117 C 15/2024

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A 2) Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 140.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 140.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 140.000 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9.183 Kč.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 52.133 Kč k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 30. 12. 2024 domáhá proti žalovaným zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdí, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 13. listopadu 2019 půjčil žalovaným, manželům, částku ve výši 640.000 Kč. Žalovaní se zavázali půjčenou částku vrátit do 31.12. 2021. Ve smluvené lhůtě vrátili toliko 200.000 Kč a poté zaplatili žalobci dne 7. 10. 2024 5.000 Kč, 24. 10. 2024 5000 Kč, 14. 11. 2024 5.000 Kč a následně dne 20. listopadu 2024 částku 285.000 Kč na jistině a částku 140.000 Kč na úroku z prodlení. Kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9.183 Kč se žalobce domáhá za dobu od 1.1.2022 do 20. 11. 2024 v zákonné výši z dlužné částky, vždy s přihlédnutím k výše uvedeným platbám.

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasí. Tvrdí, že žalobce předal žalovanému 1) za přítomnosti žalované 2) dne 13. listopadu 2019 částku 500.000 Kč (odpor čl. 23). Žalobce trval na tom, aby byla uzavřena písemná smlouva a podpisy žalovaných byly úředně ověřeny, k čemuž došlo u žalovaného 1) dne 13. listopadu 2019 a u žalované 2) dne 23.1.2020. Částka 140.000 Kč uvedená ve smlouvě nebyla předána, účastníci řízení se dohodli na úroku v této výši. Žalobce diktoval žalovanému 1), co má do smlouvy psát, tvrdil, že je třeba půjčku rozepsat, neboť nelze v jeden den a jedné osobě platit více než 250.000 Kč a také tvrdil, že z daňových důvodů nemůže být uvedeno ve smlouvě, že částka 140.000 Kč byla sjednána jako úrok. Bylo také dohodnuto, že půjčka bude splácena, až budou žalovaní na vrácení mít, splátkový kalendář nebyl dohodnut, neboť žalobce chtěl vrátit půjčku v hotovosti a najednou. Proto žalovaní spořili na zaplacení potřebné částky. Žalovaní už půjčenou částku i dohodnuté úroky uhradili. Jednání žalobce považují za rozporné s dobrými mravy, když žalobce využívá toho, že mu žalovaní vyhověli při sjednávání a sepisu smlouvy o zápůjčce. Tvrzení žalovaných podporuje také chování žalobce a jeho právního zástupce po uzavření smlouvy, když sám žalobce nechtěl nijak urgentně vrátit zbytek půjčky a kdy se také žalovaný 1) před žalobcem vyjádřil, že pokud by obě částky zaplatil v hotovosti, pak by smlouvu o zápůjčce zničil a bylo by vše vypořádáno.

3. U jednání dne 14. 5. 2025 žalovaní uvedli, že hotovost v částce 500.000 Kč byla předávána pouze za účasti účastníků řízení v domě žalovaných v červenci roku 2019. V červenci 2019 bylo také dohodnuto, že žalovaní zaplatí žalobci úroky ve výši 140.000 Kč a že částka 500.000 Kč bude vrácena do konce roku 2021 ve splátkách. Předání tehdy nebylo písemně potvrzeno – žalovaný 1) a žalobce byli kamarádi, žalovaný 1) často kupoval od žalobce eura. Listina ze dne 13. 11. 2019 byla sepisována vlastní rukou žalovaného 1) pouze za účasti žalovaného 1) a žalobce, a to přesně dle diktátu žalobce. Předtím žalovaný 1) sepsal listinu, která potvrzovala půjčku 500.000 Kč za úrok 140.000 Kč. Tuto listinu však žalobce odmítl podepsat a byla roztrhána. Žalobce tehdy tvrdil, že v hotovosti může být předáno maximálně 270.000 Kč, proto se to udělalo, jak diktoval. Až později si žalovaní domysleli, že to bylo kvůli daním.

4. Ze smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že podle jejího obsahu žalovaní 1) a 2) potvrdili, že si v hotovosti půjčili od žalobce dne 15. 7. 2019 částku 250.000 Kč, dne 20. 8. 2019 částku 250.000 Kč a dne 13. 11. 2019 částku 140.000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že částka bude uhrazena do konce roku 2021 ve splátkovém kalendáři, aniž je kalendář uveden. Smlouva je podepsána všemi účastníky řízení, podpis žalovaného 1) je úředně ověřen dne 13. listopadu 2019 a žalované 2) dne 23. ledna 2020.

5. Výpisy z účtu bylo zjištěno, že dne 20. listopadu 2024 bylo z účtu žalované 2) zaplaceno žalobci 285.000 Kč se zprávou pro příjemce: doplatek půjčky z částky 500.000 Kč a také částka 140.000 Kč se zprávou pro příjemce: úrok z půjčky 500.

0. Podle podacích lístků žalovaný 1) zaplatil žalobci ve dnech uvedených v prvním odstavci tohoto odůvodnění částky 3x5.000 Kč, ve zprávách pro adresáta je uvedeno: splátka.

6. Dne 12. listopadu 2024 vyzval žalobce v zastoupení svého právního zástupce žalované k úhradě částky 430.000 Kč s příslušenstvím s odkazem na smlouvu o půjčce uvedenou pod bodem 1 tohoto odůvodnění. Zároveň se ve výzvě uvádí, že od 1.1.2022 jsou žalovaní v prodlení, přičemž úrok z prodlení činí 11,75 % ročně a o tuto částku se dluh navýšil. Žalobce upozorňuje, že pokud zaplaceno nebude, bude podána žaloba, čímž dojde k navýšení dluhu o náklady řízení ve výši cca 45.000 Kč. (zjištěno z výzvy a zprávy pošty)

7. Dne 5. 12. 2024 byla žalovaným zaslána další předžalobní výzva, a to k úhradě částky 140.000 Kč s úroky z prodlení. Ve výzvě je uvedeno, že žalovaní dosud dluží na jistině částku 140.000 Kč, když 20. listopadu 2024 uhradili na jistině 285.000 Kč a na úroku z prodlení 140.000 Kč, což znamená, že na úroku z prodlení do 20. 11. 2024 zbývá doplatit 9.183 Kč. (zjištěno z výzvy a zprávy pošty)

8. Žalovaný 1) vyslechnut jako účastník řízení vypověděl, že v roce 2019 mu zkrachovala firma v Itálii. Potřeboval finanční hotovost, a protože dobře znal žalobce, když řadu let si od něho výhodně kupoval eura, požádal ho o půjčku částky 500.000 Kč. Žalobce souhlasil, částku mu předal, chtěl, ať ji vrátí, až bude moci a požádal ho, aby mu za půjčku zaplatil 140.000 Kč, s čímž žalovaný 1) souhlasil. K předání peněz došlo v domě žalovaných v červenci 2019. V listopadu 2019 žalobce žádal, aby se o půjčce sepsala smlouva a aby ji sepsal žalovaný 1). Smlouvu napsal nejprve tak, že žalobce jim půjčil 500.000 Kč za úrok 140.000 Kč, ale žalobce ji odmítl podepsat. Nakonec žalovaný 1) sepsal znění smlouvy, které je založeno v soudním spisu. Už v červenci 2019 bylo dohodnuto, že peníze budou vráceny ve splátkách do konce roku 2021. Žalobce trval na předávání peněz v hotovosti a chtěl peníze najednou. Protože kvůli covidu neměl žalovaný 1) v roce 2021 dostatek peněz na vrácení celé dohodnuté částky, vrátil jen 200.000 Kč, k podpisu potvrzení o předání nedošlo. I po listopadu 2019 žalovaný 1) u žalobce směňoval eura. Na začátku roku 2024 ho začal žalobce urgovat o vrácení půjčky. Na první schůzce v advokátní kanceláři , tituly před jménem, , jméno FO, přiznal, že částka 140.000 Kč byla úrok, což si žalovaný 1) nahrával, ale nahrávka se zničila. Z dalších schůzek už nahrávky má. Žalobce i , jméno FO, byli vůči němu vulgární. Finanční situace žalovaného 1) se zlepšila v létě roku 2023. Žalobci to neřekl, když věděl, že žalobce chce vrátit všechno najednou, ostatně nevěřil ani jeho právnímu zástupci.

9. Žalovaní soudu předložili zvukové záznamy. První záznam je datovaný dnem 20. 12. 2024, dle tvrzení žalovaných je na záznamu hlas žalovaného 1 a , tituly před jménem, , jméno FO, , což právní zástupce žalobce potvrdil. Ze záznamu je patrné, že žalovaný 1) opakuje svou verzi. , tituly před jménem, , jméno FO, upozorňuje na rozdíl mezi úrokem a úrokem z prodlení. Druhý záznam je datovaný dnem 20. 12. 2024, dle tvrzení žalovaných mluví žalovaný 1) se svým přítelem. Žalovaný 1) sděluje, jak to tehdy při uzavření smlouvy o půjčce bylo, na což třetí osoba reaguje, že neví, nebyla u toho. Třetí záznam je datovaný dnem 23. 12. 2024, dle tvrzení žalovaných je na záznamu hlas žalovaného 1) a žalobce. Podle záznamu se žalovaný 1) ptá žalobce, zda je pro něho největší problém, že mu platil na účet, žalobce uvedl, že to problém byl, ale nebyl by až takový, pokud by žalovaný 1) zaplatil včas těch 440.000 Kč, ještě když tam nebyl právník, s finančákem jsou problémy, kdyby tam žalovaný 1) nenapsal ty nesmyslné úroky – a teď už to nejde vyřešit, protože právník si z těch úroků bere šílené peníze, ze 150.000 Kč chce 15 %. Žalovaný 1) nabízí řešení – žalobce mu pošle zpátky peníze, že se poslaly omylem na špatný účet a žalovaný 1) mu pak zaplatí hotově. Žalobce namítá, že už mu (advokátovi) zaplatil 45.000 - 10 % z 440.000 Kč, a ještě mu musí zaplatit další náklady. Žalobce popírá, že úrok byl 140.000, už si cifry nepamatuje, namítá, že žalobu musel podat kvůli promlčení, a protože žalovaný 1) nebyl ochoten podepsat uznání. Na nahrávce číslo , hodnota, označené datem 15.1.2025, dle tvrzení žalovaných je na záznamu hlas žalovaného 1) a žalobce, se žalobce a žalovaný 1) pokoušejí dohodnout. Žalobce žádá, aby žalovaný 1) podepsal uznání dluhu, což žalovaný 1) odmítá, namítá, že žalobce s advokátem všechno vymysleli, přetočili úrok. Žalobce vysvětluje, že to je úrok po splatnosti a kdyby už žalovaný zaplatil hotovost, bylo by to vyřešené, upozorňuje, že bude problém s finančním úřadem a má velké náklady na advokáta.

10. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 2392 odst. 1, věty prvé o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

12. Podle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

15. Podle § 1932 odst. 1, 2 o.z., ve znění účinném do 30.6.2021, má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli (1). Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky (2).

16. Podle § 4, odst. 1, 2 a 4 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270 000 Kč (dále jen „limit“) je povinen provést platbu bezhotovostně (1). Příjemce platby, jejíž výše překračuje limit, nesmí tuto platbu přijmout, jestliže nebyla provedena bezhotovostně (2). Do limitu se započítávají všechny platby v české i cizí měně, provedené týmž poskytovatelem platby témuž příjemci platby v průběhu jednoho kalendářního dne (4).

17. Podle § 6 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. (2)

18. V řízení není zpochybňováno, že listina označená jako smlouva o půjčce a datovaná dnem 13.11.2019 ve znění uvedeném pod bodem 4 tohoto odůvodnění byla sepsána žalovaným 1) a je podepsána žalovaným 1) i žalovanou 2). Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1761/2024 ze dne 7. 10. 2024: „Uvedené ustanovení (§ 565 o.z.) je zapotřebí vnímat jako ustanovení procesního práva, řešící problematiku rozvrhu důkazního břemene v soudním řízení; věta první je odrazem standardní judikatury k této problematice (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99), věta druhá potom dílem odrazem doplňujících rozhodnutí k této otázce [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2649/2014, a zde vyjádřený (zopakovaný) právní názor, že „… je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá …“]. Proti (nesporně) podepsané osobě na soukromé listině se tak uplatňuje vyvratitelná právní domněnka uznání pravosti a pravdivosti obsahu listiny…Pod pojmem „správnost listiny“ je třeba rozumět správnost jejího obsahu (jinak řečeno jeho „pravdivost“; srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 21 Cdo 3452/2022).“19. S ohledem na ustanovení § 565 o.z. a podpisy žalovaných pod smlouvou ze dne 13.11.2019 se má zato, že skutečnosti uvedené v této listině jsou pravdivé a bylo na žalovaných, aby vyvrátili, že jim částka 140.000 Kč vyplacena nebyla a měli vedle jistiny ve výši 500.000 Kč vrátit úrok v částce 140.000 Kč.

20. Podle výpisu z účtu žalovaná 2) označila při platbě částku 140.000 jako úrok. Podle zvukových záznamů žalovaný 1) před podáním žaloby přesvědčoval žalobce, jeho právního zástupce i třetí osobu, že jim bylo půjčeno jen 500.000 Kč a částka 140.000 Kč byla dohodnuta na úroku. Kromě žalovaného 1) na zvukových záznamech nikdo nepotvrzuje, že tvrzení žalovaných o půjčce pouze částky 500.000 Kč bylo pravdivé, z projevů jiných osob nežli žalovaného 1) nelze dovodit, že by žalobce nebo právní zástupce žalobce se před žalovaným 1), případně před někým jiným, vyjádřil v tom směru, že bylo půjčeno méně nežli 640.000 Kč nebo že by částka 140.000 Kč v dohodě uvedená nebyla jistina, ale úrok. Z těchto nahrávek nevyplývá ve prospěch žalovaných nic takového, z čeho by se dalo usoudit, že by to, co je napsáno v listině ze dne 13. listopadu 2019, bylo jinak.

21. Jediným důkazem podporujícím tvrzení žalovaných je výpověď žalovaného 1). Jiný důkaz přes výzvu soudu (č.l. 32) žalovaní nenavrhli. Stojí tak proti sobě dva důkazy – smlouva ze dne 13.11.2019 podepsaná všemi účastníky řízení, včetně žalovaného 1), a výpověď žalovaného 1). Soud vyhodnotil výpověď žalovaného 1) jako nevěrohodnou. Jednak je přirozené, že účastník řízení vypovídá shodně se svým tvrzením a jednak ze druhé nahrávky vyplývá, že žalovaný 1) se snažil ovlivnit další osobu, aby potvrdila jeho verzi události, nadto je nevěrohodné, že by někdo, kdo už potřebnou půjčku má, nadto podnikatel, který by měl mít schopnost rozlišovat, z jaké částky se úroky/úroky z prodlení platí, podepsal listinu o této půjčce potvrzující něco jiného, než se údajně stalo, kterou podepsat nemusel a kterou podepsat, jak sám tvrdí, nechtěl, a s odstupem doby nechá tutéž listinu podepsat svou manželku.

22. Skutečnost, že žalobce podal žalobu takřka tři roky po splatnosti ani jeho případné vyjádření, že by smlouvu zničil a bylo by vše vypořádáno, pokud by bylo zaplaceno v hotovosti, když není zřejmý časový kontext tohoto vyjádření, nevyvracejí pravdivost obsahu smlouvy ze dne 13. 11. 2019. Unesení důkazního břemene je odpovědností účastníka řízení (§ 120 o.s.ř.), rozložení důkazního břemene dle § 565 o.z. je nejen odrazem zákonného ustanovení, ale i logickým a také spravedlivým řešením ve sporu o faktický stav věcí. I pokud by bylo prokázáno porušení zákona o omezení plateb v hotovosti, nemá uvedené vliv na platnost smlouvy o zápůjčce ani na povinnost vrátit věřiteli poskytnutou zápůjčku.

23. Protože žalobce listinou ze dne 13.11.2019 prokázal předání zápůjčky v částce 640.000 Kč v hotovosti žalovaným a touž listinou splatnost zápůjčky do 31.12.2021, je nárok žalobce na doplatek jistiny této zápůjčky dle § 2390 o.z. důvodný. Za dobu od 1.1.2022, kdy jsou žalovaní s úhradou zápůjčky v prodlení, do 20.11.2024 vznikl žalovaným nárok i na úroky z prodlení v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (11,75 % ročně), tj. s přihlédnutím k platbám žalovaných nárok na úroky z prodlení v celkové výši nejméně 149.183 Kč. Částka 140.000 Kč byla v souladu s § 1932 odst. 1, 2 o.z., ve znění účinném do 30.6.2021, žalobcem zúčtována na do té doby vzniklé úroky z prodlení, na které měl a má žalobce nárok, aniž by musely být sjednávány. V souladu s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. dosud chybí na úrocích z prodlení doplatit žalobcem požadovaná částka.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52.133 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky a. t. z tarifní hodnoty ve výši 149.183 Kč sestávající z částky 7.100 Kč za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu, účast u dvou jednání (§ 11 odst. 1 a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu a žalobu po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31.12.2024, a ve výši 2x450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v aktuálním znění, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37.300 Kč ve výši 7.833 Kč.

25. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 o.s.ř.