117 C 10/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 44.199 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 25.428 Kč a úrok z prodlení z částky 25.428 Kč od 29.3.2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 12.431 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 12.431 Kč ve výši 14,75 % ročně od 29.3.2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 6.340,18 Kč, úrok ve výši 76,04 % p.a z částky 29.783,14 Kč od 29.3.2024 do 21.4.2024 ve výši 1.445,28 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a z částky 29.783,14 Kč od 22.4.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29.3.2024 dosáhne částky 115.545,00 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 499 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 10. 10. 2023 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 76,04 % p. a. splácet ve splátkách po 2.286 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 27.3.2024 zesplatněn. Žalobkyně se domáhá jistiny navýšené o úrok ve výši 35 421,55 Kč, smluvních pokut za prodlení s úhradou splátek ve výši 998 Kč a za prodlení po zesplatnění ve výši 6.340,18 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč, úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úvěru první dvě splátky ve výši 2x2.826 Kč. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisů z insolvenčního rejstříku, z rejstříků SOLUS, NRKI, z dokladů o příjmech.

2. Z návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 12. 10. 2023 žalobkyně schválila návrh žalovaného, spotřebitele, ze dne 10. 10. 2023 na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč za úrok ve výši 76,04 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 splátkách po 2.286 Kč měsíčně. Částka 30.000 Kč byla dne 11.10.2023 vyplacena žalovanému na jeho účet. Žalovaný podepsal smluvní podmínky, ve kterých byl seznámen s pravidly zesplatnění úvěru, smluvními pokutami a náklady účtovanými v případě prodlení.

3. Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr uvedl (zjištěno z formuláře hodnocení klienta), že je svobodný, v domácnosti s ním nežijí děti, bydlí v nájmu, má příjem ve výši 25.000 Kč měsíčně čistého u zaměstnavatele se sídlem ve , adresa, , u kterého je zaměstnán na dobu neurčitou, není ve výpovědní době. Žalovaný uvedl výdaje: životní minimum 4.860 Kč, partner 0 Kč, spoření 0 Kč, splátky 0 Kč, náklady na bydlení 3.915 Kč, doprava, kurzy, záliby apod. 0 Kč. Doložil výplatní lístek za srpen 2023, podle kterého pracoval 4 dny, zbytek byl nemocen a měl příjem ze zaměstnání ve výši 17.830 Kč měsíčně. Doložil i příjem za měsíce květen a červenec 2023 ve výši 33.724 Kč a 28.333 Kč. Žalovaný neměl negativní záznam v rejstříku SOLUS. Dle rejstříku NRKI neměl dluhy po splatnosti, žádosti o spotřebitelský úvěr si podal u 9 institucí, měl čerpány spotřebitelské úvěry ve výši 1.475.000 Kč. Žalovaný měl trvalé bydliště vedeno na adrese městského úřadu (zjištěno z občanského průkazu, který předložil při uzavření smlouvy o úvěru), jako adresu pro doručování uvedl adresu v , adresa, . Žalovaný prohlásil (zjištěno z prohlášení), že nemá splatné dluhy, není proti němu vedeno soudní, insolvenční ani exekuční řízení.

4. Z výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr dne 25.3.2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného mj. k úhradě žalované jistiny.

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 , Anonymizováno, a ve věci 283/81 , Anonymizováno, . Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

10. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

11. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

12. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“13. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala, zda žalovaný nemá vyživovací povinnosti (ptala se jen na děti v domácnosti), nezjišťovala, jaké jiné má žalovaný závazky, jaký je jejich rozsah a kdy jsou splatné (když ne všechny závazky se splácí splátkami, na které se žalobkyně ptala), když existence jiných spotřebitelský úvěrů vyplývala z rejstříku NRKI, neověřila tvrzení žalovaného o výši nákladů na bydlení, když jím uváděné jsou výrazně nižší, než je obvyklé u bydlení v nájmu. Nezjišťovala místo výkonu jeho práce, byť bylo sídlo zaměstnavatele žalovaného mimo adresu žalovaného a žalovaný uváděl nulové výdaje na dopravu.

14. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.

15. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi, úroky a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Ve smyslu § 87 ZosÚ je smlouva o úvěru ze dne 10.10.2023 neplatná.

16. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti v částce 30.000 Kč, právo jen na vrácení neuhrazené jistiny ve výši 25.428 Kč.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

18. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení přihlížeje k příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku úspěšná v rozsahu 52 %, neúspěšná v 47 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 5 %. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.210 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31.12.2024 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44.199 Kč sestávající z částky 500 Kč za žalobu, převzetí zastoupení a předžalobní výzvu a z částky 2.900 Kč za účast u jednání včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 12. 2024 náhrada 1.021 Kč za 127 ujetých km, při průměrné spotřebě 6,3 l/100 km, ceně 38,70 Kč za litr nafty a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla, obojí dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.420,84 Kč ve výši 1.348 Kč. 5 % z 9.979 Kč činí 499 Kč.

20. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 o.s.ř.