111 C 3/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 572 339 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 572 339 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,5 % p.a. z částky 572 339 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 68 157 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 14. 4. 2022 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 572 339 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které měla dle jejího názoru žalovaná získat pojistným plněním od společnosti [právnická osoba] (dále jako Pojišťovna) v návaznosti na zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 2. 2019 č. j. [číslo jednací] (dále jako Rozsudek KSOL) usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019 sp. zn. [číslo jednací] (dále jako Zrušující usnesení NS). Uvedla, že Rozsudkem KSOL jí bylo uloženo zaplatit žalované částku 672 339 Kč (jako náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé na straně žalované následkem [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], přičemž rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 11. 2018 č. j. [číslo jednací] (dále jako První rozsudek OSVS) ve spojení s Rozsudkem KSOL byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, když dne [datum] pootevřela branku, aniž se ujistila, že pes jejího partnera [jméno] [příjmení] je zajištěn, čímž došlo k útěku psa, který následně způsobil žalované těžkou újmu na zdraví) a tuto částku zaplatila Pojišťovna jako pojistné plnění, kdy pojištěným z odpovědnosti za náhradu škody byl majitel psa [jméno] [příjmení]. Po zrušení Rozsudku KSOL je to dle žalobkyně ona sama, kdo je„ obohacenou“ ve vztahu k Pojišťovně, respektive k pojištěnému [jméno] [příjmení] a„ ochuzenou“ ve vztahu k žalované, která je ve vztahu k ní„ obohacenou“. Dle žalobkyně přiměřená výše náhrady škody, která žalované v souvislosti s újmou na zdraví náleží, činí částku 100 000 Kč a žalobkyně se proto po žalované domáhá vrácení bezdůvodného obohacení nad tuto částku, přičemž podle žalobkyně došlo k „ dvojímu plnění za jiného“, kdy [jméno] [příjmení] jako pojištěný obstaral peníze od Pojišťovny a jako pojištěný plnil za žalobkyni. Dále obsáhle brojila proti znaleckému posudku, na jehož základě Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v Rozsudku KSOL stanovil výši škody a nemajetkové újmy. Poté s odkazem na ustanovení § 2991 občanského zákoníku a na právní závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl ve svém rozsudku ze dne 7. 11. 2017 sp. zn. [spisová značka] dovozovala, že z důvodu zrušení Rozsudku KSOL se ona sama bezdůvodně obohatila na úkor Pojišťovny a žalovaná se pak obohatila na její úkor. Dále obsáhle citovala soudní judikaturu řešící otázku doby vzniku bezdůvodného obohacení a otázku promlčení a závěrem vyčíslila své náklady řízení. Při ústním jednání dne 30. 8. 2022 žalobkyně setrvala na své žalobě, kdy shrnula, že žalované bylo plněno z její strany, respektive ze strany jejího partnera [jméno] [příjmení], respektive místo něj Pojišťovnou, přičemž výši plnění měla za nesprávnou a proto navrhla zpracování oponentního znaleckého posudku.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 27. 5. 2022 (čl. 83). Nárok uplatněný žalobou neuznala, přičemž poukázala zejména na skutečnost, že Pojišťovna po žalobkyni vrácení pojistného plnění poskytnutého žalované nežádá a dále že Pojišťovna plnila nikoli na základě později zrušeného Rozsudku KSOL, ale na základě skutečnosti, že došlo k pojistné události a ve výši stanovené znaleckým posudkem. Jinými slovy k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo a nadto žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby o jeho vydání. Závěrem žalovaná zmínila následky nedbalostního jednání žalobkyně, kdy v jeho v důsledku byla trvale zohyzděna v obličeji a došlo u ní ke vzniku posttraumatické stresové poruchy. V důsledku opakování trestního řízení (po vydání Zrušujícího usnesení NS) u ní došlo k retraumatizaci, v níž je tímto sporem nadále pokračováno. Při ústním jednání dne 30. 8. 2022 na svém stanovisku rovněž setrvala a upozornila, že žaloba (jakkoli obsáhlá) postrádá relevantní tvrzení o tom kdo a na čí úkor se obohatil.

3. Soud při jednání dne 30. 8. 2022 provedl následující důkazy, z nichž zjistil: - z Prvního rozsudku OSVS (č. l. 38-42), že žalobkyně byla shledána vinnou tím, že dne 31. 10. 2017 pootevřela branku na pozemku u domu [adresa] v obci [obec], aniž by zkontrolovala, zda její partner [jméno] [příjmení] řádně zabezpečil psa, který následně brankou vyběhl na ulici, kde napadl žalovanou tak, že se jí [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], čímž jí způsobil zranění spočívající v [anonymizována čtyři slova], v [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], což si vyžádalo lékařské ošetření a následné omezení na běžném způsobu života v době od 31. 10. do 30. 11. 2017, po tomto zranění jí na obličeji i na těle zůstaly perzistující jizvy a následně se u žalované rozvinula posttraumatická stresová porucha, čímž spáchala přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce s podmínečným odkladem na zkušební dobu jednoho roku a bylo jí (mj.) uloženo zaplatit žalované náhradu škody ve výši 60 913 Kč s tím, že se zbytkem nároku byla žalovaná odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. - z Rozsudku KSOL (č.l. 43-47), že První rozsudek OSVS byl ponechán nezměněn vyjma výroku o náhradě škody, který byl zrušen a žalobkyni bylo nově uloženo zaplatit žalované na náhradě škody částku 88 856 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 583 483 Kč, přičemž odvolací soud v rámci veřejného zasedání po zákonném poučení vyslechl znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a konstatoval, že jím vypracovaný znalecký posudek obsahuje všechny náležitosti. Dle odvolacího soudu znalec logicky vysvětlil, proč stanovil [anonymizováno 5 slov], a rovněž další části jeho odůvodnění znaleckého posudku odvolací soud považoval za správné. - z oznámení Pojišťovny z 16. 4. 2019 (č.l. 15), že Pojišťovna oznámila [jméno] [příjmení], že likvidace pojistné události ze dne 31. 10. 2017 byla ukončena a doplatek dle rozsudku ve výši 672 339 Kč byl vyplacen na účet. - ze Zrušujícího usnesení NS (č.l. 48-59), že První rozsudek OSVS a Rozsudek KSOL byly zrušeny a věc byla přikázána státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně k znovuprojednání a rozhodnutí věci. - z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze 4. 3. 2021 č.j. [číslo jednací] (č. l. 60-66, dále jako Druhý rozsudek OSVS), že žalobkyně byla opětovně shledána vinnou skutkem popsaným výše, čímž spáchala přečin těžkého ublížení na zdraví s nedbalosti a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho měsíce s podmínečným odkladem na zkušební dobu jednoho roku s tím, že žalovaná byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud se týká náhrady škody, soud vyšel ze skutečnosti, že žalovaná uplatnila nárok ve výši 727 051,16 Kč, avšak kompenzaci ve výši 699 574 Kč již obdržela. Jinými slovy převážná část uplatněného nároku zanikla splněním, tudíž soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. [spisová značka] konstatoval, že„ Plnění, na něž má úspěšný účastník řízení nárok, pak lze přiznat jen v takovém rozsahu, v jakém dosud nebylo uhrazeno;…“. V tomto případě činí rozdíl částku 27 477,16 Kč, z čehož však 20 150 Kč představuje nárok na náhradu nákladů spojených se zpracováním znaleckého posudku, tedy se nejedná o nárok, který by bylo možno přiznat podle § 228 trestního řádu, tudíž k „ dořešení“ zbývá částka ve výši pouhých 7 327,16 Kč a za účelem jejího prokázání by bylo nutno provést další dokazování, což by vedlo k nedůvodnému prodloužení trestního řízení. - z usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2021 č.j. [číslo jednací] (č.l. 67-75), že odvolací soud zamítl odvolání žalobkyně i odvolání žalované proti Druhému rozsudku OSVS. Pokud se týká výroku Druhého rozsudku OSVS, jímž byla žalovaná se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, odvolací soud jej shledal správným, přičemž zdůraznil (body 23. a 24. odůvodnění), že Pojišťovna žalované plnila z titulu pojištění, nikoli z titulu rozhodnutí soudu v trestním řízení. Na to nemůže mít vliv skutečnost, že První rozsudek OSVS a Rozsudek KSOL byly následně Nejvyšším soudem zrušeny. Plnění Pojišťovny z titulu uzavřené pojistné smlouvy není závislé na rozhodnutí soudu o vině či nevině žalobkyně. Výše nároků žalované je známa a podložena listinami, z nichž Pojišťovna vycházela při likvidaci pojistné události a v žádném případě nelze dle odvolacího soudu to, co Pojišťovna plnila žalované, označovat za bezdůvodné obohacení na její straně, a už vůbec ne proto, že byla žalovaná odkázána se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. - z výzvy k vrácení částky 572 339 Kč (č.l. 12), že právní zástupce žalobkyně dne 22. 1. 2022 vyzval žalovanou k vrácení částky 572 339 Kč, přičemž v této výzvě uvedl některé argumenty později použité v žalobě a dále citoval sdělení Pojišťovny, podle nějž Pojišťovna nežádá vrácení pojistného plnění, které žalované poskytla, když má za to, že v průběhu trestního řízení nebyla zpochybněna odpovědnost pojištěného za újmu, kterou způsobil a proto„ … poškozené spravedlivě náleží náhrada, která jí byla poskytnuta. …“.

4. Dalším provedeným důkazem, a to protokolem o hlavním líčení ze dne 6. 10. 2020 ve věci [spisová značka] (čl. 93-97), soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto tento důkaz blíže neuvádí ani nehodnotí.

5. Přes výzvu podle ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.s.ř.) žalobkyně nedoplnila svá rozhodná tvrzení stran toho, že Pojišťovna vyzvala jejího partnera [jméno] [příjmení] a tento poté žalobkyni, případně že Pojišťovna vyzvala přímo žalobkyni, k vrácení pojistného plnění, potažmo že toto pojistné plnění bylo vráceno. Naopak uvedla, že Pojišťovna doposud ani žalobkyni ani pana [jméno] [příjmení] k vrácení pojistného plnění nevyzvala a částka pojistného plnění Pojišťovně vrácena nebyla. Za této situace soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování svědeckou výpovědí paní [jméno] [příjmení], který učinila za účelem prokázání svého tvrzení, že Pojišťovna pojistné plnění poskytla za oba (za žalobkyni i za pana [jméno] [příjmení]) a nikoli pouze za pana [jméno] [příjmení], který byl jejím klientem.

6. Rovněž další návrhy žalobkyně na doplnění dokazování znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], článkem autorů [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [anonymizováno], a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno],„ Jak dál při aplikaci tzv. metodiky NS k náhradě nemajetkové újmy z pohledu znalce“, revizním znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry, bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví podle vyhlášky č. 505/2020, znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] a výpovědí svědka [jméno] [příjmení] soud zamítl z důvodu nadbytečnosti, když tyto důkazy byly navrženy za účelem přezkoumání výše náhrady škody a nemajetkové újmy, která byla žalované zaplacena Pojišťovnou, což však (jak je uvedeno dále) nebyla otázka významná pro posouzení věci.

7. Návrh žalované na doplnění dokazování znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] soud zamítl z důvodu nadbytečnosti, a to ze stejného důvodu jako důkazy navržené žalobkyní a uvedené v předchozím odstavci.

8. Závěr o skutkovém stavu, k němuž soud provedeným dokazováním dospěl, je následující: Prvním rozsudkem OSVS ze dne 28. 11. 2018 byla žalobkyně shledána vinnou spácháním přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti tím, že dne 31. 10. 2017 pootevřela branku na pozemku u domu [adresa] v obci [obec], aniž by zkontrolovala, zda její partner [jméno] [příjmení] řádně zabezpečil psa, který následně brankou vyběhl na ulici, kde napadl žalovanou tak, že se jí [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], čímž jí způsobil zranění spočívající v [anonymizována čtyři slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], což si vyžádalo lékařské ošetření a následné omezení na běžném způsobu života v době od 31. 10. do 30. 11. 2017, po tomto zranění jí na obličeji i na těle zůstaly persistující jizvy a následně se u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha. Žalobkyni bylo současně uloženo zaplatit žalované náhradu škody ve výši 60 913 Kč. Rozsudkem KSOL ze dne 25. 2. 2019 byl První rozsudek OSVS ponechán nezměněn vyjma výroku o náhradě škody, který byl zrušen a žalobkyni bylo nově uloženo zaplatit žalované na náhradě škody částku 88 856 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 583 483 Kč. Dne 16. 4. 2019 Pojišťovna oznámila [jméno] [příjmení], že likvidace pojistné události ze dne 31. 10. 2017 byla ukončena a doplatek dle rozsudku ve výši 672 339 Kč byl vyplacen na účet. Zrušujícím usnesením NS ze dne 31. 10. 2019 byly První rozsudek OSVS a Rozsudek KSOL zrušeny. Druhým rozsudkem OSVS ze dne 4. 3. 2021 byla žalobkyně opětovně shledána vinnou skutkem popsaným výše s tím, že žalovaná byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, přičemž soud vyšel ze skutečnosti, že žalovaná uplatnila nárok ve výši 727 051,16 Kč, avšak kompenzaci ve výši 699 574 Kč již obdržela a kvůli prokazování rozdílu těchto částek by došlo nedůvodnému prodloužení trestního řízení. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2021 č. j. [číslo jednací] odvolací soud zamítl odvolání žalobkyně i odvolání žalované proti Druhému rozsudku OSVS, přičemž pokud se týká výroku Druhého rozsudku OSVS, jímž byla žalovaná se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, odvolací soud jej shledal správným s tím, že Pojišťovna žalované plnila z titulu pojištění, nikoli z titulu rozhodnutí soudu v trestním řízení, a toto plnění není závislé na rozhodnutí soudu o vině či nevině žalobkyně. Dále odvolací soud dovodil, že výše nároků žalované je známa a podložena listinami, z nichž Pojišťovna vycházela při likvidaci pojistné události a v žádném případě nelze to, co Pojišťovna plnila žalované, označovat za bezdůvodné obohacení na její straně, a už vůbec ne proto, že byla žalovaná odkázána se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Výzvou k vrácení částky 572 339 Kč ze dne 22. 1. 2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vrácení částky 572 339 Kč, přičemž v této výzvě citoval sdělení Pojišťovny, podle nějž Pojišťovna nežádá vrácení pojistného plnění, které žalované poskytla, když má za to, že v průběhu trestního řízení nebyla zpochybněna odpovědnost pojištěného za újmu, kterou způsobil, a proto žalované spravedlivě náleží náhrada, která jí byla poskytnuta. Do dne vyhlášení rozsudku nevyzvala Pojišťovna ani žalobkyni, ani pana [jméno] [příjmení] k vrácení poskytnutého pojistného plnění a toto plnění Pojišťovně nebylo vráceno.

9. Lze ostatně konstatovat, že o skutkovém stavu, jak je popsán výše, nebylo mezi účastnicemi sporu (vyjma nesouhlasu žalobkyně s výší náhrady škody a nemajetkové újmy, což však nebylo pro rozhodnutí v této věci významné), lišily se toliko v jeho právním posouzení.

10. Podle ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle ustanovení § 2933 o.z. Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Soud předesílá, že při svém rozhodování přihlížel k závěru Nejvyššího soudu vyjádřeném v jeho rozsudku ze dne 7. 11. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5970/2016, dle nějž„ Poskytl-li pojistitel peněžité plnění poškozenému coby náhradu škody způsobené pojištěným v mylném domnění, že je k tomu povinen na základě sjednané smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu, vzniká mu nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči osobě, za níž plnil (pojištěnému), nikoli proti subjektu, jemuž plnil (poškozenému).“, na nějž žalobkyně odkazovala. Nicméně výklad žalobkyně, podle nějž žalobkyně ve skutkové situaci, jak je popsána výše, může po žalované žádat vydání pojistného plnění vyplacené jí Pojišťovnou z pojištění sjednaného jejím partnerem [jméno] [příjmení], a to bez ohledu na to, že Pojišťovna ani ji, ani jejího partnera [jméno] [příjmení] ani nevyzvala k vrácení tohoto pojistného plnění a naopak v e-mailu právnímu zástupci žalobkyně sdělila, že v průběhu trestního řízení nebyla zpochybněna odpovědnost pojištěného za újmu, kterou způsobil a proto„ … poškozené spravedlivě náleží náhrada, která jí byla poskytnuta. …“, soud považuje za (přinejmenším) nesprávný.

14. Dle názoru soudu vznik závazkového vztahu vyplývajícího z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení imanentně přepokládá existenci dvou subjektů (jak ostatně správně uvádí i žalobkyně ve své žalobě), a to„ obohaceného“, který je v soudním sporu pasivně legitimován, a„ ochuzeného“, kterému svědčí aktivní legitimace (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, sp.zn. 28 Cdo 1286/2014„ Aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení je ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno.“). V tomto případě však žalobkyně přes výzvu soudu podle § 118a odst. 1 o.s.ř. ani netvrdila, že by Pojišťovna (ať už přímo ji samotnou, nebo jejího partnera [jméno] [příjmení]) alespoň vyzvala k vrácení pojistného plnění, potažmo že by k vrácení pojistného plnění skutečně došlo, naopak učinila nesporným, že Pojišťovna k vrácení pojistného plnění nevyzvala, a pouze vyjádřila nepodložené obavy, že by tak mohla v budoucnu učinit. Nejvyšší soud přitom například v pátém odstavci odůvodnění svého usnesení ze dne 1. 8. 2016, sp.zn. 28 Cdo 1155/2016 konstatoval, že„ Z judikatury Nejvyššího soudu totiž jednoznačně vyplývá, že za ochuzeného by měl být pokládán subjekt, v jehož majetkových poměrech se příslušný přesun hodnot negativně projevil.“. V daném případě však žalobkyně žádnou majetkovou hodnotu nepozbyla. Za této situace nelze dovozovat, že by žalobkyně byla (mohla být)„ ochuzenou“, potažmo že by jí svědčila aktivní legitimace k podání této žaloby. Její podání ze strany žalobkyně tak je nutno považovat za přinejmenším předčasné.

15. Dle názoru soudu nelze přehlédnout, že výklad přijatý žalobkyní, podle nějž v dané situaci může po žalované žádat vrácení pojistného, by ve svém důsledku vedl ke stavu, kdy by žalobkyně získala od žalované podstatnou část plnění vyplaceného žalované [příjmení] jako náhradu škody a nemajetkové újmy, kterou žalovaná utrpěla, přičemž pokud by Pojišťovna toto plnění od žalobkyně nezískala zpět (což nelze vyloučit, ostatně Pojišťovna by se o vydání části pojistného plnění žalobkyni vůbec nemusela dozvědět), by žalobkyni tyto nemalé prostředky zůstaly. Jinými slovy by na straně žalobkyně došlo v důsledku trestného činu, z jehož spáchání byla pravomocně shledána vinnou, k významnému obohacení. Lze s jistotou konstatovat, že takový výklad by ve svém důsledku vedl k situaci, kterou by zjevně nejen žalovaná považovala (musela považovat) za hrubě nespravedlivou. Takový výklad je dle názoru soudu nutno odmítnout. Pokud by se soud měl tímto výkladem při své rozhodování řídit, odůvodňování rozsudku, které by z takového výkladu vycházel, by stěží mohlo být považováno za něco jiného, než za odůvodňování zjevné nespravedlnosti.

16. Dle názoru soudu teprve pokud by k vrácení pojistného plnění na základě výzvy Pojišťovny došlo, bylo by možné uvažovat, že tu je aktivní legitimace k podání této žaloby. Pak by ovšem bylo nutné zodpovědět otázku, komu tato aktivní legitimace svědčí, zda žalobkyni, nebo (jak se soudu jeví být pravděpodobnějším) [jméno] [příjmení]. Pak by bylo významným, zda Pojišťovna plnila za žalobkyni (patrně jako za spolupojištěného člena domácnosti), jak žalobkyně při ústním jednání dne 30. 8. 2022 tvrdila, nebo za pana [jméno] [příjmení], který byl ve vztahu k Pojišťovně navíc i pojistníkem, a hlavně který byl coby vlastník psa podle citovaného ustanovení § 2933 o.z. primárně odpovědným za škodu vzniklou žalované. V této souvislosti soud upozorňuje, že je potřeba odlišit trestně-právní odpovědnost žalobkyně za výše popsaný skutek, a občanskoprávní odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem, kterou ve smyslu citovaného ustanovení nese primárně pan [jméno] [příjmení], u něhož by pak (byl-li by k vrácení pojistného plnění ze strany Pojišťovny skutečně vyzván a pokud by je vrátil), spíše bylo možno aktivní legitimaci k podání této žaloby vůči žalované dovozovat. Protože však Pojišťovna ani nevyzvala (ať už žalobkyni, nebo pana [jméno] [příjmení]) k vydání pojistného plnění, byla tato otázka bezpředmětná a soud proto návrh žalobkyně na doplnění dokazování výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], který učinila za účelem prokázání svého tvrzení, že Pojišťovna plnila za ni, jako nadbytečný zamítl.

17. Soud proto pro s přihlédnutím k výše uvedenému žalobu žalobkyně pro nedostatek aktivní věcné legitimace na její straně zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Byla-li žaloba zamítnuta již pro nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobkyně, bylo zjevně nadbytečné se zabývat přezkoumáváním výše náhrady škody a nemajetkové újmy, která byla žalované ze strany Pojišťovny vyplacena. Proto soud pro nadbytečnost zamítl návrhy žalobkyně na doplnění dokazování dokazování znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], článkem autorů [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [anonymizováno], a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno],„ Jak dál při aplikaci tzv. metodiky NS k náhradě nemajetkové újmy z pohledu znalce“, revizním znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry, bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví podle vyhlášky č. 505/2020, znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] a výpovědí svědka [jméno] [příjmení], jakož i návrh žalované na doplnění dokazování znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení].

19. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a z procesního hlediska zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady se skládají z a) odměny advokáta za tyto úkony právní služby: - příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako vyhláška), - nahlížení do spisu dne 25. 5. 2022 dle § 11 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky, přičemž dle názoru soudu toto nahlížení do spisu, i vzhledem k tomu, že k němu došlo před sepisem vyjádření k žalobě, jakož i vzhledem k výši žalované částky a k významu, které toto řízení nepochybně pro žalovanou má, lze svým významem připodobnit k prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky, potažmo toto nahlížení lze považovat za samostatný úkon právní služby, za nějž žalované přísluší odměna, - sepis vyjádření k žalobě ze dne 27. 5. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, - účast na jednání u soudu dne 30. 8. 2022 v rozsahu dvou započatých dvouhodin dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky, v celkové výši 5 x 10 620 Kč = 53 100 Kč, když soud v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 vyhlášky vycházel z tarifní hodnoty sporu 572 339 Kč a odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 10 620 Kč stanovil podle § 7 bod 6 vyhlášky; b) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené výše 5 x 300 Kč = 1 500 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky, přičemž při stanovení paušální náhrady hotových výdajů za účast u jednání dne 30. 8. 2022 v rozsahu přesahujícím dvě započaté hodiny soud vycházel ze závěrů, k nimž dospěl Krajský soud v Plzni ve svém usnesení ze dne 2. 1. 2007 sp.zn. 6 To 649/2007, podle nějž Za každé započaté dvě hodiny účasti na jednání před soudem (samostatné úkony právní služby) náleží ustanovenému obhájci, nedohodl-li se s klientem jinak, jedna paušální částka náhrady výdajů (§ 11 odst. 1 písm. g/ a § 13 odst. 2, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).; c) náhrady cestovních nákladů právního zástupce žalované osobním automobilem VW Passat reg.zn. [anonymizováno] [číslo] na trase [obec] – [obec] a zpět dne 25. 5. 2022 za účelem nahlížení do spisu a dne 30. 8. 2022 za účelem účasti na jednání u soudu ve výši 2 x 68 km x (4,70 Kč + 4,5 x 47,10 / 100) = 2 x 464 Kč = 928 Kč, když soud vycházel z kombinované spotřeby 4,5 l NM/100 km a z jednotkové ceny pohonné hmoty 47,10 Kč za litr NM dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění vyhlášky č. 116/2022 Sb.; d) náhrady za čas zmeškaný cestou dne 25. 5. 2022 a 30. 8. 2022, vždy v rozsahu čtyř započatých půlhodin, celkem tedy 2 x 4 x 100 = 800 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky; e) náhrady za 21% DPH ve výši 11 829 Kč; a celkem činí 68 157 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. Oproti tomu žalovanou požadovanou odměnu za další úkon právní služby v podobě porady s klientem dne 25. 5. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky soud žalované přiznat nemohl, i když její zástupce potvrzením ze dne 25. 5. 2022 řádně doložil, že k této poradě došlo. Soud v této souvislosti s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., jakož i s odkazem na závěry, k nimž dospěl Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne 8. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 4012/18, připomíná, že (procesně úspěšnému) účastníku zásadně nepřísluší právo na náhradu všech nákladů, ale pouze těch„ … potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva …“. V tomto případě zástupce žalované do spisu nahlížel dne 25. 5. 2022, tedy v době, kdy se ve spise nacházela pouze žaloba a její přílohy v podobě dřívějších rozhodnutí soudů v trestní věci žalobkyně a listin od Pojišťovny, tedy se jednalo o důkazy, které již jak žalované, tak i jejímu právnímu zástupci musely být z dřívější doby důvěrně známy. Za této situace se následná porada zástupce žalované se žalovanou, nadto přesahující jednu hodinu, jeví být nadbytečnou, potažmo neúčelnou, a tudíž za tento úkon právní služby nebylo možno žalované odměnu přiznat.

21. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá občanského soudního řádu, místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.