117 C 2/2025

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 79 260 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni:1) pohledávku ve výši 45 757,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 75 752,00 Kč ve výši 15% ročně od 28.01.2023 do 13.02.2023 ve výši 529,21 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 71 653,00 Kč ve výši 15% ročně od 14.02.2023 do 09.03.2023 ve výši 706,80 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 67 554,00 Kč ve výši 15% ročně od 10.03.2023 do 21.04.2023 ve výši 1 193,68 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 63 455,00 Kč ve výši 15% ročně od 22.04.2023 do 25.05.2023 ve výši 886,72 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 59 356,00 Kč ve výši 15% ročně od 26.05.2023 do 21.07.2023 ve výši 1 390,23 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 55 257,00 Kč ve výši 15% ročně od 22.07.2023 do 15.09.2023 ve výši 1 271,76 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 53 257,00 Kč ve výši 15% ročně od 16.09.2023 do 16.11.2023 ve výši 1 357,18 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 51 257,00 Kč ve výši 15% ročně od17.11.2023 do 20.12.2023 ve výši 716,04 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 257,00 Kč ve výši 15% ročně od 21.12.2023 do 24.01.2024 ve výši 708,40 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 47 257,00 Kč ve výši 15% ročně od 25.01.2024 do 07.03.2024 ve výši 835,06 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 45 757,00 Kč ve výši 15% ročně od 08.03.2024 do zaplacení2) pohledávku ve výši 33 503,00 Kč3) úrok ve výši 64,6 % p.a z částky 63 339,85 Kč od 28.01.2023 do 21.04.2023 ve výši 9 179,52 Kč, úrok ve výši 64,6 % p.a z částky 61 158,29 Kč od 22.04.2023 do 23.05.2023 ve výši 3 376,64 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 61 158,29 Kč od 24.05.2023 do 25.05.2023 ve výši 46,84 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 57 059,29 Kč od 26.05.2023 do 21.07.2023 ve výši 1 245,45 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 52 960,29 Kč od 22.07.2023 do 15.09.2023 ve výši 1 135,68 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 50 960,29 Kč od 16.09.2023 do 16.11.2023 ve výši 1 210,24 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 48 960,29 Kč od 17.11.2023 do 20.12.2023 ve výši 637,50 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 46 960,29 Kč od 21.12.2023 do 24.01.2024 ve výši 629,30 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 44 960,29 Kč od 25.01.2024 do 07.03.2024 ve výši 740,46 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 43 460,29 Kč od 08.03.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28.01.2023 dosáhne částky 236 102,00 Kč,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částek uvedených ve výroku I tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 27. 8. 2021 smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 64,6 % p. a. splácet ve splátkách po 4 099 Kč měsíčně. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 26.1.2023 zesplatněn. Žalobkyně se domáhá jistiny ve výši 43 460,29 Kč, smluvních pokut za prodlení s úhradou splátek ve výši 3x499 Kč a za prodlení po zesplatnění ve výši 33 503 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, úroků a úroků z prodlení. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila na úvěru do zesplatnění 14x4 099 Kč, poté 29 995 Kč. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalované při poskytnutí úvěru, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z dokladů o příjmech.

2. Žalovaná s žalobou souhlasila.

3. Z návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně schválila návrh žalované, spotřebitele, ze dne 27. 8. 2021 na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 70 000 Kč za úrok ve výši 64,59 % p.a. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 splátkách po 4 099 Kč měsíčně. Částka 70 000 Kč byla dne 27. 8. 2021 vyplacena žalované na její účet. Žalovaní podepsala smluvní podmínky, ve kterých byla seznámena s pravidly zesplatnění úvěru, smluvními pokutami a náklady účtovanými v případě prodlení.

4. Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla (zjištěno z formuláře hodnocení klienta a ze smlouvy o úvěru), že je svobodná, bydlí v , adresa, , v domácnosti s ní nežijí děti, má příjem ve výši 23.496 Kč měsíčně čistého u , právnická osoba, se sídlem ve , adresa, , u které je zaměstnána na dobu neurčitou. Uvedla výdaje: životní minimum 3.860 Kč, partner 0 Kč, spoření 0 Kč, splátky 0 Kč, náklady na bydlení 2.603 Kč, doprava, kurzy, záliby apod. 0 Kč. Doložila příjem ze zaměstnání za měsíce červen a červenec 2021 odpovídající deklarované výši. Žalovaná měla negativní záznam v rejstřících SOLUS a NRKI. Žalovaná prohlásila (zjištěno z prohlášení), že nemá splatné dluhy, není proti ní vedeno soudní, insolvenční ani exekuční řízení.

5. Z oznámení bylo zjištěno, že úvěr byl dne 26.1.2023 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě zesplatněné částky do 10 dnů.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 , Anonymizováno, a ve věci 283/81 , Anonymizováno, . Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 , jméno FO, . Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

15. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

16. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

17. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, proti , jméno FO, a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“18. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že: „…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“19. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala, zda žalovaná nemá vyživovací povinnosti (ptala se jen na děti v domácnosti), nezjišťovala, jaké jiné má žalovaná závazky (když ne všechny závazky se splácí splátkami, na které se žalobkyně ptala), neověřila tvrzení žalované o výši nákladů na bydlení, které jsou výrazně nižší, než je obvyklé. Neověřovala délku trvání pracovního poměru žalované, nezjišťovala místo výkonu práce, byť bylo sídlo zaměstnavatele žalované mimo adresu bydliště žalované a žalovaná uváděla nulové výdaje na dopravu. Neprověřovala žalovanou ani v centrální evidenci exekucí, jen se spokojila s prohlášením, že proti ní není exekuce vedena.

20. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.

21. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

22. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi, úroky a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

23. Ve smyslu § 87 ZosÚ měla žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti v částce 70.000 Kč, právo jen na vrácení neuhrazené jistiny. Protože jistina včetně případných zákonných úroků z prodlení, do kterého se žalovaná mohla dostat nejdříve při zesplatnění, byly uhrazeny, byla žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. – úspěšná je žalovaná, které náklady v řízení nevznikly.