119 C 10/2021

Plný text

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Punčochářovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 156 616,45 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 156 616,45 Kč s úrokem z prodlení od 3. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 19 924,16 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 8. 2021 se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení žalované částky z titulu regresní náhrady škody. Žalobce v žalobě uvádí, že uplatňuje nárok na regresní úhradu vůči žalovanému s odkazem na ustanovení § 16 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. Žalobci byla 13. 12. 2017 doručena žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb. stěžovatelů Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v celkové výši 705 625 Kč, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky správního řízení zahájeného na základě žádosti o odstranění stavby„ [anonymizována dvě slova]“ na pozemcích v [katastrální uzemí]. Uvedené správní řízení bylo vedeno u již neexistujícího Okresního úřadu ve [obec], následně pak u [stát. instituce], [stát. instituce] a u [anonymizována dvě slova] [územní celek] O nároku stěžovatelů rozhodl Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. 12. 2019 č. j. 40 C 2/2019-133 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dne 10. 7. 2020 č. j. 72 Co 173/2020-171. Z rozsudků soudů vyplývá, že celková délka správního řízení dosáhla 21 let a bylo prokázáno, že se jedná o zcela nepřiměřenou lhůtu v důsledku nečinnosti všech zainteresovaných správních orgánů spočívající mimo jiné v porušování lhůt pro vydávání rozhodnutí a proto soud přiznal stěžovatelům přiměřené finanční zadostiučinění v celkové výši 565 687,45 Kč. Pokud jde o nečinnost a průtahy v řízení, v tomto směru dále tvrdí, že dne 27. 3. 1996 zahájil tehdejší Okresní úřad ve [obec] řízení o odstranění stavby. V průběhu správního řízení poté, kdy stěžovatelé podali na výzvu Okresního úřadu ve [obec] žalobu na odstranění neoprávněné stavby u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí, bylo řízení Okresním úřadem ve [obec] přerušeno do rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 177/1996. Toto řízení před Okresním soudem ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí bylo zastaveno pravomocně ke dni 27. 5. 1997. Dne 9. 9. 1997 byl spisový materiál vrácen Okresnímu úřadu ve [obec]. K dalšímu úkonu ve věci došlo až 24. 7. 2008 [stát. instituce], který vydal sdělení, že [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], tedy právní nástupce zhotovitele stavby„ [anonymizována dvě slova]“ je v likvidaci a rozhodl o pokračování přerušeného řízení o odstranění stavby, to vše v reakci na dotaz zástupce stěžovatelů. Od roku 1997 do roku 2008, tedy po dobu více než 10 let, došlo v předmětném řízení k absolutní nečinnosti. Nečinnost v období od 9. 9. 1997 do 31. 12. 2002, tedy v rozsahu 5 let a 3 měsíců, je přikládána Okresnímu úřadu ve [obec]. Následná nečinnost od 1. 1. 2003 do 24. 7. 2008 v rozsahu 5 let a 6 měsíců je přičitatelná [stát. instituce]. Dále žalobce v žalobě tvrdí, že i po datu 24. 7. 2008 nepostupoval žalovaný řádně a dopustil se dalších průběhů ve smyslu ustanovení § 71 zák. č. 500/2004 Sb., a to až do 23. 1. 2011, kdy byl vedením řízení pověřen [stát. instituce]. Průtahů v řízení se dopustil také [stát. instituce] v rozsahu celkem 79 měsíců a [anonymizováno] úřad [územní celek] v rozsahu 2 měsíců. S ohledem na přiznanou částku stěžovatelům 565 687,45 Kč a počtu měsíců, v nichž docházelo k pochybením, vyčíslil žalobce částku 2 337, 551 Kč připadající vždy za jeden měsíc trvání pochybení správních orgánů. S ohledem na průtahy a pochybení žalovaného v rozsahu 97 měsíců, proto na vrub žalovaného připadá částka 226 742,45 Kč. K výzvě žalobce žalovaný uhradil částku 70 126 Kč s tím, že se jedná o úhradu za období od 25. 7. 2008 do 23. 1. 2011. Zbývající částku ve výši 156 616,45 Kč však neuhradil, tuto část neuznal. Žalobce požaduje úhradu žalované částky společně s příslušenstvím úrokem z prodlení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že rozporuje nárok žalobce za období od 1. 1. 2003 do 24. 7. 2008, tedy nečinnost v rozsahu 67 měsíců. Tvrdil, že stanovením počátečního okamžiku, od něhož se měla odvíjet nečinnost žalovaného, vychází z pouhého předpokladu, že žalovaný předmětný spisový materiál obdržel po zrušení okresních úřadů v rámci spisové rozluky. Tento předpoklad však nebyl žalobcem nijak prokázán. Žalovaný poukazuje na podací deník [stát. instituce], podací deníky Okresního úřadu [obec] a protokoly o spisové rozluce tak, jak byly prověřeny Státním okresním archivem [obec]. Z těchto protokolů o spisové rozluce nebyl dohledán žádný zápis či údaj, z něhož by vyplývalo, že byl spis žalovanému předán k datu 1. 1. 2003, jak presumuje žalobce. Žalovaný nerozporuje skutečnost, že spisem po 24. 7. 2008 disponoval, avšak může k tomu pouze uvést, že s ohledem na časový odstup 13 let se mu nepodařilo zjistit, kdy přesně a jakým způsobem se spis do dispozice žalovaného dostal. Dále žalovaný namítá nečinnost samotných stěžovatelů, kteří nevyužili možnost požádat dříve o pokračování v řízení, ačkoliv si byli vědomi toho, že správní řízení bylo přerušeno v důsledku podané žaloby u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí. Na vzniku průtahů se tak přinejmenším stejnou měrou jako správní orgán podíleli. Žalobce pochybil, když právě tyto námitky vztahující se k nezájmu stěžovatelů o průběh řízení, nenamítal v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1, na které ve svém nároku na regresní úhradu nyní vůči žalovanému odkazuje. Konečně žalovaný navrhuje, aby soud s ohledem na uvedené skutečnosti využil svého moderačního práva s odkazem na ustanovení § 18 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. a žalovanou částku snížil o 50 %.

3. Žalobce na podané žalobě v celém rozsahu setrval. Poukázal na skutečnost, že nemá žádnou možnost přístupu k podkladům a má za to, že povinnost dokazování zavinění na straně žalovaného nemůže ležet na straně žalobce. V tomto směru odkázal na rozhodnutí soudů ve věci přiznání náhrady nemajetkové újmy, z nichž jednoznačně zavinění žalovaného vyplývá a je prokázáno. Poukázal na listinné materiály, zejména odpověď žalované strany na výzvu stěžovatelů, když z reakce žalovaného ve správním spise je zřejmé, že spisový materiál měl k dispozici, reagoval obratem. Ze spisu nevyplývá, že by došlo k hledání spisového materiálu a podobně. Není ani založena žádná komunikace mezi právním zástupcem stěžovatelů a již zaniklým Okresním úřadem ve [obec].

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Zdůraznil skutečnost, že je na žalobci, aby prokázal zavinění žalované strany v tvrzeném období nečinnosti od 1. 1. 2003 do 24. 7. 2008. Z žádných listinných důkazů není zřejmé, že by žalovaný měl předmětný spis v tomto období k dispozici.

5. Z listinných důkazů obsažených ve spise soud zjistil, že žalobce byl zavázán k úhradě nemajetkové újmy stěžovatelům Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 12. 2019 č. j. 40 C 2/2019-133 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2020 č. j. 72 Co 173/2020-171 v celkové výši 565 687,45 Kč. V uvedených rozhodnutích konstatuje soud, že ve správním řízení zahájeném dne 27. 3. 1996 o odstranění stavby„ [anonymizována dvě slova]“ v [katastrální uzemí] došlo opakovaně k porušení správního řádu, zejména pak pokud jde o celkovou délku dosud probíhajícího řízení, které ke dni vydání rozsudku dosáhla téměř 24 let. Soud konstatuje, že v určitých obdobích správní orgán zcela bezdůvodně nekonal, zejména v období roku 1997 až 2008. Z rozsudku dále vyplývá, že po zahájení správního řízení byla věc vedena Okresním úřadem ve [obec]. Řízení bylo přerušeno a spisový materiál zaslán Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí. Spisový materiál se nicméně ke dni 9. 9. 1997 vrátil zpět Okresnímu úřadu ve [obec], když věc napadlá u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí byla pravomocně zastavena. K dalšímu úkonu ve věci došlo až 24. 7. 2008, kdy žalovaný k podnětu stěžovatelů sdělil, že pokračuje v řízení. K dalším průtahům pak došlo jak při řízení před správním orgánem žalovaného, tak následně u správního orgánu [stát. instituce] a [anonymizována dvě slova] pro [územní celek]. Ve spise je dále založena zpráva o šetření ve věci správního řízení o určení existence pozemní komunikace a řízení a odstranění nepovolené stavby [anonymizováno] cesty [příjmení] a [anonymizováno] ze dne 12. 8. 2015 veřejného ochránce práv pod sp. zn. [číslo] [spisová značka].

6. Z výpisu z účtu ze dne 12. 8. 2020 soud dále zjistil, že částka stěžovatelům byla vyplacena.

7. Žalobce uplatnil regresní nárok vůči žalovanému dne 10. 5. 2021 přípisem, v němž stanovil lhůtu 30 dnů od doručení přípisu k úhradě částky 206 720 Kč. Výzva byla doručena žalovanému 10. 5. 2021, jak vyplývá z doručenky.

8. Žalovaný se nesouhlasně vyjádřil k nároku na uplatnění regresního nároku přípisem ze dne 8. 6. 2021, rozporuje nárok žalobce na úhradu požadované částky, nicméně uznává nárok v rozsahu částky 70 126 Kč zahrnující nečinnost od 25. 7. 2008.

9. Z výpisu z účtu ze dne 27. 7. 2021 pak vyplývá, že k tomuto dni uhradil žalovaný žalobci částku 70 126 Kč.

10. Z dokladů o spisové rozluce bylo zjištěno, že jde o - seznam předložených a navrácených archiválií [anonymizováno] [číslo], - seznam písemností spisové agendy z Okresního úřadu [obec] předaný [stát. instituce], odboru dopravy, bez označení data, - protokol o předání a převzetí spisové agendy z Okresního úřadu [obec] na [územní celek] [číslo jednací] [příjmení] referátu dopravy a silničního hospodářství, oddělení dopravně správních agend, Okresního úřadu [obec] s datem 18. 12. 2002 a 20. 12. 2002, pokud jde o jednotlivé agendy, a to agendy řidičských průkazů, autoškol, agendy agentury registrace ČKP, agendy přestupků, evidence vozidel, technické způsobilosti. Převzetím delimitovaného majetku z okresního úřadu byla pověřena tajemníkem [stát. instituce] [jméno] [příjmení] dne 19. 12. 2002, jak vyplývá z dokladu – pověření. K protokolu o předání jsou přiloženy přílohy jednotlivých agend, a to: - příloha [číslo] [anonymizováno] + zadržené ŘP (blokace), neřidiči – přestupky, - příloha [číslo] k protokolu o předání a převzetí spisové agendy z Okresního úřadu [obec] na [územní celek], mezinárodní řidičské průkazy, předáno 18. 12. 2002, - příloha [číslo] k protokolu o předání a převzetí spisové agendy z Okresního úřadu [obec] na [územní celek], zkušební testy a registrace provozování autoškol, předáno 18. 12. 2002, - příloha [číslo] k č. j. [anonymizováno] [spisová značka] – [příjmení] nevyřízené písemnosti – 836 dokladů centrálního registru ČKP, položka 27 až 3123 s rozepsanými čísly (čísla jednací a jména), - příloha [číslo] k č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo], nevyřízené písemnosti předávané Okresním úřadem [obec] na [územní celek] s označením čísla jednacího a jmen, včetně nesplacených pohledávek zákonného pojištění odpovědnosti za škodu předávané Okresním úřadem [obec] na [územní celek], opět s uvedením čísel jednacích spisů a jmen, a soupis čísel jednacích nevyřízených písemností předávaných z Okresního úřadu [obec] na [územní celek], opět s uvedením čísla jednacího a jména. Součástí je seznam s rozhodnutími o úhradě nedoplatků na pokutách uložených Okresním úřadem [obec], referátem dopravy a silničního hospodářství, v roce 2002 s uvedením čísla jednacího, jména, výše nedoplatků a splatnosti, předáno 23. 12. 2002. - příloha [číslo] zvláštní [registrační značka]), předáno 20. 12. 2002 a příloha k předávajícímu protokolu„ typy tabulek registračních čísel“, předáno 20. 12. 2002 včetně osobní, nákladní, přívěsy nákladní, přívěsy osobní, motocykly, traktory, přílohy k předání„ živé evidence [obec] – mopedy“ ze dne 20. 12. 2002,„ polomrtvá evidence – osobní, nákladní, přívěsy, přívěsy nákladní, motocykly, traktory, standardní silniční a cizí okresy“ ze dne 20. 12. 2002,„ mrtvá evidence 2002„ s označením SPZ vozidel, předáno 20. 12. 2002,„ SPZ uložené v depozitu“ s označením jednotlivých SPZ a let uložení v depozitu, předáno 20. 12. 2002,„ usnesení o exekucích, projednání dědictví a konkurzu“, předáno 20. 12. 2002, příloha k předávacímu protokolu„ dovozy – mrtvá evidence, technické průkazy, staré provedení, dovozy – mrtvá evidence“, předáno 20. 12. 2002, přílohy„ dovozy 2001“ včetně sběrných archů, předáno 19. 12. 2002, přílohy k „ stavbám a přestavbám (LPG dokončené, nedokončené)“, předáno 20. 12. 2002.

11. K dotazu soudu Moravský zemský archiv v [obec], Státní okresní archiv [obec], sdělil, že má založeny veškeré protokoly, přehledy a soupisy dokumentů předávaných z Okresního úřadu [obec] na [stát. instituce] v souvislosti s reformou veřejné správy a spisovou rozlukou, které obdržel 20. 2. 2003. Předávací protokoly tvoří součást spisu o fondu Okresního úřadu [obec] pro roky 1990 až 2002. Po prostudování veškerých dokladů uložených ve Státním okresním archivu [obec] zjistil Moravský zemský archiv v [obec], Státní okresní archiv [obec], že předmětný správní spis u Okresního úřadu ve [obec], agenda dopravního a silničního hospodářství, existoval. Řízení bylo přerušeno, když okresní úřad čekal na vyjádření soudu. Po vydání zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích a podle metodického pokynu Ministerstva dopravy a spojů České republiky [číslo] ze dne 13. 11. 1997 byly výkonem funkce speciálního stavebního úřadu ve věcech místních a veřejných, veřejně účelových komunikací, pověřeny ty obce, které byly dosud pověřeny funkcí obecného stavebního úřadu. V důsledku toho přestal Okresní úřad [obec] vykonávat působnost speciálního stavebního úřadu prvního stupně pro místní komunikace. K přesunu kompetencí však nedošlo okamžitě, a to v důsledku nedostatku školeného personálu. Vzhledem k absenci veškerých dalších podkladů lze dovodit, že spis byl uložen ve spisovně okresního úřadu, neboť jak následně bylo zjištěno, nebyl skartován. Podle směrnice Ministerstva vnitra č. AS -1296/1 2002 ze dne 15. 10. 2002 ke spisové rozluce se konkrétně z referátu dopravy a silničního hospodářství měly předávat příslušným orgánům neuzavřené písemnosti. Uzavřené písemnosti se měly předat do spisovny. Spis týkající se [anonymizováno] cesty„ [anonymizováno], [příjmení]“ nebyl v roce 2002 předmětem spisové rozluky, neprošel ani skartačním řízením.

12. Z připojeného spisu Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí sp. zn. 12 C 177/1996 soud zjistil, že stěžovatelé Ing. [jméno] a [jméno] [příjmení] podali žalobu na odstranění neoprávněné stavby – cesty v [katastrální uzemí] proti [anonymizována čtyři slova]„ v [anonymizováno]“ dne 18. 7. 1996. Řízení bylo zastaveno pravomocně ke dni 27. 5. 1997 usnesením č. j. 12 C 177/96-51.

13. Z připojeného správního spisu, nyní vedeného u [stát. instituce], odbor územního plánování a stavebního řádu, pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že správní řízení bylo zahájeno z podnětu stěžovatelů již v roce 1992, kdy podnět směřoval vůči tehdejšímu [anonymizována dvě slova] Správní řízení bylo zahájeno dne 2. 9. 1994 Okresní úřad ve [obec], referát dopravy a silničního hospodářství, poučil stěžovatele, aby podali žalobu na soud a následně rozhodnutím ze dne 19. 4. 1996 [číslo jednací] bylo správní řízení přerušeno. Dne 9. 9. 1997 byl spisový materiál z Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí vrácen Okresnímu úřadu ve [obec]. Dále ve spisovém materiálu není ničeho, následuje až listina z 26. 6. 2008, v níž se právní zástupce stěžovatelů dotazuje [stát. instituce] na pokračování v neskončeném řízení označeném RD [číslo], které následně doplnil doložením plné moci dne 2. 7. 2008. Žalovaná reagovala sdělením ze dne 24. 7. 2008, v němž uvádí, že bude pokračovat v řízení o odstranění stavby po dořešení majetkoprávních vztahů.

14. Podle ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

15. Podle ustanovení § 18 odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti. Zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu.

16. Podle ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 362/2002 Sb., o provádění spisové rozluky v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadu, jde-li o písemnosti, jejichž skartační lhůty neuplynou ke dni 31. 12. 2002, okresní úřady a) uloží všechny písemnosti týkající se pravomocně ukončených správních řízení do spisovny, není-li dále stanoveno jinak, b) zhotoví soupisy všech písemností týkající se pravomocně neukončených správních řízení a připraví je k protokolárnímu předání přebírajícím orgánům. Soupisy uvedené v odstavci 2 písm. b) a c) jsou součástí předávacího protokolu a obsahují označení předmětu písemností, jejich časový rozsah a množství.

17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Žalobce svůj nárok opírá o ustanovení § 16 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci za situace, kdy žalovaný dle tvrzení žalobce způsobil nesprávným úředním postupem škodu. V řízení je prokázáno, že žalobce uhradil stěžovatelům Ing. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 565 687,45 Kč na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ve věci 40 C 2/2019. Soudy v tomto řízení dospěly k závěru, že správní orgány řešící ve věci žádosti na odstranění stavby„ [anonymizována dvě slova]“ na pozemcích stěžovatelů v [katastrální uzemí] nepostupovaly řádně a dospěl k závěru, že celková délka dosud neskončeného řízení dosahující 24 let je zcela nepřiměřená v důsledku pochybení všech správních orgánů v průběhu tohoto řízení zainteresovaných, tedy původního Okresního úřadu ve [obec], zaniklého ke dni 31. 12. 2002, [stát. instituce], [stát. instituce] a [anonymizováno] úřadu [územní celek]. Na základě uvedených rozhodnutí soudu žalobce splnil svou povinnost a stěžovatelům uhradil shora uvedenou částku přiměřeného zadostiučinění, jak je prokázáno výpisy z účtu. Tuto skutečnost žalovaná strana nerozporuje. Žalobce škodu, kterou nahradil stěžovatelům, rozdělil mezi žalovaného a dále [stát. instituce] a [anonymizováno] úřad [územní celek], přičemž pokud jde o žalovaného, požadoval úhradu v rozsahu částky 226 742,45 Kč. Žalobce celkovou poskytnutou úhradu rozpočítal na počet měsíců, v nichž docházelo k pochybení správních orgánů, a takto dospěl k částce 2 337, 551 Kč za jeden měsíc. Za situace, kdy dle tvrzení žalobce trvalo pochybení žalované strany od 1. 1. 2003 do 23. 1. 2011, celkem 97 měsíců, představovala částka žalobcem požadovaná 226 742,45 Kč. Žalovaný na výzvu žalobce uhradil dne 27. 7. 2021 částku 70 126 Kč s tím, že se jedná o plnění za období od 25. 7. 2008 do 23. 1. 2011 požadovaného nároku.

18. Žalovaný tvrdí, že v období od 1. 1. 2003 do 24. 7. 2008 se nedopustil zaviněného porušení právní povinnosti a tedy za lhůtu tvrzených průtahů v řízení v tomto období neodpovídá. Ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 a 2 zák. č. 82/1998 Sb., ve znění novel, o povinnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, bylo na žalobci, aby prokázal, že vzniklá škoda ve zbývající části dosud neuhrazené, tedy v rozsahu částky 156 616,45 Kč, je způsobena zaviněným porušením právní povinnosti žalovaného a toto zavinění prokázat. K výzvě soudu žalobce uvedl, že odkazuje na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, z nichž zavinění žalovaného jednoznačně vyplývá s tím, že nemá možnost přístupu k podkladům a má tedy za to, že dokazování zavinění nemůže ležet na straně žalobce. Soud v tomto směru však dospěl k závěru, že povinnost prokázat zavinění, bez ohledu na reálné možnosti zajištění podkladů, vyplývá žalobci přímo ze zákona, když výslovně vyplývá z ustanovení § 18 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., ve znění novel. Na regresní úhradu je přitom nutné pohlížet jako na zcela nový závazek. Obsahem regresní úhrady je povinnost uhradit dluh, který předtím uhradil žalobce stěžovatelům. Původní vztah vzniklý mezi státem a stěžovatelem úhradou nemajetkové újmy již zanikl. Za této situace je podstatné prokázání porušení právní povinnosti, existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovaného jako územního samosprávného celku při výkonu státní správy v přenesené působnosti a vznikem škody a také zavinění, které postačí ve formě nevědomé nedbalosti (rozhodnutí NS ČR 28 Cdo 2441/2010). Porušení právní povinnosti, tedy nečinnost správního orgánu respektive žalovaného, je objektivně prokázána. Ani sám žalovaný nezpochybňuje, že před datem 24. 7. 2008 nebyl ve věci stěžovatelů činný. Existence škody na straně žalobce je také nesporná, když je prokázáno uhrazení náhrady újmy stěžovatelům i její výše. Mezi porušením nečinností žalovaného a vzniklou újmou na straně žalobce je pak také zcela nesporně prokázána příčinná souvislost, mimo jiné rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze ve věci 40 C 2/2019. Pro rozhodnutí ve věci tak bylo dále rozhodující prokázání zavinění. Pokud jde o nevědomou nedbalost, jde o situaci, kdy odpovědný subjekt nevěděl, že může škodu způsobit a nechtěl ji způsobit, ale vzhledem ke svému odbornému postavení vědět měl a mohl, že škoda může vzniknout.

19. Na základě provedeného dokazování má soud prokázáno, že odpovědnost za zavinění v období od 1. 1. 2003 do 24. 7. 2008 nelze žalované straně přičítat. Správní řízení bylo zahájeno z podnětu stěžovatelů v roce 1994. Dne 27. 3. 1996 Okresní úřad [obec] oznámil zahájení řízení o odstranění stavby sporné cesty pod [číslo jednací]. Rozhodnutím ze dne 19. 4. 1996 [číslo jednací] bylo Okresním úřadem ve [obec] řízení o odstranění stavby přerušeno, když stěžovatelé na pokyn okresního úřadu podali žalobu u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí, jíž se domáhali odstranění neoprávněné stavby. Řízení před Okresním soudem ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ve věci 12 C 177/1996 bylo zastaveno usnesením č. j. 12 C 177/96-51 ze dne 5. 5. 1997, pravomocně ke dni 27. 5. 1997. Z připojeného správního spisu má soud dále prokázáno, že ode dne 9. 9. 1997, kdy byl spis vrácen Okresnímu úřadu ve [obec], s tímto následně nebylo vůbec pracováno. Ve spise nejsou založeny žádné doklady, listiny, zpátečky doručené pošty a podobně. Další navazující listinou je až přípis právního zástupce stěžovatelů ze dne 26. 6. 2008 doplněný přípisem ze dne 2. 7. 2008. Následuje sdělení žalovaného ze dne 24. 7. 2008 o pokračování v řízení. Je tedy nesporné, že v období od září 1997, kdy byl spis vrácen Okresnímu úřadu ve [obec], až do 24. 7. 2008, kdy ve věci počal konat žalovaný, nebylo ve správním řízení žádným způsobem pokračováno. Okresní úřady byly zrušeny zákonem č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činností okresních úřadů, a to k 31. 12. 2002. Jak vyplývá z přechodných ustanovení tohoto zákona, správní řízení zahájená okresním úřadem a pověřeným obecním úřadem přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a před tímto dnem pravomocně neskončená, dokončí orgány územních samosprávních celků podle toho, na které územní samosprávné celky působnosti okresních úřadů a pověřených obecních úřadů podle tohoto zákona přešly. Pověřené obecní úřady provedou spisovou rozluku u agend, které budou od 1. ledna 2003 vykonávat obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Soud má v této souvislosti dále v řízení prokázáno spisovým materiálem správního řízení nyní vedeného u Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, pod sp. zn. [spisová značka], že u Okresního úřadu ve [obec], zaniklého ke dni 31. 12. 2002, byl spis veden v referátu dopravy a silničního hospodářství pod [číslo jednací]. Z listin předložených žalovaným a dále také z podrobné zprávy Moravského zemského archivu v [obec], Státního okresního archivu [obec], který má v držení veškeré protokoly, přehledy a soupisy dokumentů předávané z Okresního úřadu [obec] na [stát. instituce] v souvislosti s reformou veřejné správy a spisovou rozlukou, má soud prokázáno, že v žádném soupise písemností neukončených správních řízení, která byla předávána z Okresního úřadu [obec], referátu dopravy a silničního hospodářství, na žalovaného, není uvedena věc stěžovatelů [anonymizováno], tedy věc původně vedená u Okresního úřadu ve [obec] pod [anonymizováno] [číslo], ani případně s označením„ [anonymizována dvě slova]“ nebo označením stěžovatelů. Uvedený spis není uveden v žádné z příloh č. 1 až 6 seznamu písemností spisové agendy z Okresního úřadu [obec], odboru dopravy a územního plánování. V době po vrácení spisového materiálu Okresnímu úřadu [obec] došlo ke změně právní úpravy, kdy v důsledku zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve spojení s metodickým pokynem Ministerstva dopravy a spojů ČR č. j. 25332/97 ze dne 13. 11. 1997 byly výkonem funkce speciálním stavebního úřadu ve věcech místních a veřejně účelových komunikací pověřeny ty obce, které byly dosud pověřeny funkcí obecného stavebního úřadu. V důsledku toho přestal Okresní úřad [obec] vykonávat působnost speciálního stavebního úřadu prvního stupně pro místní [anonymizováno], což je právě případ sporné [anonymizováno] cesty„ [anonymizováno]“ v [katastrální uzemí]. Jak dále vyplývá ze shora citované vyhlášky Ministerstva vnitra č. 362/2002 Sb., v souvislosti se spisovou rozlukou při zániku okresních úřadů byl nastaven dvojí režim. [ulice] správní řízení se předávala protokolárně se soupisy všech písemností, které byly označené předmětem, časovým rozsahem a množstvím. Zvlášť se pak předávaly spisy založené ve spisovnách okresních úřadů do spisoven pověřených obecních úřadů.

20. Soud s ohledem na skutečnosti shora uvedené dospěl k závěru, že spis stěžovatelů týkající se odstranění místní komunikace v [katastrální uzemí] označené jako„ [anonymizována tři slova]“ byl u zaniklého Okresního úřadu [obec], s ohledem na jeho nepřítomnost v jakémkoliv ze seznamů přebíraných neskončených věcí, uložen ve spisovně Okresního úřadu [obec] poté, kdy v souvislosti se zákonem o pozemních komunikacích a metodickým pokynem Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 25332/97 již Okresní úřad [obec] o těchto správních řízeních nerozhodoval. V souvislosti se spisovou rozlukou byl uvedený spis s ohledem na místní příslušnost postoupen v rámci spisovny a postupu dle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva vnitra č. 362/2002 Sb. do spisovny žalovaného. K tomuto závěru dospěl soud také na základě časové posloupnosti vyplývající ze správního spisu. Poté, kdy 26. 6. 2008 právní zástupce stěžovatelů oslovil žalovaného s dotazem stran pokračování v neskončeném řízení [anonymizováno] [číslo], je již dne 24. 7. 2008 žalovaným reagováno. Ze spisu přitom nevyplývá, že by spis žalovaný neměl fyzicky k dispozici. S ohledem na vše shora uvedené je dle názoru soudu logický závěr, že spis stěžovatelů, v němž Okresní úřad [obec] nepokračoval a byl tedy z pohledu tehdejšího Okresního úřadu [obec] věcí skončenou, byl předán do spisovny a v souvislosti se spisovou rozlukou pak k datu 1. 1. 2003 do spisovny žalovaného. Za průtahy způsobené v řízení v období od 1. 1. 2003, kdy z pohledu právní úpravy správní řízení spadalo do správní činnosti žalovaného jako územního samosprávného celku vykonávajícího za stát správní činnost v přenesené působnosti, nemůže žalovaný nést odpovědnost, a to až do dne 24. 7. 2008, kdy učinil prokazatelně první aktivní úkon ve věci. V řízení je prokázáno, že uvedený spis nebyl předán zaniklým Okresním úřadem [obec] jako spis neskončený, v němž by měl žalovaný povinnost konat okamžitě po převzetí spisu, resp. ode dne 1. 1. 2003. Soud dospěl k závěru, že spis ve věci„ [anonymizována tři slova]“ byl nesprávně předán Okresním úřadem [obec] jako spis skončený, založený ve spisovně. V takovém případě nelze ani po žalovaném jako (v této věci) správním úřadu spravedlivě požadovat, aby procházel spisy označené jako spisy skončené a hledat, zda k takovémuto označení a uložení spisu do spisovny nedošlo pochybením jiného správního orgánu. Žalovaný tedy nemohl předpokládat, že uvedená věc není skončena. Poté, kdy byl podán podnět stěžovatelů, započal ve věci jednat. Nečinnost v období ode dne 1. 1. 2003 do 24. 7. 2008 proto nelze přičítat žalovanému jako zaviněné porušení právní povinnosti ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Z tohoto důvodu proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný má ve věci plný úspěch, náleží mu plná náhrada nákladů řízení v rozsahu dvou úkonů právní pomoci po 7 380 Kč za převzetí věci a účast na jednání soudu dne 9. 3. 2022, dvou režijních paušálů za úkony shodné právní pomoci po 300 Kč, cestovného k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne 9. 3. 2022 při průměrné spotřebě 10,9 l /100 km a ceně pohonných hmot dle vyhlášky 40,50 Kč za 1 litr a náhradě za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč, celkem tak jízdné ve výši 1 338,56 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH ve výši 3 225,60 Kč, celkem tak náklady řízení žalovaného činí 19 924,16 Kč.