114 C 1/2022

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 36 916 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni -) pohledávku ve výši 5 416 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 416 Kč od 28. 9. 2021 do 26. 4. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 416 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení, -) pohledávku ve výši 6 500,48 Kč, -) úrok ve výši 64,6 % ročně z částky 25 000 Kč od 28. 9. 2021 do 19. 10. 2021 ve výši 948,86 Kč, úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 9. 2021 dosáhne částky 84 326 Kč, <b>se zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 232 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 11. 5. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částek uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Uvedla, že dne 16. 6. 2021 žalovaný podepsal smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 17. 6. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 64,60 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 464 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2021. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů jako doklady o příjmech, prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy a dostal se do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění neuhradil žalobkyni ničeho. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč (2x 499 Kč za prodlení se splátkami č. 1, 2, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů) a dále právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč za prodlení se splátkami č. 1, 2 o délce 15 dnů). Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, došlo automaticky v souladu s bodem 6.3 smlouvy k zesplatnění celého úvěru, a to k datu 26. 9. 2021 z důvodu z prodlení žalovaného o délce 65 dnů u splátky č. 1 splatné dne 21. 7. 2021. Podle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění stala splatnou celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 29 018,08 Kč, vedle toho žalovaný dluží smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, z těchto částek v celkové výši 30 416 Kč požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení od 29. 8. 2021 do zaplacení, dále smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru 29 018,08 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradu počínaje dnem 29. 8. 2021, k datu vyhotovení žaloby ve výši 6 500,48 Kč a úrok za poskytnutí úvěru v úrokové sazbě 64,60 % ročně, která odpovídá nominální úrokové sazbě sjednané ve smlouvě o úvěru, z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 25 000 Kč od 28. 9. 2021 do 19. 10. 2021, tj. ve výši 948,86 Kč a od 91. dne prodlení žalovaného, tj. od 20. 10. 2021 ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první kalendářní pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 8,5 % p.a., do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 84 326 Kč. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy.

2. V písemném podání ze dne 20. 5. 2022 žalobkyně doplnila, jakým způsobem ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Nad rámec skutečností uvedených v žalobě uvedla, že z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 24 648 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného 6 463 Kč a volné zdroje ke splácení po odečtení tisícikorunové rezervy 17 185 Kč. K výdajům uvedla, že žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 2 603 Kč (nájemné + inkaso), žalobkyně nemá k dispozici doklad o výši nájemného nebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením, žalovaný neuvedl žádnou osobu, k níž by měl vyživovacích povinností, se žalobkyní neměl uzavřenou žádnou souběžnou úvěrovou smlouvu a neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů, k ostatním výdajům žalovaného nemá žalobkyně další doklady.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na 23. 8. 2022. K jednání se dostavila pouze právní zástupkyně žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil, soud tak jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Žalobkyní navrhovaný rozsudek pro zmeškání soud nevydal, neboť pro tento postup podle § 153b o.s.ř. je fakultativní a soudu se uplatněný nárok z hlediska hmotného nejevil v celém rozsahu po právu, a navíc pro tento postup ani nebyly splněny zákonné podmínky, neboť žalovaný nebyl v předvolání k ústnímu jednání poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, nedostaví-li se bez důvodné a včasné omluvy.

5. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil: -) z listiny„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, číslo návrhu smlouvy [číslo]“ (č.l. 9 - 11), že žalovaný jako klient dne 16. 6. 2021 pomocí prostředků komunikace na dálku (jedinečného kódu) podepsal ve [obec] návrh smlouvy o úvěru, který byl ze strany žalobkyně akceptován dne 17. 6. 2021. Ve smlouvě bylo u žalovaného vyplněno bankovní spojení k výplatě úvěru a inkasování splátek úvěru č. účtu [bankovní účet]. Výše úvěru byla sjednána na 25 000 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit na 70 272 Kč. Splácení bylo dohodnuto v 48 splátkách po 1 464 Kč splatných vždy nejpozději 21. dne každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 64,60 % p.a., a předpokládaná roční procentní sazba nákladů na úvěr na 87,61 %. Článek 2.2. smlouvy obsahuje ujednání, že úroky za poskytnutí úvěru běží i po zesplatnění úvěru, kdy nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je klient v prodlení delším než 90 dnů však vzniká poskytovateli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené ČNP pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procesních bodů, poskytovatel je oprávněn na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 84 326,40 Kč. Článek 6.1. smlouvy obsahuje ujednání, podle kterého má klient v případě prodlení s úhradou splátky delším jak 30 dnů uhradit poskytovateli úvěru smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je v prodlení o délce 30 dnů. Dále má poskytovatel úvěru dle článku 6.2. smlouvy nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením o délce 15 dnů, přičemž jejich výše činí 200 Kč u každé splátky. Dle článku 6.3. smlouvy dojde v případě prodlení s úhradou splátky delším jak 65 dnů k zesplatnění úvěru a splatnou se stává celá dosud dlužná jistina, úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, smluvní pokuty a náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B smlouvy. Dle článku 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru dosud nezaplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Dle článku 6.5. smlouvy je klient povinen navíc zaplatit i smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení; -) z listiny„ Dodatek č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru/ Smlouvě o úvěru [číslo]“ (č.l. 14 až 15), že žalovaný jako klient jej podepsal dne 16. 6. 2021 pomocí prostředků komunikace na dálku (jedinečného kódu), ze strany žalobkyně byl dodatek akceptován dne 17. 6. 2021. Dodatek upravuje způsob uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku a způsob poskytnutí úvěru; -) z listiny„ Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo]“ včetně splátkového kalendáře a obálky (č.l. 7 – 8, 34), že žalobkyně vyrozuměla žalovaného na adresu [adresa žalovaného], že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru ve znění Dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru a uvedla znovu parametry úvěru s tím, že jeho výše činí 25 000 Kč, žalovaný má zaplatit celkem 70 272 Kč v 48 splátkách po 1 464 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 64,60 % p.a., RPSN 86,51 %. Ve splátkovém kalendáři byly rozepsány jednotlivé splátky s tím, kolik činí u každé splátky splátka úroků a kolik splátka jistiny. Oznámení bylo datováno dnem 18. 6. 2021, zásilka byla pro žalovaného uložena 21. 6. 2021 a následně se vrátila žalobkyni zpět jako nevyzvednutá; -) z listiny„ Doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu“ (č.l. 20), že z účtu [číslo] 0100 Kč byla dne 17. 6. 2021 poukázána částka 25 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] s variabilním symbolem [číslo]; -) z listiny„ Výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru“ datované dnem 23. 8. 2021 (č.l. 32), že žalobkyně tímto dopisem upozorňovala žalovaného, že dosud neuhradil první a druhou splátku úvěru a z toho důvodu je žalovaný povinen zaplatit navíc náhradu nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokutu 499 Kč a že může dojít k zesplatnění úvěru; -) z listiny„ Výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru“ datované dnem 21. 9. 2021 (č.l. 33), že žalobkyně tímto dopisem upozorňovala žalovaného, že dosud neuhradil první, druhou a třetí splátku úvěru a z toho důvodu je žalovaný povinen zaplatit navíc náhradu nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty 998 Kč a že může dojít k zesplatnění úvěru; -) z listiny„ Oznámení“ datované dnem 26. 9. 2021 (č.l. 35), že žalobkyně žalovanému písemně sdělila, že došlo k zesplatnění všech závazků vyplývajících pro žalovaného ze smlouvy o úvěru, vyzývala žalovaného k zaplacení částky 30 416 Kč a upozorňovala jej na přirůstající smluvní pokutu 0,1% z dlužné částky denně; -) z listiny„ Předžalobní výzva“ ze dne 20. 4. 2022 (čl. 17) a podacího archu (č.l. 70), že žalobkyně žalovaného písemně upozornila, že jí ze smlouvy o úvěru dluží částku 30 416 Kč s příslušenstvím, na běžící smluvní pokutu a na to, že v případě neuhrazení požadované částky se se svým nárokem obrátí na soud. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 20. 4. 2022; -) z listiny„ Hodnocení klienta“ (č.l. 28), že žalobkyně provedla analýzu bonity žalovaného a vycházela z toho, že pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného činí 24 648 Kč, jedná se o příjem ze zaměstnání, jiné příjmy žalovaný nemá. Mezi výdaji žalovaného bylo uvedeno pouze životní minimum 3 860 Kč a náklady na bydlení v částce 2 603 Kč. Další výdaje, a to i výdaje na dopravu, kurzy, záliby apod. byly uvedeny jako nulové. Rovněž byla uvedena nulová částka na jinou osobu či děti v domácnosti a jiné splátky úvěrů, zápůjček, leasingu, výživného, hypoték apod.. Bylo tak vycházeno z toho, že volné zdroje žalovaného po odečtení rezervy 1 000 Kč činí 17 185 Kč. Jako zaměstnavatel žalovaného byla uvedena společnost [právnická osoba], jako vzdělání žalovaného maturita a jako forma bydlení bylo uvedeno bydlení u rodičů. Hodnocení žalovaného bylo provedeno dne 16. 6. 2021; -) z listiny„ Výpis záznamů z registru SOLUS“ (č.l. 18), že žalovaný nebyl ke dni 15. 6. 2021 evidován v tomto registru; -) listiny„ Výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI)“ (č.l. 19), že žalovaný měl ke dni 14. 6. 2021 CBS skóre 298, což znamená, že se řadí do kategorie I. klientů, u nichž hrozí vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán; -) z listiny„ Vybrané pohyby na účtu“ (č.l. 23), že se jedná o přehled částek připsaných na účet žalovaného od jeho zaměstnavatele [právnická osoba]. Dne 12. 3. 2021 byly na účet připsány dvě částky, pod variabilním symbolem [číslo] částka 14 966 Kč, pod [variabilní symbol] částka 23 954 Kč, dne 15. 4. 2021 pod [variabilní symbol] částka 16 895 Kč, dne 14. 5. 2021 pod [variabilní symbol] částka 18 979 Kč; -) z listin“ Potvrzení o provedení platby” (č.l. 26 – 27, 50 - 51), že žalovanému byly na účet poukázány následující částky od společnosti [právnická osoba]: dne 12. 2. 2021 částka 21 778 Kč, dne 12. 3. 2021 částka 23 954 Kč; -) z listiny„ Karta klienta“ (č.l. 6), že se jedná o listinu vytištěnou dne 9. 5. 2022. Tato listina obsahuje informace o žalovaném a parametrech poskytnutého úvěru. V kartě klienta není zachycena žádná splátka úvěru; -) z listiny„ Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru“ (č.l. 16), že žalobkyně má od 11. 5. 2018 povolenu činnost poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení; -) z listiny“ Prohlášení klienta” (č.l. 21 – 22, 45 - 46), že žalovaný dne 16. 6. 2021 elektronicky podepsal předepsané prohlášení, v nějž mimo jiné prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mělo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti jeho osobě podán insolvenční návrh, ani v posledních 3 letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti jeho osobě pro nedostatek majetku, veškeré informace, které z jeho strany budou uvedeny ve smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti se smlouvou poskytl či poskytne, jsou úplné a pravdivé, je schopen úvěr řádně a včas splácet; -) z listiny“ Předsmluvní formulář” (č.l. 29 – 31, 47 - 49), že se jedná o listinu obsahující standardní informace o spotřebitelském úvěru; -) z kopie občanského průkazu žalovaného (č.l. 24 – 25, 43 - 44), že žalovaný poskytl žalobkyni kopii svého občanského průkazu.

6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, proto je dále neuvádí ani nehodnotí.

7. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z žalobkyní uvedených skutkových tvrzení a označených důkazů, je následující: Žalobkyně jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným uzavřela dne 17. 6. 2021 smlouvu o úvěru a zároveň dodatek č. 1 k této smlouvě, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 17. 6. 2021 převodem na jeho účet úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr žalobkyni splatit formou 48 měsíčních splátek ve výši 1 464 Kč zahrnujících vedle splátky jistiny i splátku úroku ve výši 64,6 % ročně. Žalobkyně provedla hodnocení žalovaného, při němž vycházela z toho, že má pravidelný čistý příjem ze zaměstnání ve výši 24 648 Kč a výdaje ve výši životního minima 3 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně a nemá žádné další výdaje, tedy na žádné splátky úvěrů, zápůjček, výživné, hypotéky, na dopravu, kurzy, záliby. Žalobkyně si opatřila výpis záznamů žalovaného z registru SOLUS, kde neměl žalovaný žádný záznam a výpis z NRKI, podle nějž CBS skóre žalovaného znamenalo vyšší riziko. Závazek žalovaného úvěr splatit byl ve smlouvě o úvěru stvrzen smluvní pokutou ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se žalovaný dostane do prodlení přesahujícího 30 dnů a dále smluvní pokutou ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ neuhrazení celé dlužné částky následující po zesplatnění úvěru, k němuž mělo dle smlouvy o úvěru dojít v případě prodlení s uhrazením kterékoli splátky v délce přesahující 65 dnů. Dále účastníci sjednali, že žalovaný žalobkyni zaplatí paušální náhradu nákladů vynaložených na vymáhání splátky pohledávky ve výši 200 Kč za každou neuhrazenou splátku. Žalovaný žalobkyni splátky nehradil řádně a včas, neuhradil ani jedinou splátku, a proto v souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru došlo dne 26. 9. 2021 k zesplatnění úvěru. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přesto, že byl k jejímu zaplacení vyzýván předžalobní výzvou.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 9. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“ 10. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“ 11. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“ 12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.“ 13. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ 14. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“ 15. Podle § 2993 o. z.„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ 16. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ 17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“ 18. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila příjmy a především výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.

19. Žalobkyně dle předloženého hodnocení klienta vycházela z pravidelného čistého příjmu žalovaného 23 954 Kč, a to i přesto, že měla k dispozici potvrzení o provedení plateb na účet žalovaného a výpis obsahující vybrané pohyby na účtu žalovaného, podle nějž se částky přijaté na účet žalovaného od společnosti [právnická osoba] pohybovaly od 14 966 Kč do 23 954 Kč. Částka 23 954 Kč tak nebyla pravidelným příjmem žalovaného, ale jednalo se o nejvyšší částku, kterou žalovaný od svého zaměstnavatele v jednom měsíci obdržel. Navíc částky od zaměstnavatele žalovaného byly na jeho účet zasílány pod dvěma variabilními symboly a je tak otázkou, zda některé z přijatých částek nepředstavují mzdu třetí osoby zasílanou na účet žalovaného. Potvrzení od žalovaného o výši jeho příjmů vystavené zaměstnavatelem žalovaného si však žalobkyně od žalovaného nevyžádala. Zejména však žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného, mj. obvyklé výdaje za bydlení a skutečnost, že žalovaný nemá žádné výdaje na dopravu, záliby, jiné splátky apod.. U ústního jednání právní zástupkyně žalobkyně k výzvě, aby doplnila svá tvrzení, jakým způsobem byly výdaje žalovaného ověřovány, uvedla, že žalobkyně vychází převážně z údajů, které ji sdělí před uzavřením smlouvy potencionální klienti, a žalobkyně v tomto konkrétním případě neměla důvodné pochybnosti o pravdivosti sdělení žalovaného. Žalobkyně tak vycházela z výdajů žalovaného pouze ve výši životního minima 3 860 Kč, nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč a nulových nákladů na dopravu, kurzy, záliby, nulových výdajů na jiné splátky na úvěry, zápůjčky, leasing, výživné a hypotéky a podobně, tedy celkových měsíčních výdajů žalovaného ve výši 6 463 Kč, což jsou měsíční výdaje ve zcela nestandardní nízké výši. Pokud žalobkyně vycházela pouze z uvedené výše životního minima jednotlivce dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a § 1 nařízení vlády č. 61/2020 Sb., pak se jedná pouze o minimální hranici příjmů osoby, jež se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, nejedná se o věrohodné zachycení individuálních potřeb úvěrovaného. Žalobkyně si přitom nevyžádala od žalovaného kompletní výpis z jeho bankovního účtu alespoň za jeden měsíc, či důvodně i za delší období, za účelem zjištění, jaké má žalovaný skutečně výdaje a zda nestandardně nízké výdaje na bydlení 2 603 Kč odpovídají skutečným výdajům na bydlení žalovaného a zda žalovaný skutečně nemá žádné výdaje na dopravu či záliby, což se soudu nejeví věrohodné či nemá jiné závazky, přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný má celou řadu závazků, které nesplácí. Pokud by žalobkyně ve vztahu k tomu namítala, že bez tvrzení žalovaného toto nemohla zjistit, tak o to více se jeví důvodným názor soudu, že žalobkyně si měla vyžádat kompletní výpis z účtu žalovaného za určité časové období. Lustrace spotřebitele v registrech SOLUS či NRKI lze při hodnocení úvěruschopnosti spotřebitele považovat pouze za pomocná kritéria, jelikož ani negativní lustrace spotřebitele v těchto registrech neznamená, že spotřebitel je schopen úvěr splácet. V případě žalovaného navíc lustrace v registru NRKI zobrazila CBS skóre 298 představující vyšší riziko, při němž je úvěr výrazněji limitován výši vyplacené částky, případně zamítán. Již samotná tato skutečnost měla vést žalobkyni k větší obezřetnosti při ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy považuje posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní za nedostatečné k poskytnutí úvěru.

20. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“ 21. S ohledem na to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a nemohla tak bez důvodných pochybností dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neměla podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ žalovanému úvěr poskytnout.

22. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání vysokého úroku a zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

23. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“ 24. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

25. Plnila-li žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 25 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně. Žalovaný neprokázal, že by na toto bezdůvodné obohacení žalobkyni cokoli hradil, k úhradě částky 25 000 Kč tak byl zavázán v rámci výroku I. rozsudku včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

26. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu. Soud má za prokázané odeslání předžalobní výzvy žalovanému, v níž žalobkyně vyzývala žalovaného k okamžité úhradě dlužných částek, dne 20. 4. 2022. Fikce doručení zásilky dle § 573 občanského zákoníku (3 pracovní dny od odeslání) nastala v daném případě 25. 4. 2022, dne 26. 4. 2022 se tak stalo bezdůvodné obohacení splatným a od 27. 4. 2022 je žalovaný s jeho vydáním v prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 27. 4. 2022 do zaplacení. Jelikož však žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze v zákonné výši 8,5 % ročně, soud jí jej přiznal pouze v této výši.

27. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala na jistině celkem částku 36 916,48 Kč (tj. 30 416 Kč + 6 500,48 Kč), soud její nárok shledal důvodným pouze co do částky 25 000 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná jen ze 67,72 % a neúspěšná z 32,28 %. Žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,44 % Tyto náklady řízení sestávají ze: a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 846 Kč dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.; b) odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast u ústního jednání dne 23. 8. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), a to za první 3 úkony právní služby ve výši 3 x 500 Kč = 1 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 advokátního tarifu, když žalobkyně podala návrh na ustáleném vzoru, jež podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, a za účast u ústního jednání dne 23. 8. 2022 ve výši 2 580 Kč podle § 14b odst. 3, § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 advokátního tarifu, tj. celkem 4 080 Kč, c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu za první 3 úkony právní služby a 300 Kč za účast u ústního jednání dne 23. 8. 2022 dle § 14b odst. 5 písm. b), tj. celkem 600 Kč; d) cestovného z [obec] do [obec] a zpět k ústnímu jednání dne 23. 8. 2022, při délce trasy 2 x 64 km, osobním automobilem s průměrnou spotřebou benzinu 5,8 l /100 km, ceně benzinu v částce 44,50 Kč a ceně paušálu 4,70 Kč, obojí dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve znění účinném od 14. 5. 2022, tj. ve výši 932 Kč; e) náhrady za promeškaný čas strávený cestou k ústnímu jednání a zpět dne 23. 8. 2022 v rozsahu 4 půlhodin dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, tj. 4 x 100 Kč = 400 Kč, f) náhrady za 21% DPH z částek ad b) až e) výše (tj. z částky 6 012 Kč), tj. ve výši 1 263 Kč; tj. celkem 9 121 Kč Náklady řízení v rozsahu 35,44 % z této částky náležející žalobkyni tak činí 3 232 Kč a byly jí přiznány výrokem III. tohoto rozsudku.

28. Odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ze dne 20. 5. 2022 soud žalobkyni ani v rozsahu 35,44 % nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby. Povinností žalobkyně bylo podat žalobu řádně s uvedením všech rozhodujících tvrzení, aniž by musela být soudem vyzývána k jejich doplnění. V případě žaloby, kterou se žalobkyně domáhá plnění z titulu spotřebitelského úvěru, je povinností žalobkyně již v žalobě tvrdit, jak byla zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze podání, kterým svá tvrzení na výzvu soudu doplnila, považovat za účelně učiněné a odměna a režijní paušál za takové podání nenáleží.