117 C 4/2023

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o zaplacení částky 25.739 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 15.156 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 15.156 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22.1.2019 do zaplacení a úrok ve výši 35 % p. a. z částky 13.969,65 Kč od 22.1.2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 57.542 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám České republiky – Okresního soudu ve Vsetíně náklady řízení v rozsahu 100 %, přičemž jejich výše bude určena samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se domáhá žalobou podanou dne 12.4.2023 po žalované zaplacení částky 15.156 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla dne 18. 8. 2016 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.001 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 66,64 % p. a. splácet. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se (po zpětvzetí, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne 15.8.2023, č.l. 55), domáhá jistiny ve výši 13.969,65 Kč, úroku do zesplatnění ve výši 1.187 Kč, úroku a úroku z prodlení v rozsahu dle výroku I rozsudku. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na úvěru částku 26x 999 Kč. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že zjišťovala relevantní informace od žalované a z dokladů, které předložila (jiné, než níže uvedené, k dispozici nemá), také z databáze SOLUS a NRKI.

2. Žalovaná namítla promlčení a nedostatečné prověření úvěruschopnosti.

3. Z návrhu smlouvy o úvěru číslo z oznámení o schválení, z doručenky bylo zjištěno, že dne 18. 8. 2016 byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované, spotřebitelce, úvěr ve výši 20.001 Kč za úrok ve výši 66,64 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 splátkách po 999 Kč měsíčně.

4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka 20.001 Kč byla žalované na její účet dne 23. 8. 2016 vyplacena.

5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná na úvěru zaplatila žalobkyni celkem 25.947 Kč.

6. Z formuláře hodnocení klienta, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z prohlášení klienta bylo zjištěno: Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, nemá nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, má příjem z důchodu ve výši 10.360 Kč měsíčně. Uvedla měsíční výdaje: životní minimum 3.800 Kč, děti 0 Kč, splátky 3.060 Kč, na bydlení a ostatní 2.500 Kč, spoření 0 Kč. Prohlásila, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech a výdajích, nemá žádné splatné dluhy, není proti ní veden výkon rozhodnutí či exekuce, ani žaloba o zaplacení, není v úpadku. V prohlášení je zatrženo doložení občanského průkazu, důchodový výměr, výpis z účtu. Z uvedených dokladů žalobkyně doložila pouze kopii občanského průkazu. Dále předložila své prohlášení o výši důchodu. Žalovaná neměla záznam v registru SOLUS a NRKI.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 3 písm. a), b) zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016 (dále jen ZosÚ), pro účely tohoto zákona se rozumí a) spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, b) věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

10. Podle § 9 odst. 1,3 ZosÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 22 odst. 5 ZosÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

12. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správnídu soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

13. Zákon č. 145/2010 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb.

14. Ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

15. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 16. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit 17. Žalobkyně povinnost uloženou § 9 zákona č. 145/2010 Sb. nesplnila, neboť při nízkých příjmech žalované, ani tyto řádně neověřovala, nezjišťovala, zda a jak splácí žalovaná své jiné závazky nežli splatné splátkami. Neověřovala tvrzené výdaje na bydlení, které jsou nižší nežli obvyklé.

18. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. není oprávněna úvěr poskytnout.

19. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 9 ZosÚ. zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

20. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokého úroku a smluvních pokut. Právě na takováto jednání cílí § 9 ZosÚ, které odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesly na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.

21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti, má právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny. Protože ta už jí byla vrácena, je žaloba zcela nedůvodná.

23. S ohledem na výše uvedené právní závěry bylo nadbytečné doplňovat dokazování výzvami a vyjádřením znalce. Rovněž je nadbytečné posuzovat oprávněnost námitky promlčení.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř. Žalobkyně zavinila částečné zastavení řízení a je zcela neúspěšná, je tudíž povinna zaplatit žalované její náklady v řízení. Protože náklady žalované spočívají v nákladech na advokáta, kterého jí ustanovil soud a o kterých dosud nebylo rozhodnuto, bude o konkrétní výši nákladů rozhodnuto v samostatném usnesení (§§ 140 odst. 2, 148 odst. 1, 149 odst. 2 a 151 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.