113 C 8/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , ukrajinský státní příslušník bytem Adresa žalovaného o zaplacení 185.322 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 113.345 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113.345 Kč počínaje od 22. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 29.882 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 33.882 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 42.095,22 Kč, úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 124.463,80 Kč od 22. 10. 2024 do 13. 11. 2024 ve výši 5.217,55 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 124.463,80 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 10. 2024 dosáhne částky 440.928 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám , Jméno advokátky, 12.334 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 12. 8. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 185 322 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne 14. 6. 2024, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v částce 125 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (emailová komunikace), úroková sazba byla sjednána na 68,34 % ročně s tím, že dluh vyplývající ze smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal uhradit ve 48měsíčních splátkách po 7 655 Kč. Žalobce uvádí, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné, dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě těchto informací i provedeného scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení, do data zesplatnění celého úvěru uhradil splátku 7 655 Kč dne 15. 8. 2024. Žalobce dále rekapituluje dluh, a to včetně smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy, dále své právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6. 2 smlouvy, dále žalobce uvádí, že dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru, celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, staly součástí nové jistiny úvěru. (145 629,94 Kč). Žalobce po žalovaném požaduje: novou jistinu úvěru v celkové výši 141 629,94 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (42 095,22 Kč) a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 124 463,80 Kč ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení, a to v nominální roční úrokové sazbě 68,34 % ročně a za dobu prodlení od 91. dne prodlení (od 14. 11. 2024) požaduje zápůjční úrokovou sazbu ve výši reposazby stanovené ČNB v nominální úrokové sazbě 12,75 % ročně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. V dané věci se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, když žalovaný je ukrajinským státním příslušníkem. Na danou věc dopadá § 87 odst. 1, 2 zákona č. 91/2012 Sb. (zákon o mezinárodním právu soukromém), a to za situace, kdy se jedná o spotřebitelskou smlouvu související s Českou republikou (poskytovatel úvěru má sídlo na území České republiky), současně při sjednání smlouvy i k datu rozhodnutí soudu je bydliště žalovaného evidováno na území České republiky.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 14. 6. 2024 byla sepsána mezi žalobcem jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem smlouva o úvěru, úvěr byl schválen ke dni 17. 6. 2024, což vyplývá z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo , hodnota, . Celková částka, která se dostala do dispozice žalovaného, činí 125 000 Kč, celková částka, kterou se klient zavázal uhradit, činila 367 440 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců, celková výše splátky 7 655 Kč, zápůjční úroková sazba činila 68,34 %, RPSN 94,38 %. Součástí smlouvy o úvěru jsou důsledky uzavření úvěru a zejména uvedení důsledků nehrazení úvěru. Dle karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze dvě splátky, a to dne 15. 8. 2024 7 655 Kč a dne 12. 2. 2025 4 000 Kč. Žalovaný byl upozorněn na možnost ze zesplatnění úvěru dopisy ze dne 16. 9. 2024 a 16. 10. 2024, následně dne 20. 10. 2024 mu bylo zasíláno oznámení o zesplatnění pohledávky. Součástí spisového materiálu je i předsmluvní formulář. V rámci hodnocení klienta vypracovaného žalobcem bylo zjištěno, že příjem klienta je 35 749 Kč, jeho výdaje – ve výši životního minima činí 4 860 Kč, za bydlení – nájemné, inkaso má žalovaný vynakládat 5 971 Kč. Celkové výdaje dle hodnocení klienta mají činit 10 831 Kč, rezerva je 1 000 Kč. Žalobce doložil povolení k pobytu žalovaného a dva výpisy z bankovního účtu žalovaného ze dne 11. 3. 2024, kde je mzda žalovaného ve společnosti , Anonymizováno, ve výši 36 061 Kč a dále dne 10. 4. 2024 mzda ve výši 37 047 Kč. Součástí spisového materiálu je doklad o vyplacení úvěru na účet ve výši 125 000 Kč. Žalobce dále doložil výpis záznamu z registru SOLUS a výpis z NRKI, ze kterého bylo zjištěno, že pod bodem „expozice“ je uvedena částka , částka, , což má být součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele, jak jsou agregovány v dotazu z registru NRKI. Téhož dne, co byl sepsán návrh na uzavření smlouvy o úvěru, tj. 14. 6. 2024, byl mezi stranami uzavřen dodatek č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru číslo , hodnota, , kde je uveden proces vyjádření souhlasu s dokumenty prostřednictvím SMS zprávy a platby ve výši 1 Kč.

5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Odborná péče poskytovatele úvěru podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zahrnuje i povinnost neomezit se pouze na tvrzení žadatele, ale tato tvrzení aktivně ověřovat – například prostřednictvím potvrzení o příjmu, výplatních pásek či výpisů z účtu. Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který zdůrazňuje nutnost odborného a pečlivého posouzení všech relevantních dokumentů.

9. Pouhé nedoložené prohlášení spotřebitele není dostatečné pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Věřitel má povinnost prověřovat bonitu spotřebitele vždy, nikoliv jen při pochybnostech. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před rizikovým zadlužením a jeho negativními důsledky – ekonomickými i společenskými.

10. Zákon o spotřebitelském úvěru, jako transpozice směrnice 2008/48/ES, klade důraz na odpovědnost věřitele při posuzování úvěruschopnosti. Podle čl. 8 směrnice musí být úvěruschopnost posouzena na základě dostatečných informací, ideálně doložených, nikoliv pouze na základě tvrzení spotřebitele.

11. Odborná péče znamená úroveň dovedností a pozornosti, kterou lze od podnikatele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám. Věřitel je tedy povinen aktivně zjišťovat a ověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, nikoliv se spoléhat na jeho nedoložená tvrzení. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky.

12. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což zahrnuje i ověření jeho tvrzení. Nedoložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, pokud z dostupných informací vyplývá, že spotřebitel bude schopen jej splácet – jinak je smlouva neplatná.

13. Vzhledem k tomu, že mezi stranami byl sjednán spotřebitelský úvěr dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. bylo nutné veškeré vztahy mezi poskytovatelem úvěru a klientem vyhodnotit optikou tohoto zákona. V řízení bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovaný žalobci poskytl dva výpisy ze svého bankovního účtu, a to ze dne 11. 3. 2024 a dne 10. 4. 2024, ze kterých vyplynula výše jeho příjmu od zaměstnavatele v částce 36 061 Kč a 37 047 Kč. Současně žalovaný doložil žalobci fotokopii svého povolení k pobytu na území ČR. Jiné doklady soudu nebyly doloženy, i přes výzvu soudu u soudního jednání nebyly doloženy další skutečnosti, a to týkající se zejména výdajů posuzovaného – žalovaného, týkající se jeho bydlení, současně jeho výdaje v částce 4 860 Kč byly vztaženy pouze k tzv. existenčnímu minimu, nikoliv na základě reálných výdajů posuzovaného. Přestože měl žalobce před uzavřením úvěru k dispozici výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRKI), kde se v bodě „expozice“ uvádí, že žalovaný měl další dluhy u dalších poskytovatelů úvěru v celkové výši , částka, , žalobce žalovanému finanční částku ve výši 125 000 Kč poskytnul. Soud konstatuje, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno řádně, tj. na základě předložených informací nemohl poskytovatel úvěru dospět k závěru, že u žalovaného, jakožto klienta, se jedná o úvěrovanou osobu, která bude schopna řádně plnit své závazky. Tato skutečnost ostatně vyplynula i z historie placení splátek, kdy je zřejmé, že žalovaný uhradil pouze jednu řádnou splátku v částce 7 655 Kč dne 15. 8. 2024, další splátku ve výši pouze 4 000 Kč uhradil až 12. 2. 2025, tedy po zesplatnění úvěru. Za tohoto stavu věci tak soud uzavřel, že smlouva o úvěru sjednaná dne 14. 6. 2025 je neplatná a veškeré nároky, které žalobce vůči žalovanému má, plynou z tzv. bezdůvodného obohacení. Pokud bylo žalovanému poskytnuto 125 000 Kč a žalovaný uhradil částku 11 655 Kč, je povinností žalovaného uhradit dluh 113 345 Kč, a to počínaje od 22. 10. 2024 do zaplacení (pokud v rámci žalobního petitu žalobce rozdělil data a termín prodlení od 22. 10. 2024 do 12. 2. 2025 a částku kapitalizoval na 5863,02 Kč, současně žádal navázání zákonného úroku z prodlení od následujícího data 13. 2. 2025 do zaplacení, soud v rámci zjednodušení výrokové části uvedl, že prodlení žalovaného nastalo od 22. 10. 2024 do zaplacení, přičemž soud není vázán výpočtem žalobce co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kdy tato kapitalizace pouze výrok znepřehledňuje).

14. Pokud se jedná o další částky požadované žalobcem, soud zamítl požadovanou jistinu 29 882 Kč (od původně požadovaných 143 227 Kč byla odečtena přiznaná částka 113 345 Kč), současně nebyly přiznány další nároky požadované, jako například smluvní pokuta ve výši 42 095,22 Kč a úrok ve výši 68,34 % ročně, jdoucí z částek uvedených výroku II. rozsudku, neboť veškeré další žalobní nároky by žalobci příslušely pouze za situace, pokud by sjednaná smlouva o úvěru byla platná.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěch žalobce byl pouze částečný (úspěch žalobce činil 61,2 % (po zaokrouhlení), neúspěch 38,8 % (po zaokrouhlení)). Žalobci proto náleží rozdíl mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 22,4 % nákladů řízení z celkových: 4 úkony právní pomoci po 8 540 Kč (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání soudu), dále 4 režijní paušály po 450 Kč dle advokátního tarifu, dále cestovné ve výši 988 Kč za 126 km z , adresa, a zpět osobním vozidlem , Anonymizováno, RZ , SPZ, při průměrné spotřebě 5,6 l na 100 km a vyhláškové ceně benzínu 34,70 Kč na 1 l a náhradním koeficientu 5,90 Kč/1 km, dále 900 Kč za zameškaný čas – 150 Kč za každou započatou půlhodinu, DPH 7 948 Kč a zaplacený soudní poplatek 9 267 Kč. Z celkových nákladů řízení ve výši 55 063 Kč, tak žalobci náleží 22,4 %, tj. 12 334 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.