. Soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 30 408,56 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši 11,5 % p.a. za dobu od 14. 11. 2025 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

17. Orbiter dictum soud podotýká, že i pokud by po skutkové stránce dospěl k závěru, že k žalobkyní tvrzenému právnímu jednání – uzavření Smlouvy o úvěru mezi ní a žalovanou skutečně dne 25. 4. 2023 došlo, nemohl by přehlédnout, že žalovaná při uzavírání Smlouvy o úvěru nejednala v rámci své podnikatelské činnosti (nebylo ostatně ani tvrzeno, že by byla podnikatelem), zatímco skutečnost, že žalobkyně při uzavírání Smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z., je evidentní. Soud by proto v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ musel provést posouzení předmětného právního jednání (uzavření Smlouvy o úvěru) i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ. Ze strany žalobkyně přitom nebylo prokázáno, že by před uzavřením Smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, když její zjištění o příjmech žalované je v rozporu s důkazem výplatní páskou žalované, který samotná žalobkyně předložila. Nadto i z předloženého výpisu z NRKI vyplývá, že žalovaná se pohybovala v kategorii vyššího rizika, kdy je (má být) úvěr výrazněji limitován výší poskytnuté částky, případně zamítán. Přesto žalobkyně žalované poskytla částku 53 000 Kč, která je s doporučením k výrazné limitaci poskytnuté částky v rozporu. Zcela nedostatečné zjištění pak žalobkyně učinila ohledně výdajů žalované, když nezjistila nic, o charakteru vlastnického bydlení žalované (zda se jedná o byt, rodinný dům či jinou nemovitost), přičemž tvrzená částka 3 915 Kč je i v případě vlastnického bydlení nepravděpodobně nízká, a například údaj o nulových nákladech na dopravu záliby atd. zasloužil rovněž bližší přezkoumání. Je zřejmé, že zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo spíše formálního rázu a žalobkyně tak porušila svou povinnost vyplývající z cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ. Důsledkem je pak neplatnost Smlouvy o úvěru dle cit. ust. § 87 dost. 1 ZSÚ, přičemž se jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 588 o.z. Soudu by pak za této situace stejně nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2993 o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, přičemž ve věci samé by dospěl k prakticky stejnému rozhodnutí.

18. Nehledě na skutečnost, že předložená Smlouva o úvěru je koncipována nevyváženě, v neprospěch žalované jako slabší smluvní strany, o čemž svědčí i úroková sazba ve výši 73,96 %, ačkoli průměrná úroková sazba nových úvěrů poskytovaných bankami činila v měsíci 4/2023 9,43 % p.a., čili osmkrát méně. Úrok (odměna za půjčení peněz) 73,96 % p.a. je dle názoru soudu v případě úvěru na dobu čtyř let (zcela zjevně) nepřiměřeně vysoký a ujednání o něm obsažené ve Smlouvě o úvěru je příkladem neplatného právního jednání naplňujícího znaky popsané v cit. ust. § 1796 o.z. Moderace ve smyslu § 577 o.z. by dle názoru soudu nepřipadala do úvahy, protože její podmínkou je závěr o pouze částečné neplatnosti smlouvy (§ 576 o.z.). V daném případě však nelze předpokládat, že by k uzavření Smlouvy o úvěru došlo i bez neplatné části (v níž byl sjednán předmětný úrok), a naopak by bylo nutno dovodit, že Smlouva o úvěru jako celek je neplatným právním jednáním ve smyslu cit. ust. § 588 o.z. Výsledek by i při tomto posouzení byl opět stejný19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, přičemž přihlédl k tomu, že z procesního hlediska převážně úspěšné žalované soudě podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.

20. O vrácení byť jen části zaplaceného soudního poplatku soud rozhodnout nemohl, protože žalobkyně svou žalobu vzala částečně zpět až po prvním jednání.