116 C 8/2020

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 654 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.654 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně z částky 4.444 Kč za dobu od 1. 7. 2019 do zaplacení a ve výši 8,25 % ročně z částky 2.210 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.176 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žaloba byla podána žalobcem o zaplacení žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení za v žalobě uváděné období z titulu dlužného nájemného z nájemní smlouvy uzavřené dne 18. 6. 2001 ve znění jejího dodatku [číslo] uzavřeného dne 13. 3. 2002, kdy žalovaný jako nájemce užíval část pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalobce, a to v roce 2019 a dále v období od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, kdy výše nájemného pro rok 2019 byla vypočtena na částku 4.444 Kč a část nájemného za první polovinu roku 2020 na částku 2.210 Kč. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukazoval na podvodné jednání ze strany žalobce, kterého se žalobce podle žalovaného měl dopustit tím, že mu pronajal i část pozemku, přístupový chodník k budově, který byl součástí předmětu nájmu, přičemž podle žalovaného se jednalo o veřejně přístupnou komunikaci a tato neměla být předmětem nájmu a žalobce jako samospráva tak použil svého vrchnostenského vlivu k jeho oklamání, a proto je nájemní smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Z nájemní smlouvy ze dne 18. 6. 2001 uzavřené mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným a jeho tehdejší manželkou [jméno] [příjmení] jako nájemci bylo zjištěno, že žalobce pronajal nájemcům část p. [číslo] v k. ú. [obec], a to díl„ A“ o výměře 40 m2 vyznačený v mapce, která byla součástí samotné nájemní smlouvy. Pozemek byl pronajímán za účelem malého letního posezení k provozovně pohostinství, která se nachází na pozemku p. č. St. [číslo] v k. ú. [obec] s maximální kapacitou 25 lidí. Nájemné bylo sjednáno ve výši 4.800 Kč ročně se splatností do 30. 6. běžného roku s tím, že výše nájemného se bude každoročně automaticky měnit v souladu s mírou inflace dle informací Českého statistického úřadu, kdy pronajímatel je povinen vždy k 30. 4. běžného roku sdělit nájemci výši nájemného za kalendářní rok, kterou vypočte tak, že nájemné za uplynulý rok zvýší o míru inflace za uplynulý rok. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. V dodatku k ní ze dne 13. 3. 2002 se smluvní strany dohodly na snížení nájemného z původní částky 10 Kč na 8 Kč za 1 m2 měsíčně. Z informací o pozemku z webových stránek cuzk.cz bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec]. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2005, č. j. 16 C 274/2004-8, bylo zjištěno, že manželství žalovaného s [jméno] [příjmení] bylo rozvedeno s právní mocí ke dni 24. 5. 2005. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] zemřela dne 16. 11. 2015. Nebylo zjištěno, že by žalovaný s bývalou manželkou uzavřel dohodu o vypořádání společného jmění. Dopisem doručeným žalovanému sdělil žalobce žalovaného výši nájemného za rok 2019. Následně byl žalovaný vyzván k zaplacení tohoto nájemného upomínkami a předžalobní upomínkou. Žalovaný dne 27. 5. 2020 vypověděl nájemní smlouvu, což bylo v souladu s ní žalobcem akceptováno ke dni 30. 6. 2020. Žalovaný se v rámci účastnického výslechu vyjádřil tak, že nájem po celou dobu byl hrazen, předmět nájmu jím byl užíván k účelu uvedenému v nájemní smlouvě, ale posléze zjistil, že byl žalobcem uveden v omyl co do části týkající se chodníku. Z ortofoto mapy místa nájmu soud zjistil z webových stránek mapy.cz, že chodník vede k budově postavené na pozemku p. č. St. [číslo] v k. ú. [obec], v níž žalovaný v minulosti provozoval svoji živnost. Podle § 3074 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem. Vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“) nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželů společných. Podle § 145 odst. 3 ObčZ závazky, které tvoří společné jmění manžel plní oba manželé společně a nerozdílně. Podle § 139 odst. 1 ObčZ, z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. Po provedeném řízení dospěl soud k následujícímu skutkovému a právnímu závěru. Na vztahy mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] je třeba aplikovat s ohledem na dobu jejich vzniku ObčZ, což vyplývá z ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku. Na základě platné nájemní smlouvy ze dne 18. 6. 2001 ve znění jejího dodatku, uzavřené mezi žalovaným jako podnikatelem, a tedy profesionálem, v souladu s § 663 a násl. ObčZ vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci jako pronajímateli za rok 2019 nájemné ve výši 4.444 Kč a za první polovinu roku 2020 pak 2.210 Kč. Po rozvodu manželství v situaci, kdy do tří let od rozvodu nedošlo k vypořádání společného jmění, na základě fikce podle § 150 odst. 4 ObčZ zůstali rozvedení manželé v postavení nájemců podle předmětné nájemní smlouvy s tím, že ve vztazích mezi sebou má každý z nich stejný podíl na právech a povinnostech z této nájemní smlouvy. Ve vztahu k třetím osobám však existovala jejich pasivní solidarita, a to na základě přiměřeného použití ustanovení o podílovém spoluvlastnictví (na což odkazuje ustanovení § 150 odst. 4 ObčZ, a to konkrétně ustanovení § 139 odst. 1 ObčZ, které stanoví aktivní i pasivní solidaritu, která v daném případě platí i pro postavení bývalých manželů jako dlužníků z předmětné nájemní smlouvy. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že byl podveden žalobcem, neboť část pronajatého pozemku je veřejně přístupná, pak soud tento jeho účelový názor nesdílí, neboť chodník vede jen k budově na pozemku p. č. St. [číslo] v k. ú. [obec], kterou dříve v rámci svého podnikání užíval žalovaný a jeho klienti. Žalovaný byl srozuměn s obsahem nájemní smlouvy, po celou dobu nájemné hradil, aniž by se jakkoliv ohrazoval proti jeho výpočtu či snad brojit proti rozsahu nájmu. Smlouva je podle soudu určitá a srozumitelná a tedy platná, namítaný pozemek není ze své faktické podstaty pozemkem určeným k veřejnému užívání, a proto je na žalovaném, aby po dobu její platnosti z této plnil své závazky. Pokud tak neučinil, pak soud s ohledem na shora uvedené zjištění a závěry předmětné žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to i včetně příslušenství, které bylo žalobci přiznáno ode dne následujícího po sjednané splatnosti nájemného, a to za použití § 1970 občanského zákoníku a vládního nařízení č. 351/2013 Sb., které upravuje výši zákonného úroku z prodlení. Uloženou částku je povinen žalovaný zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Důkazy založené do spisu žalovaným k provedení byly všechny provedeny, včetně jeho vyjádření ze dne 12. 7. 2021, čehož si žalovaný u jednání pro své ne příliš standardní chování ani nepovšimnul, až na dvě barevné fotografie místa pronájmu, které soud pro nadbytečnost k důkazu neprováděl, neboť místo pronájmu je zachyceno na jiných dvou fotografiích v řízení k důkazu provedených. Není přitom rozhodné, co bylo na tomto místě žalovaným umístěno. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal v řízení procesně zcela úspěšnému žalobci náhradu účelných nákladů řízení, představovanou zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč, paušální náhradou podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky [číslo] ve výši 3 x 300 Kč (předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby a účast u soudního jednání) a dále jízdného pověřeného zaměstnance žalobce k soudnímu jednání ve výši 276 Kč. Jízdné bylo vypočítáno takto: Spotřeba 4,1 x 50 km x 27,2 Kč/100) + (50 km x sazba 4,4 Kč). Celkem tak jde o částku 2.176 Kč. Tuto je povinen žalovaný zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.