111 C 5/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 163 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 48 800 Kč za dobu od 20. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení další částky 114 780 Kč, úroku ve výši 47,49 % p.a. z částky 100 139,71 Kč za dobu od 7. 10. 2023 do 30. 10. 2023, úroku ve výši 15 % p.a. z částky 100 139,71 Kč za dobu od 31. 10. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 299 520 Kč, úroku z prodlení za dobu do 12. 9. 2024 ve výši 15 986,36 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 110 575 Kč za dobu od 13. 9. 2024 do 19. 5. 2025, úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 61 775 Kč za dobu od 20. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3 % p.a. z částky 48 800 Kč za dobu od 20. 5. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou - návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 24. 2. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částek specifikovaných v enunciátu tohoto rozsudku. Tvrdila, že po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného zahrnující i lustrum v databázích SOLUS, NRKI, insolvenční rejsřík a dále z dokladů o příjmech a (blíže nespecifikovaného) prohlášení žalovaného s žalovaným uzavřela dne 8. 7. 2022 s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jako Smlouva o úvěru), a to za pomoci prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný Smlouvu o úvěru podepsal doplněním jedinečného kódu, který mu byl poskytnut žalobkyní. Na základě Smlouvy o úvěru žalobkyně žalovanému dne 11. 7. 2022 poskytla úvěr ve výši 111 000 Kč a žalovaný se tento úvěr spolu s úrokovou sazbou 47,49 % p.a. zavázal splatit formou 48 měsíčních splátek á 5 200 Kč splatných vždy k 1. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne 1. 8. 2022. Žalovaný však zaplatil pouze prvních 11 splátek, pak splácet přestal. Za prodlení v délce více jak 30 dnů s úhradou 10. až 14. splátky žalobkyně po žalovaném požaduje podle odst. 6.

1. Smlouvy o úvěru smluvní pokutu 5 x 499 Kč = 2 495 Kč. Dále po něm požaduje podle odst. 6.

2. Smlouvy o úvěru náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 200 Kč, když k této částce žalobkyně dospěla tak že po žalovaném požaduje částku 200 Kč za každou splátku, s níž byl žalovaný v prodlení delším jak 15 dnů. K částce 200 Kč pak dospěla tak, že sečetla jednotkové náklady na mzdu svých zaměstnanců, na provoz call centra, na provize vymáhací společnosti atd. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátky splatné 1. 8. 2023 delším než 65 dnů došlo podle odst. 6.

3. Smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru k datu 5. 10. 2023. Podle odst. 6.

4. Smlouvy o úvěru se celá nesplacená jistina a úroky staly novou jistinou, jejíž výše činila 111 880,34 Kč, kterou žalovaný nezaplatil, resp. dílčími splátkami v době od 1. 2. 2024 do 12. 9. 2024 zaplatil pouze částku 5 000 Kč. Žalobkyni tak podle odst. 6.

5. Smlouvy o úvěru vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, tedy od 7. 10. 2023 do zaplacení. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení tzv. „nové jistiny“ 106 880,34 Kč, smluvní pokuty 2 495 Kč, náhrady nákladů 1 200 Kč, smluvní pokutu 0,1 % p.d. z dlužné nové jistiny, kterou žalobkyně požaduje pouze za dobu do sepisu žaloby, což činí 53 005 Kč, úrok z původní jistiny úvěru 100 139,71 Kč ve výši 47,49 % p.a. za prvních 90 dnů prodlení a úrok 15 % za dobu od 91. dne prodlení do zaplacení, nejdéle však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 299 520 Kč. Tyto částky žalovaný žalobkyni přes zaslání předžalobní upomínky nezaplatil.

2. K výzvě soudu dne 21. 3. 2025, č.j. 111 C 5/2025-47, žalobkyně doplnila (čl. 48), že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že jeho příjem činí 40 000 Kč a jeho celkové měsíční náklady 17 840 Kč, že on sám ani jeho zaměstnavatel (žalovaný přitom uvedl, že je OSVČ) není evidován v insolvenčním rejstříku, že u žalobkyně nemá předchozí smlouvu ve stavu vymáhání a jeho doklad totožnosti není neplatný. Dále odkázala na prohlášení žalovaného, podle kterého měl žalovaný potvrdit, že žalobkyně provedla jeho kontrolu ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb. a že byl poučen o právech a povinnostech pro něj z tohoto zákona plynoucích, dále že výši úroku považuje za přiměřenou, že nemá další dluhy, nenachází se ve stavu úpadku, že údaje uvedené ve Smlouvě jsou pravdivé a že Smlouvu neuzavřel v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek. Dále uvedla, že nemá možnost ověřit údaje žalovaného o nákladech na bydlení a na výživné na děti, a že své zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považuje za dostatečné. K tomuto svému podání připojila některé listinné důkazy, které již dříve připojila ke své žalobě, aniž by objasnila, proč takto činí.

3. Na výzvu soudu při jednání dne 1. 7. 2025 žalobkyně dne 10. 7. 2025 (čl. 77 a násl.) v podstatě zopakovala svá obecná tvrzení ohledně jejího postupu při uzavírání smluv se svými klienty za pomoci prostředků komunikace na dálku, kdy Smlouvu o úvěru měl žalovaný podepsat tak, že žalobkyni zaslal kód uvedený jako variabilní symbol platby 1 Kč, kterou mu žalobkyně zaslala na jeho účet. K tomuto svému podání pak znovu zaslala listinné důkazy, které již dříve připojila ke své žalobě, aniž by objasnila, proč takto činí. Například kopii občanského průkazu žalovaného tak do spisu založila celkem třikrát.

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač fikce jejího doručení do datové schránky žalovaného nastala již dne 19. 5. 2025 (potvrzení čl. 68). K jednání dne 1. 7. 2025 se nedostavil, ač mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou.

5. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil:- z žádosti o úpravu splátkového kalendáře ze dne 3. 2. 2023 (čl. 23), že žalovaný požádal žalobkyni o odklad splátky splatné 14. 2. 2023.- z upraveného splátkového kalendáře (čl. 24), že žalobkyně vyhotovila nový splátkový kalendář, podle kterého byla výše sedmé splátky splatné dne 1. 2. 2023 0 Kč a splátkový kalendář se o tuto jednu splátku prodloužil.- z výzev k zaplacení ze dne 1. 6. 2023, 3. 7. 2023, 1. 8. 2023, 1. 9. 2023 a 2. 10. 2023, že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužných splátek a upozorňovala na možnost zesplatnění celého úvěru.- z dodejky ze dne 26. 7. 2022 (čl. 25), že žalobkyně tohoto dne žalovanému zaslala listinu a ten ji převzal.- z oznámení ze dne 5. 10. 2023 (čl. 26), že žalobkyně žalovaného vyzvala k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru.- z výpisu z registru SOLUS (čl. 34) a NRKI (čl. 35), že žalobkyně dne 7. 7. 2022 lustrovala žalovaného v těchto databázích.- z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 1. 4. 2019 do 31. 5. 2019 (čl. 39), že počátečný zůstatek na tomto účtu činil 48,78 Kč a konečný 449,78 Kč a za celou dobu byl na tomto účtu pouze jeden kreditní obrat (vklad částky 500 Kč učiněný žalovaným) a jeden debetní obrat 99 Kč (poplatek za vedení účtu). Nicméně v době tvrzeného uzavření Smlouvy o úvěru byl tento výpis již tři roky starý, tudíž další skutková zjištění z něj nebylo možno učinit.- z kopie OP žalovaného (čl. 40-41), že žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného a že žalovaný je svobodný.- z hodnocení klienta (čl. 42), že žalobkyně v rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že je podnikatelem a jeho příjem činí 40 000 Kč, avšak nezjistila, zda lze očekávat, že tento příjem bude mít po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Dále zjistila, že žalovaný žije v domácnosti bez partnerky se dvěma nezletilými dětmi, kdy výdaje na ně činí 6 100 Kč, avšak nic bližšího (např. věk dětí, jejich potřeby a zdravotní stav) o nich nezjistila. Za bydlení (vlastní) žalovaný vynakládal částku 7 490 Kč, třetím osobám nic nesplácel a například za dopravu vynakládal částku 0 Kč.- ze sdělení , právnická osoba, (čl. 69), že majitelem účtu , č. účtu, je žalovaný a že na tento účet byla dne 12. 7. 2022 připsána částka 111 000 Kč z účtu č. , č. účtu, s poznámkou „výplata půjčky“.- z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024 (čl. 7) ve spojení s poštovním podacím archem (čl. 33), že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o úvěru, kterou vyčíslila na 110 575 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou.

6. Oproti tomu z dalších žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci. Pokud se týká- listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, a datované 8. 7. 2022 (čl. 10), a dále dodatku č. , hodnota, k této smlouvě (čl. 30), tato neobsahovala podpis žalovaného, tudíž soud z ní nemohl mít za ověřené, že právě zde zachycené právní jednání (Smlouvu o úvěru s tímto obsahem) žalobkyně se žalovaným učinili.- z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru (čl. 8), že žalobkyně vyhotovila dokument, kterým žalovanému oznámila, že návrh na uzavření Smlouvy o úvěru ve znění dodatku č. , hodnota, akceptovala, přičemž uvedla základní parametry úvěru. Nebylo však prokázáno, že by právě tuto listinu žalobkyně žalovanému předala.- ze splátkového kalendáře (čl. 9), že žalobkyně vyhotovila listinu obsahující termíny všech 48 splátek á 5 200 Kč, které měl žalovaný žalobkyni zaplatit.

7. Pokud se týká ostatních listin (předsmluvního formuláře, karty klienta, výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, doklad o vyplacení úvěru, prohlášení klienta), soud z nich nezjistil další rozhodné skutečnosti významné pro zjištění skutkového stavu, proto je blíže neuvádí ani nehodnotí. Pokud se týká listiny označené jako „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ (čl. 29), nejednalo se o důkaz jako takový, ale pouze o obecné skutkové tvrzení žalobkyně popisující její postup při uzavírání smluv, bez konkrétních údajů o projednávané věci. Pokud se týká dalších listin základní informace o klientovi, „důkaz o odeslání 1,- Kč“, Zaslaná SMS, Důkaz o přijetí SMS) jednalo se o žalobkyní vyhotovené listiny, nijak nepodepsané žalovaným, bez důkazní hodnoty.

8. Soud rovněž nemohl přehlédnout, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání svých (toliko obecných) skutkových tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalovaného.

9. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: Dne 12. 7. 2022 byla na účet žalovaného číslo , č. účtu, převedena částka 111 000 Kč z účtu žalobkyně. O žalovaném žalobkyně zjistila, že je podnikatelem, že jeho příjem činí 40 000 Kč, že je svobodný a v domácnosti žije sám se dvěma dětmi, kdy výdaje na ně činí 6 100 Kč, za dopravu neplatí ničeho a náklady na vlastní bydlení činí 7 490 Kč. Žalobkyně poté vyhotovila několik listin, kdy žalovanému umožnila vynechat úhradu sedmé splátky s tím, že splátkový kalendář se přiměřeně prodlouží, a dále několik výzev k úhradě, aniž by bylo prokázáno, že tyto listiny byly žalovanému doručeny. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně jí zaplatil částku 62 200 Kč. Předžalobní výzva ze dne 19. 12. 2024 byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, , nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).

10. Nebylo prokázáno skutkové tvrzení žalobkyně, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (právě) Smlouvu o úvěru s žalobkyní vylíčeným obsahem, jakkoli bylo zřejmé, že k nějakému právnímu jednání mezi žalobkyní a žalovaným došlo. Nebylo ani prokázáno skutkové tvrzení žalobkyně (nadto samo o sobě neurčité a nedostatečné), že před uzavřením Smlouvy o úvěru řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně v tomto směru žádné důkazy soudu nenabídla (například daňové přiznání, doklad o vlastnictví nemovitosti k bydlení). Přes výzvu soudu usnesením ze dne 19. 3. 2025, č.j. 111 C 5/2025-47, a pak znovu v rámci postupu soudu podle § 118a občanského soudního řádu, tyto nedostatky žalobkyně neodstranila.

11. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

12. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle ust. § 419 o.z. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1796 o.z. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Na skutkový stav popsaný výše, kdy nebylo prokázáno tvrzené uzavření Smlouvy o úvěru, avšak byl prokázán převod částky 111 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalovaného, soud aplikoval zejména výše uvedené právní normy a dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky je třeba posoudit po právní stránce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně žalovanému ve smyslu cit. ust. § 2991 odst. 2 o. z. plnila bez právního důvodu částku 111 000 Kč, zatímco žalovaný jí zaplatil pouze částku 62 200 Kč, tudíž je dle cit. § 2993 věta prvá o.z. povinen jí částku 111 000 Kč – 62 200 Kč = 48 800 Kč vydat. Pohledávka se ve smyslu cit. ust. § 1958 odst. 2 o.z. stala splatnou až dne 19. 5. 2025, kdy došlo k doručení žaloby žalovanému, když k vyúčtování dlužné částky předžalobní výzvou soud nemohl přihlížet, protože nebylo doloženo, že by byla žalovanému skutečně doručena. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 48 800 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši 12 % p.a. za dobu od 20. 5. 2025 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

15. Soud k tomu dále podotýká, že i pokud by po skutkové stránce dospěl k závěru, že k žalobkyní tvrzenému právnímu jednání – uzavření Smlouvy o úvěru mezi její předchůdkyní a žalovaným skutečně dne 10. 10. 2022 došlo, nemohl by přehlédnout, že žalovaný při uzavírání Smlouvy o úvěru nejednal v rámci své podnikatelské činnosti (žalobkyně sama tvrdila, že na Smlouvu o úvěru se vztahuje ZSÚ), zatímco skutečnost, že žalobkyně při uzavírání Smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z., je evidentní. Soud by proto v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ musel provést posouzení předmětného právního jednání (uzavření Smlouvy o úvěru) i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ. Ze strany žalobkyně přitom nebylo prokázáno, že by před uzavřením Smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když sice zjistila částku jeho příjmů z podnikání, ale vůbec není zřejmé, zda tyto příjmy již jsou poníženy o výdaje nezbytné k jejich dosažení, či nikoli, a nadto z jakých konkrétních skutečností lze dovozovat, že tyto příjmy žalovaný bude mít po celou dobu splácení úvěru. Zcela nedostatečné zjištění pak učinila i ohledně jeho výdajů, když o vyživovacích povinnostech nezjistila (kromě jejich celkové výše) vůbec nic, o charakteru vlastnického bydlení žalovaného (zda se jedná o byt, rodinný dům či jinou nemovitost) rovněž ne, a například údaj o nulových nákladech na dopravu jistě zasloužil bližší přezkoumání. Je zřejmé, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo spíše formálního rázu a žalobkyně tak porušila svou povinnost vyplývající z cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ. Důsledkem je pak neplatnost Smlouvy o úvěru dle cit. ust. § 87 dost. 1 ZSÚ, přičemž se jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 588 o.z.

16. Soudu by pak za této situace stejně nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2993 o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, přičemž ve věci samé by dospěl k prakticky stejnému rozhodnutí.

17. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, přičemž přihlédl k tomu, že z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému soudě podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.