113 C 3/2026

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 33 588 Kč s příslušenstvím,

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci:1) pohledávku ve výši 18 282,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 58 083,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 24. 4. 2024 do 7. 5. 2024 ve výši 328,58 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 48 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 8. 5. 2024 do 3. 7. 2024 ve výši 1 112,07 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 42 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 4. 7. 2024 do 19. 7. 2024 ve výši 273,44 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 32 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 20. 7. 2024 do 12. 9. 2024 ve výši 717,75 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 27 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 13. 9. 2024 do 14. 11. 2024 ve výši 694,26 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 25 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 15. 11. 2024 do 21. 1. 2025 ve výši 694,96 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 23 782,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 22. 1. 2025 do 28. 2. 2025 ve výši 365,18 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 22 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 1. 3. 2025 do 1. 4. 2025 ve výši 288,00 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 21 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 2. 4. 2025 do 16. 5. 2025 ve výši 387,00 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 20 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 17. 5. 2025 do 15. 7. 2025 ve výši 492,00 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 19 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 16. 7. 2025 do 11. 9. 2025 ve výši 451,82 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 18 282,00 Kč ve výši 14,75 % ročně od 12. 9. 2025 do zaplacení,2) pohledávku ve výši 15 306,69 Kč,3) úrok ve výši 73,97 % p. a. z částky 46 469,14 Kč od 24. 4. 2024 do 7. 5. 2024 ve výši 1 280,58 Kč, úrok ve výši 73,97 % p. a. z částky 45 185,12 Kč od 8. 5. 2024 do 3. 7. 2024 ve výši 5 070,15 Kč, úrok ve výši 73,97 % p. a. z částky 39 185,12 Kč od 4. 7. 2024 do 19. 7. 2024 ve výši 1 234,24 Kč, úrok ve výši 73,97 % p. a. z částky 29 185,12 Kč od 20. 7. 2024 do 12. 9. 2024 ve výši 3 159,75 Kč, úrok ve výši 73,97 % p. a. z částky 24 185,12 Kč od 13. 9. 2024 do 14. 11. 2024 ve výši 2 999,43 Kč, úrok ve výši 73,97 % p. a. z částky 22 185,12 Kč od 15. 11. 2024 do 21. 1. 2025 ve výši 2 969,56 Kč, úrok ve výši 73,97 % p. a. z částky 20 685,12 Kč od 22. 1. 2025 do 28. 2. 2025 ve výši 1 547,36 Kč, úrok ve výši 73,97 % p. a. z částky 19 185,12 Kč od 1. 3. 2025 do 17. 3. 2025 ve výši 642,09 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 19 185,12 Kč od 18. 3. 2025 do 1. 4. 2025 ve výši 94,65 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 18 185,12 Kč od 2. 4. 2025 do 16. 5. 2025 ve výši 269,10 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 17 185,12 Kč od 17. 5. 2025 do 15. 7. 2025 ve výši 339,00 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 16 185,12 Kč od 16. 7. 2025 do 11. 9. 2025 ve výši 308,56 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 15 185,12 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 4. 2024 dosáhne částky 188 179,20 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 24. 2. 2026 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 33 588 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala 1. 12. 2022. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr na účet ve výši 50 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo 1. 12. 2022. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě, ve výši úrokové sazby 73,97 % ročně, splácet ve 48měsíčních splátkách po 3 267 Kč, a to vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2023 dle splátkového kalendáře. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (emailová komunikace). Žalobce dále vysvětluje postup při schvalování úvěru, prověřování dokladů a informací získaných od žalované. Do data zesplatnění úvěru bylo uhrazeno celkem 42 471 Kč (13 splátek po 3 267 Kč). Před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (každá pokuta 499 Kč za opožděnou splátku krát 3 případy). Rovněž žalobci vzniklo právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 600 Kč (za jednotlivý případ 200 Kč – celkem 8 případů). Žalobce dále uvádí, že k 22. 4. 2024 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny (nová jistina 54 986,12 Kč), dle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou – tedy od 24. 4. 2024 až do úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci ze strany žalované uhrazeny další částky v celkové výši 39 801 Kč. Žalobce tak po žalované požaduje úhradu nové jistiny úvěru v celkové výši 15 185,12 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 600 Kč, smluvní pokutu kapitalizovanou ve výši 15 306,69 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 24. 4. 2024 do zaplacení (73,97 % ročně), a dále počínaje od 18. 3. 2025 až do zaplacení úrok ve výši 12,75 % ročně (s bližší specifikací v návrhu), minimálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 4. 2024 dosáhne částky 188 179,20 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neúčastnila se ani soudního jednání.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi stranami byla dne 1. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se poskytovatel úvěru – žalobce zavázal poskytnout klientovi – žalované částku 50 000 Kč jako bezúčelový úvěr s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit, činí 156 816 Kč. Doba trvání úvěru v případě řádného a včasného plnění povinnosti ze smlouvy činila 48 měsíců s tím, že celková výše splátky je 3 267 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána na 73,96 % ročně a byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr činila 104,98 %. Pod bodem 6 smlouvy jsou sjednány důsledky vyplývající z prodlení klienta – dle bodu 6.1 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou dlužnou splátku; pod bodem 6.2 smlouvy bylo sjednáno právo poskytovatele úvěru vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením o délce 15 dnů – 200 Kč za každý případ; dle bodu 6.5 smlouvy v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká klientovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou. Ve stejný den, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru, byl uzavřen i dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, v rámci kterého je nově upraven proces uzavření smlouvy, podmínky čerpání úvěru a předpoklady pro výpočet RPSN. Schválení úvěru žalované proběhlo v rámci podání žalobce ze dne 2. 12. 2022. Součástí spisového materiálu je karta klienta, ze které vyplývají jednotlivé platby ze strany žalované vůči žalobci počínaje od 17. 1. 2023 do 11. 9. 2025. Celková částka, která byla žalovanou uhrazena, činí 82 272 Kč. Úvěr byl vyplacen na účet žalované dne 1. 12. 2022, což vyplynulo z dokladu o vyplacení úvěru. Žalované byla doručována předžalobní výzva datovaná 4. 2. 2026.

4. Součástí spisového materiálu je prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěrů.

5. Pokud se týká posouzení úvěruschopnosti, žalobce předložil výpis záznamu z registru SOLUS – negativní, výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRPI) se skóre 282 (kategorie jedna – nízké body do interní score card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Žalobce doložil výpisy z banky, ze kterých vyplývá příjem žalované od zaměstnavatele , právnická osoba, v částce 8 132 Kč (v srpnu 2022) a 15 000 Kč (v srpnu 2022), v částce 23 746 Kč (v září 2022), 23 563 Kč (v říjnu 2022), ve výši 23 496 Kč (v listopadu 2022). Pokud se jedná o další informace ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, soudu byla doložena listina – hodnocení klienta, v rámci které je uvedeno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 23 601 Kč, je zaměstnána, výdaje jsou specifikovány ve výši životního minima 4 620 Kč měsíčně, bydlení (nájemné, inkaso) je specifikováno ve výši 3 568 Kč měsíčně. Žádné další relevantní informace v hodnocení klienta uvedeny nejsou, důkazy ohledně výdajů žalované absentují.

6. Žalovaná byla celkem třikrát vyzvána k úhradě probíhajícího úvěru a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (dopisy ze dne 18. 9. 2023, 19. 3. 2024 a 17. 4. 2024), a dopisem ze dne 22. 4. 2024 jí bylo oznámeno, že úvěr byl zesplatněn a je žádána celková částka 58 083 Kč.

7. Podle 580 občanského zákoníku:(1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 občanského zákoníku:Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 576 občanského zákoníku:Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle § 2993 občanského zákoníku:Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou splnění povinnosti žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce sice před uzavřením smlouvy opatřil určité podklady o příjmech žalované a provedl dotazy do dostupných registrů dlužníků, nicméně takto zjištěné skutečnosti nelze považovat za dostatečné a komplexní posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, jak požaduje citované ustanovení. Zejména nebyly řádně zjištěny a zohledněny veškeré pravidelné výdaje žalované, ani případné další závazky, a skutkový podklad pro závěr o její úvěruschopnosti tak vykazuje zjevné nedostatky. Soud nicméně současně vzal v úvahu, že samotné porušení povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru automaticky nevede k absolutní neplatnosti smlouvy, nýbrž je nutno vždy posuzovat konkrétní dopady takového pochybení v dané věci. V této souvislosti soud přihlédl k tomu, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy fakticky plnila a v průběhu trvání závazkového vztahu uhradila žalobci celkem částku 82 272 Kč, tedy podstatnou část plnění, ke kterému se zavázala a úvěrový vztah tak byl po určitou dobu realizován. Za této situace soud nedospěl k závěru, že by smlouva o úvěru byla neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované. Nicméně z dalších důvodů, které budou rozvedeny níže, dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobce nemůže obstát.

12. Soud se zabýval jednotlivými složkami žalobou uplatněného nároku, především přiměřeností sjednané úrokové sazby, výší smluvních pokut, jakož i dalšími ujednáními obsaženými ve smlouvě o úvěru, a to z hlediska jejich souladu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy. Žalovaná v projednávané věci vystupovala jako spotřebitel. Na právní vztah založený mezi účastníky se proto použije zvláštní právní předpis upravující spotřebitelský úvěr (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) a ustanovení o spotřebitelských smlouvách dle § 1810 a násl. občanského zákoníku. Tento smluvní vztah je třeba posuzovat zejména ve světle ochrany slabší smluvní strany – spotřebitele.

13. Žalobcem uplatněná cena plnění, vyjádřená zejména úrokovou sazbou ve výši 73,97 % ročně a tomu odpovídající celkové částce, kterou měla žalovaná zaplatit (156 816 Kč při poskytnuté jistině 50 000 Kč), byla soudem hodnocena ve vztahu k přiměřenosti plnění s ohledem na výši jistiny, délku trvání závazku a celkovou ekonomickou zátěž dopadající na spotřebitele. Podle § 1813 občanského zákoníku sice běžná cena plnění nepodléhá přezkumu přiměřenosti, toto ustanovení však nevylučuje posouzení ujednání z hlediska rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 a § 588 občanského zákoníku. Zjevná nepřiměřenost sjednané úplaty může představovat rozpor s obecně uznávanými zásadami poctivosti a spravedlnosti.

14. Soud současně přihlédl k tomu, že judikatura dlouhodobě považuje za rozporné s dobrými mravy takové úroky, které podstatně a zjevně přesahují sazby obvyklé v době a místě sjednání, zejména jsou-li uplatněny vůči spotřebiteli a spojeny s jeho slabším postavením (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Závěr o neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy přitom musí vycházet z konkrétních okolností projednávané věci, spočívajících zejména v nepřiměřené výši sjednaného úroku, jakož i v postavení žalobce jako profesionálního nebankovního věřitele oproti postavení žalované coby spotřebitele.

15. Soud dospěl k závěru, že sjednaná úroková sazba a celková výše úplaty za poskytnutý úvěr jsou natolik excesivní, že odporují dobrým mravům, a že za dané situace ujednání o odměně za poskytnutí úvěru překročilo meze smluvní volnosti i poctivého obchodního styku natolik, že je nelze právně chránit. Ujednání o úrocích je proto absolutně neplatné. Neplatnost takového ujednání byla způsobena žalobcem, který jako profesionál ve formulářové smlouvě jednostranně stanovil nepřiměřenou úplatu vůči spotřebiteli. Podle § 579 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že ten, kdo způsobil neplatnost právního jednání, nesmí z takového jednání mít prospěch. Soud proto nemůže sjednané ujednání nahradit jiným obsahem ani moderovat výši úroku.

16. V důsledku neplatnosti ujednání o úrocích nevzniká žalobci nárok na smluvní úroky, smluvní pokuty ani náhradu nákladů sjednaných ve smlouvě, neboť tato ujednání jsou na neplatném základě vystavěna. Podle § 576 občanského zákoníku se neplatnost části právního jednání vztahuje na celé právní jednání tehdy, nelze-li rozumně předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez této části. V daném případě představovala úplata za úvěr (úrok 73,97 % ročně z poskytnuté jistiny) podstatnou náležitost smlouvy a z okolností jejího uzavření je zřejmé, že bez tohoto ujednání by žalobce smlouvu neuzavřel. Smlouva je proto neplatná jako celek.

17. Sjednanou výši úplaty nelze odůvodnit ani zásadou pacta sunt servanda, neboť tato zásada nechrání ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy nebo porušují standardy ochrany spotřebitele. V oblasti spotřebitelských smluv je autonomie vůle výrazně korigována požadavkem přiměřenosti a ochranou slabší smluvní strany.

18. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná jako celek, je nutno nároky účastníků vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalobce poskytl žalované částku 50 000 Kč, přičemž žalovaná mu na plnění ze smlouvy uhradila celkem 82 272 Kč. Žalovaná tak plnila nad rámec poskytnuté jistiny a na její straně nevzniklo bezdůvodné obohacení, naopak plnění přesahující jistinu představuje majetkový prospěch žalobce bez právního důvodu.

19. Za této situace nemůže být žalobci přiznán žádný další nárok z titulu smlouvy (neboť tato je neplatná) ani z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobou uplatněné nároky na zaplacení jistiny, úroků, smluvních pokut i nákladů spojených s prodlením soud proto jako nedůvodné zamítl.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak s ohledem na její procesní nečinnost ve věci jí žádné náklady řízení ani nemohly vzniknout. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.