111 C 6/2026

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Radomírem Cábem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o zaplacení 37 953 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 37 953,40 Kč spolu s úrokem ve výši 56,39 % p.a. z částky 30 732,32 Kč za dobu od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % p.a. z částky 30 732,32 Kč za dobu od 16. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 12. 2025 dosáhne částky 125 539,20 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. z částky 35 614 Kč za dobu od 23. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou – návrhem na vydání platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3. 3. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částek specifikovaných v enunciátu tohoto rozsudku. Tvrdila, že po předchozím ověření úvěruschopnosti žalovaného zahrnující i lustrum v databázích SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík a dále z dokladů o příjmech a (blíže nespecifikovaného) prohlášení žalovaného s žalovaným uzavřela dne 18. 9. 2023 s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jako Smlouva o úvěru), a to za pomoci prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný Smlouvu o úvěru podepsal doplněním jedinečného kódu, který mu byl poskytnut žalobkyní. Na základě Smlouvy o úvěru žalobkyně žalovanému dne 18. 9. 2023 poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se tento úvěr spolu s úrokovou sazbou 56,39 % p.a. zavázal splatit formou 36 měsíčních splátek á 2 906 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje první splátkou splatnou dne 17. 10. 2023. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek, když za dobu od 16. 10. 2023 do 18. 11. 2025 uhradil celkem pouze 62 526 Kč. Za prodlení v délce více jak 30 dnů s úhradou 25. a 26. splátky žalobkyně po žalovaném požaduje podle odst. 6.

1. Smlouvy o úvěru smluvní pokutu 2 x 499 Kč = 998 Kč. Dále po něm požaduje podle odst. 6.

2. Smlouvy o úvěru náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 200 Kč, když k této částce žalobkyně dospěla tak že po žalovaném požaduje částku 200 Kč za 21. až 26. splátkou, s jejichž úhradou byl žalovaný v prodlení delším jak 15 dnů. K částce 200 Kč pak dospěla tak, že sečetla jednotkové náklady na mzdu svých zaměstnanců, na provoz call centra, na provize vymáhací společnosti atd. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 25. splátky splatné 17. 10. 2025 delším než 65 dnů došlo podle odst. 6.

3. Smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru k datu 21. 12. 2025. Podle odst. 6.

4. Smlouvy o úvěru se celá nesplacená jistina a úroky staly novou jistinou, jejíž výše činila 33 416,86 Kč, kterou žalovaný nezaplatil. Žalobkyni tak podle odst. 6.

5. Smlouvy o úvěru vznikl nárok na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, tedy od 23. 12. 2025 do zaplacení. Žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení tzv. „nové jistiny“ 33 416,86 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náhrady nákladů 1 200 Kč, smluvní pokutu 0,1 % p.d. z dlužné nové jistiny, kterou žalobkyně požaduje pouze za dobu do sepisu žaloby, což činí 2 339,40 Kč, úrok z původní jistiny úvěru 30 732,32 Kč ve výši 56,39 % p.a. za dobu od 23. 12. 2025 do 15. 1. 2026 a úrok 11,50 % z částky 30 732,32 Kč za dobu od 16. 1. 2026 do zaplacení, nejdéle však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 125 539,20 Kč. Tyto částky žalovaný žalobkyni přes zaslání předžalobní upomínky nezaplatil. K jednání dne 28. 5. 2026 se žalobkyně po předchozí řádné omluvě nedostavila.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ač fikce jejího doručení do datové schránky žalovaného nastala již dne 11. 5. 2026 (potvrzení čl. 38v). K jednání dne 28. 5. 2026 se nedostavil, ač mu bylo předvolání k tomuto jednání doručeno společně se žalobou.

3. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil:- z výzev k zaplacení ze dne 18. 11. 2025 (čl. 7) a 18. 12. 2025 (čl. 8), že žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dlužných splátek a upozorňovala na možnost zesplatnění celého úvěru.- z výpisu z registru SOLUS (čl. 28) a NRKI (čl. 29), že žalobkyně dne 15. 9. 2023 lustrovala žalovaného v těchto databázích, přičemž z databáze NRKI vyplývalo, že žalovaný již oslovil pět finančních institucí s žádostí o úvěr, již dlužil 453 110 Kč a měl dluh po splatnosti ve výši 167 Kč.- z kopie OP žalovaného (čl. 34-35), že žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného a že žalovaný je svobodný.- z předžalobní výzvy ze dne 9. 2. 2026 (čl. 6) ve spojení s poštovním podacím archem (čl. 27), že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o úvěru, kterou vyčíslila na 35 614 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou.- z potvrzení společnosti , právnická osoba, (čl. 40), že účet č. , č. účtu, je veden pro žalovaného a že na tento účet byla dne 18. 9. 2023 připsána částka 50 000 Kč se zprávou „, Anonymizováno, “.- z výpisu z databáze ARAD (čl. 43), že v měsíci 9/2023 činila průměrná úroková sazba nových spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami 9,5 % p.a.

4. Oproti tomu z dalších žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci. Pokud se týká- listiny označené jako Smlouva o úvěru č. , hodnota, a datované 18. 9. 2023 (čl. 30), tato neobsahovala podpis žalovaného, tudíž soud z ní nemohl mít za ověřené, že právě zde zachycené právní jednání (Smlouvu o úvěru s tímto obsahem) žalobkyně se žalovaným učinili.- z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru (čl. 20), že žalobkyně vyhotovila dokument, kterým žalovanému oznámila, že návrh na uzavření Smlouvy o úvěru akceptovala, přičemž uvedla základní parametry úvěru. Nebylo však prokázáno, že by právě tuto listinu žalobkyně žalovanému předala.

5. Pokud se týká ostatních listin – potvrzení o provedeném odkladu splátky (čl. 9 až 11), splátkového kalendáře (čl. 20v), upraveného splátkového kalendáře (čl. 12-14), oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 12. 2025 (čl. 15), předsmluvního formuláře (čl. 17 a násl.), karty klienta (čl. 16), výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (čl. 22), doklad o vyplacení úvěru (čl. 21), důkaz o umístění dokumentů do klientské zóny (čl. 23), soud z nich nezjistil další rozhodné skutečnosti významné pro zjištění skutkového stavu, když bez prokázání uzavření Smlouvy o úvěru nebyly významné. Proto je blíže neuvádí ani nehodnotí. Listina – informace pro klienta (čl. 24) pak představovala interní dokument žalobkyně obsahující popis jejího postupu při uzavírání smluv o úvěru, bez konkrétního vztahu k tomuto případu a prakticky bez důkazní hodnoty.

6. Soud rovněž nemohl přehlédnout, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy k prokázání svých (toliko obecných) skutkových tvrzení o ověřování úvěruschopnosti žalovaného, vyjma výpisu z databáze SOLUS a NRKI, přičemž právě z výpisu z databáze NRKI vyplývaly spíše pochyby o úvěruschopnosti žalovaného, když s žádostí o úvěr oslovil již pět finančních institucí, dlužil již 453 110 Kč a měl dokonce i malý dluh po splatnosti.

7. Závěr, který soud provedeným dokazováním o skutkovém stavu učinil, je následující: Dne 18. 9. 2023 byla na účet žalovaného číslo , č. účtu, převedena částka 50 000 Kč z účtu žalobkyně. O žalovaném žalobkyně vyjma jeho jména a příjmení, data narození, adresy bydliště a faktu, že je svobodný, nezjistila prakticky ničeho. Žalobkyně poté vyhotovila několik listin, kdy žalovanému umožnila vynechat úhradu čtvrté, patnácté a dvacáté splátky, a dále několik výzev k úhradě, aniž by bylo prokázáno, že tyto listiny byly žalovanému doručeny. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně jí zaplatil částku 62 200 Kč. Předžalobní výzva ze dne 9. 2. 2026 byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, , nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).

8. Nebylo prokázáno skutkové tvrzení žalobkyně, že se žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku (právě) Smlouvu o úvěru s žalobkyní vylíčeným obsahem, jakkoli bylo zřejmé, že k nějakému právnímu jednání mezi žalobkyní a žalovaným došlo. Nebylo ani prokázáno skutkové tvrzení žalobkyně (nadto samo o sobě neurčité a nedostatečné), že před uzavřením Smlouvy o úvěru řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně v tomto směru žádné relevantní důkazy soudu nenabídla. Protože se žalobkyně k jednání dne 28. 5. 2026 nedostavila, nemohla být soudem vyzvána podle § 118a občanského soudního řádu, aby tyto nedostatky odstranila.

9. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle ust. § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.

10. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako o.z.) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle ust. § 419 o.z. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle ust. § 420 o.z. Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle ust. § 588 věta prvá o.z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1796 o.z. Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle ust. § 1879 o.z. Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2993 věta první o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření Smlouvy o úvěru (dále jako ZSÚ) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 ZSÚ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 87 odst. 2 ZSÚ Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Na skutkový stav popsaný výše, kdy nebylo prokázáno tvrzené uzavření Smlouvy o úvěru, avšak byl prokázán převod částky 50 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalovaného, soud aplikoval zejména výše uvedené právní normy a dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky je třeba posoudit po právní stránce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně žalovanému ve smyslu cit. ust. § 2991 odst. 2 o. z. plnila bez právního důvodu částku 50 000 Kč, zatímco žalovaný jí zaplatil částku 62 200 Kč, tudíž je dle cit. § 2993 věta prvá o.z. zjevné, že již žalobkyni ničeho nedluží. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Orbiter dictum soud podotýká, že i pokud by po skutkové stránce dospěl k závěru, že k žalobkyní tvrzenému právnímu jednání – uzavření Smlouvy o úvěru mezi její předchůdkyní a žalovaným skutečně dne 18. 9. 2023 došlo, nemohl by přehlédnout, že žalovaný při uzavírání Smlouvy o úvěru nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco skutečnost, že žalobkyně při uzavírání Smlouvy o úvěru splňovala podmínky uvedené v cit. ust. § 420 o.z., je evidentní. Soud by proto v souladu s ust. § 2 odst. 1 ZSÚ musel provést posouzení předmětného právního jednání (uzavření Smlouvy o úvěru) i z hlediska splnění podmínek uvedených v příslušných ustanovení ZSÚ. Ze strany žalobkyně přitom nebylo (vyjma obecných tvrzení bez jakéhokoli vztahu k tomuto případu) ani tvrzeno, natož prokázáno, že by před uzavřením Smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Je zřejmé, že (tvrzené) zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo spíše formálního rázu a žalobkyně tak porušila svou povinnost vyplývající z cit. ust. § 86 odst. 1 ZSÚ. Důsledkem je pak neplatnost Smlouvy o úvěru dle cit. ust. § 87 dost. 1 ZSÚ, přičemž se jedná o neplatnost absolutní ve smyslu cit. ust. § 588 o.z.

14. Soudu by pak za této situace stejně nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2993 o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení s přihlédnutím k ust. § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, přičemž ve věci samé by dospěl k prakticky stejnému rozhodnutí.

15. Soud k tomu dále podotýká, že jeho pozornosti by nemohl uniknout ani fakt, že úroková sazba dle (tvrzené) Smlouvy o úvěru činila 56,4 % p.a. za situace, kdy průměrná úroková sazba nových spotřebitelských úvěrů poskytovaných v měsíci 9/2023 bankami činila pouhých 9,5 %. Musel by si proto položit otázku, zda se nejedná o případ lichvy ve smyslu § 1796 o.z.

16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci, přičemž přihlédl k tomu, že z procesního hlediska převážně úspěšnému žalovanému soudě podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, a proto žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.